Tour de France je ve světě cyklistiky vrcholem. Největší a nejsledovanější etapový závod, kde jezdci každý rok posouvají fyzické limity. Je to ale také velký byznys. Sponzorství, televizní práva a možnost zviditelnění pro firmy i města, kudy podnik projíždí. Podobné to je i v případě menších závodů, třeba české Czech Tour. Ta má oproti Staré dámě stále co dohánět třeba v souvislosti s televizními přenosy. Jako největšímu lokálnímu závodu se jí nicméně pod vedením bývalého elitního závodníka Leopolda Königa daří lákat do země světovou cyklistiku. Proto tak bude na startu v Prostějově i čtyřnásobný vítěz Tour de France Chris Froome. König v rozhovoru pro CzechCrunch mimo jiné popisuje, co Česko může tomuto sportu nabídnout.

Tři týdny, 21 etap a tisíce najetých kilometrů v rámci Tour de France, to König zná z pozice jezdce velmi dobře. Na třech nejprestižnějších závodech světa – kromě toho francouzského ještě na španělské Vueltě a italském Giru – ve své kariéře dojel mezi deseti nejlepšími a zařadil se k top závodníkům. Byť už v profesionálním pelotonu nefiguruje, cyklistika pro něj stále hraje velkou roli. „Jsem největší fanoušek. Když jedu na dovolenou, vždycky beru kolo a většinu trávím v sedle,“ říká v rozhovoru pětatřicetiletý ředitel závodu Czech Tour, v jehož čele stojí od roku 2020.

I díky Königovým zkušenostem a jménu se Česko daří ukazovat na mapě světové cyklistiky. Země jí totiž podle bývalého jezdce má co nabídnout. Mimo jiné proto, že tu je poměrně hodně kopců. Elitní týmy tak Czech Tour berou i jako kvalitní zkoušku před dalším klíčovým závodem, kterým je už zmíněná Vuelta. Dobrá pověst závodu, který letos startuje 27. července, se každoročně odráží i na zvučných jménech ve startovní listině. Letos dorazí jedno z těch největších, legendární čtyřnásobný vítěz Tour de France Chris Froome. „Je to něco, jako kdyby do Česka přijel Roger Federer,“ připodobňuje König svého bývalého parťáka z tehdejšího týmu Sky, dnes zvaného Ineos Grenadiers.

Stále je ale co zlepšovat. Czech Tour si totiž například zatím nepustíte v přímém televizním přenosu. Právě vysílací práva přitom patří k významné části příjmů těch největších závodů. Ty menší ovšem naopak televizním kanálům platí za to, aby přenos vysílaly, vysvětluje v rozhovoru König. Dostat Czech Tour na televizní obrazovky je pro něj další cíl, kterého chce v budoucnu dosáhnout.

Je něco, co jste jako závodník vnímal jinak než teď z pozice ředitele?
Už jenom otázka zabezpečení sto padesáti, dvou set kilometrů jedné etapy… to vás ani nenapadne, kolik lidí je k tomu potřeba. Během Czech Tour u trati máme asi dvě stě lidí. Závodník si z první ruky neuvědomí, kolik času je potřeba k tomu, aby ta silnice vůbec mohla být zavřená a vyhrazená jen pro závod.

Inspirujete se v něčem těmi největšími závody?
Z Tour de France je to například reklamní karavana, která jezdí na trati před pelotonem. Něco podobného bychom chtěli zavést taky. Mohli bychom tím naše partnery více zviditelnit. Je to show i pro diváky. Zkracuje jim to čekání na samotný závod. Obecně si myslím, že úrovní už jsme docela blízko nejlepším závodům. Jediné, co nám chybí, je živý televizní přenos ze všech etap, ale i na tom pracujeme.

Na rozdíl od Tour de France si tak váš závod v televizi nepustím?
Zatím ne, Česká televize nicméně typicky dělá každý den sestřih toho nejzásadnějšího dění.

Zaujala mě karavana, kterou jste zmínil. Asi ne každý ví, co přesně to je.
Sponzoři závodu mají šanci jet asi hodinu až dvě před pelotonem a rozdávat reklamní předměty. Hraje hudba, jsou tam tanečnice a tanečníci. Je to vlastně karneval, který už k Tour de France prostě patří.

Ředitelem Czech Tour jste tři roky. Jak se vám za tu dobu podařilo podnik posunout? Minimálně při pohledu na letošní startovní listinu to vypadá opravdu zajímavě, protože dorazí i Chris Froome, čtyřnásobný vítěz Tour de France a váš bývalý parťák z týmu Sky.
Jsem maximálně spokojený. Jestli jsem si na začátku dal nějaké cíle, tak přitáhnout co největší jména bylo rozhodně jedním z nich. Letos máme dosud nejsilnější sestavu i s opravdu světovou hvězdou. Sice se to podařilo domluvit na poslední chvíli, ale Chris skutečně přijede. Jsou to zdánlivě malé kroky na cestě do velkého světa cyklistiky, ale je to něco, jako kdyby přijel Roger Federer a měl turné po vesnicích v Česku. Je to příležitost vidět takovou sportovní hvězdu jet přes půlku republiky, takže bych rozhodně všem doporučil, ať se dorazí podívat.

Na jaké úrovni v porovnání s ostatními cyklistickými akcemi Czech Tour je?
Aktuálně jsme v žebříčku Mezinárodní cyklistické unie UCI v první kategorii. To znamená, že mezi námi a největšími silničními závody, takzvanou Grand Tour, kam patří i Tour de France, už je jen jedna kategorie. Pořád tedy máme dvě kategorie, kam se musíme posunout, abychom patřili ke špičce, a na tom momentálně pracujeme.

Jak atraktivní destinací je Česko pro světovou cyklistiku?
Myslím, že velice. Tím, že jsme ve středu Evropy, je to pro týmy logisticky docela pohodlné. Máme tu letiště v Praze, ve Vídni, teoreticky se dá použít i to v Bratislavě, Katovicích nebo Krakově. Navíc máme i zajímavý terén. V rámci Czech Tour máme jak jednu rovinatou etapu, tak etapu ryze klasikářskou, to znamená s menšími kopci s dojezdem na okruhu ve Šternberku. A pak dvě horské, v Jeseníkách a Beskydech. V souvislosti s tím je super, že máme zpětnou vazbu od nejlepších týmů na světě, které si právě ty horské etapy pochvalují. V minulosti totiž náš závod využily jako přípravu na Vueltu a mnoho z těch závodníků, co ji jelo, vyhrálo etapu nebo se umístilo na vysokých příčkách.

Ve střední Evropě se velkých závodů moc nejezdí, nebo ano? Na první dobrou se mi vybaví závod Kolem Polska…
Ten je v té nejvyšší kategorii, ale jsou tu i závody nižších kategorií, třeba Kolem Rakouska, Okolo Slovenska a Deutschland Tour, které vysílá televizní kanál Eurosport. To je taková naše laťka, na kterou bychom chtěli dosáhnout. Silniční cyklistika je podle mě totiž jeden z nejlepších způsobů propagace země, kde se závod koná. Všechny takové akce jsou důležité pro lokální turismus, všechny ty závody, které jsem zmínil, jsou podporované tamními vládami. Je to jedinečný koncept – v žádném jiném sportu neukážete různé regiony země od západu po východ, od severu na jih.

Vnímají ten potenciál i politici v Česku?
Zatím nás hodně podporují dva kraje, kterými projíždíme. To znamená Olomoucký a Moravskoslezský. Pokud bychom se rozšiřovali a měli přímý televizní přenos, můžeme v souvislosti s tím, co jsem řekl před chvílí, nabídnout krajům, potažmo celé České republice, obrovské zviditelnění pro desítky milionů diváků.

Dotkli jsme se vysílacích práv, ta jsou pro závody asi významnou položkou v celkových příjmech, že?
U nás je to právě přesně opačně. Menší závody naopak platí za to, že na Eurosportu a jiných stanicích vůbec můžou být. Kdybychom si platili televizní přenos, tak by náklady stouply až dvojnásobně. I bez toho nejsou malé. Dva vrtulníky, několik motorek, přenosový vůz a tak dále, to už něco stojí.

Takže jsou pro vás nejdůležitější sponzoři a reklamní partnerství.
Přesně tak. Asi devadesát procent našich příjmů pochází od soukromých sponzorů.

Kromě Czech Tour se angažujete i v Závodu míru, který jezdí juniorské národní týmy. Jaký je rozdíl v pořádání těchto dvou závodů?
Na Czech Tour pracujeme s profíky, kdežto na Závodě míru jsou to reprezentační výběry, které se potkají dvakrát do roka. Přestože tam jsou často nejlepší jezdci na světě, kteří vzápětí podepisují smlouvy s top týmy, profesionalita svazů není na takové úrovni. Paradoxně tam někdy máte mnohem lepší jezdce než na Czech Tour, ale ještě je nikdo nezná. Což je pro nás taky oříšek, co se propagace závodu týče. Můžeme sice vyhlašovat, že u nás jel Vingegaard i Pogačar, ale až zpětně. Snažíme se tak mít dobrý přehled o mladých talentech, abychom závodu dokázali dělat adekvátní reklamu.

Máte tedy dobrou představu o tom, jak na tom v porovnání se zahraničím jsou mladí čeští jezdci.
Jsou na tom dobře. Dnes mají obrovské možnosti. Spoustu top stájí má přípravné týmy, kde si budoucí hvězdy vychovávají. To dříve vůbec nebylo. Byly to docela kruté časy, protože nikdo neměl moc informací. Velký milník taky přišel v roce 2008. Tehdy v cyklistice skončila doba, kdy se běžně užíval doping. Pokud někdo dopuje dneska, je jenom otázka času, než ho chytí, protože kontrolních mechanismů je spoustu. Tím pádem veškerou energii jezdci věnují tréninku, výživě a regeneraci.

Jak finančně náročná je cyklistika? Určitě jsou rodiče, kteří by děti chtěli na cyklistiku dát.
Já si myslím, že cyklistika není moc odlišná oproti jiným sportům. Naopak tam vidím výhodu, kterou často říkám rodičům. Dítě nemusí vozit na tréninky. Ono prostě vyjede z domu a trénuje si okamžitě za prahem dveří, kdežto na tenis, fotbal nebo golf, tam musíte dítě dovézt, musíte se o něj starat, musíte mu zavazovat brusle.

Nakousli jsme životosprávu a režim závodníků. Jak náročná je příprava na závod typu Tour de France?
Příprava na ni do velké míry spočívá v co nejdelším času stráveném ve vysoké nadmořské výšce a ve velkém teplu. Adaptace organismu na extrémní podmínky funguje úplně neskutečně. Vrátím se k roku 2008 a dopingu… nadmořská výška a adaptace na teplo s tělem dělá podobné věci jako ty zakázané látky. Zvyšují počet červených krvinek a zefektivňují fungování kardiovaskulárního systému. Když tím v přípravě neprojdete, nemá ani cenu na Tour jezdit, protože budete mít minimálně o pět procent menší výkonnost než soupeř, tak to prostě je.

Další věcí je dnes obrovský důraz na jídelníček, zejména množství sacharidů ve stravě. K cyklistice se dnes přistupuje hodně vědecky. V každém týmu máte několik expertů, kteří se specializují na trénink, výživu, regeneraci, a když to všechno poskládáte dohromady, vznikne neskutečný koktejl, který posouvá lidské hranice. Jezdí se nejrychleji, co se kdy jezdilo, některé úseky jsou stejně rychlé jako v dobách, kdy se ještě dopovalo. Souvisí to i s technologiemi. Kola jsou velmi aerodynamická. Rád bych tedy poprosil lidi, než zase začnou spojovat cyklistiku s dopingem, aby to brali komplexně. Cyklistika je dnes opravdu úplně někde jinde.

Co říkáte na výkony na letošní Tour de France?
Magnifique! Je to neuvěřitelné. Dva týdny dva jezdci bojovali o sekundy. Předpovídal jsem ale, že přijde den, kdy jeden z dua Vingegaard a Pogačar vybouchne. Stalo se to tomu druhému. Styl, kterým tým Jumbo Visma nachystal Jonase Vingegaarda, je neuvěřitelný. Připomíná mi to tým Sky z doby, kdy jsem v něm jezdil. Je to naprostá mašina. Mají nejlépe zvládnutý trénink, adaptaci na podmínky na Tour i výživu.

Sám už se cyklistice profesionálně nevěnujete, ale předpokládám, že se na kole svezete i tak. Kolik toho za rok najezdíte?
Když jsem skončil, tak jsem tachometr i navigaci vyhodil. Nakoukal jsem se na ně už v životě dost, takže vlastně ani nevím. Jezdím dost nárazově. Klidně i sto kilometrů denně, když mě to chytne. Někdy na kolo naopak měsíc dva nesednu.

Takže vám kariéra kolo neznechutila a jezdíte prostě pro radost.
Určitě. Když jedu na dovolenou, vždycky beru kolo a většinu trávím v sedle. Je to nejlepší relax. Neznám jiný sport, který by člověku umožnil jet odkudkoliv kamkoliv. Nemusíte se s nikým domlouvat, nemusíte si pronajímat žádnou sportovní plochu, je to prostě svoboda. Navíc se to v době covidu dost rozjelo. Lidé se předhánějí, kdo má hezčí kolo a podobně. A když se dívám na Tour a další závody, jsem největší fanoušek.