Co když se smíchají katany a revolvery? Nová videohra ukazuje róniny a Japonsko tak trochu jinak

Samurajů jsme v posledních měsících viděli několik. A tak zatímco seriálovou tvorbu válcuje Šógun, na konzolích přistála videohra Rise of the Ronin.

rise-of-the-ronin-1

Foto: Sony Interactive Entertainment

Rise of the Ronin vyšel 22. března na PlayStationu

0Zobrazit komentáře

Jako by japonští mistři čepele ovládli televize. Nejprve na konci loňského roku uchvátil na Netflixu Modrooký samuraj, animovaný seriál o pomstě odehrávající se v 17. století. Letos konkurenční Disney+ přinesl Šóguna, novou adaptaci stejnojmenného románu, která zatím působí jako jeden z nejlepších seriálových počinů roku. Samurajové se ale často a rádi vkrádají i do videoher, protože kdo by nechtěl sám prožít (alespoň virtuálně) příběh o cti a zradě a do toho si zašermovat katanou? Novinka Rise of the Ronin, která právě vyšla na PlayStationu, vám dá navíc do rukou i revolver nebo dvě stě let starý plamenomet a nechá vás zaplést se do vypjatých momentů historie.

Hned z prvních minut je vidět, že v tomto případě jde o japonskou tvorbu. Hra se odehrává v polovině 19. století, na konci období Edo, kdy v zemi probíhají boje o její směřování – ať už mezi jednotlivými frakcemi, které se přou o budoucnost šógunátu, nebo formou tlaku z ciziny na to, aby se Japonsko více otevřelo světu.

V centru dění stojí váš samuraj bez pána, rónin, který (jak jinak) baží po pomstě a nechtěně se zamotá do zlomových událostí. Během toho narazí na nespočet postav, z nichž některé skutečně existovaly – jako třeba komodor Perry, myslitel a politik Jošida Šóin nebo slavný samuraj Rjóma Sakamoto. S některými zkříží meče, s jinými bojuje bok po boku.

Při tvorbě postavy máte naprosto volné ruce a můžete si klidně vyrobit i modrookou šermířku, pokud vás loňský seriál pořád nepustil. Nicméně samotné dobové zasazení se odlišuje a přináší osvěžení jak pro herní, tak televizní tvorbu.

Historie tu má přitom důležitou roli – stejně jako v jiných samurajských hrách z posledních let. Nejvíce o slovo se hlásí Ghost of Tsushima, kde jsme se ve 13. století postavili mongolské invazi na ostrovy. Nebo předchozí dvoudílná série Róninových tvůrců s názvem Nioh, ve které jsme zavítali do Japonska plného banditů i démonů v druhé polovině 16. století.

Ve srovnání s tím i seriály je prostředí novinky modernější, i když stále s oním japonským kouzlem – podobně jako ve starším titulu Like a Dragon: Ishin, který se teprve nedávno dostal v novém kabátu na evropský trh. Katany či dlouhé meče ódači se tu míchají s americkými a britskými střelnými zbraněmi a nedaleko dřevěného domu s rudými lampiony stojí hranaté bíle omítnuté velvyslanectví.

Právě to ve hře funguje skvěle: kombinování kultur a technologií z velmi odlišných koutů světa. Soubojový systém je zřejmě tím nejlepším, čím se Rise of the Ronin a jeho autoři z japonského studia Team Ninja mohou pochlubit. Hráče nutí zkoušet efektivitu různých zbraní a střídat je i přímo tváří v tvář nepřátelům. Na jednoho banditu bude platit ostrá šavle, na jiného musíte vzít rychle do ruky kopí a vyměnit svůj šermířský postoj. Dalšího vyděsíte dvěma ranami z revolveru, a zatímco v panice upadne na zem, zasadíte mu smrtelnou ránu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Studio Team Ninja je kromě zmíněné série Nioh známé i poměrně těžkým titulem z loňského roku Wo Long: Fallen Dynasty. Jeho novinka je ale mnohem přístupnější a může si ji zahrát i takový majitel konzole od Sony, který jednoduše hledá japonskou historickou hru, a ne výzvu. Vyžaduje sice soustředění a perfektní odrážení útoků nepřátel, pokud nechcete pořád rýt pusou v bahně, ale občasné chyby ještě neznamenají konec.

Ve výsledku jde o klasického zástupce žánru akčních RPG s otevřeným světem, kde kromě hlavního příběhu plného společenských tlaků a politiky plníte i vedlejší úkoly, sbíráte užitečné předměty a postupně vylepšujete svého hrdinu. Do toho si pohráváte s jeho dovednostmi, kombinujete různé oblečení či zbroj a přemýšlíte, jestli by se vám hodilo zvětšit sílu, šarm nebo snad inteligenci.

Vyčisti tábor, otevři truhlu

Ty, co v tomto žánru mají víc zářezů, už možná napadlo nehezké spojení „ubisoftí hra“ podle známého vydavatele herních sérií jako třeba Assassin’s Creed, které bývají přeplněné až zbytečně velkým množstvím monotónních aktivit. A měli by pravdu. Rise of the Ronin sice přináší osvěžení ve formě soubojů a dobového zasazení, ale jinak je v několika ohledech standardním titulem, který je jakoby zaseknutý v minulosti.

Váš hrdina projíždí světem na svém věrném koni a plní činnosti, které jste už nespočetněkrát viděli. Dojeď k tajemnému kouři v dáli, vyčisti tábor plný banditů a zvyš si reputaci. Otevři truhlu a seber potrhanou hučku, kterou stejně nepotřebuješ. Najdi hledané trestance, pomodli se u svatyně a pohlaď kočku (dobře, koček není nikdy dost – zvlášť když jsou to v tomhle případě zákeřná stvoření, která otestují vaši schopnost plížit se).

Jakousi výpravou do starších dob je pak i samotný vzhled hry. Filmové cutscény vypadají dobře, pohled do krajiny ale už zabolí. Dohlednost je poměrně slabá a některé detaily se budou načítat, když se k nim rychle přiblížíte. Což obzvlášť zamrzí, když letíte vzduchem na stylovém kluzáku a rádi byste se kochali. Občas ale přece jen narazíte ve městech (ať už Jokohamě, nebo Edu, bývalém Tokiu) či v bambusových lesících na poutavá místa, jako je třeba „cizinecký“ hřbitov s popraskanými náhrobky nebo čtvrť s gejšami.

V těch chvílích se opět připomene to, co je na Rise of the Ronin opravdu výjimečné. Ve výsledku to není ani příběh, který především během menších úkolů připomíná mnohokrát viděné „najdi a přines“. Nejsou to ani vedlejší postavy, se kterými se v návaznosti na různá vaše rozhodnutí spřátelíte, nebo si půjdete po krku. Je to schopnost stavět vedle sebe historii či estetiku ostrovní země a západní technologie. Samurajskou katanu a neohrabaný bajonet. Až heroizovanou touhu po pomstě a mnohokrát viděné intriky, kterých se ale hráči ani diváci u televizí jen tak nepřejí.

Před 25 lety vyšel RollerCoaster Tycoon! Simulátor lunaparku, drahých deštníků a topení návštěvníků

Chris Sawyer stvořil Transport Tycoon. A protože mu jedna totálně legendární hra nestačila, tak udělal i RollerCoaster Tycoon.

Michal MančařMichal Mančař

rollercoaster-tycoon-boxed
0Zobrazit komentáře

Mezi hráči videoher se vypráví, že existují lidé, kteří hráli RollerCoaster Tycoon vážně a doopravdy. Jako simulaci lunaparku, kde řešíte ceny vstupného, suvenýrů, dostupnost a údržbu jednotlivých atrakcí, náklady a tržby… Možná je to pravda. Možná někdo takový je. Kdo ví? Ale každý správný hračička ví, že kouzlo RCT je jinde. V postavení gigantické horské dráhy, která vystřelí nebohé návštěvníky vašeho parku do nebes!

Možná si přijdete příliš staří na to, abyste chodili do zábavního parku, na autodrom nebo na motokáry. Pokud ano, tak je to zaprvé škoda, ale zadruhé jste rozhodně dost staří na to, abyste si pamatovali RollerCoaster Tycoon. Budovatelskou a manažerskou strategii (alias ten tycoon z názvu), která 22. března oslavila pětadvacet let od vydání. Ano, stárneme. Ale co nestárne, je hratelnost a zábava RollerCoaster Tycoonu.

Však je pod ním podepsaný Chris Sawyer, autor podobného fenoménu s podobným názvem – Transport Tycoonu. Tedy hry, kterou dodnes podporuje, rozšiřuje, vylepšuje a i spoustu let po premiéře udržuje při aktivním životě rozsáhlá hráčská komunita. A která prostě a jednoduše nezestárla a užijete si ji i dnes. Pro RCT to platí úplně stejně. V jistém ohledu možná ještě víc, vždyť je to hra o tom, že si postavíte lunapark snů a tu horskou dráhu zakroutíte přesně tak moc a vyženete ji tak vysoko, jak jste si jako malí představovali.

Čím to ale je? „Možná je to mix více důvodů. Jsou to pozitivní hry, ve kterých něco stavíte, řídíte a pečujete o to. Umožňují vám být kreativní. A také mají svou jedinečnou osobnost, vzhled a pocit z hraní,“ odpověděl na otázku zdroje půvabu svých her Sawyer v rozhovoru pro magazín Eurogamer před několika lety. Jeho tvorba prostě hraje přesně na ty struny nevinného dětského hračičky v každém z nás.

Ale pousmát se nad dílem skotského vývojáře jako jen nad nějakou legrační hříčkou by byla velká chyba. První díl z roku 1999 totiž založil nesmírně úspěšnou značku s několika pokračováními, odbočkami a také napodobiteli. RollerCoaster Tycoon navíc svému tvůrci díky procentům z pohádkových prodejů přihrál desítky milionů dolarů. Slovo tvůrce v jednotném čísle je na místě, Sawyer totiž první RCT stvořil prakticky sám.

Už to by samo o sobě bylo extrémně impozantní, ale dnes šestapadesátiletý vývojář tak učinil v takzvaném assembleru. Bez ponoření do technikálií si to představte asi tak, jako by si někdo pořídil hromadu šroubků a plechů a postavil si auto. Místo toho, aby si ho koupil vyrobené z továrny. Anebo si vypěstoval obilí, ručně ho rozemlel a pak upekl chleba. Místo pořízení v pekárně. Anebo… no, asi chápete.

Různé programovací jazyky práci zjednodušují, ale vkládají mezi požadavky programátora a hardware, který je má vykonat, další a další úrovně. Což znamená větší hardwarovou náročnost vyvíjeného softwaru. Výhoda Sawyerova přístupu se tak rychle ukázala, RollerCoaster jste v pohodě spustili i na největší šunce. I díky tomu se ho prodaly miliony kusů, jen ve Spojených státech opanoval v roce 1999 žebříček prodejnosti her na PC.

Svět her se posunul dál, já ne. Chybí mi ta nedokonalost a neohrabanost starších her.

Jen snadné spuštění by k tomu ale nestačilo. Kdepak, na vrchol horské dráhy Sawyerovu hru dotáhla prostě čirá radost. V RollerCoaster Tycoonu jste stavěli lunapark podle svých představ. Mohli jste si vybrat z předkonstruovaných atrakcí, ale obrovským lákadlem a zdrojem zábavy byla možnost stavět je podle vlastních nápadů. Chcete okruh pro motokáry, který projede kolem kolotoče, pak podél výletního vláčku, směrem k horské dráze – a po vystoupení na závodníky čeká kiosek s občerstvením? Tak si to tak prostě postavte!

„Nikdy jsem neměl nic jako designovou filozofii. Prostě jsem pracoval s nápady, co mi přišly jako zábava. Takhle zpětně bych ale možná řekl, že můj proces trochu připomíná LEGO,“ popisoval Sawyer pro Eurogamer. „V mých hrách stavíte věci z jednotlivých kostiček v poměrně jednoduchém a restriktivním prostředí. A pak s nimi interagujete, aby fungovaly co nejlépe, upravujete je, vylepšujete je – a jste odměněni za své stavitelské schopnosti a správné rozhodování,“ dodal.

Byla – a je – to čirá radost hrát. Současně nešlo (tedy nemuselo jít) jen o bezstarostné stavění. Každá z postavených drah měla tři hodnocení podle toho, jaké u návštěvníků vyvolávala nadšení, obavy nebo zvracení. Tyto hodnoty sloužily jako zpětná vazba pro úpravu designu k dokonalosti. A s ním i k větší popularitě atrakce. Svůj park jste také mohli vyšperkovat různými dekoracemi třeba ve stylu antiky či cirkusu, aby se trefil do vašeho snového stylu. A nezapomeňte na stánky s občerstvením nebo suvenýry.

Když je řeč o stáncích, tak velice oblíbený trik bylo třeba pořádně napálit cenu deštníků, když začalo pršet. Megalomanské horské dráhy se totiž zadarmo nepostavily. Tedy pokud jste nepoužili cheaty, abyste měli nekonečno peněz na realizaci svých nápadů. RollerCoaster Tycoon prostě parádně spojoval svůj lunaparkový námět s veselou hratelností. A díky tomu, že byl v jádru pomyslným pískovištěm, kde jste si mohli hrát přesně tak, jak jste chtěli, dokázal pobavit i nejspíš neočekávanými způsoby.

Však se přiznejte, kolikrát jste postavili horskou dráhu, která nikam nevedla? Jako fakt nikam, prostě se vozíčky plné pasažérů hrozně rychle rozjely, najely na můstek, vyletěly vzhůru a… no… a už zpátky na nástupiště nedojely, jestli rozumíte. A kdo nikdy nečapnul kurzorem nespokojeného návštěvníka a nehodil ho do vody, ať zvedne ruku. Nikdo? Mysleli jsme si to. Možná i tyhle pubertální žertíky přispěly k popularitě značky RollerCoaster Tycoon.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Obrovská oblíbenost hry pro první díl znamenala nejprve dvě rozšíření – a popularita ještě výš vystřelila v roce 2002 s druhým dílem. Ten vzal jedničku, nic moc na jejím jádru neměnil, ale přidal hromadu obsahu a atrakcí navíc. Také RCT2 mimochodem Sawyer naprogramoval sám. To už neplatilo o trojce z roku 2004, která sérii poslala do 3D grafiky a skotský vývojář u ní působil jen jako poradce. Mimochodem, skok do tří rozměrů hry v té době často nezvládaly, ale RCT3 se setkal s velice pozitivním přijetím.

To další osud herní série, jež je od třetího dílu dodnes licencovaná hernímu vydavatelství Atari, byl komplikovanější. Přišly různé kompilace, verze pro mobily a konzole, až v roce 2016 se objevilo plnohodnotné pokračování RollerCoaster Tycoon World. Jenže sklidilo oprávněnou kritiku. „Svoje představy o RollerCoaster Tycoonu jsem naplnil s druhým dílem. A už jsem neměl další zájem pracovat na vizi někoho jiného. Je mnohem lepší přenechat to lidem, kteří tu vizi mají, a nezasahovat jim do toho,“ uvedl Sawyer.

Obdivuji grafiku, rozsah a realističnost moderních her. Ale schází mi to nadšení, abych si je zahrál. Možná jsou až příliš realistické?

Renomé jeho díla nicméně ve stejné době zachránilo vydání titulu RollerCoaster Tycoon Classic, spojení prvních dvou dílů do jednoho titulu pro počítače i telefony. Na něm Sawyer opět pracoval. „I kvůli tomu, jak se novější pokračování stylem a hratelností vzdálily od původních her, se objevila mezera pro klasické, jednodušší verze. A jak ukázal už Transport Tycoon, pro takové hry se dotyková obrazovka telefonu nebo tabletu velice hodí,“ zmínil v rozhovoru.

Odkaz RollerCoaster Tycoonu nicméně dnes žije dál hlavně díky jiným tvůrcům. Po vzoru Transport Tycoonu a fanouškovského rozšiřování hry vznikl projekt OpenRCT2, opensourcová verze hry opečovávaná jejími příznivci. Moderní podobu žánru lunaparkových tycoonů pak v posledních letech daly tituly jako Planet Coaster, Park Beyond nebo Parkitect. Především posledně jmenovaný patří k velice povedeným počinům.

Přesto si je nejspíš ani sám tycoonový tvůrce nezahrál. „Popravdě řečeno už ani moc hry nehraju. Svět videoher se posunul dál, já ne. Chybí mi ta nedokonalost a neohrabanost her z před dvaceti let. Obdivuji úžasnou grafiku nebo úchvatný rozsah a realističnost moderních her, ale schází mi to nadšení, abych si je zahrál. Možná jsou až příliš realistické?“ prohlásil Sawyer ve zmiňovaném rozhovoru. Ještě štěstí, že RollerCoaster Tycoon dodnes zůstává nedokonale dokonalý. A dostupný za pár korun na GOGu i na Steamu.