V prostranství vnitrobloku ČVUT nechodí poprvé. Zdejší Fakulta elektrotechnická má už robotů slušnou řádku, vedle robotických psů se jménem Spot jsou to šestinozí „pavouci“, pásové, kolové i létající stroje. Během aktuálního Signal Festivalu se jich ukáže jen část, zato lidem dají nahlédnout do způsobu, jakým oni sami vnímají okolí. A protože Signal je festival světla, odborníci jim na těla připevnili krovky, které svými pohyby mohou návštěvníci rozsvěcet a měnit jim tak barvy.

Zatímco z reprobeden zní zvuk, který připomíná hodně hlasitý vítr, roboti na pódiích pochodují sem tam a ještě tím k jeho intenzitě přidávají vlastní dávku hluku. Působí, jako by zaujatě sledovali publikum. Nesledují, připisovat strojům emoce nebo přirovnávat jejich pohyb k tomu lidskému je jen potřeba lidí, kteří na ně hledí. A zvuk, který u toho návštěvníci poslouchají, je zpodobnění elektromagnetického pole kolem těchto zvířat, totiž strojů.

„Snímáme elektromagnetické vlnění robotů a převádíme jej do slyšitelného spektra,“ popisuje režisér instalace Vojtěch Leischner, doktorand katedry počítačové grafiky a interakce FEL ČVUT. K tomu kroku stačilo celkem málo – kytarová ladička. „Samotného mě překvapilo, jak bohatá zvuková krajina se v robotovi skrývá,“ dodává Leischner.

Jak robot vnímá okolí?

Trochu složitější pak bylo osadit roboty světelnými pásy, kterým tu říkají krovky. A zajistit, aby mohli sami reagovat na návštěvníky. Odborníci tak zdejší prostor rozdělili do několika sektorů, přičemž každý reprezentuje jednu barvu. Podle toho, jak se v nich lidé pohybují, se na krovkách robotů mění světelné spektrum.

Aby lidé věděli, kde se mají pohybovat, plátno za roboty sektory zdejšího vnitrobloku ukazuje. Je to zvláštní pohled, barevné sloupce na mapě vykreslené robotickým pohledem. Okolí z perspektivy robopsů nebo robopavouka. Cílem instalace také skutečně je přiblížit lidem svět robotů a jejich „vnímání“.

„Má několik linií. Jednak se lidi můžou podívat na zajímavé roboty a pohrát si. K tomu jsme chtěli přiblížit, jak vidí svět kolem sebe. Je tu prostorová mapa, kterou vytvářejí laserové dálkoměry. Lidé se můžou podívat jejich ‚očima‘ na sebe a na okolí. A taky chceme demonstrovat, že je dobře, když lidi s roboty vycházejí. Že nejsou žádná konkurence, ale parťáci, a že se s nimi dá hrát,“ odkazuje Jiří Zemánek z Katedry řídicí techniky FEL ČVUT na sci-fi filmy, které podle něj mohou někdy zbytečně vyvolávat strach z nových technologií.

„Člověk vnímá stroj svými smysly a zkouší, zda jeho jednání vyvolá nějakou odezvu. Tato přirozená lidská schopnost zkoumat vše nové pomocí experimentu vede k pochopení, přijetí a zahnání strachu z neznámého,“ představuje svůj pohled architekt Petr Vacek, který stojí za návrhem interaktivních pohybů. Právě on přišel s „orgány“ pro roboty, pro které se inspiroval v anatomii zvířat. „Připomínají pestrobarevné krovky brouků či motýlí křídla. Pomocí nich stroje odrážejí svoji vlastní interpretaci lidského pohybu ve své blízkosti,“ popisuje.

Proměnlivost krovek a přenos toho, co robot vidí, na plátno, se děje automaticky. Nejdřív bylo třeba dát dohromady řadu přístrojů a dat, zapojit je do jednoho fungujícího systému. Jde o elektromagnetické snímače, mikrokontroléry, bezdrátové moduly, řízení světel i lidarů (laserově měří vzdálenost – pozn. red.), počítačové vidění a samotné vyobrazení interakce mezi člověkem a počítačem.

Za roboty tu každý večer ale budou stát i lidé a bezdrátové ovladače. Nechodí tu tedy samostatně, i když to umí. Jenže pohybují se na poměrně vysokých pódiích a to by pro ně mohlo být nebezpečné. Už při zkouškách před festivalem na místním povrchu několikrát zakopli.

K vidění tu jsou roboti, které FEL využívá pro výzkum i pro výuku. ČVUT má s nimi dlouhodobé záměry. Například drony otestovalo v pouštních podmínkách ve Spojených arabských emirátech a představilo mimo jiné možnosti, jak by speciální robot mohl pomoci během požáru. Různé druhy takových strojů používá během světových soutěží americké agentury ministerstva obrany DARPA Subterranean Challenge, kde se FEL pravidelně umísťuje na předních příčkách.

Na Signal Festivalu, jehož je CzechCrunch mediálním partnerem, to není jediné výrazné spojení technologií a světla. Výrazným počinem je site-specific dílo s názvem Prague Dreams, které vzniklo nikoliv díky štětci a pigmentu, ale z podrobných městských dat. Vytvořil ho jeden z nejvyhledávanějších digitálních umělců současnosti a zároveň průkopník v oblasti umělé inteligence Refik Anadol. Návštěvníci si dílo mohou prohlédnout v prostorách Centra architektury a městského plánování (CAMP) nejen během konání události od 13. do 16. října, ale také po jejím skončení až do 6. listopadu.