Česká metropole má svou Wall Street. Místo akcií je jejím ústředním tématem domácí street art

V pražské Ville Pellé ve čtvrtek otevřela své dveře výstava Wall Street. Kolektivní projekt se soustředí na domácí komunitu tvůrců, jako jsou například Jan Kaláb, Jakub Matuška, Michal Škapa nebo Matěj Olmer – všichni mají kořeny v české street artové scéně. Expozice je zaměřená hlavně na malbu, její součástí jsou ale také objekty a instalace.

Název výstavy je kombinací dvou základních anglických termínů, které jsou pro oblast vizuální kultury charakteristické – wall (zeď) jako typický prostor pro tvoření pouličních autorů, street (ulice), která slouží jako jakási galerie pro tento druh umění. Pojmenování zároveň s nadsázkou odkazuje ke slavné manhattanské ulici, kde sídlí americká burza.

„Na jednu stranu název naznačuje, že ani graffiti během let neuniklo monetizaci a stalo se jednou z globálních investičních a sběratelských komodit, ve druhém plánu pak i fakt, že také většina autorů působí na dnešní scéně na profesionální bázi,“ uvádějí organizátoři výstavy.

Devět výrazných autorů vycházejících ze street artové scény vystupuje pod svými pouličními aliasy. Kalábova geometricky abstraktní díla, připomínající optické klamy, jsou tak vystavena pod jménem Point, Škapa prezentuje své zhuštěné motivy městských struktur jako Tron a Olmerovy abstraktní, gestické malby návštěvník najde pod jménem Bior.

„Projekt nestojí na předem vymezené tematice nebo formálním přístupu, ale chce obsáhnout zásadní výrazové proudy, ať jsou to abstrakce, exprese nebo realistické tendence a je zaměřen především na silný autorský projev,“ doplňují organizátoři.

Výběr prací má pak představit výtvarné individuality, ale zároveň také naznačuje inspirační zdroje jejich prací, z nichž nejvíc zastoupené jsou písmo, ikonografie města nebo třeba komiksová estetika. A i když se přístupy i techniky jednotlivých umělců liší, spojuje je komunitní respekt a skutečnost, že se jim daří působit jak na ulici, tak v galerii.

Přestože se expozice skládá z několika celků, které mohou stát samy o sobě, dohromady vypovídá o postupném přechodu graffiti z šedé zóny do prostředí výstavních síní. Organizátoři výstavy poukazují na to, že obě sféry – pouliční i institucionální – totiž fungují jako spojené nádoby. Někteří z autorů s kořeny v graffiti tak dnes patří k ostře sledovaným aktérům českého uměleckého světa.