Státní správa je v Česku notoricky pomalá a ještě stále do značné míry založená na papíru. Cesta k digitalizaci je ale trnitá, přestože je prioritou snad každé nové vlády v posledních letech. Byl si toho vědom i Jakub Nešetřil, podnikatel, který prodal startup Apiary do rukou giganta Oracle. Zachtělo se mu ale pomáhat, a tak založil před třemi lety komunitu expertních dobrovolníků Česko.Digital. Ta se řídí heslem, že skrz jedničky a nuly posouvají Česko.

Ačkoliv Nešetřilův nápad se zformoval už v květnu 2019, zcela nových rozměrů nabyl se začátkem roku 2020. Když přišel covid, stovky dobrovolníků, spojených často jen přes platformu Slack, se v rámci komunity pustily do projektů jako Učíme online, Dáme Roušky nebo Covid Portál. První zmiňovaný pomohl stovkám škol zprovoznit v těžké době online výuku, druhý umožnil tisícům lidí získat roušky, když nebyly dostupné, a z třetího se dokonce stal oficiální vládní informační portál.

Reakce na krizové situace je přitom jen část agendy, které se Česko.Digital chce věnovat. V rozhovoru pro CzechCrunch se na tom shodují tři členové jeho vedení – právě Jakub Nešetřil, který je dnes předsedou správní rady, ředitelka Eva Pavlíková a technický ředitel Karel Minařík. A jejich slova potvrzují i skutky. Největší organizace svého druhu v Evropě už pomáhala i ve zdravotnictví, řadě neziskových organizací či ve státní správě. Věří, že právě takto budou tvořit dopad, který bude skutečně dlouhodobý.

Na to jsou ale potřeba finance i lidé. Doposud Česko.Digital získávalo prostředky převážně z nadací, a přestože jeho hlavní partner už je společnost Livesport, firemní zapojení chce vedení Česko.Digital ještě zintenzivnit.

„Času není neomezeně, a tak výhledově chceme, aby se dobrovolnictví stalo běžnou součástí života každého z nás, čemuž mohou pomoci zaměstnavatelé, když na to lidem uvolní kapacity. Kupříkladu Google má pravidlo, kdy dvacet procent pracovní doby dá lidem na dobročinné činnosti,“ nastiňuje Pavlíková zdroj inspirace.

České firmy se zatím nechávají k podobným krokům přesvědčit jen opatrně, ale Nešetřil věří, že ve výsledku budou z větších digitálních kompetencí a zkušeností svých zaměstnanců těžit. Česko.Digital podle něj totiž přispívá k celkové lepší digitální vybavenosti společnosti.

Slavíte tři roky, ale myslím, že hodně lidí vás zaregistrovalo až se začátkem pandemie. Co bylo vlastně Česko.Digital předtím?
Eva Pavlíková: Covid i současné dění na Ukrajině nám pomáhá akcelerovat komunitu, ale myšlenka byla vždy dlouhodobější – pomáhat veřejnému sektoru a nezisku s rozvojem digitálních produktů a předávání know-how. Možná jsme na začátku nebyli tolik vidět proto, že obvykle pomáháme jiné organizaci, čili jsme spíš ti v pozadí. Už předtím jsme dělali projekty jako CityVizor a Nedlužím státu. Moc lidí si nás s nimi ale nespojilo.

CityVizor je vlastně projekt, s nímž jsi v Česko.Digital začínala.
Eva Pavlíková: Je to tak. Od července 2019 jako dobrovolník. V té době jsem byla v korporátu a uvažovala jsem, co vlastně umím. A říkala jsem si, že možná tak koordinaci projektu. Ale stejně, když přijdeš do projektu, kde se řeší data a městské řízení, tak ti stejně připadá, že neumíš nic.

Jakube, jak se na Česko.Digital po třech letech díváš ty? Představoval sis to při založení jinak?
Jakub Nešetřil: Nedokázal jsem si ani zdaleka představit význam, jakého organizace nabude. Udělal jsem sice nějaký kousek na začátku, ale nabralo to celé úplně jiný rozměr skrz spousty lidí, které myšlenka měnit Česko k lepšímu pomocí digitálních řešení oslovila. Tohle byl opravdu velký otazník, jestli vůbec někdo přijde. A dnes jsme v situaci, kdy je Česko.Digital největší civic tech organizace v Evropě (organizace, která pomocí digitálních řešení pomáhá občanským aktivitám – pozn. red.). Pro mě to odráží sílu a technologickou vybavenost české společnosti, ale i ochotu pomáhat tam, kde to má smysl.

Jak vlastně vzpomínáte na březen 2020, kdy přišel do Česka covid a s ním i velký nárůst vaší komunity?
Jakub Nešetřil: Myslím, že díky tomu, že jsme si odpracovali první necelý rok, tak potom jsme byli schopni covidový nápor koordinovat a zvládnout. Komunita rychle narostla, ale ne tak, že by předtím neexistovala. Když jsme v květnu 2019 začínali, tak se připojilo asi 500 lidí, organicky během roku narostla komunita na tisíc hlav a během prvních dvou týdnů covidu se to zdvojnásobilo na dva tisíce.

Eva Pavlíková: První, na co jsem si vzpomněla, je, že místo osmi hodin jsem tehdy pracovala čtrnáct. Věděli jsme, že to je ale dlouhodobě neudržitelné. Myslím, že organizaci tehdy hodně definoval 300% nárůst týmu – ze tří a půl úvazku jsme se dostali na deset lidí během chvíle. Byli to navíc lidé z různých oborů, různé seniority, většina z nich v nezisku předtím nedělala. Zvenku to možná nebylo tak vidět, ale dalo nám celkem práci postavit optimální tým schopný vytvářet dobré prostředí pro všechny dobrovolníky.

Navíc prostředí, které je kompletně v onlinové, textové formě na Slacku. Není komplikované takhle udržet Česko.Digital v chodu?
Eva Pavlíková: I v remote first firmách se lidi typicky potkají alespoň na začátku spolupráce. V Česko.Digital vidíme, jak je to bez tohoto dílku celkem problém. Když se lidi neznají osobně, neznají ani své emoce a reakce a neví, jestli si tu či onu brát osobně.

Karel Minařík: Slack je zlo, ale není lepší nástroj. Na druhou stranu, v našem případě hraje velkou roli motivace lidí a fakt, že to berou za své. A je zajímavé, jak takhle jednoduchý emocionální mechanismus obrousí hrany komunikace. Jinak by docházelo k extrémnímu množství konfliktů. Minimálně za tu dobu, co jsem v Česko.Digital, jsem si nevšiml, že by k nim docházelo.

Jakub Nešetřil: Někdy dochází. Trochu štěstí v neštěstí je, že pro spoustu lidí je Česko.Digital srdeční záležitost. Když se pak s organizací někdo rozloučí, ať už dobrovolně, či nedobrovolně, tak to osobnostně a emocionálně může být složité ustát. Nechce si tu svou srdeční záležitost nechat vzít.

Jak jste tyto konflikty v textovém a onlinovém prostředí řešili?
Karel Minařík: Občas pomáhá si udržet odstup a ne se hned angažovat. Na některé věci je prostě lepší nereagovat a ony umřou samy. Když je někdo sprostej, nereaguju.

Eva Pavlíková: Karel tohle umí dobře mentálně filtrovat. Vnímá, že se to děje, ale jsme v tomhle úplně jiné povahy. Umí se toho mentálně neúčastnit, kdežto já mám nějakým způsobem vypěstovanou zodpovědnost a snažím se to řešit do detailu.

Jakub Nešetřil: V klasické teorii managementu je maximální počet lidí, kteří mohou připadat na jednoho nadřízeného. A to definuje hierarchii organizace. Když je hodně hierarchická, tak na jednoho nadřízeného připadají třeba čtyři lidi. Když je hodně placatá, tak je to třeba deset až patnáct. A na Česko.Digital v poměru k placenému týmu odpovídá třeba třicet nebo padesát dobrovolníků. Vnímat takové množství lidí prostě fyzicky nejde. I proto na věc musíme jít hodně zlehka.

Hodně mluvíte o motivaci dobrovolníků. Neklesá v čase až moc? Zažil jsem to sám. Pracoval jsem v raných fázích na projektu Inovace zpravodajského storytellingu, pomáhal s prototypy, ale už ve chvíli, kdy se naše nápady začaly programovat, jsem z toho vlastně vypadl, protože už bych tam byl k ničemu, když programovat neumím.
Karel Minařík: A takhle je to podle mě vlastně v pořádku. Ty ses zapojil, když ti to dávalo smysl, poté jsi z nějakého důvodu ztratil zájem. Jasně, mohlo se stát, že by sis řekl, jak se vlastně programuje, a šel se naučit nějaký Javascript. Ale na to je potřeba úplně jiná časová dotace.

Jakub Nešetřil: Je těžkým úkolem udržet motivaci a umět do projektů nadchnout. Ale pokud se to nepodaří, tak je produktivnější na projektu neparticipovat než dostávat smutné bludišťáky, když jsme něco neodpracovali, a cítit se povinně.

Eva Pavlíková: To, co popisuješ, je situace, kdy ztratíš kontakt s jedním projektem a není snadné navázat kontakt s nějakým jiným. Snažíme se tak tu cestu zjednodušit a tvoříme proto Portál dobrovolníka. Tam najdeš personalizovaný profil, kdy můžeš hledat příležitosti přesně pro sebe.

Jak takový portál bude vypadat?
Karel Minařík: Stíhat Slack je náročné, a tak chceme doplnit personalizovanou zkušenost. Je to dlouhodobá vize, že přijdeš a budeš si moct zaškrtnout svoje zájmy, kompetence a projekty, kterých se účastníš. A my ti pak povíme, zda náhodou Česko.Digital nedělá něco podobného. Tvoříme tak podklad pro už zmíněnou dlouhodobost a systémovost.

Eva Pavlíková: Té dlouhodobosti ale chceme pomoct i jinak. Času není neomezeně, a tak výhledově chceme, aby se takzvané giving back stalo běžnou součástí života každého. A aby čas pro to potřebný ideálně dal tvůj zaměstnavatel. Kupříkladu Google má pravidlo, kdy dvacet procent pracovní doby dá lidem na dobročinné činnosti. Jiné firmy dávají deset procent času.

Jak přesvědčíte české firmy, aby do dobrovolnictví věnovaly čas zaměstnanců?
Eva Pavlíková: Je třeba vysvětlovat výhody, které to má i pro firmu jako takovou. Když pomáháš komunitě, dostáváš úplně jiný kontext a perspektivu, kterou následně přineseš i do zaměstnání. Jinými slovy, když se bude dařit digitálně posouvat společnost, tak to bude i velká úspora pro veřejnou správu i komerční firmy.

Jakub Nešetřil: Pro technologické firmy je zásadní, jestli podnikají v Estonsku nebo v Itálii, abych to zkontrastoval. Digitalizace veřejného prostoru se přímo promítá do jejich byznysového potenciálu. Tahle myšlenka je ale relativně nová a bude trvat několik let, než se lidem skutečně dostane pod kůži. Největší potenciál mají v tomto směru největší české organizace, ale přesvědčit je zkrátka chvíli trvá. Ale myslím, že Eva v tomto směru dělá velké pokroky a že se nám každý rok víc a víc daří stabilizovat Česko.Digital jako organizaci, která spolupracuje s českým IT průmyslem a není závislá pouze na podpoře z nadací, za kterou jsme nicméně velmi vděční.

Takže chcete čerpat finance víc z firem než z nadací? Není podpora nezisku přece jen pro firmy první věc, kterou v době nastávající krize odseknou z rozpočtů?
Jakub Nešetřil: To je právě to. Já tu spolupráci nevnímám jako podporu nezisku. Je to podpora byznysového prostředí, v němž může být firma úspěšná. A jenom krátkozraké firmy budou v době recese šetřit na investičních nákladech, protože to podvazuje růst ve chvíli, kdy se z recese vynoří. Také tento model přináší hodnotu zpátky. Jednak člověk přináší hodnotu pracovními zkušenostmi a jednak pracuje na smysluplném projektu a činí tak ve spolupráci se svým zaměstnavatelem. Ještě navíc pomáhá vytvářet digitální zemi, ve které se moderním firmám lépe podniká.

Karle, v rozhovoru, který s tebou vyšel na blogu Česko.Digital, jsi řekl, že z dlouhodobého hlediska bys rád rozvíjel organizaci po technické stránce. Co to přesně znamená?
Karel Minařík: Myslel jsem tím kodifikovat a čerpat z best practices. Do dneška zápasíme s tím, že přijde člověk v rámci projektu a řekne, že chce web a co má dělat. A teď se vlastně začne od nuly řešit, jestli je v kurzu ten nebo ten javascriptový framework nebo nějaký jiný. Pak potká někoho, kdo si myslí, že by to bylo nejlepší udělat v WordPressu. A vlastně je to zbytečné, protože to řešíme u každého projektu.

Jakub Nešetřil: Postupně se to děje a různé best practices jsou už zavedenější. Česko.Digital už odinovovalo spoustu projektů, ale zároveň i postupů, jak řídit neziskovou organizaci. Když jsem prodával startup, tak jedna z těch největších radostí byla, že mi bývalí zaměstnanci šli zakládat s tou zkušeností další startupy. Stejný efekt vidím teď u bývalých dobrovolníků Česko.Digital. Neziskovky, které dnes vznikají například kolem pomoci Ukrajině, mi ukazují, že jejich fungování zakladatelé postavili na zkušenosti, kterou mají z Česko.Digital. Což je pro mě velká pýcha.

Takový „Česko.Digital-efekt“.
Eva Pavlíková: Tak. Ale opět tomu efektu chceme pomoct a know-how proaktivně sdílet. Například, pokud se spolupráce vydaří, budeme se podílet na tom, aby na Ukrajině vzniklo Code4Ukraine – tedy organizace podobného typu, jako jsme my. Velký motor pro mě osobně i pro Česko.Digital je, že když sdílíš, tak zvyšuješ razantně svůj přímý dopad.

Když jste největší civic-tech organizací v Evropě, chystáte i další mezinárodní spolupráce?
Jakub Nešetřil: Asi největší spolupráci jsme měli s Code4Romania, což byla před námi největší organizace tohoto druhu v Evropě. Obecně je zajímavé, že máme pocit, že jsme malinký národ, který musí všechno kopírovat ze zahraničí, ale v tomhle případě to tak není.

Eva Pavlíková: Jsme součástí Code4All, což je mezinárodní organizace sdružující ty národní. Díváme se také na fungování skupiny Code4America, která funguje víc než deset let, a to na úrovni spolupráce asi v patnácti státech.

Kde vlastně vidíte Česko.Digital za další tři roky?
Karel Minařík: Já to mám asi jednoduché. Celkově dospělejší a efektivnější. Nicméně vždy mě bavilo dělat ve startupu, a tak bych si přál, aby i Česko.Digital v něčem zůstalo startup.

Jakub Nešetřil: Definice startupu podle Steva Blanka je, že je to dočasná organizace hledající udržitelný byznys model. V tomhle smyslu Česko.Digital definici naplňuje, ale doufám, že jen dočasně. Pro mě asi nejzásadnější bude, aby za další tři roky získalo způsob financování, který je dlouhodobě udržitelný.

Eva Pavlíková: Když se dívám na organizace, které mají velký systémový dopad, tak je často úplně normální, že se první tři roky etablují, zkoušejí, prototypují a zkoumají. My jsme po třech letech přesně na této hranici a teď hodně diskutujeme, co je pro nás vlastně ta dlouhodobá systémová změna a co je téma, které chceme nést. Pamatuju si, jak Kuba na začátku říkal, že naše projekty budeme co nejrychleji odevzdávat zajišťujícím organizacím. To je jiný mindset, než když jsi organizace, která udává trend.

Nicméně takhle typicky fungujete, ne? Přijde organizace či stát, řekne, jaký má problém, a Česko.Digital tvoří projekt, který té organizaci po vytvoření předá.
Eva Pavlíková: Už ne vždy. Například MovApp, což je aplikace na učení ukrajinštiny, vznikla kompletně v komunitě, ne pod hlavičkou nějaké organizace. To znamená, že před sebou máme situaci, kdy zatím nevíme, zda budeme tento projekt podporovat dlouhodobě nebo podpoříme zakladatele, aby si na další tvorbu založil neziskovou organizaci. Už totiž máme případy z minulosti, kdy někdo přišel do Česko.Digital, zaujal ho nějaký projekt a následně se rozhodl, že se tomu danému tématu bude věnovat dlouhodobě. Ta dlouhodobost ale pro nás znamená i to, že si například vezmeme téma aplikací pro stát a na něm budeme pracovat dva tři roky a možná k tomu vytvoříme podpůrný placený tým.

Což ale hádám stojí spoustu peněz…
Eva Pavlíková: Musíme přesvědčovat firmy, že dává smysl podporovat organizace našeho typu a ne pouze dílčí projekty. Tímto způsobem už nás podporuje například Livesport, PPF nebo Avast, ale stále nás v tomto směru čeká hodně práce.