Vykládka zboží, které přivezou do Alzy nebo jakéhokoli jiného skladu, obvykle nebudí tolik pozornosti. Jde o běžnou rutinu a zákazníky zajímá především to, aby své zboží dostali včas. V holešovickém areálu, kde sídlí největší český e-shop, se ovšem tento týden při příjezdu nápadného oranžového kamionu zvedlo netradiční pozdvižení. Po Česku se totiž proháněl nákladní vůz s elektrickým motorem, který pohání vodík, a právě v Alze udělal testovací vykládku. Na našich silnicích ho ale nejspíš zase dlouho neuvidíme.

Nákladní vůz Hyundai XCIENT Fuel Cell na vodíkový pohon má oranžovou barvu proto, že patří rakouské logistické společnosti Gebrüder Weiss. Ta s ním již více než rok jezdí ve Švýcarsku a nyní ho přivezla poprvé ukázat také do Česka. Během několika dní tu švýcarský řidič najel kolem 1 500 kilometrů. Doručil při tom různorodé zboží několika obchodním partnerům včetně Alzy a Mountfieldu, kteří mají sklady v Holešovické tržnici v Praze, a třikrát doplňoval palivo. Právě to je však zatím největší překážkou pro větší rozšíření takových vozidel.

Vodíkový pohon se stále více skloňuje v dálkové dopravě. Zatímco u osobních aut rychle nastupují elektromobily s bateriemi, pro potřeby kamionů či autobusů jde o neefektivní řešení. Baterie by musely být mnohem větší a tím pádem příliš těžké. Naopak efektivita palivového článku, prostřednictvím kterého se z vodíku tvoří energie pohánějící elektromotor, se jeví jako výhodnější. Mezi další benefity vodíkového pohonu patří mnohem rychlejší doplnění paliva, které se podobá zkušenosti s čerpáním nafty, a často také delší dojezdové vzdálenosti. Důležitou součástí je též bezemisní a tichý provoz.

Ale zpět k doplňování paliva. To trvá u nákladního vozu Hyundai XCIENT Fuel Cell zhruba dvanáct minut. Je tedy srovnatelné s naftovými vozidly a zásadně rychlejší než v případě bateriových elektromobilů. Jihokorejská automobilka umístila několik vodíkových nádrží nad sebe přímo za kabinu řidiče a díky nim kamion ujede na jednu nádrž až 420 kilometrů. Jenže když je potřeba vodík dotankovat, v Česku je to zatím velký problém. Pro testovací potřeby si Gebrüder Weiss vystačil s plnicí stanicí v Neratovicích, kterou tu už před třinácti lety otevřel Ústav jaderného výzkumu (ÚJV) v Řeži. Funkční síť ale zatím chybí.

Foto: Gebrüder Weiss

Gebrüder Weiss se projel s vodíkovým kamionem i kolem Pražského hradu

„Ve Švýcarsku plánujeme pořídit druhé auto, ale v Česku zatím takové plány vzhledem k chybějící infrastruktuře nemáme, nedávalo by to smysl,“ potvrzuje Harald Prohaska, Managing Director Gebrüder Weiss v České republice. Teprve letos se v Česku otevřela první veřejná vodíková stanice, která se nachází ve Vítkovicích. Ale na to, aby tu mohly efektivně jezdit vodíkové vozy, je to zatím samozřejmě málo. Na druhou stranu zkušenost Gebrüder Weiss ze Švýcarska ukazuje, že stanic nemusí být nutně desítky, byť by to samozřejmě situaci značně zlehčovalo.

Kamion od Hyundaie se rakouské společnosti, která poskytuje komplexní logistické služby po celém světě, osvědčil pro maloobchodní distribuční dopravu založenou na jednodenních trasách. Při průměrném denním nájezdu kolem 300 kilometrů si vystačí s tankováním jednou denně, přičemž k tomu využívá síť celkem devíti vodíkových stanic. Vedle Švýcarska mají aktuálně největší pokrytí země Beneluxu či Německo, kde již mají přes stovku stanic. V Česku jsou plány na výstavbu desítek čerpaček do roku 2030, ale realizace zatím pokulhává.

Vedle možností tankování je pak důležitým tématem i to, jak se vodík vlastně získává. „Kromě samotných plnicích stanic a výroben vodíku bude třeba budovat i nové energetické zdroje, které budou svou kapacitu poskytovat pro výrobu paliv. A to zejména kvůli postupnému poklesu využívání ropných produktů a zemního plynu. Podstatné je také budování distribuční, přenosové a přepravní soustavy, například plynovodů a elektrického vedení,“ říká Aleš Doucek, vedoucí oddělení Vodíkové technologie a inovace v energetice v ÚJV Řež.

Ve Švýcarsku jezdí kamion Gebrüder Weiss výhradně na zelený vodík, který se vyrábí za pomoci obnovitelných zdrojů a je tak považován za klimaticky neutrální. Vodík v palivovém článku auta reaguje s kyslíkem a vzniklá energie se pak přemění na elektřinu, která pohání elektromotor. Proces je zcela bezemisní, do ovzduší je vypouštěna pouze vodní pára bez látek škodlivých pro životní prostředí nebo lidský organismus. Roční provoz tohoto vodíkového nákladního auta má podle rakouské firmy ušetřit až 80 tun oxidu uhličitého.

„Udržitelnost v přepravě je pro ochranu životního prostředí a naši budoucnost klíčová. Gebrüder Weiss proto dlouhodobě sleduje trendy a testuje inovativní technologie v bezemisní dopravě. Zelený vodík přitom aspiruje na palivo budoucnosti. Nutností je ovšem vybudování potřebné infrastruktury,“ potvrzuje Jan Kodada, ředitel obchodu a marketingu Gebrüder Weiss v Česku.

Žádné skleníkové plyny při výrobě vodíku nevznikají například při elektrolytické výrobě z vody pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů a do určité míry také z jaderných zdrojů. Pro standardní výrobu vodíku se aktuálně využívají fosilní paliva.