Česká ekonomika se pomalu zotavuje z let stagnace a Česko přestává být „nemocným mužem Evropy.“ Proč jsme se tak ekonomicky propadli, co brzdí růst a jakou roli hraje vláda, ČNB nebo struktura průmyslu? A máme se připravit na další inflační šoky?

S Tomášem Dvořákem, ekonomem z londýnské společnosti Oxford Economics, v podcastu Crunch rozebíráme ekonomické výzvy, šance na oživení i hrozby, které Česko mohou čekat v roce 2025. Celý díl si můžete pustit ve videu níže, na YouTube nebo Spotify. Nyní přinášíme přepis toho nejzajímavějšího, co v rozhovoru Tomáše Dvořáka s Čestmírem Strakatým zaznělo.

Novoroční projevy premiéra Petra Fialy a Andreje Babiše, možná budoucího premiéra, byly jako den a noc – Fiala říká, že se nemáme tak špatně, že potřebujeme podporu a nemáme věřit „prodavačům strachu.“ Naopak Babiš mluví o zdevastované zemi a asociální vládě. Dá se říct, kdo z nich má blíž k realitě, nebo je to jen nutná politická rétorika?
Asi nepřekvapí, že premiér akcentuje spíš ty pozitivní stránky a lídr opozice ty negativní. Dá se říct, že oba mají trochu pravdu. Andrej Babiš klade důraz na to, že ekonomika skutečně prošla velmi těžkými roky. Na druhou stranu Petr Fiala má pravdu v tom, že se blýská na lepší časy. Nicméně oba také ví, že do budoucna nás čekají velké ekonomické výzvy.

Česko je stále jednou z mála zemí, které se nepodařilo vrátit na úroveň ekonomiky z roku 2019. Proč jsme na tom tak špatně?
Struktura naší ekonomiky nám nenahrává. Jsme velmi průmyslově orientovaná země s vysokou energetickou náročností. Také jsme citliví na úrokové sazby, protože vyrábíme kapitálové statky, jako jsou velké stroje, a poptávka po nich klesá, když jsou sazby vysoké. Tyto faktory nás zasáhly víc než jiné země. Debatovat můžeme o tom, zda mohla být hospodářská politika lépe nastavena, ale naše výchozí situace byla prostě těžká.

Vy jste před rokem v Die Welt označil Česko za „nemocného muže Evropy.“ Dá se říct, že se situace začíná zlepšovat, nebo je stav stále stejný?
Loni jsme řešili, jestli je to „chřipka,“ která se časem sama vyřeší, nebo vážnější choroba, která vyžaduje hlubší zásah. Došli jsme k tomu, že jde o kombinaci obojího. Cyklická slabost už pomalu odeznívá a v cyklickém oživení jsme teď možná o krok před Německem nebo eurozónou. To je dobrá zpráva. Zároveň nám to dává prostor začít řešit strukturální problémy, které jsou hlubší a závažnější. Ale letošní rok, jak už naznačil ministr financí, nebude o velkých reformách – ty budou úkolem až pro příští vládu.

A mluví politici o těch výzvách dostatečně?
Mluví se o nich docela dost, ale spíš se jen pojmenovávají. Myslím, že všichni už dlouho víme, co je potřeba dělat – investovat do vzdělání, zaměřit se na výrobu s vyšší přidanou hodnotou a další klíčové oblasti. Varovné kontrolky blikají, takže teď je potřeba konečně začít něco dělat.

V Oxford Economics jste nedávno vydali zprávu, která předpovídá, že letos budeme patřit k nejrychleji rostoucím ekonomikám v EU. To zní optimisticky. Je v tom nějaký háček?
Je to určitě dobrá zpráva. Podle prognóz bychom měli dosáhnout růstu okolo dvou a půl procenta, což nás řadí do horní třetiny nejrychleji rostoucích ekonomik v EU. Ale háček tam je. Když se podíváme na růst za posledních pět let, byl mizivý – naše ekonomika za tu dobu vzrostla jen o jedno procento. Jinými slovy, teď doháníme, co jsme v minulosti ztratili. Navíc budoucí růst bude záviset na tom, jestli zvládneme udělat nepopulární kroky a strukturální změny.

A co může za to, že poslední čtyři roky byly tak slabé v růstu?
Ekonomická struktura to ztížila. Trpěl průmysl, což je u nás klíčový sektor. Inflace byla vyšší než v EU, což vedlo k výraznému poklesu kupní síly. Lidé nemohli utrácet, mzdy neudržely krok s cenami. To se projevilo v hlubokém propadu spotřeby, který je u nás největší v Evropě.

A co s tím udělala měnová a fiskální politika?
Obě politiky nás spíše brzdily. Fiskální konsolidace státního rozpočtu a měnová politika s vyššími úrokovými sazbami místo toho, aby bojovaly s inflací, nakonec vytvořily další překážky pro růst.

Všichni diskutovali o tom, zda Česká národní banka zacházela s úrokovými sazbami správně, nebo jestli to udělala pozdě nebo špatně. Co si o tom myslíte?
Začátek zvyšování sazeb byl správný, byla to reakce na rostoucí inflaci a Česká národní banka byla jedna z prvních na světě, která to udělala. To bylo načasované dobře. Sazby mohly jít ještě o něco výš, ale celkově to bylo v pořádku.

A co cesta dolů?
Česká národní banka příliš dlouho váhala se snižováním sazeb. Jakmile inflace ustoupila, sazby měly být snížené rychleji. Centrální banka se soustředila na současnost místo na to, co bude za rok nebo rok a půl.

A proč spotřeba stále zůstává čtyři procenta pod předpandemickou úrovní?
Dva faktory: propad kupní síly a reálné mzdy, které jsou o čtyři procenta nižší než v roce 2019. A zároveň větší úspory, Češi teď odkládají osmnáct procent příjmů, což je hodně. Před pandemií to bylo jen dvanáct procent. To znamená menší utrácení, což brzdí ekonomiku.

Odkládají, protože se bojí návratu pandemie?
Spíše ne. Úspory vzrostly kvůli tomu, že během pandemie nebylo kam utrácet. Lidé se naučili šetřit a teď pokračují, i když už neexistuje žádná pandemie. V roce 2022 hrála roli nejistota kvůli válce na Ukrajině, lidé nevěděli, co se bude dít. Tehdy začali šetřit a budovat finanční polštář. Teď už ta nejistota není tak silná, i když vysoké úrokové sazby na vkladech stále motivovaly lidi spořit. Mohli mít na termínovaném účtu až šest procent bez rizika – zároveň dosáhnout na hypotéky bylo složitější a dražší.

Jsme v tomhle nějak unikátní?
Většina evropských zemí spoří víc. U nás ale vzrostla míra úspor o šest procentních bodů, což je víc než v Německu, kde to bylo o dva až tři procentní body.

Jakou roli v tom hrálo zrušení superhrubé mzdy?
To pomohlo hlavně domácnostem s vyššími příjmy – více spořily, když dostaly peníze navíc. 

A co problém s chudobou? Některé statistiky ukazují, že jsme na tom lépe, ale jiné ukazují, že máme velký problém.
Daniel Prokop je určitě mnohem větší odborník na toto téma. Ale pokud se podíváme na agregátní ukazatele, jako je kupní síla nebo spotřeba domácností, životní úroveň je relativně dobrá. Zároveň tu jsou vážné problémy, jako exekuce, které mohou ekonomický obraz chudoby ovlivnit. Z analýz PAQ Research vyplývá, že problém s chudobou rozhodně není zanedbatelný, i když je těžké to objektivně posoudit. Mezinárodní srovnání může být zkreslené, zvlášť v případě lokálních specifik, jako jsou exekuce. Inflace zároveň výrazně zasáhla nízkopříjmové domácnosti, které nemají možnost se proti ní bránit. Oproti tomu bohatší si mohly dovolit spoření nebo investice, které jejich majetek po inflačním období zvýšily.

Do amerického prezidentského úřadu brzy nastoupí Donald Trump, který si libuje ve clech – chce je uvalit na Čínu i Evropu. Jak by taková obchodní válka ovlivnila Česko?
Myslím si, že se možná trošku zanedbává, jak velký problém to může být. Zatím máme s USA pozitivní obchodní bilanci, ale naše exporty jsou spíše mezivstupy, které jdou do západní Evropy a odtud do USA. Cla na německé produkty by tedy zasáhla i nás. K tomu se přidává čínská konkurence, která bude muset hledat nové trhy, pokud se dostane pod tlak cla ze strany USA, což povede k dumpingovým cenám, které budou těžko konkurovat evropským firmám. Ale záleží na mnoha faktorech. Donald Trump je nevyzpytatelný, ale je možné, že využije cla jako tupý vyjednávací nástroj, aby snížil obchodní deficit USA. Tlak na Evropu může pokračovat i v oblasti obrany a energetických dodávek, jako je zemní plyn.

Může to ovlivnit naši měnu a dluhy?
Česká koruna může oslabit, protože trhy nás vnímají jako zranitelnější ekonomiku, což může znamenat vyšší výnosy z našich dluhopisů. Zvyšující se riziko bude mít dopad na naši měnu i dluhovou službu.

A jak to vypadá s inflací? Hrozí, že se letos inflace znovu zvýší?
Inflace v roce 2025 pravděpodobně zůstane pod kontrolou. Na konci loňského roku došlo k jejímu mírnému nárůstu, ale spíše kvůli statistickým efektům a výkyvům cen potravin. Tyto inflační tlaky by měly opadnout. Ceny komodit klesly a trh práce se uvolňuje, což by mělo zmírnit tlak na růst mezd. Avšak žijeme v éře, která je mnohem více nejistá, což znamená, že ekonomiky budou častěji čelit takzvaným nabídkovým šokům, jako jsme to viděli v posledních letech s pandemií, válkou na Ukrajině a energetickou krizí. K tomu se přidává klimatická změna, která bude mít inflační dopady, zejména pro zemědělce. Také globalizace se nyní ocitá v ústupu, což může přispět k vyšší inflaci.

Takže se máme připravit na častější inflační šoky?
Ano, takové tlaky budou stále častější a těžko předvídatelné. Naše centrální banka a vlády musí být připraveny na flexibilní reakce. K tomu se přidává i fakt, že celosvětová ekonomika prochází složitějšími obdobími, což znamená, že inflace bude i nadále skákat nahoru a dolů. Centrální banky i fiskální politika budou muset být pružné, aby reagovaly na tyto výzvy.