Ceny Neuron dostali průkopník transplantací kostní dřeně, slavný chemik a šest vědeckých nadějí

Mezi oceněnými je i startup, jenž vyvíjí průtočnou baterii, která se může pochlubit dlouhou životností a nehořlavostí.

Luboš KrečLuboš Kreč

hobza

Foto: NF Neuron

Chemik Pavel Hobza

0Zobrazit komentáře

Jedna firma, dva věhlasní profesoři i šest vědeckých nadějí. A k tomu jeden moderátor Kovy. Nadační fond Neuron rozdal své ceny pro špičkové badatele a badatelky za rok 2022 včetně šesti milionů korun coby finančních prémií. S cenou odešli hematolog, který zachránil tisíce dětských pacientů, mimořádně citovaný chemik nebo mladý startup, který chce dobýt svět baterií.

Zatímco ještě v 80. letech minulého století umíralo v Česku devět z deseti dětských pacientů s leukémií, momentálně je poměr opačný. Jedním z lidí, kteří na takovém medicínském úspěchu mají zásadní podíl, je Jan Starý. Právě on se zasloužil o zdejší rozvoj transplantací kostní dřeně. „Původně jsem přitom chtěl být neurolog,“ směje se profesor hematoonkologie a jeden z nejcitovanějších českých vědců. A právě za jeho akademické a lékařské zásluhy jej ocenila nadace Neuron.

Nebyl samozřejmě zdaleka sám. Dalším význačným vědcem, který si z večera pořádaného v budově Národního muzea odnesl křišťálovou cenu a finanční prémii (celkem nadace rozdělila šest milionů korun), byl Pavel Hobza. Výpočetní chemik, který objevil novou vazbu vodíku, má dlouhodobě titul nejcitovanějšího českého vědce. Působí na elitním Ústavu organické chemie a biochemie a byl blízkým spolupracovníkem i geniálního chemika Antonína Holého nebo někdejšího šéfa Akademie věd Rudolfa Zahradníka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Hobzova práce dnes hodně spoléhá na pomoc počítačů, za socialismu, kdy svou kariéru zahajoval, byly možnosti mnohem omezenější a jedním z míst, která mu pomohla, byla nečekaně kladenská Poldovka. Tam totiž za komunismu měli k dispozici superpočítač IBM. „Shodou okolností jsem v ústavu mohl využít balík peněz na nákup výpočetního času. Hodina stála neuvěřitelných deset tisíc korun! Můj plat byl tehdy asi dva nebo tři tisíce,“ přibližuje. A tak jednou týdně naložil (s pomocí kolegů) do auta krabice děrných štítků a vyrazil do Kladna. „Pak jsem čekal, až se velká ručička nástěnných hodin přehoupne přes 22. Od té chvíle do šesti do rána byl počítač náš.“

Nadace Neuron ovšem nepodporuje jen zkušené a zavedené badatele, ale především ty mladší a perspektivní. I letos si jich odneslo cenu šest v šesti kategoriích. Martina Živná v medicíně za nalezení příčiny dědičného onemocnění ledvin, Gabriel Demo v biologii za výzkum komunikace transkripce a translace, Anežka Kuzmičová ve společenských vědách za výzkum gramotnosti, Martin Setvín ve fyzice za výzkum nevodivých materiálů̊, Mariya Shamzhy v chemii za výzkum porézních materiálů̊ a Jan Kynčl v matematice za průlomová́ zjištění v kombinatorice.

„Slavnostním večerem Cen Neuron jsme oslavili vědu a ocenili excelentní jména, která pro českou společnost představují naději a světlo. Kromě ceny náleží laureátům také osobní finanční prémie v celkové výši šest milionů korun,“ uvedla předsedkyně správní rady Neuronu Monika Vondráková.

kuzm

Foto: NF Neuron

Vědkyně Anežka Kuzmičová

Došlo ale i na byznysový aspekt. Jelikož Neuron podporuje řada úspěšných podnikatelů a čím dál víc se mezi jeho mecenáši prosazují zástupci nové ekonomiky, kteří svá bohatství vydělali s pomocí moderních technologií či na internetu, začala nadace oceňovat také úspěšné příklady propojení byznysu s vědou. Letošním laureátem této kategorie je startup Pinflow.

Jde o projekt, v němž se spojili experti z pražské VŠCHT s kolegy z plzeňské univerzity a zaměřili se na trh s bateriemi, který patří k nejperspektivnějším směrům energetického průmyslu. Pinflow rozvíjejí koncept průtočných baterií, které se hodí jako velké stacionární baterie třeba do menších firem, jež si do nich mohou ukládat přebytečnou elektřinu ze solárů.

„Mají životnost čtvrt století, jsou nehořlavé, nevýbušné,“ uvádí Jiří Vrána, jeden ze spoluzakladatelů společnosti. A dodává, že pozitivem ve srovnání s dominantními lithiovými akumulátory je i recyklace, protože u průtočných baterií se tekutý elektrolyt dá prostě odčerpat a použít jinde.

Každou neděli vám naservírujeme nejdůležitější zprávy týdne.

Newsletter Weekly | Poslední vydání

ČVUT v rámci Signal Festivalu ukazuje, jak nás vidí stroje. Na lidi tu reagují i robotičtí psi

Škola odhaluje část své robotické zoo, kterou už stihla vybudovat. Třeba i stroj ve tvaru pavouka. Roboti mají lidem ukázat, že jsou parťáci.

Iva BrejlováIva Brejlová

robopesEvent

Foto: Petr Neugebauer, FEL ČVUT

Robopsa Spota vybavili pro Signal Festival speciálními světelnými krovkami

0Zobrazit komentáře

V prostranství vnitrobloku ČVUT nechodí poprvé. Zdejší Fakulta elektrotechnická má už robotů slušnou řádku, vedle robotických psů se jménem Spot jsou to šestinozí „pavouci“, pásové, kolové i létající stroje. Během aktuálního Signal Festivalu se jich ukáže jen část, zato lidem dají nahlédnout do způsobu, jakým oni sami vnímají okolí. A protože Signal je festival světla, odborníci jim na těla připevnili krovky, které svými pohyby mohou návštěvníci rozsvěcet a měnit jim tak barvy.

Zatímco z reprobeden zní zvuk, který připomíná hodně hlasitý vítr, roboti na pódiích pochodují sem tam a ještě tím k jeho intenzitě přidávají vlastní dávku hluku. Působí, jako by zaujatě sledovali publikum. Nesledují, připisovat strojům emoce nebo přirovnávat jejich pohyb k tomu lidskému je jen potřeba lidí, kteří na ně hledí. A zvuk, který u toho návštěvníci poslouchají, je zpodobnění elektromagnetického pole kolem těchto zvířat, totiž strojů.

„Snímáme elektromagnetické vlnění robotů a převádíme jej do slyšitelného spektra,“ popisuje režisér instalace Vojtěch Leischner, doktorand katedry počítačové grafiky a interakce FEL ČVUT. K tomu kroku stačilo celkem málo – kytarová ladička. „Samotného mě překvapilo, jak bohatá zvuková krajina se v robotovi skrývá,“ dodává Leischner.

Jak robot vnímá okolí?

Trochu složitější pak bylo osadit roboty světelnými pásy, kterým tu říkají krovky. A zajistit, aby mohli sami reagovat na návštěvníky. Odborníci tak zdejší prostor rozdělili do několika sektorů, přičemž každý reprezentuje jednu barvu. Podle toho, jak se v nich lidé pohybují, se na krovkách robotů mění světelné spektrum.

Aby lidé věděli, kde se mají pohybovat, plátno za roboty sektory zdejšího vnitrobloku ukazuje. Je to zvláštní pohled, barevné sloupce na mapě vykreslené robotickým pohledem. Okolí z perspektivy robopsů nebo robopavouka. Cílem instalace také skutečně je přiblížit lidem svět robotů a jejich „vnímání“.

„Má několik linií. Jednak se lidi můžou podívat na zajímavé roboty a pohrát si. K tomu jsme chtěli přiblížit, jak vidí svět kolem sebe. Je tu prostorová mapa, kterou vytvářejí laserové dálkoměry. Lidé se můžou podívat jejich ‚očima‘ na sebe a na okolí. A taky chceme demonstrovat, že je dobře, když lidi s roboty vycházejí. Že nejsou žádná konkurence, ale parťáci, a že se s nimi dá hrát,“ odkazuje Jiří Zemánek z Katedry řídicí techniky FEL ČVUT na sci-fi filmy, které podle něj mohou někdy zbytečně vyvolávat strach z nových technologií.

robopes

Foto: Petr Neugebauer, FEL ČVUT

Robotická světelná výstava na ČVUT

„Člověk vnímá stroj svými smysly a zkouší, zda jeho jednání vyvolá nějakou odezvu. Tato přirozená lidská schopnost zkoumat vše nové pomocí experimentu vede k pochopení, přijetí a zahnání strachu z neznámého,“ představuje svůj pohled architekt Petr Vacek, který stojí za návrhem interaktivních pohybů. Právě on přišel s „orgány“ pro roboty, pro které se inspiroval v anatomii zvířat. „Připomínají pestrobarevné krovky brouků či motýlí křídla. Pomocí nich stroje odrážejí svoji vlastní interpretaci lidského pohybu ve své blízkosti,“ popisuje.

Proměnlivost krovek a přenos toho, co robot vidí, na plátno, se děje automaticky. Nejdřív bylo třeba dát dohromady řadu přístrojů a dat, zapojit je do jednoho fungujícího systému. Jde o elektromagnetické snímače, mikrokontroléry, bezdrátové moduly, řízení světel i lidarů (laserově měří vzdálenost – pozn. red.), počítačové vidění a samotné vyobrazení interakce mezi člověkem a počítačem.

Za roboty tu každý večer ale budou stát i lidé a bezdrátové ovladače. Nechodí tu tedy samostatně, i když to umí. Jenže pohybují se na poměrně vysokých pódiích a to by pro ně mohlo být nebezpečné. Už při zkouškách před festivalem na místním povrchu několikrát zakopli.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

K vidění tu jsou roboti, které FEL využívá pro výzkum i pro výuku. ČVUT má s nimi dlouhodobé záměry. Například drony otestovalo v pouštních podmínkách ve Spojených arabských emirátech a představilo mimo jiné možnosti, jak by speciální robot mohl pomoci během požáru. Různé druhy takových strojů používá během světových soutěží americké agentury ministerstva obrany DARPA Subterranean Challenge, kde se FEL pravidelně umísťuje na předních příčkách.

Na Signal Festivalu, jehož je CzechCrunch mediálním partnerem, to není jediné výrazné spojení technologií a světla. Výrazným počinem je site-specific dílo s názvem Prague Dreams, které vzniklo nikoliv díky štětci a pigmentu, ale z podrobných městských dat. Vytvořil ho jeden z nejvyhledávanějších digitálních umělců současnosti a zároveň průkopník v oblasti umělé inteligence Refik Anadol. Návštěvníci si dílo mohou prohlédnout v prostorách Centra architektury a městského plánování (CAMP) nejen během konání události od 13. do 16. října, ale také po jejím skončení až do 6. listopadu.

ticketportal-mvp

Přečtěte si takéEstonci ovládli český ticketingový trh. Od Mafry kupují TicketportalEstonci ovládli český ticketingový trh. Po GoOutu a Ticketstreamu kupují od Mafry také Ticketportal

Každé všední ráno posíláme nejzásadnější zprávy dne.