Chtěl proslavit violoncello, tak začal točit klipy. Nejúspěšnější má na YouTube 45 milionů zhlédnutí

Jana Zvěřinu bez violoncella prakticky nepotkáte a taky se s ním nebudete nudit. Tento milovník hudby denně dokazuje, že zahrát umí skoro cokoliv.

zverina

Foto: Archiv Jana Zvěřiny

Jan Zvěřina hraje na violoncello od dětství

0Zobrazit komentáře

Co má společného hlavní melodie z mobilní hry Bad Piggies a moravský folklor? Podle Jana Zvěřiny hodně, třeba rytmus, dynamiku a něco, co vás nutí tančit. Právě proto si hudbu ze spin-offu známých Angry Birds vybral jako svůj nový počin – zaranžovanou skladbu pro tři violoncella a kontrabas, které si říkají Prague Cello Quartet a na kontě mají už dost možná nejsledovanější instrumentální video českého původu na YouTube.

Kdo svět české klasické hudby trochu sleduje, ten jméno Prague Cello Quartet dobře zná. Jde o uskupení, které kdysi vzniklo jako studentský projekt, na domácí scéně se ale pohybuje už sedmnáct let. Za sebou má řadu ocenění z mezinárodních přehlídek i šňůry koncertů například v Číně, Japonsku nebo Kolumbii.

Za dobu jeho existence se složení Prague Cello Quartetu několikrát proměnilo (i nástrojově, kontrabas do něj patří až v posledních letech, na počátku byla opravdu jen čtyři cella), jedna stálice ale zůstává, a tou je jeho zakladatel a umělecký vedoucí Jan Zvěřina.

„Chtěl jsem trochu proslavit svůj nástroj,“ směje se bezmála sedmatřicetiletý cellista, který se do zvuku „svého nástroje“ zamiloval už jako malý kluk z jižní Moravy. Byl prý to jediné, co ho tehdy dokázalo odtrhnout od počítačových her.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Vztah k hudbě ale měla celá početná rodina – Zvěřina má ještě čtyři sourozence – a hraní bylo tehdy u nich na denním pořádku. „Jeho zvuk je hrozně přirozený a vyvolává ve mně něco, co stále nedokážu popsat slovy, ale je to všepohlcující a chci, aby to prožívalo co nejvíc lidí,“ popisuje.

A tak šel ambiciózní mladík od rodinného muzicírování dál. Po studiu brněnské konzervatoře se přesunul do Prahy, kde absolvoval HAMU, část studií strávil i v Německu. Rychle se pustil do koncertování a záhy došlo i na Prague Cello Quartet, který tehdy hrával třeba i na Karlově mostě.

„V té době byla hodně populární finská metalová kapela Apocalyptica, kterou tvořili právě čtyři cellisté, a to, co zpočátku dělali, mi přišlo inspirativní. Ta kapela dala violoncellu světový vibe,“ popisuje Zvěřina, jehož snem prý dlouho bylo zahrát si s orchestrem slavný Dvořákův koncert pro violoncello, který patří mezi nejhranější kusy pro tento nástroj.

„Jenže to jsem absolvoval na konci konzervatoře a pak mi došlo, že jen v honbě za tím hrát co nejlépe a opakovaně skladby pro violoncello, kterých není až tak moc, se úplně nevidím,“ vypráví. S cellovým kvartetem před ním stojí úplně jiná výzva.

„Pro takovouto sestavu totiž není téměř nic složeno, takže je potřeba si všechno vytvořit. Hodně aranžuju a v tom je obrovský prostor pro kreativitu,“ vysvětluje Zvěřina s tím, že ho baví představovat klasickou hudbu živěji, než jak ji prý mnoho lidí včetně některých hudebníků vnímá. V reálu to znamená, že s kolegy hrají své úpravy nejen nejznámějších klasických skladeb, ale také filmových melodií a jazzových, rockových nebo popových hitů.

V tom samozřejmě není Prague Cello Quartet jediný, ve světě i v Česku existují další podobné projekty. Ze Zvěřinova zápalu to ale nic neubírá, spíš ho to nutí hledat vlastní cesty.

Prague Cello Quartet tvoří aktuálně kromě Jana Zvěřiny ještě violoncellisté Štěpán Švestka a Michal Haring a kontrabasista Tomáš Otevřel.

K těm patří mimo unikátního nástrojového složení v posledních letech i videoklipy a skladby, které Zvěřina vybírá podle toho, co ho zrovna osloví. Prague Cello Quartet tak třeba natočil svoji verzi ústřední melodie z Pirátů z Karibiku, Bohemian Rhapsody od Queen nebo třeba Viva La Vida od Coldplay. U některých mají desítky tisíc zhlédnutí, u jiných stovky tisíc a u některých dokonce miliony.

Na svém kontě mají ale také jedno z nejsledovanějších instrumentálních videí českého původu na YouTube – u sedm let staré cellové variace Fantoma opery totiž v počtu zhlédnutí svítí úctyhodné číslo 45 milionů. To pro srovnání odpovídá zhruba dvacáté příčce v seznamu nejpopulárnějších klasických českých videoklipů, kolem které se podle Wikipedie pohybují písně od Chinaski (Každý ráno), Viktora Sheena (Až na měsíc), Lucie (Chci zas v tobě spát) a Maxim Turbulenc (s odrhovačkou Jede jede mašinka).

„Můj cíl byl tehdy 200 tisíc zhlédnutí, ale evidentně to chytilo dobrý algoritmus,“ vtipkuje Zvěřina, ale rovnou dodává, že podle něj se tohle video, které víc než rok připravoval, jednoduše povedlo. „Hodně lidí taky poslouchá hudbu beze slov jako podklad k něčemu jinému a pro nás je to skvělá reklama,“ dodává. Ostatně se netají tím, že právě proto, aby o sobě dali vědět, s kolegy klipy dělají.

Náklady na ty nejnáročnější, třeba s leteckými záběry chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, prý šplhají do stovek tisíc korun a návratnost je… v nenávratnu. Jako lákadlo na koncerty ale fungují. A těch mají hudebníci, při pohledu na jejich plány, opravdu hodně.

Na začátku března je čeká jejich zatím vůbec největší vystoupení v Kongresovém centru v Praze pro téměř tři tisíce lidí. Před ním a po něm vyjedou do různých měst po celém Česku, kde už teď prý vyprodali většinu sálů. I tady zahrají skladby, které zabodovaly na YouTube, stejně jako novinky z právě vydaného CD.

Aktuální video inspirované hrou Bad Piggies má za sebou zatím milion zhlédnutí. Oproti předcházejícím je ale taky na první pohled jiné, zejména díky sázce na folklor a open-air výpravě připomínající masopustní rej. Kromě tří cellistů a kontrabasisty v něm vystupuje a řádí i známý soubor Hradišťan a spousta dětí, maskovaný medvěd nebo třeba smrtka.

A proč si Jan Zvěřina vybral právě hudbu z mobilní hříčky? „Hry mám pořád hodně rád včetně této a taky mám rád moravský folklor. A ta melodie mi ho strašně připomínala, tak jsem si řekl, že do toho jdeme. A teď uvidíme, co na to diváci.“

Vymyslel legendární vázu Hrušku od Mosera. Teď se osamostatnil a jeho sklo se kupuje i jako investice

Lukáš Jabůrek se osamostatnil, na vlastních nohách přitom dobývá se svým sklem svět. Lidé od něj chtějí masivní vázy i skleněné urny.

Eliška NováEliška Nová

lukas-jaburek-otv

Foto: Lukáš Jabůrek

Sklář Lukáš Jabůrek byl uměleckým ředitelem Moseru, před pár lety se vydal na vlastní cestu

0Zobrazit komentáře

Zapsala se do sklářské historie a dodnes patří k nejznámějším uměleckým kusům. Jmenuje se Hruška a stvořena byla v dílně Moseru. Vymyslel ji Lukáš Jabůrek, tehdejší umělecký ředitel karlovarské sklárny. Před pár lety se osamostatnil. Pořád ale zdobí svět – těžkými vázami, dechberoucími mísami a dalšími uměleckými díly, o které je zájem i za hranicemi.

Před Vánoci představil limitovanou edici karafy a skleniček, kterou vytvořil ve spolupráci se sklárnou v Květné. Má odrážet eleganci a také chuť slivovice. Vznikla totiž pro lihovarníka Rudolfa Jelínka. Inspirace přišla ze stejného zdroje, od kterého ji bere i slivovice – ze švestek. Nádoby jsou vytvořené ručně a mají pískované a zlacené detaily.

Lukáš Jabůrek zkrátka vytváří unikáty. Před pár lety se však postavil na vlastní nohy. Dílnu si založil v Jirkově, v rodinném areálu, kousek od rodného Chomutova. Zatímco teď široko daleko žádného konkurenta nemá, dřív se to tu hemžilo skláři. „Ústecký kraj má velkou sklářskou tradici. Před válkou jich bylo několik v Chomutově i okolních kopcích. Byly tu husté lesy, které sloužily sklárnám jako zdroj paliva. To všechno ale skončilo po druhé světové válce, s odsunem Němců,“ líčí Jabůrek s tím, že domů se vrátil rád.

Sklář tak v rodném kraji obnovuje starou tradici. Pracuje tu na speciálních kusech i náročnějších autorských projektech. K těm nejnovějším patří edice broušených váz, která vznikla pod názvem Stvořeno mrazem. Sběratelské kusy mají různý design, jedna váza je z čistého křišťálu zdobeného speciální technikou ledování, která na povrchu vytváří drobné praskliny. Druhá je z uranového skla.

Právě uranové sklo Jabůrkovi v posledních letech učarovalo. Několik váz připravuje do nové limitované edice. „Uranové sklo mám moc rád, má úžasnou vlastnost, barvu mění podle intenzity světla a denní doby. Vypadá jinak, když je pod mrakem, a jinak, když svítí slunce. V interiéru tak pořád pracuje a mění odstíny, což dodává prostoru zajímavou dynamiku,“ líčí Jabůrek. Vázy se řezají diamantovými kotouči, pak se leští do vysokého lesku, díky čemuž krásně vyniknou.

Typickým znakem Jabůrkovy tvorby jsou produkty z větších kusů skla, které většinou nejsou hladké, naopak jde o sklo, které má v sobě bublinky nebo různé závoje, jindy je opískované. Některé výrobky jdou do standardního prodeje jako například kolekce váz a mís Ruby, Citrine nebo Spring, které vynikají neskutečnými barvami. Zároveň jde o broušené kousky, které si s barvami i hrají. Jabůrek takto vytvořil také Čertovu vázu, ze které skoro sálá peklo, Květy ráje či Opulent, která je dozdobená skleněnými květinami.

Mnoho z nich je děláno na zakázku. Jabůrek se vydal cestou jedinečných kusů, které navrhuje klientům na míru. Často i přímo do interiéru. Klienti si ho zvou do nových nebo zrekonstruovaných domovů a chtějí něco, co by tam přímo zapadlo. Kusy, které vyrábí, jsou přitom poptávané nejen v Česku, ale mimořádnému zájmu se těší také v cizině. Jabůrkova díla tak míří do Anglie, Švýcarska, Ameriky nebo Jižní Koreje.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Zrovna tak ale vyrábí originální výrobky pro známé značky. Kromě Rudolfa Jelínka v minulosti spolupracoval například s pivovarem Pilsner Urquell. Pro něj stvořil edici deseti aukčních lahví, které jsou z ručně foukaného, broušeného, rytého a zlaceného čirého křišťálu, nebo pak limitovanou edici litrové dárkové lahve v typicky zelené.

Lukáš Jabůrek ale stojí i za výrobou různých ocenění. Pro nejlepší světové kardiology tak vzniklo skleněné srdce z ručně foukaného a broušeného křišťálu. Bylo tak úspěšné, že proniklo i do standardní nabídky. „Zákazníci se hodně vrací, a tak k jednotlivým kouskům přidávám další. Kardiologové se ozvali sami, že by k srdci do interiéru rádi ještě něco přidali, vznikla tak mísa a váza ve stejné barevné kombinaci a vypadá to krásně,“ líčí Jabůrek. Pro karlovarské Vodíkové fórum zase vytvořil ocenění ve tvaru kapky, do níž jsou 3D laserem vypáleny symboly molekul vodíku. Cenu z rukou jirkovského skláře předává také Technologická agentura ČR.

Ze skla se dá ale vytvořit mnoho věcí. Kromě svíček, které má Jabůrek rovněž v portfoliu, třeba i urny. „Pracoval jsem na zajímavém projektu pro zákazníka v Michiganu, chtěl vytvořit do sítě obchodů s funerálním zbožím designové křišťálové urny. Pracovali jsme na tom asi dva roky a vzniklo několik kolekcí ručně foukaných a broušených uren. V Americe jsou křišťálové urny hodně poptávané, hlavně designově a barevně zajímavé – ne smutné. Urny, které se stanou součástí interiéru,“ líčí Jabůrek.

Tak vznikly kolekce skleněných uren, které dnes vyrábí sedm skláren. Zakázky na tyto schránky má do Kanady, Ameriky i do Nizozemska. V Česku něco takového není možné kvůli legislativě, potenciál to má ale například u domácích mazlíčků. Nějaké už vyráběl, byly ve tvaru srdce a měly rytiny zvířat. Jedna vyšla na sto tisíc korun, i přesto byl o ně zájem.

Zatímco po skle je podle něj pořád větší poptávka, samotných řemeslníků ubývá. Namísto toho nastupují sklářští designéři, kteří však konečný produkt nevytváří. Spousta lidí ale podle Jabůrka poptává věci na klíč, od návrhu až po hotový produkt, který chtějí v precizní kvalitě. A právě tam přichází on. I proto v období covidu a během inflace poptávka po skle ještě vzrostla, lidé ho totiž kupují jako investici.