Nový guvernér České národní banky Aleš Michl tento týden poprvé vedl jednání o tom, jak to bude dál s úrokovými sazbami. Ty se letos v Česku sedmkrát za sebou nadstandardně zvyšovaly o více než 0,25 procentního bodu, ale při srpnovém jednání již rada ponechala základní úrokovou sazbu na sedmi procentech. Pro finanční trhy nešlo vzhledem k dřívějším Michlovým postojům o překvapení, ale co toto rozhodnutí znamená v praxi?

O tom ve svém komentáři pro CzechCrunch píše Štěpán Hájek, analytik finančních trhů ve společnosti XTB, který vysvětluje, proč by Česko potřebovalo vyšší nezaměstnanost a proč rozdělená bankovní rada svědčí o bezradnosti centrálních bankéřů ve zkrocení inflace.

***

Nový guvernér s novým složením bankovní rady ČNB nakonec většinově dospěli k ponechání dvoutýdenní repo sazby na 7 procentech. Zatímco pět bankéřů hlasovalo pro sazby beze změny, dva bankéři ze starého složení hlasovali pro zvýšení o další celý procentní bod. Rozdělení bankovní rady podtrhává bezradnost centrální bankéřů ve zkrocení inflace, což vyzdvihla velmi neobvyklá přítomnost ministra financí Zbyňka Stajnury na zasedání banky.

Sazby posupně rostou už od poloviny minulého roku. Na nejvyšší inflaci za posledních čtyřicet let však sazby zatím stále nezafungovaly. Inflační tlaky stále podporují relativně vysoké úspory domácností, nízké zadlužení a nízká nezaměstnanost. Navzdory vysokým cenám se nám zatím nikomu nechce příliš se uskromnit a vyšším sazbám trvá mnohem déle, než se propíšou do reálné ekonomiky. Proto byl na zasedání i ministr financí, jelikož vládě musí být jasné, že odpovědná musí být i fiskální politika.

Nebude se to vládě líbit, ale česká ekonomika potřebuje vyšší nezaměstnanost. Jde o jedno z nejjednodušších řešení, jak zpomalit inflační tlaky a zvýšit produktivitu. To poslední, co by teď ekonomika potřebovala, je zrychlující se mzdová spirála. Ačkoliv firmám vyšší sazby překáží v další expanzi a inovacích, což se projevuje negativně také do trhu práce, sledujeme to pouze v některých segmentech ekonomiky a zdaleka ne plošně.

Co inflaci pomáhá snížit, ačkoliv to přímo nikde nevidíme, je silnější kurz koruny proti euru. Zde vyjádřila centrální banka jasně své odhodlání bránit korunu, čímž odpověděla na otázku, zda budou intervence pokračovat, či případně růst.

Geopolitických rizik, které mohou korunu výrazněji oslabit, je stále poměrně dost, ale ve světě vidíme, že tato rizika začínají ve střednědobém horizontu kulminovat. Takový polský zlotý, se kterým koruna koreluje, dále výrazně neoslabuje a díky vyšším sazbám má naopak také výhodnou pozici k posílení.

Vyšší intervence tak mohou být do konce roku možná zbytečné a měli bychom si je šetřit na situace, kdy bude koruna bezprostředně vystavena výraznějšímu oslabení. Například pokud se situace na rizikových aktivech začne opět otáčet na jih. To může nastat během příštího roku, tak snad si ČNB nevystřílí všechny náboje.

Poslední zajímavostí, proč došlo ke stabilizaci sazeb, mohou být komentáře banky ohledně rizika ekonomického zpomalení v USA. To by mohlo způsobit výraznější protiinflační tlaky bez zásahu centrální banky. Stabilizace sazeb je tedy možná na místě, ale obecně je inflace z velké části vystavena náhodě. Další měsíce bude inflace porovnávána s vysokou srovnávací základnou minulého roku a kosmeticky začne tedy klesat. Levněji ale nebude.