Česko je v digitalizaci o deset let pozadu. Estonci by se s takovou úrovní služeb nikdy nesmířili, říká expert z Pobaltí

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

margusRozhovor

Foto: KB

Margus Simson, Chief Digital Officer Komerční banky

Estonsko je dáváno za vzor jako moderní digitální země, kde občané se svým státem komunikují přes mobilní telefony a většinu agendy lze vyřešit na pár kliknutí. Bezprostřední zkušenost s tím má i tamní rodák Margus Simson, který během své téměř dvacetileté kariéry pomáhal realizovat různá digitální řešení pro tři největší banky v Estonsku a také pro několik dalších významných pobaltských firem z různých průmyslových odvětvích. „Česko je za digitálně vyspělými zeměmi zpožděné zhruba o deset let,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

O stavu České republiky v oblasti digitalizace může Margus Simson hovořit i proto, že je již několik let členem představenstva a Chief Digital Officerem Komerční banky. Když do své funkce v lednu 2019 nastupoval, šlo o vůbec první pozici v představenstvu jedné z největších tuzemských bank, která měla přímou odpovědnost za digitální rozvoj. A podobné je to v dalších firmách i ve státní sféře, kde se digitalizuje stále víc. Někdy to však drhne a právě Estonsko může sloužit jako dobrý příklad.

V rozhovoru pro CzechCrunch Margus Simson popisuje největší rozdíly mezi Estonskem a Českou republikou a doporučuje, kde bychom se mohli inspirovat a jak bychom nejpalčivější otázky digitalizace nejen státní sféry mohli řešit. Podle „digitálního šéfa“ Komerční banky je ale důležitá také druhá strana, tedy zákazníci, respektive občané. „Estonci by se nikdy s takovou úrovní služeb nesmířili,“ říká.

Máte rozsáhlé zkušenosti s digitalizací v Estonsku. Na jakých projektech jste se svým týmem pracoval?
V malé zemi (jen o málo více než milion obyvatel) se nutně podílíte téměř na všem. Náš tým pracoval na mnoha projektech ve finančním sektoru, vyvinuli jsme samoobslužná řešení pro více než 90 procent bankovních zákazníků, ale pracovali jsme také často pro zdravotnictví, veřejnou správu, školství, telekomunikace, energetiku, prakticky všechny sektory služeb.

Estonsko bývá dáváno za vzor úspěšné digitalizace veřejné správy a moderního řízení státu. Tři roky jste pracoval v České republice, takže můžete srovnávat – jaké jsou v tomto ohledu největší rozdíly mezi Českou republikou a Estonskem?
Digitalizace má dva aspekty – jednak zavést příslušné technologie, jednak zařídit, aby je přijala banka jako organizace i její zákazníci. Estonsko si vzhledem ke své velikosti nemůže dovolit technologie překombinovat – zavedeme poměrně jednoduchý soubor služeb a procesů a postupně je podle potřeby vylepšujeme. Čím větší země, tím bude rozsáhlejší seznam požadavků a tím bude pomalejší vývoj. Česká republika se chová jako velká země, dovést nápad k realizaci trvá příliš dlouho.

Další problém, který digitalizaci zpomaluje, je absence základních předpokladů – každý podnik buduje vlastní autentizaci, výměnu informací mezi systémy, digitální podpis a podobně. Věnuje se nesmírné množství prostředků na vymýšlení kola, namísto toho, aby se energie soustředila na budování služeb orientovaných na koncového uživatele. Za třetí, čeští zákazníci příliš ochotně přijímají nedigitální model služeb – po moderních digitálních službách by měla existovat podstatně silnější poptávka. Estonci by se nikdy nesmířili s úrovní služeb, jaká panuje zde.

Estonsko nedigitalizovalo ze dne na den, ale postupně. Co jsou nejdůležitější aspekty modernizace veřejné správy a všech jejích systémů?
Budovat společné komponenty pro celou společnost a budovat je postupně, nečekat, až se objeví dokonalé řešení. Vždy se po několika letech objeví lepší technologie, takže čekat na příští technologii znamená čekat navěky. Místo toho je lepší uplatnit agilní přístup, budovat jednu komponentu za druhou a neustále vylepšovat části, které zastarají. Informační systém není jednorázová investice, ale neustálý proces tvoření a přetváření IT řešení a infrastruktury.

Druhý aspekt jsem již zmínil – vývoj společných prvků, ověřování, digitálního podpisu, zpřístupnění veřejných služeb soukromému sektoru. Stát musí skutečně upřednostnit budování těchto základních stavebních kamenů pro celou společnost spolu s vytvářením příznivého legislativního prostředí, které bude digitalizaci podporovat.

e-estonia

Foto: e-Estonia

Vládní hnutí e-Estonia usnadňuje interakci občanů se státem pomocí elektronických řešení

Jak rychle Česká republika postupuje s digitalizací oproti Estonsku?
Česká republika postoupila v digitalizaci kupředu, ale má mnoho co dohánět. Porovnáme-li zdejší situaci s digitálně vyspělými skandinávskými a pobaltskými zeměmi, Singapurem a podobně, hovoříme přibližně o desetiletém zpoždění. To je skutečně velká propast. Největšími překážkami na straně státu jsou zmiňované základní stavební kameny. Na straně soukromého sektoru musí jít digitalizace ruku v ruce se zjednodušováním služeb a procesů, které se však neděje v dostatečné míře.

Vedle digitalizace veřejné správy je velkým tématem digitalizace bankovního sektoru. Vy jste se podílel na zavádění digitálních řešení v několika estonských bankách a nyní pracujete pro Komerční banku. Je to srovnatelné s digitalizací veřejné správy?
Banky potřebují digitalizovat mnohem naléhavěji než stát, protože v soukromém sektoru má zákazník na výběr z různých poskytovatelů služeb. To znamená, že očekávání zákazníků ohledně bankovních služeb jsou mnohem vyšší než u veřejné sféry. Je tedy nutné se zaměřit na zjednodušování, design služeb, využití zákaznických dat ke zlepšování služeb a na jejich dostupnost, která musí být podstatně vyšší než u veřejné správy.

Průměrný občan využije služby veřejné správy jednou nebo dvakrát do roka, zatímco bankovní služby několikrát do týdne. Bankovnictví patří k odvětvím, kde jsou nároky a očekávání zákazníků jedny z nejvyšších, takže banky se musí skutečně snažit, aby tato očekávání naplnily.

O českých bankách se tvrdí, že patří k digitálně nejvyspělejším v Evropě. Souhlasíte s tím?
Český bankovní trh je v mnoha oblastech velmi rozvinutý – můžeme zmínit například možnost plateb pomocí služeb Apple Pay nebo Google Pay. Obecně však má ještě mnoho co dohánět, porovnáme-li jej se skandinávským nebo britským bankovním trhem.

„K podání daňového přiznání by ve standardních případech mělo stačit několik kliknutí a několik minut času.“

V čem se může státní správa v oblasti digitalizace inspirovat u bank, které jsou typicky obří korporace se složitými rozhodovacími procesy?
Občané vidí veřejnou správu jako jediného poskytovatele služeb, ale stát vidí každé ministerstvo, obec nebo státní instituci jako specifickou entitu odlišnou od ostatních. Jako by každé oddělení banky bylo samostatnou jednotkou zcela izolovanou od ostatních. Státní správa by měla vůči svým klientům vystupovat jako jeden celek.

Za druhé, banky investují mnoho prostředků do zjednodušování procesů až na dřeň – k čemuž veřejná správa nemá tendenci. Za třetí, digitalizace není běžná činnost, ale transformace, která vyžaduje zvláštní pozornost, podporu a pravidelnou stimulaci ze strany nejvyššího vedení – což banky velmi dobře chápou.

Mohou se banky inspirovat u startupů, které dokážou zavádět moderní technologie mnohem rychleji?
Agilita, extrémní zaměření na zákazníka, uplatňování principu minimálního životaschopného řešení, hledání možností spolupráce s jinými poskytovateli služeb a oproštění se od snahy budovat vše vlastními silami, zaměření na jednu nebo dvě věci, v nichž firma bude excelovat – v tom se tradiční banky rozhodně mohou od startupů učit.

Jedním z hlavních témat v České republice je bankovní identita, která byla oficiálně spuštěna počátkem roku. Jak podle vás zatím funguje? Mnoho lidí tvrdí, že takové služby nás mohou přiblížit zemím jako Estonsko.
Bankovní identita si vede od začátku dobře, ale bude vyžadovat větší změny u poskytovatelů služeb i změnu zvyklostí u zákazníků. Rozšíření nové služby bude určitou dobu trvat, řádově několik let. Osobně jsem spokojený s tím, jak se situace vyvíjí, zejména se schopností bank nalézt společnou řeč a spolupracovat na tvorbě jednoho obecného řešení. Bankovní identita nebo podobné všeobecné autentizační řešení je základním prvkem, bez kterého se žádná země neobejde, a rozhodně pomáhá dohnat ty rozvinutější.

eresidency-estonia

Foto: e-Estonia

Estonský program e-Residency poskytuje nadnárodní digitální identitu

Může bankovní identita pomoci urychlit digitalizaci veřejné správy? Spolupracujete v tomto ohledu nějak se státními orgány?
Potřebná je podpora ze strany státu v podobě příslušné legislativy a my jsme s dosavadní spoluprací spokojeni. Stát by měl všemi způsoby podporovat vznik jediného obecného autentizačního řešení a spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem je dobrý způsob, jak toho dosáhnout. Samozřejmě to pomůže státu při digitalizaci, avšak ze zavedení široce užívaného řešení pro autentizaci a digitální podpis bude mít značný užitek i jako poskytovatel služeb. Nástroje v tomto případě zavádí banky a stát nemusí investovat tolik času a peněz.

Hovoří-li se o digitalizaci bank, jednou z diskutovaných otázek bývá, zda se bankovní pobočky nestanou přežitkem a nenahradí je pro obsluhu účtů zcela mobilní telefony. Týká se to i veřejné správy? Budeme ještě vůbec osobně chodit na úřady?
Fyzická síť služeb přetrvá i nadále. Vždy budou existovat nepříliš obvyklé případy, kde digitalizace nebude dávat smysl. Někteří lidé budou potřebovat pomoc v komplikované situaci, někteří lidé nebudou zvládat moderní techniku a podobně. Pro tyto účely bude stále existovat fyzická síť služeb. Ale většina jednoduchých činností bude plně digitální. Přechod vždy trvá určitou dobu a vyžaduje výrazné zjednodušení služeb. Například k podání daňového přiznání by ve standardních případech mělo stačit několik kliknutí a několik minut času. Na to je potřeba se výrazně zaměřit.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Přispěje digitalizace k zeštíhlení veřejné správy? Nebo se úředníci budou moci věnovat činnostem s vyšší přidanou hodnotou a poskytovat kvalitnější služby občanům?
Do určité míry platí obojí. Jednodušší práce by měla být nahrazena kvalitnějším poradenstvím a lepšími službami, ale jednoznačně by měl veřejný sektor zeštíhlet.

Jaká je v tomto směru zkušenost z bankovnictví?
Tatáž – banky se mohly zaměřit na poradenskou funkci a zvyšování kvality služeb, ale vyšší míra automatizace a digitalizace rovněž vedla ke snížení stavů zaměstnanců v bankách.

Jaký je váš aktuálně největší digitální projekt v Komerční bance?
Komerční banku modernizujeme v plném rozsahu souborem transformačních projektů, z nichž nejrozsáhlejší nazýváme Nová digitální banka. Ten zahrnuje nový hlavní bankovní systém, nové digitální kanály, nový digitální prodej a služby, nový soubor služeb s výrazně zjednodušenými procesy a lepší zákaznickou zkušeností. Jedná se o unikátní počin v bankovním sektoru v celém regionu.

Velkou měrou v této oblasti také využíváme analytické funkce a umělou inteligenci. Spolupracujeme s významnými poskytovateli jako Temenos při zavádění nového hlavního bankovního systému nebo SAS Institute při tvorbě marketingových řešení, díky nimž budeme schopni v reálném čase tvořit a rozvíjet personalizovanou zákaznickou zkušenost.

Když přemýšlíte o nových projektech, odkud berete inspiraci? Sledujete finančně-technologickou (fintech) scénu, která se celosvětově rozrůstá díky masivním finančním injekcím od investorů?
Svět fintechu v každém případě stojí za pozornost, ale spousta skvělých nápadů se vyskytuje i v řadě dalších odvětví služeb. Bankovnictví musí skutečně opustit svoji vlastní komfortní zónu – měli bychom méně mluvit o bankovnictví a přemýšlet spíše o tom, kde a jak zákazníci potřebují použít své peníze, jak se na tom můžeme my podílet. Nejlepší nápady přichází, oprostíte-li se zcela od konvenčního způsobu uvažování.

Partnerem článku je společnost SAS. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.

Kdybych se spokojil se dvěma hvězdami, velmi rychle bych o ně přišel, říká držitel tří michelinských hvězd Thomas Bühner

buhnerRozhovor

Foto: Archiv TB

Thomas Bühner, německý michelinský šéfkuchař

0Zobrazit komentáře

Jeho kariéra šéfkuchaře začala v roce 1979, kdy jako mladý student tápal, na jakou profesní dráhu se má vydat. Po absolvování testu v pracovní agentuře padla volba právě na kuchařinu. „Od začátku jsem svým rodičům říkal, že pokud ze mě má být kuchař, tak jedině opravdu dobrý, světově uznávaný,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch německý šéfkuchař Thomas Bühner, který dnes, po více než čtyřech dekádách od tohoto životního rozhodnutí, patří mezi světovou špičku ve svém oboru a je držitelem tří michelinských hvězd.

S Thomasem Bühnerem jsme se potkali jeden podzimní pondělní večer v prostorách restaurace Červený Jelen, kterými ho ten den provázel jeden ze společníků Red Castle Hospitality Group a kolega z řad vrcholových šéfkuchařů Patrik Jaroš. Nad hrnkem espressa a karafou perlivé vody nám začal popisovat svůj kulinářský vývoj a hned zkraje upozornil na to, že to nepůjde vzít zrovna stručně.

„Když chcete něco dokázat, musíte jasně vědět, jaký je váš cíl – jedině tehdy si za ním můžete s opravdovým odhodláním jít,“ začal Bühner své vyprávění. A jeho odhodlání bylo opravdu velké. Nejprve působil v malé restauraci, kterou ze svého dnešního pohledu vnímá jako příšerné místo. Postupně se ale dostal k lepším pracovním příležitostem, kdy se mohl učit od opravdu vynikajících šéfkuchařů ze „staré školy“.

„Moje kariéra však neměla úplně standardní vývoj, jelikož jsem nikdy nepracoval jako sous-chef ani jako saucier, nedělal jsem v rybí sekci… Vlastně jsem měl na starosti převážně zeleninu. Ale nakonec jsem se naučil především dobře si zorganizovat čas, takže jsem se všem kolegům koukal pod ruce a sledoval, jaké chyby dělají, což pro mě byla skvělá škola,“ vysvětluje devětapadesátiletý rodák z městečka ​​Riesenbeck na severozápadě Německa.

Honba za dokonalostí

V roce 1991 dostal na starosti svou první restauraci La Table, která se nacházela v tehdy největším evropském kasinu v Dortmundu. „Když jsem v La Table začal působit jako šéfkuchař, měla jednu michelinskou hvězdu a šestnáct bodů ve francouzském gastronomickém průvodci Gault-Millau. Poté, co jsem přepracoval koncept a znovuotevřel v dubnu 1992, jsme o hvězdu přišli a bodové hodnocení se prudce snížilo,“ vzpomíná.

Pro Thomase nastalo náročné období, během něhož vážně zvažoval, že kariéru šéfkuchaře pověsí na hřebík. Nakonec se ale – naštěstí pro celý gastronomický svět – rozhodl odhodlaně pokračovat a v nadcházejících letech se mu podařilo zlepšit jak bodové hodnocení La Table v Gault-Millau, tak získat zpátky ztracenou michelinskou hvězdu.

thomas2

Foto: Archiv TB

Thomas Bühner, německý michelinský šéfkuchař

„A v roce 1998 jsme získali druhou hvězdu. Jeden novinář se mě tehdy zeptal, co budu nyní dělat, když jsem dosáhl toho, o čem mnozí šéfkuchaři dlouho sní. Na což jsem mu odpověděl, že udělám vše pro to, abych získal třetí hvězdu. Kdybych se totiž spokojil se dvěma hvězdami, velmi rychle bych o ně přišel,“ říká rezolutně.

Ptám se, jestli možná právě v tom netkví rozdíl mezi obyčejným šéfkuchařem a michelinským šéfkuchařem. „Ano, honba za neustálým zdokonalováním a věčná nespokojenost hrají jistou roli, ale jde jen o malou část, která utváří opravdu dobrého šéfkuchaře,“ říká Bühner. „Vůbec nejdůležitější je tým, kterým se obklopujete. Nemůžete říct, že vy sám jste nejlepší. Stěžejní je souhra lidí tvořících váš tým. Bez dobrého týmu nejste nic.“

Dalším kamenem, jenž dláždí cestu za michelinskou hvězdou, je podle zkušeného šéfkuchaře dobrý nápad, který něčím vyniká. „Musíte být unikátní, ale zase ne přespříliš. Udržitelný gastronomický koncept se musí potkat s představami, které mají o dobré restauraci vaši hosté,“ míní Bühner. Podle něj tolik propíraná výjimečnost netkví v tom, že budete jako šéfkuchař zacházet do přílišných bláznivin a provokovat.

„Například v restauraci La Vie, kde jsem byl šéfkuchařem od roku 2006 do jejího nepochopitelného zavření v roce 2018, jsme vycházeli z francouzské gastronomie, kterou jsme povznesli přístupy z celého světa, zejména z Asie. Stěžejní byl ale vždy produkt, s nímž jsme pracovali, což v současnosti často opakuji na různých konferencích. Když máte vynikající, kvalitní maso, nepotřebujete k němu omáčku. Protože jedině bez omáčky vynikne chuť suroviny a o to jde ve vrcholové gastronomii především,“ popisuje Bühner.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Právě co se týče posuzování vrcholové gastronomie, Michelinův průvodce je podle Thomase Bühnera stále nejlepším ukazatelem kvality. „V zemích, kde Michelinův průvodce nepůsobí, vám samozřejmě řeknou, že to tak není. Ale i když máte nejvyšší hodnocení napříč všemi různými průvodci, Michelin je v téhle oblasti stále etalon. Jde totiž o konzistenci, určitou stálost – Michelin se zaměřuje především na to, že jste svým hostům schopni doručit stejnou kvalitu každý den, v naprosto nezměněné podobě,“ je přesvědčen šéfkuchař.

Právě během Thomasova působení v La Vie získala restaurace třetí michelinskou hvězdu. I přes úspěchy, které podnik sklízel po celou dobu své existence, se ji její majitel rozhodl v roce 2018 zavřít. „Dodnes tohle rozhodnutí nechápu,“ kroutí hlavou i po letech Bühner. Zpětně si však prý uvědomuje, že mu zavření La Vie otevřelo nové možnosti. Mohl začít cestovat po celém světě, navštívit ohromné množství kuchyní a objevit mnoho zajímavých restaurací a gastronomických konceptů.

„Byly to skvělé, inspirativní časy, dokud nepřišla pandemie,“ říká. I doba covidová ale Bühnerovi rozšířila obzory a přinesla nové příležitosti. Nyní tak mimo jiné poskytuje konzultace nemocnicím, aby vařily lepší jídla pro pacienty, je ambasadorem společnosti LSG, která připravuje jídla pro aerolinie, založil internetový obchod se zaměřením na prvotřídní suroviny i kuchyňské vybavení a naskytla se mu příležitost pravidelně cestovat do jižního Tchaj-wanu, kde je zodpovědný za chod restaurace Majesty, a plánuje otevřít další restauraci přímo v hlavním městě Tchaj-pej.

Ten nejdůležitější pohled

Kromě toho, že má Thomas opravdu nabitý program a cestuje z jedné země do druhé, mu změna v jeho kariérním směřování přinesla velmi cenný posun perspektivy. „Nyní se na gastronomický sektor dívám úplně jinak – z pohledu hosta. Tedy z toho nejdůležitějšího pohledu. Všechno, co v restauraci děláme, děláme právě pro naše hosty. Ale když jsem byl jako šéfkuchař zahlcený šrumcem uprostřed kuchyně, tenhle pohled jsem vnímal jen stěží. Teprve tehdy, když jsem z kuchyně odešel, jsem se mohl na chod restaurace začít dívat očima hosta,“ uznává.

Právě díky tomu nyní vnímá hosta jako středobod všeho, co se s gastronomickým provozem pojí, a právě proto Bühner neustále zdůrazňuje, že by se gastronomický koncept neměl příliš vychýlit od toho, co náročný zákazník požaduje. Návštěvnost restaurace je logicky nejlepší ukazatel její kvality. „Každý si myslí, že otevřít restauraci je ohromně snadné. Ale právě hosté nakonec ukážou, že tomu tak není. Protože do podniku, který otevře někdo nezkušený, prostě nikdo nechodí,“ má jasno šéfkuchař.

Když je řeč o hostech, jejich chování a nárocích, je třeba v kontextu dnešní doby vzít v potaz pandemii. Mnoho věcí se totiž změnilo. „Hosté budou vyžadovat, aby v restauracích měli více místa, aby byl prostor hodně otevřený a vzdušný. Zároveň kladou vyšší požadavky na kvalitu. Lidé chtějí vědět, co jedí, každý více dbá na své zdraví. Opravdu prvotřídní restaurace tyhle předpoklady splňovaly dávno před pandemií, ale ty menší, které nemají takové možnosti, nebudou schopny v ‚nové době‘ fungovat,“ říká Bühner bez skrupulí.

V souvislosti s pandemií navíc dodává, že je víc než kdy jindy složité najít zaměstnance, kteří poskytnou hostům kvalitní servis. Personálu je nedostatek, jelikož v dnešní době chce v gastronomickém sektoru pracovat jen málokdo. „Takže je potřeba zaměstnance lépe zaplatit, což zatlačí na růst cen. Ten se bohužel nevyhne nikomu,“ doplňuje. Přestože to vždy vyvolává vášnivé debaty, ceny gastronomických zážitků podle něj mají prostor k růstu.

fluffy-duck

Foto: Archiv TB

Netradiční provedení dezertu Fluffy Duck v podání Thomase Bühnera

„Paradoxně je to tak, že opravdu dobré restaurace jsou příliš levné. A naopak ty malé, méně kvalitní, jsou předražené. Nedávno jsem se účastnil jedné debaty, kde člověk v publiku tvrdil, že 240 eur (přes šest tisíc korun) za degustační menu je prostě moc. Já jsem přesvědčený, že je to málo. Představte si, že jdete do michelinské restaurace, kde sedíte čtyři hodiny, můžete si nerušeně povídat, všechno je perfektně zorganizované, běhá kolem vás pět lidí, kteří se o vás starají a splní vám vše, co vám na očích vidí. A ještě si užijete vynikající jídlo,“ vysvětluje Bühner svoje stanovisko.

Právě ochota zaplatit za takový zážitek nemalé peníze je podle uznávaného německého šéfkuchaře formou projevení respektu vůči lidem, kteří za danou restaurací stojí a kteří se snaží vytvořit nezapomenutelný zážitek. Pohled lidí na stravování v restauracích se přitom postupně mění a jak v současném Německu, tak v Česku jsou i přes zmíněné debaty ochotnější platit za kvalitní gastronomický zážitek více peněz.

Další vývoj bude stát především na edukaci ze strany provozovatelů restaurací a průkopníků kvalitního stravování – svoje zákazníky si v tomto ohledu budou muset stále trochu vychovávat. Podle příští rok šedesátiletého Bühnera zároveň bude hrát v blízké budoucnosti roli další důležitý faktor, který se zatím například u nás tolik nezmiňuje.

ocean-with-david-attenborough

Přečtěte si takéViděli jste nový dokument Davida Attenborougha? Dojme vásViděli jste nový dokument Davida Attenborougha? Má dojemné poselství, které umí předat málokdo

„Restaurace v Evropě budou mít v nadcházejících letech skvělou příležitost se opravdu posouvat. Například v metropolích, jako je New York, Hongkong nebo Singapur, lidé bydlí v malých bytech, jejichž kuchyně se ani nedají nazývat kuchyněmi. Společenský život se tak odehrává za zdmi domovů, venku, v restauracích. Ceny za metry čtvereční se postupně zvyšují i v Evropě, takže se domnívám, že za několik let na tom budeme stejně jako ve zmíněných městech,“ předpovídá.

Růst cen čtverečních metrů na bydlení tak bude mít kladnou stránku jak pro majitele restaurací, tak pro strávníky – budeme mít totiž víc příležitostí k tomu být jejich hosty, podle Thomase Bühnera tedy středobodem života každého skutečně zapáleného šéfkuchaře. A to je příjemná představa.