Dřív se tady proháněly golfové míčky, jež s holemi následovali hráči. Před pár dny se tu místo toho všeho začali prohánět divocí koně a zubři, které by měla následovat pestrá krajina. To, co se povedlo v rezervaci velkých kopytníků v Milovicích, už se odehrává na dvanácti místech v Česku, nově také na Lipně.

Nedaleko vodní nádrže Lipno, a také na dohled od vyhledávaného turistického cíle Stezka v korunách stromů, založila společnost Jihočeské ekofarmy novou rezervaci. Vybrala si k tomu pozemek, kde dřív bylo golfové hřiště. Od minulého týdne už tady trávu spásají velcí kopytníci, dohromady pět divokých koní a pět zubrů.

Ti se na jih Čech přiváželi právě z Milovic. Zvířata poskytla bezplatně ochranářská společnost Česká krajina, která milovickou rezervaci založila už v roce 2015. Smyslem je především ochrana přírody, boj proti degradaci půdy – a tedy i suchu nebo erozi – a také snaha o biologickou rozmanitost či příznivé účinky na klima. Kopytníci mají podle Dalibora Dostála z České krajiny na přírodu na rozdíl od hospodářských zvířat skvělý vliv.

„Je to tím, že hospodářská zvířata jsou několikatisíciletým soužitím s člověkem rozmazlená. Nežerou tedy mnoho plevelů, které divocí kopytníci běžně spásají. Navíc pracujeme jen s původními druhy velkých kopytníků, na které je naše příroda dlouhodobě vyladěná,“ popisuje pro CzechCrunch Dostál. Tím se podle něj pastva velkých kopytníků liší třeba od ovcí. „U nás nejsou původním druhem a v mnohých přírodně cenných lokalitách proto vyžerou jen poslední vzácné druhy a hrubých trav si nevšímají,“ dodává Dostál.

Foto: Česká krajina

Chov je úspěšný

Velcí kopytníci fungují přesně naopak. Spásají jen hrubé a málo užitné trávy a květin si prakticky nevšímají. V tom tkví jejich největší výhoda. Vyžíráním trav získávají prostor právě květiny, jejichž počet se pak zvyšuje. V milovické rezervaci se například zvýšily počty vzácných hořců křížatých o 367 procent. V případě mladých rostlin jde o nárůst o 5 553 procent.

Ochranář ale přidává ještě jeden rozdíl, který spočívá v odolnosti vůči parazitům. Hospodářská zvířata vlivem šlechtění odolávají parazitům bez přípravků jen těžko. „To je jedovatá chemie, která dokáže otrávit nejen celou pastvinu, ale přilákat a zahubit i brouky z celého okolí. Také proto je dopad pastvy hospodářských zvířat na přírodu často velmi negativní,“ popisuje Dostál.

Kopytníci jsou naopak odolní, a tak antiparazitika nepotřebují. Ochranář vysvětluje, že tím pádem není jejich trus toxický a specializovaní brouci ho během několika dní rozeberou a zanesou do země. „Tím rychle vracejí potřebné živiny ke kořínkům rostlin a zároveň do půdy dostanou velké množství organické hmoty, která pak funguje jako houba a dokáže v půdě zadržovat vodu,“ líčí Dostál. Dalším velkým benefitem je, že trus obsahuje velké množství uhlíku, který je pak v půdě uzavřený a neuniká do atmosféry.

Jeho slova potvrzují také odborníci. „Travnaté a savanové ekosystémy představují jedny z nejvýznamnějších úložišť uhlíku. V Evropě a Asii jde obvykle o parkovité krajiny luk s porosty dřevin, které nazýváme lesostepi. Vzdor ztrátám jejich rozlohy v nedávné historii dnes pastevní ekosystémy zadržují podstatnou část – až třicet procent – globálního v půdě vázaného uhlíku. To je téměř o padesát procent více než množství uhlíku vázané ve všech lesních ekosystémech světa dohromady,“ uvádí Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd. Podle něj tak travnaté ekosystémy prokazatelně při správném nastavení významně přispívají k ukládaní uhlíku.

Svůj chod konzultuje Česká krajina právě s odborníky, kromě těch z Biologického centra Akademie věd také z Jihočeské univerzity, dále s veterinárními lékaři ze zoologických zahrad a s dalšími experty. Řeší s nimi třeba i to, jak nejlépe jít na založení nové rezervace. Podobně, jako teď vznikla jedna nová u Lipna, totiž pomáhala i s ustanovením dalších deseti. Obecně prospěšná společnost u většiny z nich konzultovala samotné vymezení rezervace, ale i technické zázemí a optimální skladbu chovaných skupin. Takzvaně na telefonu jsou pak i pro jednotlivé situace, které vznikají při samotném chovu zvířat, ať už se dotazy týkají jejich zdraví nebo pastevního managementu.

Dohromady je tak už dnes v Česku dvanáct rezervací velkých kopytníků. Kromě prvních Milovic a posledního Lipna jsou také v Národním parku Podyjí, v Hradci Králové, na Josefovských ptačích loukách v Jaroměři, v Dobřanech u Plzně, na Kozmických ptačích loukách u Opavy, v Rokycanech, na Barochu a Lužici, v Nýřanech a v Krnově. Další se chystají. V současnosti dohromady dvě až tři. Jedna na jihu Čech, další na Karlovarsku a na Liberecku. To je úctyhodný výkon, podle Dostála je ale k ideálu pořád ještě daleko.

„Nejde jen o počet rezervací, ale i jejich rozlohu. Například v sousedním Německu se podobné rezervace počítají na stovky. V Holandsku a Nizozemí se pak rozloha rezervací velkých kopytníků pohybuje i kolem patnácti set až pěti tisíc hektarů. V Česku je největší milovická rezervace, a ta je jen na 350 hektarech, ostatní se pohybují v desítkách hektarů,“ líčí ochranář.

Všechno se navíc neobejde bez problémů. Před převozem zvířat právě na Lipno uhynula v Milovicích mladá zubří samička. Podle Dostála je to kvůli nouzovému režimu zásobování vodou. Ten musela rezervace v bývalém vojenském prostoru zavést, protože už dva roky neúspěšně žádá o zřízení napajedla.

I tak je ale projekt obrovským úspěchem. Podle Dostála je dokonce nejsledovanějším v oblasti ochrany přírody a věnují se mu i zahraniční média. Milovice jsou také první lokalitou na světě, kde se objevily všechny druhy velkých kopytníků Evropy. V rezervaci jsou zubři evropští, divocí koně, pratuři a losi evropští.