Je to zvláštní místnost plná trubek. Je tu také nesmírný hluk. Kromě toho, že ho vytváří místní stroje, tu také na plné pecky hraje Vltava a jiné velké skladby. Točí se v nekonečné smyčce. A během všech těch tónů sem přitéká pramenitá voda z chráněného podzemního zdroje, jež se nachází kousek odtud. Právě v této místnosti, za zvuků vážné hudby, se do oběhu dostává Rajec.

Značka vody patří pod českého nápojového velikána – Kofolu. Ta v roce 2002 otevřela výrobu na Slovensku a o dva roky později tu zřídila tři vrty, kterými proudí pramenitá voda rychlostí až třináct litrů za sekundu. O tom, že pod zdejšími přírodními krásami teče hodně vody, se vědělo dlouho. Ostatně minulý režim chtěl Rajeckou dolinu spojit vlakem se Žilinou. Nedošlo k tomu proto, že už tehdy se říkalo, že tu je pod tlakem velké mořské oko.

Toho využili až Samarasovi, rodina původem z Řecka, která nakonec na Slovensko přenesla i výrobu jednoho z nejoblíbenějších nápojů na československém trhu, tedy samotné Kofoly. A právě Samarasovi nakonec dovedli vodu skrze nerezové potrubí až do místní továrny. Ta sídlí v obci Rajecká Lesná, kde se vyrábějí nápoje prodávané v PET a skleněných lahvích – a kde se plní takzvané kegy, což jsou vratné sudy, na které Kofola sází.

Především proto, že si Kofola zakládá na udržitelnosti, a tak má v plánu dosáhnout maximální cirkularity, tedy opětovného využití lahví a obalů, které pošle na trh. „KEG je nejlepším obalem, dá se téměř donekonečna používat. V posledních letech se snažíme rozšiřovat produkty ve vratném skle, plníme do nich například už i kojeneckou vodu. Jako nápojář máme povinnost postarat se o odpad, který uvádíme na trh. Do budoucna chceme být plně cirkulární a uzavřít smyčku,“ líčí mluvčí Kofoly Jana Ptačinská Jirátová.

To znamená, že materiál, ze kterého Kofola vyrábí PET lahve, firma znovu zpracuje a vyrobí z něj nové. Zatímco na Slovensku toto kolečko už funguje díky zálohovému systému, v Česku končí téměř polovina plastu na skládce. Zálohovým systémem si firma ochrání čistotu materiálu, protože ve žlutých kontejnerech se často mísí plasty na vodu s plasty od kosmetiky, olejů a podobně. Se zpracováním plastu pomáhá slovenská firma General Plastic, ve které Kofola loni koupila třetinový podíl.

A kde se vzala ona hudba? Vědci zjistili, že slova a hudba mohou pozitivně ovlivňovat strukturu vodního krystalu. „Je to trochu alternativní přístup, ale je to maličkost, tak proč to nezkusit?“ říká současný šéf nápojové společnosti, Jannis Samaras. Podobně inovátorsky přistupuje Kofola ke všemu, co v Rajecké dolině dělá. Firma, která v roce 2023 dosáhla téměř devítimiliardových tržeb, se tu totiž snaží dohlédnout na suroviny, které do nápojů přidává, ale také pomoci přírodě tím, že v rajeckých kopcích zadržuje vodu.

Bylinky všude, kam se podíváš

Ale vezměme to postupně. Co se surovinové politiky týče, společnost je majitelem několika desítek hektarů jabloňových sadů v Česku. Na Slovensku, mimo jiné i v Rajecké dolině, bere pro změnu byliny. Před lety se tu dohodla se starosty a zemědělci na tom, že se část území ocertifikuje jako bio lokalita, která bude vhodná pro volný sběr bylin. O ten se tu pro Kofolu stará Katarina Künstler, místní bylinkářka, která byliny nejen sama pěstuje, ale se sběračkami také v tamních kopcích sbírá.

„V oblasti je nejsilnější mateřídouška či jitrocel, o které je v Kofole zájem. Na políčkách pak pěstujeme také heřmánek, měsíček a šalvěj,“ líčí Künstler, která se do domovské Rajecké doliny vrátila s malými dětmi v roce 2018. Před tím objela svět s automobilkou, pro kterou pracovala.

Künstler začíná spolu s dalšími sběračkami v polovině dubna sběrem bezu, bylinky pak skupina sbírá až do října. Kromě toho mladá žena také podniká, koupila chalupu naproti té rodné v nedaleké Ďurčiné a druhou pronajímá. A nad oběma se nachází ta nejvoňavější stodola, kde se suší všechno to, co se nasbíralo na místních loukách.

Bylinky využívá Kofola nejen do ochucených pramenitých vod Rajec či do Kofoly, ale i do čajů Leros, které nápojářská rodina rovněž vlastní. O místní byliny se pak přímo u vrtů společnosti nedaleko Rajecké Lesné starají také včely, o ně se zase stará včelař Lacko Balvan. Dvacítku včelstev tu chová od roku 2019. V Kofole mají totiž za to, že právě včely jsou tím nejlepším indikátorem stavu přírody.

No a teď k těm kopcům. Kofola se přestěhovala do Rajecké doliny, kde se zvířátka jako v reklamě na Rajec sice viditelně neukazují, ale i tak je to z pohledu fauny i flory náramná podívaná. Aby tu příroda v tomto stavu zůstala, je ale potřeba vody. O to se tu poslední roky stará nezisková organizace Kvapka Rajeckej doliny, která vznikla právě z iniciativy Kofoly. Cílem je obnovit krajinu tak, aby ve větší míře zadržovala vodu.

Stejně jako v Česku a jinde na Slovensku se půda potýká se suchem. Zhutněné lesní cesty vodu nevsakují a voda z lesa zbytečně odtéká. Když pak přijdou přívalové deště, kromě vody z lesa odteče také hlína a kamení. Voda, která se valí dolů krajinou, postupně nabírá na síle, a kromě toho, že bere vše s sebou, vytváří v území také svoje vlastní rýhy a prohlubně. Pod kopcem tak leckde může vzniknout i strž, která je metr a půl hluboká a schová se do ní dospělý člověk.

Kvapka Rajeckej doliny proto už několik let monitoruje celé území a pracuje na pilotních projektech, které pomáhají narušit zhutnělé lesní cesty nebo obnovovat mokřady. „Ještě před rokem tady byl tok malé vysychající říčky a bylo tady sucho. Vybudováním tůní jsme docílili toho, že se hladina spodní vody zvedla a do půdy vsákne mnohem víc vody,“ líčí Jan Husák, který má v Kvapce na starosti právě vodu.

Mokřady ale mají velký vliv nejen na to, že se tu spodní vody zvedají, velký dopad mají také na místní biodiverzitu. Několik jezírek se stojatou vodou, které tu vznikly, nyní obydlují stovky pulců. Jinde se odborníci zaměřili na zhutnění půdy, které je nejčastějším problémem v hospodářských lesích.

„V Rajecké dolině převažují lesní porosty, poslední roky tu poměrně notně řádí kůrovec a dochází tak k tomu, že tu lesnické společnosti stahují dřevo čím dál těžšími stroji. Výsledkem je zhutnění půdy, které způsobilo, že voda rychle odtéká z krajiny a pak v ní chybí,“ popisuje Husák. Odborníci s Kvapky krajinu mapují, hledají nejproblematičtější místa a s výsledky pak seznamují vlastníky lesů. S těmi se pak snaží seznámit vlastníky půdy.

Zároveň Kvapka spolupracuje s univerzitami a snaží se různá řešení přenést do praxe. „Na základě dat, která máme, přicházíme s návrhy, které jsou na míru dané lokalitě,“ líčí Husák s tím, že chtějí zároveň inspirovat. „Často jde o metody novátorské, je tedy potřeba je ukazovat lidem,“ dodává odborník na vodu. V Rajecké dolině se například snaží přesně spočítat, kolik vody z krajiny ve skutečnosti kvůli zhutnění odteče.

Spolu s Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půd tu tak vznikl žlab, ve kterém se certifikovaným přístrojem měří odtok vody. „Ukázalo se, že ze srážek, které tu za rok spadnou, jich až sedmdesát procent odteče a v krajině vody zůstává jen velmi málo,“ popisuje Miroslav Kubín, který je kromě působení v Kvapce zakladatelem odborné platformy AquaInova. Nezisková organizace během posledních pár let rekultivovala v Rajecké dolině zhutněnou půdu na několika lokalitách a zkoumala, kolik vody v půdě zůstane, pakliže tam všechno probíhá správně.

Celkem to bylo 55 milionů litrů vody. Jde přitom o území, které je velké asi tři kilometry čtvereční – v Rajecké dolině kapka v moři. Opatření se dělala například na lince, po které se stahuje hospodářské dřevo. Odborníci cestu a její okolí, kde je půda utlačená až do hloubky půl metru, rozrušili pětadvacetitunovým bagrem. Díky tomu se voda, která na tyto plochy spadne, vsákne do poslední kapky. V plánu je proto v místní krajině udělat mnoho dalších větších i menších opatření.

V letech 2022 a 2023 se v Rajecké dolině podařilo zrevitalizovat víc než 37 tisíc metrů čtverečních zhutněných lesních cest. V plánu je v místní krajině udělat dalších deset větších i menších opatření. Podobná opatření pak Kofola provádí také v Česku, ať už v rodném Krnově, kde nyní s městem spolupracuje na modelu revitalizace zdejší krajiny.

To všechno se přitom v Rajecké dolině děje i dílem náhody. Samarasovi totiž měli původně vybraný docela jiný pramen, a to u města Timoradza. Nedopadlo to ale s pozemky. Nakonec Kostas Samaras, zakladatel Kofoly a otec dnešního šéfa Janise, narazil na obec Rajecká Lesná, do které se zamiloval. Tak vznikla značka Rajec. Na Slovensko se pak přestěhovala výroba i dalších nápojů společnosti.

„Kořeny máme v Československu, je to pro nás jeden region. To, jak v obou zemích fungujeme, ale i nátury spotřebitelů jsou si velmi podobné. Záleží nám na místech, kde je Kofola doma, a tak chceme pokračovat i u kolem pramenů našich minerálních vod Ondrášovky a Korunní,“ uzavírá mluvčí Kofoly Jana Ptačinská Jirátová.