České menstruační kalhotky Snuggs překročily půl miliardy. Teď k tomu mají investici 130 milionů

Od investorů už česká značka Lindy Šejdové a Tomáše Zahradníka získala 300 milionů korun. Je i díky tomu nejsilnější v Evropě a hodlá dál růst.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

linda-sejdova1

Foto: Snuggs

Linda Šejdová, spoluzakladatelka Snuggs

0Zobrazit komentáře

Od jejich založení si je koupilo už více než 700 tisíc zákaznic napříč Evropou. Zakladatelům Lindě Šejdové a Tomáši Zahradníkovi se se značkou Snuggs podařilo na starém kontinentu vybudovat stále silnější kategorii menstruačních kalhotek, která má dál růst. Jen v loňském roce česká značka v tržbách o několik desítek milionů překročila půlmiliardové tržby a nyní uzavřela další významné kolo financování. Investice ve výši 130 milionů korun od fondu TripleB, za nímž stojí potomci slavného podnikatele Tomáše Bati, upevňuje pozici Snuggs jako nejlépe financované značky v tomto segmentu v Evropě.

„Celý život jsem bojovala s vaginálními problémy, záněty a tradiční tampony a vložky byly hrozně nepohodlné. Říkala jsem si, že si v dnešní době zasloužíme lepší produkt. Tampony a vložky jsou nepohodlné, nespolehlivé a spojené se studem,“ připomíná devětadvacetiletá Linda Šejdová cestu k vlastní značce. Inspiraci tehdy našla v zámoří, přičemž v Evropě podobné produkty prakticky neexistovaly. Firma si tu tak rychle začala budovat silnou pozici, v čemž jí pomohly i první investice.

Dosud Snuggs získaly 170 milionů korun, celkově už i díky právě oznámenému kolu financování mají 300 milionů korun. Největším investorem je fond TripleB, za nímž stojí mimo jiné pravnuk zlínského podnikatele Tomáše Bati, Thomas Archer Bata a který byl také jediným investorem nejnovějšího kola. I díky tomu již TripleB drží ve Snuggs podíl přesahující 50 procent. Po necelých patnácti procentech mají oba zakladatelé, téměř deset procent drží investiční skupina Wood & Company, téměř devět procent má fond N1 a přes dvě procenta patří Martinu Rozhoňovi.

snuggs

Foto: Snuggs

Menstruační kalhotky od české značky Snuggs

Linda Šejdová s Tomášem Zahradníkem se nakonec znovu obrátili právě na TripleB, přestože po nedávném přesídlení do Londýna hledali i možné další globální investory. „Kandidátů bylo během roku několik, jak ze zahraničí, tak z Česka, ale TripleB byl ze všech nejlepší a měli největší chuť náš příběh podpořit. Je to zahraniční fond se zázemím v Amsterdamu, Londýně a s kontakty globálně,“ vysvětluje spoluzakladatelka projektu .

Většinu tržeb dnes Snuggs dělají v zahraničí. Nejrychlejší růst zaznamenává Německo. I proto se českým menstruačním kalhotkám podařilo meziročně opět povyrůst. Zatímco předloni skončily tržby pár desítek milionů korun pod půlmiliardovou hranicí, loni už ji podobným způsobem překonaly.

„Už na začátku loňského roku jsme se rozhodli růst na obratu méně, o zhruba 10 až 15 procent, ale ukázat pěkný zisk na všech zemích a počkat si na uzavření investice. Zároveň to byla perfektní chvíle na rozjezd operativních projektů a otestování několika nových marketingových směrů, které jsme dlouho odkládali a ze kterých nyní budeme těžit,“ doplňuje Šejdová.

linda-sejdova5

Přečtěte si takéNeříkáme, že jsme z Česka. Byznysu to nepomáhá, říká ŠejdováJsme největší hráč v Evropě, ale skrýváme, že jsme z Česka. Byznysu to nepomáhá, říká Linda Šejdová

Ve Snuggs zároveň zahájili stavbu nového týmu, k čemuž dopomohla relokace obou zakladatelů do Londýna. „Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsme pro firmu mohli udělat. Je to jediné skutečně mezinárodní prostředí v Evropě, kde je největší koncentrace know-how o budování mezinárodních značek. Nahirovali jsme produktové designérky ze značek jako Agent Provocatuer nebo Lounge Underwear, což je to nejlepší, co Evropa ve spodním prádle má,“ pochvaluje si Linda Šejdová.

S novým týmem chce značka rychleji růst, zároveň pro ni zůstává důležité, že roste na zdravých ekonomických základech. „Chceme být i při patnácti- až dvacetiprocentním růstu break-even nebo ziskoví. Nyní plánujeme růst rychleji, takže se na pozitivní zisk nefixujeme, ale vždy chceme být schopni okamžitě zpomalit a překlopit se do plusu. V klíčových metrikách nejdeme za hranu, která nemá návratnost,“ doplňuje třicetiletý Tomáš Zahradník.

Už nyní jsou podle jejich dat Snuggs dvakrát větší než jakýkoli jiný hráč v Evropě a celý trh má dál růst. Vedle Německa patří mezi největší trhy také třeba Nizozemsko nebo Velká Británie. Linda Šejdová přitom před rokem v našem podcastu Money Maker popisovala, jak se snaží po Evropě spíše skrývat, že jsou z Česka. „Byznysu to nepomáhá,“ vysvětlovala. Není to ale tak, že by se za svůj původ styděli. Naopak chtějí navazovat na silnou historii třeba rodiny Baťových.

„Thomas A. Bata má bohatou zkušenost s budováním mezinárodních značek s fyzickým produktem, praktické know-how se škálováním marketingu, operativy i týmu. Jsme opravdu vděční, že na jejich příběh můžeme navázat tím naším a moc nás to motivuje, protože Česko potřebuje nový mezinárodní úspěch ve světě značek,“ doplňuje Šejdová.

Začínal jako číšník, teď vlastní miliardovou hotelovou síť. A „hnusný“ Don Giovanni? Líbí se mi, říká

Jaroslav Svoboda zná své hotely skrz na skrz, v oboru ostatně začínal od píky. A totéž požaduje i od svého syna, který tu v 15 letech myl nádobí.

svobodaRozhovor

Foto: Czech Inn Hotels

Jaroslav Svoboda, majitel hotelové sítě Czech Inn Hotels

0Zobrazit komentáře

Palác Věžníků v centru Prahy byl po staletí ve vlastnictví významných šlechtických rodů, včetně Valdštejnů a Lobkowiczů. Teď je tu ale „zámeckým pánem“ Jaroslav Svoboda, majitel největší české hotelové sítě Czech Inn Hotels. Provozuje tu totiž luxusní The Grand Mark. Na rozhovor přichází Svoboda s mírným zpožděním – právě se vrátil z Jerevanu, kde plánuje ještě letos otevřít další hotel. Kousek od svého oblíbeného křesla, kam si vzápětí usedá, je i stoleček se šachy. „Tu hru miluju, ale už na ni nemám čas ani trpělivost, protože pořád přemýšlím nad jinými věcmi,“ říká jedenapadesátiletý podnikatel s úsměvem.

Tohle místo má rád, ze svého křesla má totiž dokonalý přehled o všem, co se v lobby děje. Ostatně každý detail hotelového provozu zná opravdu důvěrně, protože sám začínal od píky jako číšník a recepční. A trvalo roky, než vybudoval síť, která dnes zahrnuje 26 hotelů v Česku, Portugalsku a Gruzii.

Ani teď se ale Svoboda nehodlá zastavit – kromě střední Evropy pokukuje právě po Kavkazu. Tamní hotely povede jeho syn, který ve firmě vypomáhá už od 15 let. Jednoduché to přitom rozhodně neměl. „Prošel si tím nejtvrdším možným začátkem – prostíral stoly, myl nádobí, dělal na noční recepci. Kariérní růst jsem mu neulehčil, dnes má ovšem všechny předpoklady jednou firmu vést,“ popisuje Svoboda v rozhovoru pro CzechCrunch.

svoboda4

Foto: Czech Inn Hotels

Jaroslav Svoboda, majitel hotelové sítě Czech Inn Hotels

Jak jste dostal k hoteliérství?
Pracuju od svých 17 let, kdy jsem se odstěhoval z Brna do Prahy. Začínal jsem jako číšník, pak jsem pracoval na recepci. Postupně jsem se stal manažerem a později i ředitelem hotelu. Ve 29 letech jsem se nakonec rozhodl začít podnikat. Pronajal jsem si malý hotýlek v Krkonoších s osmnácti pokoji. Psal se rok 2003 – a právě tehdy vznikla společnost Czech Inn Hotels.

Na to jste měl peníze ve 29 letech?
Neměl. Peníze jsme si půjčil od svých známých investorů z britského fondu Mornington Capital. Původně měli v Czech Inn Hotels většinový podíl, postupně jsem ho ale odkupoval, až jsem firmu převzal stoprocentně. S lidmi z Mornington Capital nicméně stále investujeme, především v zahraničí.

A jak jste ty investory přesvědčil, aby vám peníze půjčili? Přece jen jste tehdy žádné podnikatelské zkušenosti neměl.
Byl to poměrně malý a nerizikový deal. Ze začátku jsem navíc nekupoval žádné velké a luxusní hotely, k tomu jsem se dostal až o 10 nebo 15 let později. Investorům jsem představil plán, který byl úměrný mým tehdejším možnostem. A jim se líbil.

Jak vypadá takový běžný den majitele hotelové sítě?
Když jsem pracoval v jiných hotelech, viděl jsem, jak vypadá běžný den tamních manažerů a bossů. Tehdy jsem si řekl, že to budu dělat jinak. Můj pracovní den nezačíná kávou v kanceláři, rozpravou se sekretářkou nebo nudným probíráním dokumentů. Hned ráno jdu sportovat, a to i s kolegy a zaměstnanci. Schůzky s partnery si pak domlouvám přímo v mých hotelích, takže mám s nimi neustálý kontakt. Tohle žádný majitel mezinárodního řetězce nedělá – proč by měl taky dojíždět do nějaké České republiky?

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ale vždyť vy také máte hotely v zahraničí, konkrétně v Portugalsku, Gruzii a brzy i Arménii. Do těchto zemí pravidelně dojíždíte?
Ano, do našich zahraničních hotelů pravidelně jezdíme. Navíc tam máme vlastní manažery, které jsme vychovali tady v Česku.

Vychovali?
Přesně tak, lidi od konkurence nepřetahujeme. Každý z našich manažerů začíná od píky – stejně jako já. Těm, kdo mají talent, dáváme větší příležitosti. Myslím si, že když je někdo opravdu šikovný, může v našich hotelech rychle dosáhnout svého „amerického snu“ a stát se ředitelem některé pobočky. Každopádně je ale vždy klíčové, aby si každý prošel celým procesem odspoda – třeba jako recepční.

Vychováváte tak i svého syna? Přemýšlíte o tom, že to tady jednou po vás převezme?
Všechno má svůj čas. Ale ano, začal u nás vypomáhat se snídaněmi už v 15 letech. Prostíral stoly, myl nádobí, pak šel pracovat na noční recepci. Prošel si tou nejhorší možnou cestou – rozhodně jsem mu nic neulehčil. Naopak, jeho kariérní růst jsem záměrně brzdil. Nicméně jsem chtěl, aby pochopil, o čem tahle práce skutečně je. A jsem rád, že u ní zůstal.

Síť Czech Inn Hotels

V síti české společnosti Czech Inn Hotels je v současné době 26 hotelů, které hostům nabízejí více než 7000 lůžek. Mezi nejznámější budovy řetězce patří hotel The Grand Mark Prague (bývalý Kempinski), Grand Hotel International, Grand Hotel Prague Towers (dříve Corinthia), Wellness Hotel Step, Grand Palace Brno (dříve Barceló Palace) nebo Cosmopolitan Bobycentrum v Brně.

A co teď dělá?
Teď je mu 28 let a je zde seniorním manažerem. Řídí několik hotelů a postupně přebírá i naši euroasijskou divizi. Ale že bych ho připravoval na to, že bude zítra sedět na mém místě? To určitě ne. Všechno dělám krok za krokem. I v byznysu plánuji maximálně na dva, nanejvýš pět let dopředu. Co bude za deset let, mě nezajímá.

Neříkám, že po vás musí přebrat byznys už zítra. Spíš mě zajímá, jestli si ho na vašem místě dokážete představit.
Jasně. Je pracovitý a má všech pět pohromadě. Myslím, že má veškeré předpoklady k tomu, aby jednou firmu vedl.

Váš syn teď přebírá euroasijskou divizi, tedy hotely v Gruzii a Arménii. Co vás na Kavkazu přitahuje?
Je to zajímavá oblast, která k nám má velmi blízko. Moc se to neví, ale úroveň služeb tam je na poměrně vysoké úrovni. Navíc je to bezpečný region – čistý, cenově dostupný, s rostoucím turistickým potenciálem. Hotelový sektor tam zatím není tak rozvinutý jako na Západě, což znamená i menší konkurenci. A to nás láká.

V Gruzii ale nedávno probíhaly ostré protesty proti takzvanému ruskému zákonu. Arménie zase čelila ázerbájdžánské ofenzivě v Náhornímu Karabachu. Navíc hrozí, že by mohla přijít i o Zangezurský koridor, který propojuje Ázerbájdžán s jeho exklávou Nachičevanem…
Ten konflikt je v tuto chvíli stabilizovaný. A co se týče Gruzie, realita je méně dramatická, než jak o tom média píší. Mentalita těchto národů je taková, že když se jim něco nelíbí, tak prostě vyjdou do ulic a dají najevo svou nespokojenost. Nevidím tam žádné riziko, opravdu jde o velmi bezpečné země.

Vždy mě udiví, když si někdo v Česku postaví nebo koupí hotel a pak si na jeho správu najme mezinárodní společnosti. To je jako střelit se do vlastní nohy.

Většinu hotelů máte v Praze, další i v Brně a Karlových Varech. Podle jakého klíče se rozhodujete u nových akvizic?
Jsme především provozovatelem hotelů, byť do některých vstupujeme společně s partnery i kapitálově. V tuto chvíli máme vyhlídnuté tři až pět hotelů, které bychom rádi koupili nebo převzali.

I v Praze?
Prahu úplně nevylučuju, máme tu už ale hotelů dost. Musel by to být nějaký skutečně perspektivní a výjimečný objekt. Teď chceme posilovat hlavně v Brně, kde jsme ostatně závěrem minulého roku koupili pětihvězdičkový hotel Barceló. Velký potenciál vidíme také v Ostravě, která je pro nás atraktivní zejména díky své blízkosti k Polsku – zemi, která jde nahoru neskutečným způsobem. A zajímá nás také Bratislava, Budapešť nebo Varšava. Hodláme totiž posilovat i ve střední Evropě.

Na Prahu jsem se ptal hlavně proto, že tu je či bylo na prodej mnoho významných hotelů, například Four Seasons, Marriott nebo Hilton.
Ty jsou k mání proto, že jejich provozovatelé nedokážou dosáhnout ziskovosti, jejich jedinou možností je proto prodej. Jenže do konečné částky nezapočítávají jen původní nákupní cenu, ale i všechny investice, které v projektu utopili. Výsledná cenovka tak bývá natolik vysoká, že pro nás postrádá smysl. Za dobu naši existence jsme už nicméně několik hotelů od mezinárodních řetězců převzali, vypověděli s nimi smlouvu a začali je provozovat sami. Uvidíme, jak se teď zachová PPF Real Estate, která s největší pravděpodobností získá Hilton.

Takže je Česko zemí, kde se daří hlavně tuzemským hotelovým řetězcům?
Ano. A je to tak správně. Mezinárodní řetězce zde už dneska nemají takovou sílu jako dřív. Nedokážou své hotely provozovat s přijatelnými náklady, natož dosahovat potřebné ziskovosti. Proto mě vždy udiví, když si někdo v Česko postaví nebo koupí hotel a pak si na jeho správu najme mezinárodní společnosti. To je jako střelit se do vlastní nohy – téměř nikdy to nefunguje. Zahraniční řetězce nemají k Česku žádný vztah.

Nikolas Kratěna byl šéfkuchařem nymburské nemocnice, teď bude vařit v hotelu Fairmont

Přečtěte si takéPozvedl nemocniční gastronomii, teď se vrací do té vysokéV nymburské nemocnici pozvedl gastronomii, teď bude vařit v luxusním hotelu. Mise ale pokračuje

Jaký hotel jste třeba převzali od velkých mezinárodních řetězců?
Tak třeba právě ten, ve kterém se zrovna nacházíme. V roce 2012 jsme The Grand Mark převzali od švýcarské společnosti Kempinski, okamžitě s ní vypověděli smlouvu – a dnes má tento hotel třikrát nebo čtyřikrát vyšší hodnotu. Je to úplný sen. A takových příběhů máme víc. Například v roce 2016 jsme od německé společnosti Dorint koupili žižkovský hotel Don Giovanni, který jsme pak o tři roky později prodali skandinávskému fondu Wenaasgruppen, a to s několikanásobným ziskem. Přitom ho stále provozujeme.

Líbí se vám Don Giovanni? Někteří ho považují za kýčovitý příklad podnikatelského baroka, navíc se mu občas přezdívá „růžový dort“.
Mně se ten hotel fakt líbí. Je to prostě výrazná budova, která dřív provokovala výraznou růžovou barvou. Ta už ale vyšisovala, takže teď stavba lépe zapadá do svého okolí. Na tom hotelu tak nevidím nic špatného. Po Praze je spoustu ošklivých budov, které se zdaleka tolik neřeší. Ve své době se kritizoval i Tančící dům nebo Dům U Černé Matky Boží. Každá stavba, která se nějakým způsobem vymyká běžnému standardu, čelí negativním komentářům.

A slyšíte někdy negativní komentáře na vzhled Don Giovanniho i v dnešní době?
Opravdu mi je jedno, co říká paní Nováková, která bydlí někde za rohem. Každý má jiný vkus – mně třeba mnohem víc vadí Žižkovská věž, na kterou si už všichni zvykli. Navíc je Don Giovanni jedním z nejnavštěvovanějších hotelů v Praze. A tím by asi nebyl, kdyby byl hnusný.

V minulých letech utržil Czech Inn pravidelně vždy přes jednu miliardu korun, v roce 2023 jste se pak dotkli hranice dvou miliard. Už víte, jak se vám dařilo loni?
Odhaduji, že jsme dosáhli přibližně tří miliard v tržbách. Je to velký skok daný mimo jiné tím, že jsme loni převzali tři velké hotely s vynikajícími výsledky. Rok 2024 byl jednoznačně nejlepší v naší historii.

svoboda5

Foto: Czech Inn Hotels

Jaroslav Svoboda, majitel hotelové sítě Czech Inn Hotels

I díky tomu, že už je cestovní ruch v Česku zpátky na předcovidových číslech?
Určitě, na ta čísla jsme se ale vrátili mnohem později než Západ nebo Polsko s Maďarskem. Navíc tu teď sice máme nadprůměrnou obsazenost, ale zároveň i podprůměrné ceny za ubytování, které nemůžeme zvyšovat. Viníkem je mimo jiné Airbnb, pro které tu dodnes neexistují žádná jasná pravidla. Vedle toho tu v hotelovém byznysu je velmi konkurenční prostředí.

Nebojíte se overturismu v Praze?
Overturismus se vůbec netýká Prahy. Chápu, když se tento výraz použije v souvislosti s Benátkami, ale u České republiky nedává smysl. A vůbec – proč bychom se měli bát cestovního ruchu? Vždyť to není sprosté slovo. Máme tady hodně příležitostí i hotelů, klidně sem může přijet podstatně víc lidí. A nikoho z nás to nijak neomezí.

Opravdu neomezí? Masová turistika se často spojuje se zdražováním a vyháněním místních obyvatel z center měst…
To je nesmysl. Pokud se chceme bavit o cenách bydlení, ať se nejdřív vyřeší Airbnb – pak půjdou ceny bytů výrazně dolů. Vůbec nechápu, proč tenhle problém stále ignorujeme. V Praze jsou desetitisíce bytů, které slouží jen ke krátkodobému ubytování turistů, což zvyšuje nájmy nám všem.

A řešíte to s ostatními hoteliéry? Máte třeba nějakou lobbistickou skupinu?
Ne, máme dost své vlastní práce. A já návštěvníkům Prahy nebráním, aby se ubytovali v bytě. Každý ať se rozhodne sám. Ale je rozdíl mezi turisty, kteří sem přijíždějí kvůli kvalitnímu zážitku, a těmi, kteří hledají hlavně alkohol a párty.

Vyzkoušel jste si někdy ubytování přes Airbnb?
Jasně, v Barceloně. A nelíbilo se mi to. Z toho ubytování jsem utekl hned druhý den. Já mám rád bezpečnost a služby, které dokážou nabídnout jen dobré hotely.