České vysoké školy lákají stále více studentů ze zahraničí. Výrazně roste počet Indů, Turků či Ukrajinců

Počet studentů z Ukrajiny v souvislosti s válkou výrazně vzrostl, Česko ale táhne i vysokoškoláky z dalekých zemí. Lákají je obchodní obory i medicína.

studenti

Foto: Study in Czechia / DZS

Do Česka míří stále více vysokoškolských studentů ze zahraničí

0Zobrazit komentáře

Slováci a Ukrajinci na české vysoké školy míří dlouhodobě, v posledních letech ale stoupá i množství studentů z Indie, Turecka, Bangladéše či Nigérie. Zahraniční studenti aktuálně tvoří 18 procent všech našich vysokoškoláků, dvě třetiny z nich přitom studují v českém jazyce. Kvalita zdejších škol má podle nich vysokou úroveň a téměř polovina z těch, kteří u nás právě studují, má v plánu v zemi zůstat i po dokončení studia. Vyplývá to z průzkumu, který vznikl pod taktovkou Domu zahraniční spolupráce (DZS).

Ukazuje se, že Česko je pro zahraniční studenty atraktivní zemí – devět z deseti uvádí, že svůj studijní program považuje za kvalitní. Aktuálně u nás na všech stupních vysokých škol studuje 55 493 lidí ze zahraničí, což je 18 procent z celkového počtu vysokoškolských studentů. V žebříčku dvaceti nejzastoupenějších zemí vedly do konce roku 2022 studenti ze Slovenska, následovali je Rusové a Ukrajinci. Zajímavé ale je, že meziročně výrazně stouply počty studentů z Bangladéše (o 57 procent), Nigérie (o 44 procent), Indie (o 23,3 procenta) či Turecka (o 20,8 procenta).

„I nárůst studentů z Ukrajiny byl meziročně vysoký, jde o 42,2 procenta. V rámci pětiletého horizontu jde o nárůst o 104 procent. Naopak je zřejmé, že počet ruských studentů, kterých je podle našeho průzkumu 7 645, bude rok od roku klesat. V souvislosti s válkou na Ukrajině se změnila vízová politika Česka, aktuálně se tak nenabírají noví ruští studenti. Počet studentů z Ukrajiny bude z pochopitelných důvodů každoročně růst,“ přibližuje Michal Uhl, ředitel DZS.

navrh-bez-nazvu

Foto: DZS

Vývoj počtu zahraničních studentů v průběhu 20 let

Nejvíce si zahraniční studenti vybírají obory Obchod, administrativa a právo, dále Zdravotní a sociální péče, Humánní medicína či Informační a komunikační technologie. Populární jsou ale i Společenské vědy, žurnalistika a informační vědy nebo Technika, výroba a stavebnictví.

Podle průzkumu, který čerstvě zveřejnil DZS, se ukazuje, že téměř polovina aktuálně studujících lidí ze zahraničí plánuje v Česku působit i po dostudování. „Bohatství a prosperita každé země závisí na jednom jediném kritériu: chytří a motivovaní lidé z Česka buď odcházejí, nebo tady vidí příležitost, možnost uplatnění, a tak sem přicházejí a zůstávají. Potřebujeme tak rozšířit základnu, abychom měli větší výběr chytrých, motivovaných lidí, kteří budou studovat v Česku,“ vysvětluje náměstek ministra školství Jaroslav Miller.

Příliv zahraničních studentů je důležitý hned z několika důvodů. Jednak přispívá k lepšímu demografickému vývoji, který aktuálně vůbec není na dobré trajektorii. V Česku se ročně narodí asi 92 tisíc dětí a umírá přibližně 120 tisíc lidí. Populace tak stárne a zmenšuje se, a právě lákání studentů ze zahraničí může alespoň částečně přispět k lepšímu populačnímu vývoji. O to více, když mají motivaci v Česku zůstat dlouhodobě.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Zásadní role zahraničních studentů je také ekonomická. Už během studia přispívají poplatky za studium, podle průzkumu nadto 64 procent z nich pracuje už během studií, čímž podporují domácí ekonomiku i placením daní a odvody na pojištění. Přímo podporují i samotné vysoké školy, především tedy ti, kdo studují v angličtině. Takové studium je v Česku totiž stále zpoplatněné. V případě některých škol dokonce tvoří školné za výuku v anglickém jazyce až 30 procent jejich rozpočtu. Školy pak mohou díky tomu navýšit kapacitu v českých studijních programech pro české studenty.

„Roční dopady zahraničních studentů na ekonomiky v zemích EU jsou skutečně výrazné. Například v Nizozemí je řeč o 37 miliardách korun, které do rozpočtu přináší zahraniční studenti, ve Španělsku je po započtení všech daní dopad téměř 100miliardový,“ doplňuje Michal Uhl. A dodává, že v Česku takovou ekonomickou studii zatím nemáme, nicméně na příkladech z okolních států je patrné, že akvizice zahraničních studentů do země může ekonomice jedině prospět.

Z průzkumu vyplynulo i několik negativ, která s sebou studium v Česku pro zahraniční studenty nese. Nejvíce problematický je vízový proces, který se týká studentů přicházejících ze zemí mimo EU – jde o 52 procent studentů. Pro 75 procent respondentů je přitom podání žádosti o vízum časově či administrativně náročné. Zjednodušení procesu se aktuálně řeší na půdě tří ministerstev, která se snaží najít balanc mezi snadným přijímáním zahraničních studentů a bezpečností státu.

snimek-obrazovky-2024-02-13-v-15-45-36

Foto: DZS

Přehled studentů ze zahraničí podle národnosti

Jednou z bariér může být také zmíněné zpoplatnění studia v anglickém jazyce, které sice tvoří v některých případech důležitou součást rozpočtu vysokých škol, podle Jaroslava Millera jde ale zároveň o přežitek z devadesátých let. „Studium v češtině je zdarma, studium v jakémkoliv jiném jazyce je zpoplatněno. V devadesátých letech to byl jeden ze způsobů, jak mohly školy zvětšit svůj rozpočet. Ten problém je dnes řádově menší a my ho řešíme v novele vysokoškolského zákona. V ní je to ošetřeno tak, že vysoké školy mohou a nemusí studium v jiném jazyce než tom českém zpoplatňovat,“ upřesňuje Miller.

Vysoké školy si tak v dohledné době samy zvolí svou strategii. Některé obory jsou vysoce prestižní a je po nich vysoká poptávka, jako je tomu v případě medicíny. V jejich případě je tak logické, aby za ně školy vybíraly poplatky. Jiné obory ale naopak chtějí nalákat více studentů a v jejich případě by právě „odpuštění“ školného mohlo být pro spoustu lidí zajímavou motivací. Podle Uhla příklady ze zahraničí ukazují, že když vysoká škola zruší systém poplatků za studium v angličtině, získá daleko více kvalitních zahraničních studentů.

Socialistická všednodennost ve fotografii. Czechoslovakian Ink připomíná kouzlo obalů let minulých

Kniha plná nostalgie. Czechoslovakian Ink Vol II. přináší několik stovek fotografií obalů spotřebního zboží z 50., 60. a 70. let minulého století.

czechoslovakian-ink6

Foto: Czechoslovakian Ink

Czechoslovakian Ink přináší pohled na obaly produktů našich babiček

0Zobrazit komentáře

Československo ve druhé polovině minulého století byl malý mikrosvět sám pro sebe, pevně sevřený rukou tehdejšího režimu. Právě v takových podmínkách se však často rodí něco naprosto neotřelého a unikátního. Rozhodně to platí i o práci tehdejších grafiků, kteří navrhovali mimo jiné i designy obalů spotřebního zboží. Do čeho byly baleny hračky, drogerie, elektronika a další všednosti našich babiček a dědečků, ukazuje kniha Czechoslovakian Ink Vol II., za kterou stojí mimo jiné i Jan Rambousek z projektu Automobilist.

Retro, ale nadčasové – tak by se dal popsat grafický design obalů, který vznikal v Československu v 50., 60. a 70. letech minulého století. Tomuto tématu se začal věnovat také Jiří Kubík spolu s Janem Rambouskem, ke kterým se časem přidal ještě Jan Břicháček. Společně rozjeli projekt Oliver & Parents, ve kterém se začali pod značkou Czechoslovakian Ink věnovat motivům retrodesignu.

Poprvé bylo o značce slyšet díky edici plakátů, které zpracovávaly motivy z původních zápalkových krabiček výrobce Solo Sušice. V té době však nebyla s projektem spojováno trio Rambousek, Kubík a Břicháček, ale jméno Olivera Beneše. Jako velkým fanouškům Járy Cimrmana nám vytvoření alterega a fiktivní postavy Olivera na začátku projektu přišlo jako skvělý nápad. Časem se to ale bohužel ukázalo jako velmi nepraktická záležitost. Jméno Oliver tak nakonec zůstalo pouze v názvu společnosti, která projekt provozuje,“ popisuje designér Jiří Kubík nápad na vytvoření fiktivní postavy a příběhu mladého chlapce, který nalezl u babičky na půdě krabici plnou zápalkových nálepek.

Ve skutečnosti vše začalo sbírkou zápalkových nálepek designéra Kubíka, který je dražil a sbíral na Aukru. „Při procházení motivů nás zaujal již zmíněný nadčasový design, výrazná barevnost, použitá typografie a hesla. U řady nálepek jsme si říkali, že obrázky známe od babičky z chalupy, některé série pro nás ale byly úplně nové. A naprostá většina našich vrstevníků neznala obrázky vůbec, a to nám přišla škoda,“ vysvětluje Kubík.

Ze sbírky původně čítající třicet tisíc motivů bylo nakonec vybráno a nafoceno šest stovek nejzajímavějších z nich. Mimo plakátů daly dohromady i obsah pro knihu Czechoslovakian Ink Vol I. – Zápalkové nálepky, která v minulém roce získala prestižní designové ocenění Red Dot Award. Objevily se však i pochybnosti o tom, zda je možné přebírat původní designy Sola Sušice, reprodukovat je a komerčně prodávat.

Řešením otázky autorských a licenčních práv jsme strávili snad více času, než samotnou přípravou a reprodukcí grafiky. Toto téma jsme diskutovali mimo mnoho dalších také s vedením společnosti Solo, dříve Solo Sušice, nebo pozůstalými původních autorů grafik. Nikdo z nich ale bohužel autorskými právy nedisponuje a nemohl nám tedy poskytnout licenci. Přímého majitele autorských práv k zápalkovým motivům se najít nepodařilo,“ reaguje Kubík na otázky týkající se licencí a autorských práv.

Tuto situaci v Oliver & Parents nakonec vyřešili uzavřením smlouvy s organizací OOA-S, která funguje jako kolektivní správce autorského práva pod záštitou ministerstva kultury. „Té platíme licenční poplatky za každou prodanou reprodukci. Pokud se tedy v budoucnu najde přímý majitel či majitelé autorského práva k dílům, se kterými pracujeme, dojde k vyrovnání právě skrze tuto organizaci,“ vysvětluje Kubík.

Na knihu Czechoslovakian Ink Vol I. – Zápalkové nálepky nyní navázal druhý svazek, který se tentokráte věnuje obalovému designu v daleko širší perspektivě. Autoři dali dohromady 800 obalů produktů, které „byly“ k dostání na pultech československých prodejen mezi lety 1950 až 1979. Věnovat se tomuto konkrétnímu období podle tvůrců původně nebyl záměr, nicméně při výběru produktů autoři zjistili, že se jim nejvíce líbí designy právě z něj.

„Technologické limitace tisku tehdejší doby částečně určovaly možnosti designu. Konkrétně například velmi omezený počet jednotlivých barev, které bylo na každý obal zároveň možné natisknout, absence barevných přechodů nebo fotografií a složitých mnohobarevných grafik. Toto vše určovalo poměrně minimalistický přístup k tvorbě designu. Dnes je naopak možné vytisknout prakticky cokoliv, což je velmi často bohužel na škodu,“ říká Kubík.

Přitom dnešní i tehdejší obaly měly v podstatě stejnou funkci, a to ochránit produkt a zaujmout zákazníka. „Na rozdíl od dnešní doby se ale pracovalo například s jinými materiály – nebyla například tolik rozšířená vlnitá lepenka a motivy na obalech často přímo komunikovaly, co je v obalu uloženo. Obal naší knížky odkazuje na krabici od pracího prášku Hanka a pro jeho výrobu knížky se nám podařilo domluvit papírnu, která právě podobné obaly před 50 lety vyráběla,“ dodává Kubík.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

grok-2

Přečtěte si takéNoví virtuální společníci od Groka se utrhli ze řetězuNabízí režim pro dospělé a plánují únos papeže. Noví virtuální společníci od Groka se utrhli ze řetězu

Produkty jsou zde na 465 stránkách seřazeny do dvanácti jednotlivých kategorií, jako jsou hračky, sport, potraviny, elektronika a fotografie, škola, osobní doklady, drogerie či automoto a další. Při listování knihou a množstvím produktů se okamžitě nabízí otázka, kde autoři nabrali tolik materiálu. Všechny fotografie byly pořízeny v muzeu Na Statku, kde vybírali z neuvěřitelných pětadvaceti tisíc obalů, které tvoří tamní expozici.

„Pan Fajtl, kterému muzeum patří, nejprve shromáždil předměty z rodinné pozůstalosti, postupně ale sbírku rozšiřuje mimo jiné skrze různé aukce, antikvariáty a při vyklízení sklepů a půd,“ vysvětluje Kubík zdroj exponátů, mezi jehož nejoblíbenější patří série obalů od ČSTP (Československý tabákový průmysl) či krabice na horské sluníčko Uvir.