Horu K1 jsem nepřetlačil vůlí ani silou, ale vím, že neuteče, říká horolezec Holeček
Doménou horolezce Máry Holečka jsou prvovýstupy alpským stylem. V rozhovoru pro CzechCrunch popisuje, jak probíhal ten poslední na K1.
Mára Holeček leze od svých čtyř let a uspořádal nespočet horolezeckých expedic po celém světě
Mára Holeček toho dělá spoustu. Leze po skalách, leze po horách a své zážitky z divokého a nohou člověka mnohdy dosud netknutého terénu pečlivě dokumentuje, aby o nich následně psal, vydával dokumentární filmy a vyprávěl na besedách a přednáškách. Středobodem aktivit jednoho z nejzkušenějších horolezců současnosti je objevování nových výstupů na nejvyšší hory světa. Na konci srpna se z jednoho takového vrátil. Společně s horolezci Tomášem Petrečkem a Radoslavem Grohem se pokusili neúspěšně zdolat majestátní, bezmála osmitisícový Mašerbrum v pohoří Karákóram, označovaný také jako K1.
Vrchol Královny hor, jak ji Holeček nazval v jednom ze svých příspěvků na Instagramu, se podařilo v minulosti zdolat jen čtyřem výpravám a lidská noha na něm nespočinula už 37 let. Mít možnost rozhlédnout se z jeho špičky tak zní už samo o sobě jako velká výzva, ostřílený český horolezec, který hory zdolává takzvaným alpským stylem, tedy bez návratů, fixování a bez umělého kyslíku, si ale vyhlédnul cestu západní stěnou, kterou v minulosti nevylezl ještě vůbec nikdo. Slibovala totiž převýšení více než 3 500 metrů v extrémních podmínkách plných nepříjemných lezeckých úseků. Prostě idylka.
I když běžnému smrtelníkovi zní něco takového jako jasná sebevražda, Holeček zdůrazňuje, že každý projekt pečlivě promýšlí a nikdy by se nevydal na stěnu, u které by předem věděl, že se vylézt nedá. „Tahle hra nemá končit tragédií ani hrdinským činem. Celou cestu musím mít dobře naplánovanou, abych si z ní udělal zážitek. Ale ne poslední,“ směje se, když se setkáváme jen pár dní po jeho návratu z Pákistánu.
Zároveň ale dodává, že ačkoliv může plánovat a předpokládat sebelépe, na každém výstupu ho vždy něco překvapí. Tentokrát na horolezce číhaly jednak nečekané zdravotní komplikace, kvůli nimž se musel Petreček v počáteční části výstupu oddělit, a nepříznivé klimatické podmínky. Sníh, který neposkytoval potřebnou oporu, nakonec způsobil, že se museli Holeček s Grohem v 7 300 metrech nad mořem otočit a zahájit sestup do základního tábora.
„Ale tohle je na každém výstupu krásné. Máme představu, že bude nějak probíhat, a všechno je úplně jinak. Jde o to naučit se nebýt z toho otrávený a přizpůsobit se. V tom tkví schopnosti přeživších. Právě nepředvídatelnost dělá každou expedici zábavnou a zaplať pánbůh za to,“ říká v rozhovoru.
Máro, jak se cítíte čerstvě po návratu z výstupu na Mašerbrum?
Po návratu je vždycky dobře. Tady je ráj na zemi, ač si to mnohdy neuvědomujeme. Když se v Evropě zrovna neřežeme a neděláme si zle, máme tady úžasné místo k životu. Rozdíl se světem, který leží někde v dálavě, včetně těch hor, kam jezdím já, je po návratu nejpatrnější. Takže teď doma nasávám život plnými doušky, i když jde zase o standardní život pozemšlapky. Tyhle pocity trvají vždycky tak týden, než mě přejdou, ale jsou hrozně intenzivní. Jako by se mi otevřely všechny smysly.
Ale hory jsou pro vás také ráj na zemi, když se do nich tak často s nadšením vracíte, nebo ne?
Hory pro mě znamenají nějaký smysl, jasný cíl. Jsou prostředníkem pro moje představy a realizaci kroků. Zrovna dáváme dohromady jednu benefiční akci společně se společností Fosa, která mimo jiné zajišťuje asistenční služby pro lidi s mentálním, fyzickým či psychickým znevýhodněním – půjde o besedu v kině Aero. Ale proč o tom mluvím. Pořadatelé totiž chtěli na plakát téhle akce dát nápis dobro-druh, což jsem zatrhnul, protože přece nejsem žádný dobrodruh.
Dobrodruzi hamtají po světě bez cíle, něco nahodile zkouší. Já lezu a mám jasnou představu, co na hoře chci dělat. Takže dávám pečlivě dohromady logistiku, parťáky, připravuji se na to a chci ji nějakým způsobem zdolat. Mám jistotu, že nahoře něco přijde, něco, co je dáno okolnostmi, ale chci jimi projít jako nůž máslem. V nahodilém dobrodružství pro mě není žádná přidaná hodnota.