Komentář Tomáše Pfeilera: Na sklonku loňského roku se očekávalo, že silné čínské ekonomické zotavení po ukončení drakonických pandemických restrikcí poskytne globálnímu hospodářství značný růstový impuls. Tento předpoklad se však ukázal jako nesprávný. Největší asijská ekonomika se nestala spasitelem světových trhů, naopak je spíš původcem řady problémů.

Čínu zdaleka netrápí pouze slabé postcovidové zotavení. Kromě cyklických potíží zápasí i s těmi strukturálními. Třetím faktorem, který ji ohrožuje, je napjatá geopolitická situace. Všechny tyto vlivy umocňují averzi zahraničních investorů vůči asijské zemi. Vidíme proto jejich exodus. Jen od srpna správci peněz vyprodali ze svých portfolií čínské akcie v hodnotě 23 miliard dolarů (v přepočtu 537 miliard korun).

Proč tamní hospodářství expanduje po zrušení politiky nulové tolerance vůči covidu pomalejším tempem, než se předpokládalo? Na vině jsou především čínští spotřebitelé. Na rozdíl od Západu v Číně po zrušení pandemických omezení nenastal markantní efekt uvolnění odložené poptávky. To souvisí s vrozenou opatrností čínských domácností. Roli sehrála i samotná intenzita covidových restrikcí – řada obyvatel se poměrně logicky obává, že by vláda v budoucnu mohla sáhnout k podobně drastickým krokům.

Čínské domácnosti tradičně alokují drtivou většinu svého bohatství do nemovitostí a dění na čínském realitním trhu sledují s nervozitou, což je demotivuje od velkého utrácení. Právě nemovitostní trh představuje v tuto chvíli nejpalčivější strukturální problém čínské ekonomiky. Dlouhodobě šlo o páteř tamního hospodářství. S ohledem na úsilí vlády však došlo k zastavení neřízené expanze stavebnictví s cílem přetransformovat celkový ekonomický model. Ten byl dosud založen na investicích do infrastruktury a výstavby, nicméně postupně se jeho efektivita vyčerpala, a proto úřady usilují o ekonomiku, jejímž motorem je spotřeba a špičkové technologie.

Na snahu revolucionizovat fungování hospodářství doplatila řada developerů. Dva roky zpátky se do širšího povědomí dostal Evergrande, dříve největší hráč v realitách, který kvůli zavedení politiky tří červených linií (ta předepisuje maximální přípustnou úroveň finanční páky) zbankrotoval. Stejný osud potkal řadu jiných předlužených firem v tomto sektoru.

Letos se začal šířit stres i mezi developery, kteří byli dříve považováni za zcela bezpečné. Poslední obětí je společnost Country Garden, ještě před pár lety stabilní aktér. Čínské úřady chápou, že dogmatické pokračování v politice tří červených linií může způsobit rozsáhlejší destabilizaci finančního systému. Proto od listopadu svůj přístup vůči stavebnímu sektoru zjemňují, například státem vlastněné banky začaly méně rizikovým developerům poskytovat likviditu. Letos v létě také došlo ke snížení některých hypotečních sazeb s cílem nastartovat poptávku po bytech.

Nicméně jde o spíše kosmetická opatření. Čínskou vládu čeká komplikované balancování. Na jednu stranu musí poskytnout dostatečnou likviditu, aby developeři nezačali masově krachovat a neohrozili stabilitu finančního systému. Na stranu druhou nesmí stavební firmy vyloženě sanovat, což by znamenalo odklon od dlouhodobě stanovených cílů.

V neposlední řadě investory znepokojuje geopolitika. Často se skloňuje takzvaný decoupling mezi Čínou a západními zeměmi. Kvůli tomuto postupnému oddělování se Čína stává neatraktivní destinací pro zahraniční investory.

Všechny zmiňované faktory se propisují do negativní výkonnosti čínských aktiv. Například index Shanghai Composite se obchoduje nad úrovněmi z konce roku 2019, tedy před vypuknutím pandemie. Vzhledem k tomu, že neexistují jednoduchá řešení těchto problémů, nelze očekávat návrat kupců čínských akcií, a to i přes jejich atraktivní valuace.

Navzdory komplikované situaci neočekávám, že je nevyhnutelným scénářem bezprostřední finanční imploze à la Lehman Brothers. Čína však vstupuje do fáze, kdy se závratné meziroční přírůstky HDP stávají vzdálenou vzpomínkou. Letos pravděpodobně růst největší asijské země nedosáhne ani pěti procent. Po krizi v roce 2008 to byla robustní dynamika čínského HDP, která pomohla globálnímu hospodářství k rapidnímu zotavení.

Takřka s jistotou lze konstatovat, že Čína v současnosti nebude mít dostatek sil si tuto roli zopakovat, což samo o sobě může mít v této dekádě dalekosáhlé ekonomické dopady na celou planetu.