Co Čech, to houbař. Češi udělali z houbaření sport, který se ve většině zemí na světě nepěstuje. Zato se tam bohatě zkoumá mycelium – podhoubí, které na povrchu vůbec není vidět. Do výzkumu mycelia se nyní pustili i Češi, kteří z něj plánují vytvořit běžně dostupný a běžně používaný stavební materiál, který je navíc šetrný k životnímu prostředí.

Spolek Mymo, který na využití mycelia ve stavebnictví pracuje, rozhodně nemá malé cíle. „Chceme položit základy české architektury a designu využívajícího mycelium,“ říká za skupinu inovátorů Jakub Seifert. Mymo tvoří dva profesionální týmy. Jedním je Ústav modelového projektování na Fakultě architektury ČVUT, druhým komerční firma Mykilio. Kromě toho jsou ale do projektu zapojeni odborníci z Masarykovy univerzity, Česká zemědělská univerzita a její mykologové či Fakulta stavební na ČVUT, která zase provádí materiálové testy.

S vývojem stavební hmoty je spolek už velmi daleko. To znamená, že takový materiál existuje. Mymo z něj umí vytvořit květináče, akustické panely nebo různé obaly. Jak? Začnou tím, že takové podhoubí nakrmí. „Mycelium roste skryté v podkladu, prorůstá substrát a hledá zdroje svých živin. Živí se substráty, které obsahují celulózu, to je to, co spadne dolů, třeba jehličí. Mohou to ale být kupříkladu také piliny nebo sláma. Jednotlivé částice substrátu se pak lepí k sobě, takže to vlastně funguje jako takové živé lepidlo. My těchto vlastností využíváme,“ vysvětluje Matěj Róth z Mymo.

Spolek se ale rozhodl, že houby naučí jíst přesně tak, jak potřebuje. Seifert říká, že něco houbě chutná méně, něco více, nakonec ale zpracuje vše. Češi plánují, že ji naučí jíst sádrokarton. A právě v tom jsou unikátní. „Recyklovat sádrokarton je dnes velmi moderní, na druhou stranu se ale moc neví, co s tímto materiálem jako takovým. My hledáme cestu, aby houba snědla i ten,“ líčí Seifert, který společně s Róthem založil komerční společnost Mykilio.

Pokud by to zvládli, znamenalo by to, že se podařilo vytvořit materiál, který vzniká díky recyklaci velmi používaného stavebního prvku. Navíc takový, který se dá skvěle kompostovat. Ba co víc, dokonce se lépe rozloží.

Vraťme se ale ještě k otázce, jak to všechno funguje. Třeba takový akustický panel se tvoří tak, že máte houbovou kulturu a pytel pilin. Ty se spojí a dohromady se nechají zrát. Asi měsíc. Materiál se pak rozemele na sypkou směs podobnou rašelině. Tato směs se následně smíchá s živinami. Může jít o mouku nebo škrob a nějaké vitaminy, třeba draslík. Tím se houba přiživí a začne srůstat. Aby ale srůstala přesně tak, jak je potřeba, vsadí se do formy. V tomto případě jde o formu na akustický panel. Ta se naplní podobně jako bábovka na písku a nechá se asi pět dní ležet.

Zdroj: Buřinka

Směs hub, pilin a živin se vsadí do formy a vzniká tak akustický panel

„Začnou z toho pak vyrůstat malé kořínky, které se přilepí k sobě a spojí se tak do výrobku, který je pořád ještě měkký. Asi jako balkánský sýr. Pak se musí dát sušit, čímž mycelium přestane být aktivní a stane se z něj biologický materiál. Tedy něco jako dřevo,“ popisuje Seifert.

Výsledný produkt vypadá v podstatě jako polystyren a právě ten spolu se sádrokartonem mohly houby v budoucnu nahrazovat nejvíce. Spolek Mymo vychází z toho, že pozitivních vlastností má tento zvláštní materiál vícero. Je to třeba izolační schopnost, kterou má srovnatelnou právě s polystyrenem. Seifert říká, že jde vlastně o malé komůrky vzduchu oddělené materiálem, což je princip i jiných izolací. Je to také pevný a samonosný materiál, který je navíc poměrně lehký. Důležité je, že je i téměř nehořlavý, což mu dává například oproti plastům značnou výhodu. Houby sice chytnou, ale pomalu doutnají a zachovávají tvar. Právě nehořlavost a lehkost z mycelia činí ideální materiál pro stavebnictví.

„Houbám jsme se začali věnovat asi před dvěma lety. Zkusili jsme vypěstovat misku na ovoce a vyšlo to skvěle. Když jsme ji vytáhli z pece, vypadala přesně jako polystyren. Tak jsem začal hledat někoho, kdo by z toho byl stejně nadšený jako já. A nakonec jsem se spojil s univerzitou,“ popisuje začátky Róth. Tak z Mykilia vznikl spolek Mymo, jehož součástí je také architektka Kateřina Sýsová, která pracuje právě v Ústavu modelového projektování Fakulty architektury.

Tam nakonec postavili 3D tiskárnu se speciální trubkou na mycelium. „Pak nás ale napadlo modelovat mycelium do forem s tím, že budeme tisknout právě ty formy. To se ukázalo jako velice úspěšné. Momentálně ale nejsme na žádnou technologii fixováni. Víme, že to funguje, takže budeme cílit také na aplikaci technologií, které momentálně neexistují,“ líčí Sýsová.

Tým tak má poměrně zásadní cestu už za sebou. Velká ho ale ještě čeká. A to konkrétně testování toho, jestli se všechny vlastnosti hub ve stavebnictví skutečně využít dají. Bude tak potřeba řešit například vlhkost.

V zádech přitom mají Buřinku, tedy Stavební spořitelnu České spořitelny. Právě Buřinka v minulosti pomohla na svět 3D tisku z betonu. Nakonec se podařilo postavit takovým způsobem celý dům zvaný Prvok. Teď je také součástí projektu hledání nového materiálu. „V podstatě ten projekt řídíme, snažíme se koordinovat činnost mezi jednotlivými pracovišti a obory,“ říká Monika Kopřivová z Buřinky. Především ho ale pak Stavební spořitelna České spořitelny financuje, byť jak moc, to uvést v tuto chvíli nechce. Projekt je ale každopádně na dva roky. V tom prvním se tedy budou ověřovat vlastnosti materiálu. Co se bude dít v tom druhém, to je v tuhle chvíli tajemstvím.

Na teoretické bázi se ovšem s myceliem dají dělat věci. Když skočíme k té největší, pak z něj lze postavit celý dům. V menších příkladech by se z něj mohl dát vyrábět i nábytek. „Díky své pevnosti může sloužit například jako deska stolu nebo jako židle. Musí mít ale nějaké estetické vlastnosti, takže nemůže vypadat jako polystyren a musí mít nějakou povrchovou úpravu. Můžeme ho například dýhovat,“ líčí Sýsová. Právě povrchové úpravy mycelia budou dalším předmětem zkoumání v letošním roce.

Podle Mymo není potřeba se hub bát. Jsou zdravotně nezávadné. „Používáme jedlé druhy hub, které se používají i v medicíně,“ říká Seifert. Není potřeba mít starost ani o to, že by při vyšší teplotě houba oživla a začala se rozrůstat. Podle Seiferta tým používá tu část houby, která netvoří výtrusy.

„Víme, že houby jsou použitelné. Jen teď hledáme, kde všude,“ říká Seifert. Vzhledem k tomu, že vypadá podobně jako polystyrén, může se využívat například pro výrobu cyklistických helem. Obalové materiály z hub ostatně už existují. V zahraničí dokonce vyrábí z hub kůži, ze které se pak šijí kabelky. Na příště by houby mohly požírat sádrokarton a plně ho nahradit.