Pojem digitalizace se pravidelně zjevuje v programových prohlášeních vlád už řadu let. S nástupem každé pak přijde příslib, že přístup občana ke státu bude o dost jednodušší, pozbyde nutnost vyřizovat každý dokument a přenášet ho z jednoho úřadu na druhý – a většinu agend bude možné vyřídit na dálku a rychle. Zkušenosti z praxe však ukazují, že k tomu všemu stále vede dlouhá cesta.

Svůj příběh nyní popsal i Daniel Netrval, který pracoval pro Rekonstrukci státu, kde se s lidmi z neziskové organizace Společně&Digitálně a platformy Česko.Digital zabýval digitalizací agend ministerstva práce a sociálních věcí. Život je plný paradoxů, a tak Netrval brzy poznal zblízka, jak jsou agendy tohoto ministerstva nastavené.

„Na konci srpna jsem měnil práci a byl jsem deset dní nezaměstnaný. Rozhodl jsem se otestovat kvalitu digitalizace státní správy na vlastní kůži a 22. srpna jsem online podal žádost o podporu v nezaměstnanosti. Peníze přišly na účet 4. října. Jaký byl proces mezi tím?“ rozepsal se Netrval na svém Twitteru.

Na úřad ministerstva se přihlásil s identitou občana a začal vyplňovat formuláře. Konkrétně šlo o dva dokumenty – Žádost o zprostředkování zaměstnání a Žádost o podporu v nezaměstnanosti. „Do obou vpisujete skoro ty samé věci a většinou žádáte o oboje. Proč formuláře nejsou spojeny v jeden s možností zaškrtnout, že žádám také o podporu? Nevím. Každopádně dosud byl proces poměrně přehledný, vyplnil jsem, přiložil zápočtový list a klikl na odeslání,“ popisuje Netrval.

Ze čtyř voleb odeslání klikl na Odeslat s identitou občana. To se později ukázalo jako problém. Stejně jako to, že úřad po odeslání sice přidělí evidenční číslo, ovšem e-mail ani jiná zpráva s potřebnými informacemi už nepřijde. Nikde ani nevisí upozornění, že si číslo má člověk opsat, protože ho bude potřebovat.

„Po dvanácti dnech od odeslání zavolala úřednice z úřadu práce, abych se osobně dostavil na úřad práce a potvrdil s občanským průkazem, že jsem žádost poslal já. Prý že kdybych to poslal datovkou, tak ověření není nutné, ale u odeslání přes identitu občana to nutné je,“ vypráví muž.

Úřednice také říká, že na schůzce sdělí, jaké další dokumenty jsou potřeba. Netrval opáčí, že už je od prvního září znovu zaměstnaný, tudíž nemá čas se na úřad dostavit. Ptá se, zda nemůže vše potřebné poslat e-mailem nebo přes datovou schránku. „S navrženým postupem souhlasí a řekne, že mi v pondělí 5. září pošle e-mail s výčtem potřebných dokumentů. Dopředu avizovala, že bude potřebovat pracovní smlouvu, abych prokázal, že již nejsem nezaměstnaný. Nechápu moc proč, když mě nový zaměstnavatel přihlásil k platbě sociálního pojištění na České správě sociálního zabezpečení,“ říká dál.

Když e-mail od úřednice nepřišel, poslal Netrval smlouvu datovou schránkou sám. Po dalších osmi dnech se úřednice ozývá znovu, že se omlouvá a e-mail pošle a že smlouva se k ní nedostala, protože úřady práce nemají vlastní datové schránky, ale jednu pro celý kraj.

1/ Na konci srpna jsem měnil práci a byl jsem 10 dní nezaměstnaný. Rozhodl jsem se otestovat kvalitu digitalizace státní správy na vlastní kůži a 22. 8. jsem online podal žádost o podporu v nezaměstnanosti. Peníze přišly na účet 4. 10. Jaký byl proces mezitím? Vlákno?

— Daniel Netrval (@danielnetrval) October 9, 2022

Nakonec přišel po třech týdnech od podání žádosti e-mail s požadavkem na potřebné dokumenty, mezi nimiž byly i evidenční listy důchodového pojištění za poslední dva roky, které má Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) k dispozici. Netrval rovněž podotýká, že úřad práce si je musí podle zákona obstarat. Spolu s tím dorazilo rovněž i čestné prohlášení, že Netrval nikde nepracoval v sobotu a neděli na konci srpna.

„Znovu jsem o úřadu práce slyšel za týden. Dne 20. září mi do datové schránky přišel v PDF sken poučení s místem k podpisu a žádné instrukce. Raději jsem podepsal a obratem poslal zpátky datovkou i e-mailem. Konečně mi o dva dny později přišlo do datové schránky rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti. Naskenované. V PDF,“ líčí Netrval s tím, že součástí naskenovaného dokumentu byla kolonka pro vzdání se práva na odvolání. „Editoval jsem tedy PDF s vlastním podpisem, přidal přípis a 23. září se vzdal práva na odvolání,“ dodává.

Peníze po všech těchto obstrukcích přišly 4. října, tedy 45 dní poté, co se Netrval ocitl bez práce, 43 dní od podání žádosti. „V mezičase jsem musel skenovat spoustu dokumentů s informacemi, kterými disponuje stejný rezort, tedy ČSSZ. Neumím si představit, co bych dělal, kdybych na těch penězích byl existenčně závislý,“ zakončuje Netrval svůj příběh.

Nejde jen o digitalizaci, míní vláda

CzechCrunch s odkazem na toto vyprávění kontaktoval ministerstvo práce a sociálních věcí. To na dotazy nereagovalo. Vyjádření ale poslal Úřad vlády, pod kterým je také agenda digitalizace, již má na starosti místopředseda vlády Ivan Bartoš (Piráti).

„U konkrétního zážitku na úřadu práce se jedná o kombinaci několika chyb, které spadají do rezortu ministerstva práce a sociálních věcí. Zákon o právu na digitální služby nařizuje, aby si dotčené úřady, v tomto případě úřad práce a ČSSZ, informace mezi sebou předávaly samy. Problém je, že při stavbě jejich informačních systémů nebyly dodrženy architektonické zásady definované centrálně,“ uvedla pro CzechCrunch Anna Urbanová z Odboru Kabinetu místopředsedy vlády pro digitalizaci.

Problém předávání dat řeší podle ní informační systém sdílené služby a ČSSZ ho prý používá. Problém je tak podle kabinetu potřeba řešit přímo v daných úřadech a ptát se, proč systém nevyužívají, i když jim to zákon nařizuje.

Kabinet navíc upozorňuje, že nejde jen o nešvar samotné digitalizace, ale také o vyškolení úředníků a nastavení procesů, přičemž slibuje, že s tím vším by měla pomoci reorganizace. Od nového roku by měla být zřízena Digitální a informační agentura (DIA), která by měla mít větší pravomoci a také víc kompetentních lidí. A ti budou pomáhat se zlepšením procesů přímo na jednotlivých úřadech státní správy. „Budou to jakési akční expertní jednotky, které se budou zaměřovat na řešení konkrétních problémů,“ dodává Urbanová.

Na to, v jakém stavu je digitalizace na jednotlivých ministerstvech a úřadech v Česku, žádná analýza – alespoň na úrovni státu – není. Urbanová ale některé problémy pojmenovává. „Mnoho překážek je dědictvím předchozích vlád. Jsou důsledkem dlouhodobého podcenění aktivního a kvalitního vzdělání a metodické podpory úředníků. Je to i důsledek takzvaného resortismu. V podstatě to znamená, že každý úřad a každé ministerstvo si svá IT řešení nastavovaly samy, jednotlivé systémy pak spolu navzájem napříč úřady nemluví,“ popisuje.

Tohle všechno pak podle Kabinetu digitalizace vede k tomu, že vzniká zbytečná nutnost vyběhávat kvůli jednomu papíru dvě nebo i tři potvrzení, navzdory tomu, že správně by si úřady měly mezi sebou informace předat.