Čtyřletý boj o restaurační zahrádky. Úřednici se podařilo zprůchodnit Královskou cestu v Praze
Karlova ulice, Malé náměstí nebo Malostranská mostecká věž měly společné obří předzahrádky. Dnes jsou to místa docela jiná. Díky Kristýně Drápalové.
Zahrádky v Karlově ulici zabíraly její podstatnou část
Čeští králové tudy jezdili na korunovaci. Odtud dostala trasa ze Starého města na Pražský hrad přízvisko Královská cesta. Něco poutavého je na ní i dnes. Právě tato místa jsou v současnosti těmi nejnavštěvovanějšími v Praze. Chodí sem zejména turisté. A turisté představují peníze. Ty jsou pravděpodobně tím největším pojivem neuvěřitelného příběhu, během kterého se někteří zastupitelé hlavního města snažili odstranit monstrózní restaurační zahrádky z centra města.
Kristýně Drápalové, tehdy pouhé politické asistentce, vadily rozložité zahrádky v Karlově ulici už od dob studií. Když začala pracovat na pražském magistrátu, navíc pro stranu, která se dostala do vedení hlavního města, rozhodla se, že s tím něco udělá. Nečekala ale, že ji čeká asi čtyři roky dlouhý příběh, který má parametry detektivky.
„Vše začalo v devadesátých letech, kdy se restaurační zahrádky v nejkrásnějších a také v nejlukrativnějších místech historického centra rozrostly do trochu přehnaných rozměrů. Několik málo na turisty zaměřených podniků si na Královské cestě postavilo v podstatě venkovní domky – s podlahou, střechou, stěnami, vytápěním, osvětlením, reproduktory i svítícími obrazovkami,“ líčí pro CzechCrunch Drápalová, která se nakonec v tomto volebním období stala zastupitelkou.
Konkrétně šlo třeba o Karlovu ulici, která vede od Karlova mostu směrem ke Staroměstskému náměstí. Zahrádka tu zabírala polovinu cesty, navíc se opírala o zeď kostela Nejsvětějšího Salvátora, který je považován za jednu z nejcennějších raně barokních stavebních památek v hlavním městě.
Šlo také o Malé náměstí, které je paradoxně jen kousek od pražského magistrátu. Že je uprostřed Malého rynku renesanční kašna, tušil jen zasvěcený milovník metropole. Zahrádky ji obklopovaly ze všech stran a kolem a kolem vlastně ani nebylo jasné, že jde o náměstí. Boj byl ale i o Malostranskou mosteckou věž, která byla zahrádkami obklopená ze tří stran. A příběh ještě není dobojovaný na Staroměstském náměstí.
Na všechna tato místa ukázala koncepce, která zhodnotila, kde je v pěších zónách potřeba zachovat průchodnost – a nemít tam tedy zahrádky. Z monitoringu pěších vyplynulo, že třeba Karlovou ulicí chodí až sto tisíc lidí denně, což je asi nejvíc v celé republice. Konkrétně ve zmíněné ulici to pak přinášelo také různé problémy ve vztahu ke kostelu, kde se konají křty, svatby i pohřby. Jednou prý zahrádka zatarasila boční vstup do svatostánku a rakev na zádušní mši nesli přes ni. „Trochu nedůstojné. Zpracovali jsme tedy manuál, jak by měly zahrádky vypadat. Ale pak začaly problémy,“ vypráví dvaatřicetiletá Drápalová.
Manuál vadil několika největším restauratérům. Což je logické. To, co následovalo, už moc ne. Na pražský magistrát začali chodit lobbisté, posílali se stížnosti i předžalobní výzvy. Restauratérů se najednou začali zastávat někteří úředníci i politici. Nejrůznější tlaky podle Drápalové způsobily, že trvalo velmi dlouho, než se schválila samotná koncepce. Ještě déle pak trvalo, než úřad poslal výpovědi z nájmů. Pak se vypovězené zahrádky začaly soudit. „Bylo celkem jasné, že to restauratéři prohrají, ale získali tím aspoň rok až dva navíc,“ říká Drápalová.