Pyrenejský poloostrov postihl v pondělí rozsáhlý výpadek elektřiny, který na některých místech trval až do úterního dopoledne. Ve Španělsku stále přetrvávají problémy v železniční dopravě, v Galicii nejsou zcela obnoveny mobilní služby. Jak to v praxi vypadá, když dojde v současné době na tak rozsáhlý blackout? Redakce CzechCrunche posbírala postřehy lidí, kterých se přímo dotkl.

Podle Češky Adély H., která přes tři roky pracuje v Madridu jako účetní, nastal u některých obchodů chaos, jakmile lidé zjistili, že jde o celonárodní výpadek elektřiny. „Až jsem byla překvapená, jak vážně to lidé vzali. Spousta regálů byla prázdná, hlavně ty s trvanlivými potravinami, jako je rýže, luštěniny, zavařeniny. V supermarketu, který zůstal otevřený, byl tak velký zmatek, až jsem litovala, že jsem tam vlezla,“ popisuje.

Ani ona nejprve nevěděla, co se děje, a ven se rozhodla vyjít až po třech hodinách, aby zkusila pracovat v nějaké kavárně nebo coworkingovém prostoru. „Hned mi došlo, ze se výpadek týká minimálně celé čtvrti, protože nefungovaly semafory, na křižovatkách a přechodech pro chodce byli policisté, aby řídili provoz, a vstupy do metra byly uzavřené. Jezdily jen přeplněné autobusy,“ líčí. Chaos prý panoval i u hlavního nádraží, kde se lidé vyptávali policie, co mají dělat. Jiní obyvatelé Madridu ale seděli v klidu na zahrádkách a popíjeli pivo.

Co blackout způsobilo, se teď podle španělského premiéra Pedra Sáncheze vyšetřuje. Pravděpodobně se však nejednalo o kybernetický útok ani o důsledek „náhlé změny teploty“, shodují se experti oslovení deníky El País a El Periódico.

Laura Soriová, sociální pracovnice ve španělské Zaragoze, vzpomíná, že pořádný přístup k informacím měli jen ti, kdo používali rádio na baterky nebo autorádio. „Internet nám nefungoval, jen občas přišla nějaká zpráva přes WhatsApp,“ říká. Také ona uvádí, že se obyvatelstvo rozdělilo na dvě skupiny. „Jedni se klidně procházeli po ulicích, četli si, pili pivo… Další rychle běželi do supermarketů, aby vykoupili balené vody, svíčky nebo vařiče. Vypadalo to jako konec světa.“ Sama Soriová brala blackout jako určité „osvobození“ od každodenní reality, která člověka drží připoutaného k obrazovkám a vlastně ho tím připravuje o mnoho vzácných okamžiků.

Podobně hovoří i Portugalec Guilherme Nogueira, který pracuje v Lisabonu jako počítačový inženýr. Sám se necítil moc omezený – v jeho kancelářích nahodili generátory, takže přes den pracoval jako jindy. „Když jsem se ale vracel domů, viděl jsem, že všichni řidiči jezdí opatrně, protože neběžely semafory. Lidé si spolu povídali a užívali si sluníčka. Když jsem přišel do bytu, měl jsem na dveřích ručně psaný vzkaz od spolubydlících, kteří mi tím dali vědět, kam šli a kde je mám hledat. Elektřina nám už funguje, přesto cítím po tom jednom dni určitý stesk,“ vypráví melancholicky.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený The Verge (@verge)

Andrea, zdravotní sestra ze Zaragozy, musela se svými kolegy řešit trochu neobvyklejší situace. Spousta lidí například uvízla ve výtazích – ve stejném čase. „U nás v nemocnici jsme naštěstí mohli dokončit probíhající operace bez problémů, a to díky elektrickým generátorům. Někteří lidé také vyšli do ulic, aby pomohli, kde bylo potřeba. Blackout ukázal, že mezi námi Španěly je stále velká empatie a lidskost,“ tvrdí.

Ne všude ale situace vypadala tak růžově. Mexičan Marco Alejandro Escalante pracuje jako vědecký výzkumník na univerzitě v Alcalá de Henares, která se nachází přibližně 30 kilometrů od Madridu. Vlaky do hlavního města, kde bydlí, nejezdily, a tak se musel vypravit domů autobusem. Některé dálnice byly uzavřeny, což značně komplikovalo dopravu a samotnému Escalantemu prodloužilo cestu o dvě hodiny. „Lidé v autobusu vyšilovali, na nádraží pak panoval velký chaos. Ochranka dokonce některé lidi násilím vyváděla ven, jiné urážela. Dál jsem šel radši pěšky.“

Po příchodu do své čtvrti si Escalante sedl do otevřeného baru, kde si objednal pivo a oříšky. „Začal jsem se bavit s ostatními hosty a poslouchat rádio. To se mi líbilo, obvykle se lidé koukají jen do svých mobilů. Noc jsem strávil čtením knihy, kterou jsem dlouho odkládal. Celkově se mi tahle zkušenost líbila – odpojil jsem se od virtuálního světa, seznámil se s novými lidmi a užil si krásný den. Na druhou stranu jsem si uvědomil, jak snadno se věci mohou změnit v naprostý chaos. A jak zranitelní jsme, když selžou technologie, což by se před 15 nebo 20 lety určitě nestalo,“ uzavírá.

Rozsáhlý blackout už sice ve Španělsku a Portugalsku končí, na Kubě je ovšem každodenním chlebem. Výpadky elektřiny tam někdy trvají i celou noc a část dne – o tom jsme se loni přesvědčili v Trinidadu, malém městečku na jihu ostrova. Elektřina zde přestala fungovat hned po setmění a do provozu se vrátila až další den po obědě. „Teď po mně nic nechtějte. Je pořád blackout, takže mi nejde počítač a navíc ani klimatizace. Musíte si počkat,“ říkali tehdy místní.

Kubánci jsou už na tyto výpadky oproti Evropanům připravení. Okamžitě vytahují velké svítilny nebo reflektory, případně nahodí generátor – a pokračují v tom, co zrovna dělali. Ale že by si v současné době zvykli? „To opravdu ne, na to si nejde zvyknout. Spíš jsme na to už rezignovali.“

S přispěním Karoliny Tremko