Včerejší tragické události na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mimo jiné ukázaly, jak nezvyklé v českém prostoru podobné tragédie jsou. A to i pro média. Neexistuje u nás totiž úzus, který by určoval správný způsob informování o aktuální situaci, jaký mají například američtí novináři. Některá česká média se tak dopustila profesionálních přešlapů, které by v případě, že by policisté útočníka neeliminovali brzy, mohly mít fatální následky. A nebylo to poprvé.

Ivo Zelinka, velitel Skupiny kybernetických a informačních sil v rámci Armády České republiky, americký dril zažil na vlastní kůži: „Při svém ročním vysokoškolském studiu v USA jsem nejen prošel nácviky na fenomén „aktivního střelce“, přičemž metodiku „schovej se, uteč, bojuj“ budu mít v hlavě do konce života, ale i jeden incident aktivního střelce jsem ve městečku, kde jsem bydlel, sám zažil,“ popisuje.

Metodika, na kterou se odkazovalo včera i mnoho oslovených odborníků, je vymyšlena tak, aby civilisté maximálně ztížili útočníkovi jeho plány a ulehčili práci bezpečnostním složkám, které situaci reálně vyřeší.

Co se týká mediálního pokrytí včerejšího dění, Ivo Zelinka říká, že by mělo vypadat tak, aby zprávy nebyly přímo použitelné pro další činnost útočníka nebo útočníků. „Lidem úplně nedochází, že i pro vojenské zpravodajce je přes 75 procent informací dosažitelných z otevřených zdrojů, tedy zejména médií a sociálních sítí. Novináři by si měli představit, že se může jednat o skupinu útočníků, přičemž jeden z nich sleduje masmédia a sociální sítě a říká ostatním členům skupiny, kam mají jít dál. V menší míře to platí i pro jednotlivého útočníka.“

Na sociální síti X se včera například objevila fotografie – kterou později ukázala i řada médií – zachycující studenty ukrývající se na římse budovy. A je pravděpodobné, že se tak stalo ve chvíli, kdy ještě nebylo jisté, že je útočník zneškodněn.

„Nejenomže fotografie studentů na římse, která se podle mě stane ikonickou fotografií celé tragédie, byla na X zveřejněna v momentu, kdy útočník ještě nebyl zneškodněn. Podle předběžných informací byl v té době na té samé střeše, jen o dva rohy od nich. Pokud by se ta informace dostala přímo k němu, tak by byl schopen studenty vraždit z krátké vzdálenosti, a to bez možnosti dalšího útěku nebo boje,“ uvádí Zelinka a dál říká, že je přesvědčen o tom, že fotografie byla zveřejněna uživatelem na sociální síti X v dobré víře, ale mohla mít i tento nezamýšlený důsledek.

Přešlapu během živého vstupu se včera dopustil i primátor hlavního města Prahy Bohuslav Svoboda, když ve chvíli, kdy se po útočníkovi stále ještě pátralo a nebylo jasné, zdali se nejedná třeba o teroristický útok anebo útočníků není více, moderátorce České televize přesně popsal, kde se sám zrovna nachází. Podobná situace se stala v roce 2015 při útoku střelce v restauraci v Uherském Brodě. Ve chvíli, kdy tehdejší starosta města živě v ČT24 prozradil, že se jeden člověk schovává na toaletách, policie ještě neměla situaci pod kontrolou. Kdyby měl útočník v restauraci puštěnou televizi, dostal by informaci o další případné oběti přímo od starosty města.

O tom, že by média neměla přenášet úplně vše v reálném čase, se přesvědčili ještě v době bez internetu i němečtí policisté při útoku palestinských teroristů na izraelský tým sportovců na letní olympiádě v Mnichově v roce 1972. Ve snaze zachránit rukojmí chtěli zaútočit přímo na apartmánový dům, kde teroristé rukojmí drželi „Jenže tento plán ztroskotal, když si uvědomili, že celou událost kamery živě vysílají pro více než miliardu lidí po celém světě a to, co se děje kolem domu, si tak kdokoliv může pustit v televizi i v olympijské vesnici,“ uvádí encyklopedie Britannica. Tragédie si vyžádala jedenáct mrtvých sportovců a jednoho policistu.

Problematické ale je i informování o útočníkovi po tom, co nebezpečí pominulo, což v současnosti dělají nejen média, ale i lidé na sociálních sítích. Jeho čin by totiž mohl být inspirací pro někoho dalšího. S tím souhlasí i Ivo Zelinka a doplňuje, že obecně by se média měla zdržet toho, aby jejich reportáže nebo analýzy mohly vést k další nápodobě. „Fenomén hromadných vražd ve školách v USA začala tragédie ve škole v Columbine v roce 1999. Dodnes je to pojem, všechny tragédie tohoto typu v USA jsou v zásadě nápodobou této.“

Novináři by tedy podle Zelinky měli svou pozornost od útočníka zaměřit k obětem, aby se předešlo podprahové glorifikaci vraha, který tak nezíská svých 15 minut slávy. „Za druhé by neměli přesně popisovat celý algoritmus, který „úspěšný“ útočník využil. Když celý proces od pořízení zbraní přes dopravu na místo až po mechanismus vraždění popíšete, jako by to byl kuchařský recept, tak zvyšujete šanci, že ho někdo okopíruje,“ doplňuje.

„Je třeba ale přijmout i fakt, že přes hrůznost a rozsah této tragédie je to statisticky ojedinělý fenomén. Nelze vymyslet opatření, která by možnost jejího opakování zcela eliminovala, aniž bychom ztratili významnou část svých občanských svobod,“ uzavírá Zelinka.