Firma dá svým pracovníkům peníze na filantropii, zaměstnanci pak párkrát kliknou a pošlou je na vybranou dobrou věc. Tak funguje aplikace od české Nadace Via, která pomáhá zjednodušit celý proces dárcovství. S její pomocí takto lidé dokonce většinou darují přímo v místě, kde žijí. „Je to hodně posunutý princip dárcovství, který je unikátní ve světovém kontextu,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch ředitel Nadace Via Zdeněk Mihalco.

Dárcovství u nás je dlouhodobě na vzestupu, a byť jsou odhady složité, Češi ročně darují na dobrou věc okolo deseti miliard korun. Způsobů, které k tomu využívají, je nespočet, čím dál tím více do tohoto oboru samozřejmě pronikají i technologie. Například online nástroj Darujme.cz od Nadace Via.

Právě s jejím ředitelem Zdeňkem Mihalcem jsme hovořili na téma takzvaného zaměstnaneckého dárcovství i o tom, kolik firem a jak ho využívá, ale i o technologiích, které se v oboru prosazují. Nebo třeba o tom, jaké nové trendy se v oblasti darů pro potřebné objevují.

K dárcovství využíváte moderní technologie včetně dárcovských aplikací. Jak to přesně funguje?
Vytvořili jsme online nástroj Darujme.cz, který slouží neziskovkám, ale i obcím nebo firmám, přičemž přibývá těch, které to využívají pro svoje zaměstnanecké sbírky. Jen letos přes něj lidé darují přes půl miliardy korun, což není zrovna málo peněz. Lidé si na online prostředí zvykli během covidu a líbí se jim, že mohou darovat jen na pár kliknutí.

Vytvořili jsme také speciální aplikaci, která je jen pro firmy na zaměstnanecké dárcovství. Princip je stejný – aby lidé a firmy jednoduchým způsobem darovali. Někteří dávají pravidelné dary a posílají peníze každý měsíc, což je ve skutečnosti to nejlepší, co se neziskovce může stát, protože má peníze, se kterými může počítat dlouhodobě.

Jak velký objem tvoří online darování?
Online příspěvky tvoří asi deset procent všech darů, jejich podíl přitom pořád roste. Před covidem, v roce 2019 to bylo výrazně méně. Podle čísel na Darujme.cz se tehdy online darovalo 128 milionů. Loni to bylo 232 milionů, letos přes pět set. Nárůst ale není daný jen covidem, ale i tornádem.

Dříve jste zmiňoval, že se změnil způsob, jakým Češi darují. Jak přesně?
Myslím, že i díky covidu se na lidi zasažené tornádem vybralo tolik. Darování je zvyk jako každý jiný a během covidu se to zvykem stalo. Z výzkumu mimochodem vyplývá, že darování lidem přináší štěstí a pocit uspokojení, takže když lidé darují jednou, zjistí, že to je jednoduché, přinese jim to malý kousek štěstí a udělají to znovu.

Tornádo bylo specifické také v tom, že se tady nic podobného nikdy předtím nestalo. I proto se dohromady ve všech sbírkách vybralo přes miliardu korun. Podle našich odhadů se na té částce podílelo zhruba deset procent populace, tedy každý desátý dospělý člověk. To je hodně i v evropském kontextu.

Proč to ale nepřišlo dřív, s internetem pracujeme přece už dlouho?
Nástroje tady byly, děje se to ale postupně s tím, jak se organizace profesionalizují. To pomáhá i proto, že o dar je potřeba si říct, není to obvykle tak, že by se člověk zničehonic zastavil na ulici a řekl si, že daruje. Potřebuje potkat někoho, kdo mu o dar vhodným způsobem řekne. Když neziskovka pracuje s dárci dobře, osloví je, poděkuje jim a ukáže, co přesně dělá, získá peníze.

Foto: Jiří Bárta/Nadace Via

Několik jihomoravských vesnic zasáhlo ničivé tornádo

Mluvil jste o aplikaci k zaměstnaneckému dárcovství. Kolik firem ji využívá?
Jsou firmy, kde je dárcovství součást firemní kultury a funguje i jako jakýsi benefit. Na dobročinnost mají vyhrazený rozpočet, který plyne ze zisku. Jsou také příklady, kdy peníze nerozděluje management, ale zaměstnanci. Člověk tedy získá dejme tomu čtyři sta eur, které pak většinou daruje v místě, kde žije. Cestu k této formě dárcovství otevřela firma Eurowag.

Je jediná?
Je to průkopník, takto rozděluje část firemního zisku prostřednictvím zaměstnanců. Podobně to dělají jen jednotky firem, mezi nimi například i Y Soft. Je to hodně posunutý princip dárcovství, který je unikátní ve světovém kontextu. Pak jsou sbírky jednoduššího typu, kdy firma svým zaměstnancům třeba před Vánoci umožní darovat s příslibem, že částku znásobí. Těch jsou desítky.

Nadace Via k darování firem poskytla úplně nové know how, že?
Ano, co se týče první zmíněné formy firemního dárcovství, máme na to speciální aplikaci, kterou může využít každý zaměstnanec. Klikne na link, dostane daný počet kreditů – tedy peněz – a vybere organizaci. Může také přizvat své kolegy, aby byl dar větší. Největší kouzlo je právě v tom, že zaměstnanec nejlépe ví, jaká pomoc je potřeba v daném místě, kde žije a pracuje. To management, zvlášť u nadnárodních firem, nezohlední. Peníze tak můžou jít třeba na divadlo nebo hospic v místě, kde pracovník žije.

Jaké s aplikací máte plány?
Nástroj lze využívat globálně, naposledy jsme ji ve spolupráci s Eurowagem překládali kromě angličtiny také do španělštiny. Obecně platí, že tyto naše zaměstnanecké sbírky mohou mít místní i globální využití. Velkou online sbírku jsme během covidu připravili také pro Avast, kdy pracovníci firmy po celém světě mohli darovat třeba zdravotníkům ve Velké Británii či na dobročinné projekty ve Spojených státech.

Předpokládám, že firemní darování funguje i jako určitá forma reklamy?
Jsou společnosti – za všechny naše velkorysé dárce mohu zmínit třeba firmu Manufaktura – které za dary mnoho nečekají, věří zkrátka v podstatu darování. A pak jsou firmy, které očekávají drobnou laskavost, třeba že mají někde své logo. Nevidím na tom nic špatného, pokud je to v rozumné míře.

Mění onlinové prostředí nějak i to, na co chtějí lidé darovat?
Neřekl bych, že online akcentuje nějaké téma, ale i v dárcovství jsou trendy. Jeden z nich je nyní podpora samoživitelek a samoživitelů. Před pár lety toto téma v dárcovství tolik silné nebylo, až covid ho nasvítil. Pokud má matka dvě tři malé děti, musí se o ně starat, a ještě chodit do práce. Je vlastně nereálné to zvládnout. Přibylo organizací, které se na to zaměřily. A lidé jim pro samoživitelky posílají dohromady miliony korun. Dlouhodobě však platí, že dárce nejvíce zajímá podpora nemocných dětí a také témata spojená se zvířaty.

Přispělo to k tomu, že jsou na tom Češi s filantropií lépe ve světovém kontextu?
To rozhodně. Dárcovství v Česku dlouhodobě roste, a to rychleji než ekonomika. Češi darují ročně kolem deseti miliard, což je náš odhad. Například kostelní sbírky nebo některé veřejné sbírky se těžko měří. Vycházíme z daňových přiznání, i tady ale platí, že to není stoprocentní, protože ne každý dar si odečítáte z daní. Roste individuální i firemní dárcovství, individuální o něco rychleji.

Vymykáme se v Česku v dárcovství něčím?
Ještě před dvaceti lety se dárcovstvím moc lidí nezaobíralo, velmi rychle ale roste. Dostáváme se na úroveň jiných evropských států. O něco výš jsou USA a Kanada, kde to ale funguje jinak, filantropie tam má dlouhodobou tradici, stát má nižší roli a je to součást tamní kultury. Podle dat nicméně zaostáváme v dobrovolnictví. A řekl bych, že naopak vynikáme ve schopnosti se semknout v těžké chvíli, jak ukázaly třeba sbírky na lidi postižené tornádem.