Diváci se posmívají efektům ve filmech Marvelu. Jejich tvůrci teď chtějí více času a lepší podmínky
Špatné filmové efekty nejsou ani tak vinou tvůrců jako spíš nesplnitelných zakázek. VFX umělci vstupují do odborů, aby mohli vyjednat lepší podmínky.
Poslední měsíce dění v Hollywoodu dominovala dvojice stávek scenáristických a hereckých odborů, které pro tisíce svých členů požadují lepší podmínky od velkých studií. Tvůrci vizuálních efektů (VFX), bez jejichž práce se značná část současné produkce neobejde, také dlouhodobě pracují pod tlakem a bez dostatečného ocenění, což má za následek třeba nezajímavé či špatné efekty v posledním Thorovi či Ant-Manovi. VFX umělci jsou přitom jedinou filmovou profesí, která nebyla sdružená v odborech. To se teď mění a spolu s tím Hollywood možná čeká další výrazná proměna.
„Upřímně mě už nebaví pracovat na seriálech Marvelu,“ hlásalo velice populární téma, které se před rokem objevilo na diskusním fóru Reddit. Mnoho tvůrců digitálních efektů si zde stěžovalo například na to, že vedení studií, producenti či režiséři si projekty před natáčením a následnou postprodukcí dostatečně nepromýšlí. Často tak nastávají situace, kdy studio zaměřené na vizuální efekty vytvoří záběry podle zadání a pak jim přijde na tutéž scénu další, zcela jiné a s mnohem kratším časem na dokončení.
V jiných případech se zase očekává, že umělci rovnou dodají několik různých verzí zpracování scén, z nichž si pak studio bude moci vybrat. Podobná praxe je do jisté míry samozřejmě standard, Marvel ale podle všeho požaduje finální verze všech alternativ a několik z nich pak jednoduše vyhodí. Platí pak samozřejmě podle počtu dodaných použitých záběrů, ne podle všech vytvořených nebo podle jejich náročnosti.
Výsledkem je pak často takzvaný crunch známý hlavně z tvorby videoher, kdy vývojáři několik týdnů, ale také mnoho měsíců před finálním termínem musí neustále pracovat v dlouhých, náročných přesčasech, aby se vše stihlo. Kombinace nezvládnutelných termínů, nekoncepčních požadavků a přepracovanosti pak dávají vznik případům jako zmíněný Thor: Láska jako hrom. Ten se navíc kvůli použití nové technologie potýkal s místy až směšně nepřesvědčivými efekty, které nepřísluší filmu za čtvrt miliardy dolarů.
Zdaleka ovšem nejde jen o Marvel, podobné problémy jsou ve světě hollywoodské postprodukce poměrně rozšířené. Prohloubily se navíc kvůli covidu-19, kdy se nemohlo natáčet vůbec nebo se točilo jen v omezeném rozsahu a po rozvolnění protipandemických opatření vznikl nápor nedokončených projektů, které čekaly na zpracování vizuálních efektů.