Češi jsou v designu skutečně dobří. Neměli by ale usnout na vavřínech, říká kreativní šéf Preciosy

„České sklo“ není podle Michaela Vasku právě šťastné spojení. S „českým designem“ je to ale jinak. Navíc je to něco, na co můžeme být skutečně hrdí.

michael-vasku-nahledRozhovor

Foto: Preciosa Lighting

Michael Vasku tvoří polovinu dua, které vede společnost Preciosa Lighting po kreativní stránce

Rakouský rodák Michael Vasku tvoří polovinu kreativního vedení tradičního výrobce křišťálových instalací Preciosa Lighting. Společně s Andreasem Klugem, se kterým založil studio Vasku & Klug, vstoupili do společnosti sídlící v Kamenickém Šenově v roce 2016 a vnesli do ní na technologie orientovaný přístup s důrazem na zachování cenného sklářského řemesla. Právě to je totiž podle Michaela Vasku nejcennější komodita, která českou firmu staví na úroveň jiných prestižních sklářských značek s mnohaletou historií.

S Michaelem Vasku jsme se setkali na milánském veletrhu svítidel Euroluce, kde se letos Preciosa Lighting prezentovala několikatunovou, čtrnáct metrů měřící instalací Crystal Beat. Obklopil nás tak křišťálový labyrint, který spojoval tento ryzí materiál se světlem a hudbou. A oba kreativní ředitelé společnosti měli radost, jak výsledek na návštěvníky veletrhu zapůsobil.

„Náš nový Signature Design, ze kterého Crystal Beat vychází, jsme připravovali tak, aby veřejnost zaujal – to je zřejmé, jinak bychom tomu nevěnovali tolik energie. Ale že bude mít tak pozitivní ohlas, jsme nečekali,“ usmívá se Vasku.

Kreativní ředitel Preciosa Lighting žije ve Vídni, kde také vystudoval architekturu a stavebnictví se zaměřením na technologie a informatiku. Dlouhodobě se tak zaměřuje na obory, které by si mnozí s líbivými svítidly na pomezí designu a umění nejspíš nespojili: geometrii, fyzikální simulaci či vývoj softwarových nástrojů.

klug-a-vasku

Foto: Preciosa Lighting

Andreas Klug a Michael Vasku na veletrhu Euroluce

Sám Vasku ale říká, že když dokáže vnést do své současné práce právě tyto přístupy, daří se mu jejich prostřednictvím zlepšit, zrychlit a zjednodušit práci jiným designérům a designérkám, s nimiž spolupracuje. Společně s Andreasem Klugem tak tyto principy vnáší i do tradiční české společnosti. A ukazuje se, že sklářskému ekosystému prospívají.

Setkáváme se na veletrhu svítidel Euroluce, pro který jste si v Preciosa Lighting připravili instalaci. Můžete mi přiblížit, jak vznikala?
Crystal Grid je náš nový Signature Design, postavený na systému spojených ortogonálních trubic, a instalaci Crystal Beat jsme vytvořili v návaznosti na něj, ale rozdíl je v tom, že je imerzivní. Šlo nám o to otevřít novou produktovou, hodně minimalistickou kategorii. Když totiž pracujete s křišťálem, nikdy to není úplně minimalistické. A to je problém – protože když někomu prezentujete sklo z regionu Česka, lidé si ho spojí spíše s opulentními lustry. Někdo tomu říká kýč, někdo klasika. My jsme chtěli přijít s konceptem vhodným i pro architekty, kteří by s křišťálem jinak nepracovali. A těch je skutečně hodně.

Chcete tedy přispět k proměně toho, jak společnost vnímá křišťál a produkty z něj?
Děláme to takhle v Preciosa Lighting už několik let. Hodně jsme potlačili prvoplánový dekorativní přístup s opálem či difuzním světlem a chceme přesunout pozornost spíše na nové technologie, na jiné přístupy k instalacím a také na to, co znamená luxus v dnešní době. Dnes už totiž nejde jen o ten materiál – křišťál sám o sobě byl původně jen replikou mnohem dražšího, přírodního materiálu. Takže cena není ani tak v materiálu, jako spíše v práci, celkovém přístupu a samozřejmě také v nápadu, který vede ke konkrétnímu návrhu. Historicky tomu tak vždy nebylo, ruční práce se tolik necenila, ale v dnešní době je tomu jinak. My chceme skloubit dnes tak cennou ruční práci a řemeslo, které naši skláři ovládají, s minimalistickým přístupem. Nejde samozřejmě o nic nového – formální minimalismus je v architektuře a interiérovém designu silným trendem už přibližně sto let. První podobné tyčové svítidlo navrhl Walter Gropius už ve 20. letech minulého století.

A máte pocit, že se vám daří vnímání křišťálu měnit?
Nechci se plácat po rameni, jak se nám to daří. Ale mám pocit, že naši klienti na to tak reagují, zvenčí se jejich vnímání skutečně mění. Ale hodně práce je to i interně, co se týče zaměstnanců naší firmy. Mnohdy jde totiž o lidi, kteří v oboru pracují už ve čtvrté nebo páté generaci. A ti mají křišťál zaškatulkovaný právě v jeho tradičním pojetí. Je tak mnohem těžší přesvědčit je o tom, že může tento materiál vypadat i jinak. Proto jsme i s tímto produktem – Crystal Gridem – poměrně dlouho čekali, než jej uvedeme na trh. První interní reakce totiž byla taková, že jsme přišli s neonovými zářivkami. Přesto jsme ale měli motivaci produkt navrhnout, vyvinout a postavit na něm instalaci v Milánu. A teď vidíme, že skutečně dobře funguje, lidé na něj skvěle reagují.

Na začátku jste zmiňoval, že instalace Crystal Beat je imerzivní. Můžete tento princip přiblížit lidem, kteří se na ni nemohli přijet podívat osobně?
Rozhodli jsme se světlo v křišťálu spojit s hudbou, což byla velká výzva. Pracujeme totiž s geometrickou formalitou, na kterou je design redukovaný, ale přesto jsme chtěli vnímání našeho produktu rozšířit o další smysly – proto hudba. Spolupracujeme s Jurajem Mravcem, což je sound designér z Prahy, který mimo jiné dělal i na seriálech pro Netflix a HBO, například na Hře o trůny nebo Koruně. Je nám vždy velkou inspirací, jelikož stoprocentně ví, co dělá. Původně nastavoval na našich stáncích jen zvuky v pozadí, abychom měnili atmosféru v jejich jednotlivých částech. Už v té době nám bylo jasné, že chceme zvuky a hudbu propojit se světlem. Konkrétně v této instalaci se nám to podařilo tak, že světlo putuje prostorem společně s hudbou a různě se mění jeho intenzita a rytmus.

Jak byste shrnul letošní veletrh Euroluce, když ho porovnáte i s předchozími ročníky?
Veletrh se neustále mění, letos pořadatelé vyhradili skutečně velkorysé plochy pro stánky a je mezi nimi i dostatek prostoru. Zároveň redukovali jejich počet, záměrně, aby tady byla jen skutečná kvalita. Prezentace značek je letos na hodně vysoké úrovni. Navíc za námi na stánek přišel ředitel veletrhu a řekl nám, že jsme se vypracovali na jednu ze tří firem, na jejíž umístění se vyptávají ostatní vystavovatelé s tím, že buď chtějí být blízko nás, nebo daleko od nás. Jde zejména o firmy, které pro nás byly vždy velkou inspirací. Tohle člověka skutečně potěší, jsme na to vážně hrdí.

preciosa-2

Foto: Preciosa Lighting

Instalace Crystal Beat

Zároveň je váš stánek umístěný na jednom z nejlepších stanovišť, to je také velký úspěch.
Ano, jsme u hlavního vchodu na Euroluce. Pořadatelé nám řekli, že jsme první neitalská firma, která tuto možnost dostala. Proto jsme se rozhodli stánek otevřít ze dvou stran. Od východu jsme tak učinili v hodně nízké úrovni. Jedině tak totiž člověka vtáhne dovnitř a teprve tehdy mu odhalí velikost instalace a její propojení s hudbou. Z druhé strany je pak možné přijít úzkým vchodem, takže se před návštěvníkem otevře celá instalace naráz.

Odskočíme na chvíli z Milána do Kamenického Šenova. Když se ohlédnete za působením vašeho kreativního dua, které tvoříte společně s Andreasem Klugem, jaký přístup jste chtěli do Preciosa Lighting vnést?
Má to několik úrovní. Jedna, kterou se chceme odlišovat od ostatních společností, ale také od interních tendencí, spočívá v tom, že nechápeme naše produkty jako umění. Jde o design, komerční produkt. Uměním bychom totiž nemohli jako tak velká firma stabilně existovat. Je to obrovská zodpovědnost – někdo musí produkty navrhovat, někdo vyrábět a někdo prodávat, aby firma mohla prosperovat. Další rovina je taková, že klademe velký důraz na vědecké zpracování historické části produktu. Jde o cenné znalosti, o něž nechceme přijít. Díky nim totiž máme produkt, který je rovnocenný, když ho srovnáme i s jinými evropskými sklářskými firmami, stojícími na mnohaleté historii. Pak je tu více technologický rozměr. Spočívá v přístupu k interaktivitě, který jsme poprvé prezentovali v roce 2018 také na Euroluce prostřednictvím instalace Breath of Light – ta transformovala dech do světla. Také se stále více zaměřujeme na zařazení umělé inteligence pro navrhování a inženýrské procesy. A konečně se soustředíme také na to, co je v rámci skla a křišťálu nejdůležitější, což je výroba. Tu totiž tolik lidí neumí. A abychom ji udrželi v Česku, soustředíme se na to, aby hodnota stále vycházela především z ruční práce.

Jak se vám to daří?
Udržet tak velkou škálu výrobních procesů a zkušeností, které naši skláři mají, je výzva. Máme totiž hodně lidí, kteří umí pracovat se sklem naprosto perfektně. A kdyby se stalo, že o náš produkt klesne zájem, cenný um se ztratí. Sklář by ho totiž neměl komu předat, pak by třeba odešel do důchodu a problém je na světě… Za několik desítek let bychom přišli na to, že cenné řemeslo už nikdo neumí. Dobrým příkladem jsou ramena pro lustry. Uvědomili jsme si, že máme málo ramenářů, tedy sklářů, kteří na huti táhnou ramena tvarovaná pro tradiční lustry. Výroba klasických svítidel se totiž dlouhodobě snižuje, takže jich vyrábíme méně. Skláři sice mohou foukat cokoliv jiného pro naše zakázkové instalace, ale dělat ramena je velmi těžké, a když to někdo dělá jen jednou za dva měsíce, je to špatně.

preciosa-4

Foto: Preciosa Lighting

Ramenář na huti v akci

Lustry ale na letošní prezentaci k vidění nejsou…
Nejsou, my jsme totiž přišli na způsob, jak dělat ramena pro současné potřeby trhu. Tak abychom je mohli dělat ve větším počtu. Trubice, které tvoří instalaci Crystal Beat a jsou základním stavebním kamenem nového Signature Designu, se vyrábějí stejnou technologií, jen se pak netvarují do tvaru písmene S. Na každé trubici je vidět, že prošla pod rukama jiného skláře. Každý totiž točí rameno trochu jinak, tahá ho jinak a vtahuje do něj bublinky ze sody trochu jiným způsobem. Některé tak napříč trubicí stoupají rovně, jiné rotují. To vše je v tomto jednom produktu ukryto.

A daří se rekrutovat nové skláře?
Aktuálně za poslední dva roky – protože dva až tři roky trvá, než si sklář řemeslo osvojí – se nám rekrutovali noví ramenáři. Před dvěma roky jsme měli dva, nyní máme čtyři. Naštěstí se nám to podařilo úmyslně ovlivnit tím, že jsme začali vymýšlet nové produkty, které pomohou ramenáře udržet v kondici.

Jelikož jezdíte na zahraniční akce a spolupracujete s klienty z celého světa, zajímalo by mě, jak reagují na české sklo? Jakou má pozici ve světě?
Já osobně mám problém s pojmem české sklo, protože jde o propagandistický termín ze 60. let. Anglický pojem „bohemian crystal“ je o něco výstižnější, jelikož neukazuje jen na Česko, naopak postihuje celý region, který vůbec nesouvisí s národní identitou. Nemyslím si, že by lidé v zahraničí vnímali sklo z našeho regionu jako unikátní materiál – nebyl v něm vynalezený, ani na něj není historicky limitovaný. Ale aktuální konzistentní výroba a ekosystém výrobců je v Česku skutečně jedinečný. Takový neexistuje v Nizozemsku, Velké Británii, Francii ani v Itálii, tedy v zemích, kde sklo vždy hrálo důležitou roli.

preciosa-nahled

Přečtěte si takéNa milánském Design Weeku jsme slyšeli světlo a viděli hudbuNa milánském Design Weeku jsme slyšeli světlo a viděli hudbu. Umožnili nám to čeští sklářští mistři

A co český design?
To je právě něco, co vnímám jako mnohem důležitější než české sklo: český design a firmy, které ho dostávají na zahraničí trh. To mě skutečně těší a sleduji to i zvenčí. Nežiji v Česku a s odstupem vidím, že v 90. letech byli na veletrhu designu dva až tři vystavovatelé – a to nemluvím o kvalitě, ale čistě o kvantitě. Za posledních třicet let, když se podíváte na seznam českých vystavovatelů, to číslo neuvěřitelně narostlo. Netýká se to přitom jen skla, je to napříč celým světem designu. To je něco, co je unikátní a na co mohou být Češi skutečně hrdí. Když se podívám na své rodné Rakousko, počet vystavovatelů se za posledních třicet let příliš nezměnil, stejně tak i produkty, které zde prezentují.

Čím si myslíte, že to může být?
Ukazuje se, že Češi jsou v designu skutečně dobří. Kvalita se v rámci Česka zajímavě vydestilovala a na mezinárodní úrovni má skutečně skvělý zvuk. A to je něco, co je skutečně důležité. Čím to je, nemohu tak snadno soudit, ale bylo vidět, že když lidé v 90. letech dostali šanci něco dělat, využili ji. Neměl by ale přijít čas, během kterého by čeští designéři a designérky usnuli na vavřínech, to by byla vážně škoda. Už z dob antického Řecka je známé, že „pýcha předchází pád“. Každý, včetně mě jako designéra a firmy Preciosa, musí vést stále v patrnosti to, že úspěch nemusí být trvalý a je pro něj potřeba neustále něco dělat.