Akciové trhy stoupají a utíkají takzvanému medvědímu trhu, který označuje výrazný pokles cen. Známé indexy jako S&P 500 šplhají o desítky procent nad svá červnová minima. Ještě to ale nutně neznamená, že před sebou máme pro změnu takzvaný býčí trh, který označuje situaci, kdy ceny na akciových trzích stoupají. Naopak. Rizik, která mohou celou situaci opět rychle změnit, je vícero.

Ve svém komentáři pro CzechCrunch to píše Štěpán Hájek, analytik finančních trhů ve společnosti XTB. Co se teď na trzích vlastně děje? Je vývoj udržitelný? A proč je možná návrat trhů až příliš velkolepý?

***

Akciové trhy za sebou mají od začátku léta velmi solidní zisky. Ten ve Spojených státech táhne kupředu zbytek světa a dává zapomínat na velmi negativní nastavení, ve kterém jsme se nacházeli ještě pár týdnů zpět. Mnoho rizik však přitom nikam nezmizelo a naopak mohou svými efekty kulminovat až za několik měsíců, kdy ekonomika pravděpodobně ucítí tvrdý zásah vysoké inflace a dalších nákladů pro průmysl a domácnosti. Ekonomika a trhy jsou ale dva odlišné světy. Mají sice tendenci korelovat, fungují však každý úplně jinak.

Právě proto se akciový index S&P 500 již dostal o 18 % výše ze svých červnových minim a technologický index Nasdaq dokázal přidat přes 22 %. Trhy hlásí velkolepý návrat a únik medvědímu trhu, ale právě obrovitost tohoto návratu začíná být jeho největším nepřítelem. Zdá se totiž, že se příliš předběhl a vystavil sám sebe valuacím, které se s realitou dalšího vývoje budou celkem složitě obhajovat. Je možné, že nás čekají poslední týdny růstového trhu. Ale historicky nás jeho iracionalita několikrát překvapila. Podaří se jí to i tentokrát?

Dosavadní letní růst akcií bychom mohli nazvat medvědí rally. Tu popohnal poměrně zajímavý sled událostí, který – jak už to bývá – byl téměř perfektní, aby byla i nadále udržitelná, pevná a dobře obhajitelná. Nejdříve šlo převážně o technické faktory, jako například extrémní přeprodanost technologických akcií, positioning velkých hedge fondů a obecně velmi negativní sentiment. K většímu sebevědomí do dalšího růstu mu chyběla vlastně jen jedna věc, naprostá kapitulace.

Trhy se tak nadechly a silnější vítr do plachet přinesly výsledky amerických korporací, u kterých se logicky negativní překvapení čekala. Tím pádem ještě před zveřejněním výsledků došlo ke snížení laťky tak nízko, že nebylo složité ji překonat. Poté stačilo, aby guvernér amerického Fedu řekl, že růst sazeb bude muset zpomalit – a trhy nepotřebovaly slyšet nic víc. Do příštího roku totiž počítají dokonce s tím, že budou sazby postupně klesat.

Letní rally tak není pouze o jednom faktoru, ale sešlo se jich více a po právu pokračuje. Bohužel pro ni však přestává být svou dynamikou ze střednědobého pohledu udržitelná. Aktuálně se nacházíme v zatím poslední fázi rally, kterou podpořila první meziměsíční stagnace inflace a následné přesvědčení trhu, že Fed nebude muset ani pokračovat s tak agresivním zvyšováním sazeb, jaké avizoval. Tady se začínají trhy trochu předbíhat. Inflaci zpomalil totiž především pokles cen energií, ale v ostatních segmentech ekonomiky stále vidíme růst.

Pokles výnosů ze státních dluhopisů jasně naznačuje, že trh tlačí Fed k tomu, aby zpomalil růst sazeb, ale tomu nesmí za žádnou cenu podlehnout. Jakmile to udělá, půjde o masivní obnovení rizikové nálady, která opět podpoří růst cen komodit a dalších rizikových aktiv, které udrží inflaci vysoko. Tady bych věřil bankéřům Federal Open Market Committee (FOMC je pobočka Fedu určující směr měnové politiky), že jsou skutečně odhodláni bojovat proti inflaci, i když to bude bolet. To by trhy vrátilo na „normálnější“ úrovně.

Index S&P 500 se svým růstem dostal na 18násobek zisků. To jsou úrovně, nad kterými historicky setrval jen ve dvou případech. A to během internetové bubliny v roce 2000 a po pandemii, kdy rozjel Fed tzv. kvantitativní uvolňování (QE) a poslal stovky miliard dolarů do mezibankovního systému. Od září přitom Fed zdvojnásobí naprostý opak QE, a to kvantitativní utahování (QT), kdy ze systému stahuje miliardy dolarů. Konkrétně jich bude každý měsíc 95. Září je také zajímavé v tom, že jde výkonnostně o nejhorší měsíc pro akcie.

Rovněž před sebou budeme mít výsledkovou sezonu za třetí čtvrtletí a už ta druhá dopadla vůbec nejhůře od pandemie. Očekávání jsou zatím nesmyslně vysoko a jen těžko si lze představit, že je trhy s inflací nejvýše za 40 let, energetickou krizí a nejhorší náladou mezi spotřebiteli dokážou splnit. Většinu indexu tvoří společnosti se zaměřením na zboží, ale budou to právě služby, které vyhrají poslední dolary v amerických peněženkách. Když odečteme energetické firmy, tak budou zisky přinejlepším stagnovat, a to se zdaleka neočekává.

Trhy tak mají před sebou možná poslední týdny růstu, který může zatrhnout Fed, když nedoručí to, k čemu ho trhy tlačí, nebo dojde k revizi očekávaných výsledků. Do toho Fed zdvojnásobí QT, ekonomice trvá déle, než absorbuje vyšší sazby, a inflace stále nikam nemizí. Solidní dávka nejistoty, se kterou mohou trhy klidně pokračovat v růstu. Ale skutečně jsou všichni tolik sebevědomí, že aktuální ocenění trhů odpovídá ekonomické realitě?