Práce šlechtí, ovšem ne tehdy, když jí je příliš mnoho – nabourává sociální vztahy nebo neumožňuje si užít jiné aspekty života. Větší svobodu v rozhodování, za jakých podmínek vykonávat práci, se teď zaměstnancům rozhodla poskytnout Belgie. Zařadila se totiž na seznam zemí, které uvedly legislativu pro čtyřdenní pracovní týden.

Belgická vláda minulý týden po několika měsících projednávání představila nový soubor pracovních reforem, podle kterých bude moci každý zaměstnanec požádat, aby místo pěti dnů v týdnu pracoval jen čtyři. Každý zároveň dostane možnost si vybrat, jestli bude chtít v jednom týdnu pracovat více, v následujícím pak méně. Pokud s návrhy pracovníků nebude souhlasit jejich zaměstnavatel, bude muset poskytnout písemné odůvodnění.

Nová pravidla ovšem nebudou znamenat méně práce. Standardem zůstane odpracovat mezi 38 až 40 hodinami týdně, respektive 160 hodinami měsíčně – změní se jen rozložení práce v čase. Zaměstnanci tedy budou moci čtyři dny pracovat po deseti hodinách a pak využít třídenní víkend. To zároveň znamená, že se jim nijak nesníží plat. Nová legislativa tak nemá za cíl snížit nároky na zaměstnance, ale hlavně nabídnout větší flexibilitu při práci.

„Když srovnáte naši zemi s jinými, v mnoha případech si všimnete, že jsme mnohem méně dynamičtí,“ řekl belgický premiér Alexander De Croo. Možnost rychlých a velkých změn pracovního trhu ukázala pandemie, která si je vynutila a inspirovala diskuze o reformách. „Po dvou náročných letech se pracovní trh vyvinul. Naše nová dohoda nastavuje referenční body pro dobrou ekonomiku,“ pokračoval De Croo.

Foto: Austin Distel

Zaměstnanci by si podle nové legislativy mohli lépe vybrat, kdy budou pracovat

Schválený balíček obsahoval také několik dalších bodů. Zaměstnanci například dostanou právo nebýt dosažitelní přes e-mail, telefon a podobně mimo svou pracovní dobu. Bude to platit pro firmy s více než dvaceti pracovníky. Dále reformy reagují na růst takzvané gig economy v posledních letech. Lidé pracující pro společnosti jako Uber dostanou nová kritéria pro to, kdy mají být považováni za zaměstnance a mít nárok na výhody s tím spojené.

Obecným smyslem reforem je zvýšit zaměstnanost v zemi, která se pro lidi mezi 20 a 64 lety pohybuje kolem 71 procent. To je o deset procent méně než v Nizozemsku nebo Německu. Belgická vláda se flexibilnějšími podmínkami snaží motivovat k práci, respektive umožnit pracovat například rodinám s malými dětmi nebo rozvedeným párům se sdíleným rodičovstvím. Do roku 2030 chce dosáhnout osmdesátiprocentní zaměstnanosti.

Čtyřdenní pracovní týden se s různými motivacemi testuje a zavádí v několika zemích po světě. Například na Islandu proběhly hned dva experimenty mezi lety 2014 a 2021 a oba byly velmi úspěšné – produktivita se nijak nesnížila a narostla spokojenost zaměstnanců. Server The Guardian uvádí, že dnes kratší pracovní týden preferuje 85 procent pracující populace země, pro lidi ze státní správy je to už standard.

Podobné testy, ať už na úrovni jednotlivých firem nebo ve větším měřítku dotované státem, proběhly či probíhají také ve Španělsku nebo Dánsku. Přechod na čtyři dny práce a tři dny volna zaměstnavatelům začala loni doporučovat i vláda v Japonsku, které se dlouhodobě potýká s problémem přepracovanosti značné části populace. V těchto případech se přitom jedná nejen o jiné rozložení hodin, ale přímo jejich zkrácení při zachování stejného platu.

Téma kratšího pracovního týdne se probírá také v Česku, byť k jakémukoliv legislativnímu ukotvení má daleko. Počátkem loňského roku ambice zasadit se o snížení počtu odpracovaných hodin zmínila tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. S rostoucí automatizaci a digitalizací by se podle ní měla standardní pracovní doba zkrátit na 35 hodin a nakonec na čtyři dny práce týdně. Podobné návrhy se však v tuzemské politice zatím neposunuly mimo sféru nezávazných diskuzí.

Balíček pracovních reforem představený belgickou vládou teď musí projít několika čteními a finálním schválením. Pokud nakonec bude přijat a převeden do praxe, země se stane dalším příkladem nové éry pracovního trhu, kterým se mohou inspirovat další. Možnost čtyřdenního pracovního týdne se probírala už před desítkami let, ale bez praktických důsledků. Nyní se zdá, že skutečně stojíme na prahu výraznějších změn.