Když cestou městem odložíte telefon a podíváte se okolo sebe, zjistíte, že vám venkovní svět odkryje příběhy, které na sociálních sítích nenajdete. Žena napravo vás zaujme outfitem, kluk vlevo vás oslní stylovými sneakers, od party před vámi uslyšíte nové hudební album a na plakátu v tramvaji zjistíte, že si na tento víkend nebookujete rodinnou sešlost, ale jdete na skvělý mejdan. Vnímáme to i my, a proto uvádíme nový newsletter CC Streets.

Během pěti minut vám nabídneme zásadní zprávy ze světa módy, hudby, umění a urban culture jako takové. Vyzdvihneme streetwearovou značku, která by neměla ujít vašemu radaru, a když zbyde čas, dostanete mé doporučení, s jakým albem si v posledním týdnu zpříjemňuji cestu MHD. Dnes se zaměříme primárně na českou rapovou scénu, a to prostřednictvím série RapStory od České televize.

Aby vám naše další shrnutí zajímavých zpráv ze světa hudby, módy i pouliční kultury propříště neuniklo, přihlaste se k odběru newsletteru CC Streets zde.

RapStory ukazuje vývoj rapu v Česku

Už ani nevím, kolik let jsem čekal na moment, kdy se v mainstreamovém televizním éteru konečně objeví plnohodnotná dokumentární série, která mapuje klíčové příběhy rapové kultury v Česku. Něco jako Hip Hop Evolution na Netflixu, akorát s jasným důrazem na tuzemský rybníček. To přišlo před nedávnem s dílem RapStory, které jednotlivé události a souvislosti propojuje s akcí, povedenými záběry a dosud neviděnými archivy.

RapStory má deset dílů, které byly divákům dávkovány nadvakrát. Prvních pět šlo před pár týdny, posledních pět včera. A je v nich vše, co potřebujete vědět – od prvopočátků rapu v Česku, které důkladně popisuje legendární Orion nebo Hugo Toxxx, přes postupný vývoj definovaný Ektorem, Sergeiem Barracudou či Viktorem Sheenem až po novou mladou vlnu, kde mají své místo třeba Ca$hanova Bulhar, Vercetti CG nebo brněnský Stein27.

Nenapadlo mě nic lepšího než se po odvysílání obrátit na jednoho ze strůjců RapStory, scenáristu Karla Veselého, který mi proces tvorby dokumentární série v rozhovoru popsal.

Kde se nápad na RapStory vzal?
Nápad na dokument o českém rapu původně přišel od producentek ze Silk Films, které oslovily režiséra a scenáristu Šimona Šafránka. Ten pak kontaktoval mě a spolu jsme to dávali dohromady. Chtěli jsme konečně zmapovat historii českého rapu, který je momentálně nejúspěšnějším hudebním žánrem, ale jeho reflexe se nikde v oficiálních médiích neobjevuje. To nám přišlo paradoxní i fascinující zároveň.

Proč jste si vybrali zrovna Českou televizi?
Komunikovalo se s různými médii, ale Česká televize nám nabídla nejlepší podporu a největší svobodu. Ukázalo se, že plánují spustit novou verzi iVysílání, kam chtěli původní obsah, který by k internetovému médiu přitáhl diváky. Rap jim samozřejmě přišel jako dobré téma, které by to mohlo dokázat. Díky tomu, že se to vysílá online, jsme nemuseli ani řešit sprostá slova, která k rapu prostě patří – na běžném vysílání by to asi neobstálo.

Reprofoto: RapStory/iVysílání

Ca$hanova Bulhar v dílu Swag série RapStory

Vysvětli ve zkratce, o čem RapStory je. Proč by si ji měli lidé pustit.
RapStory je dokumentární série o deseti dvanáctiminutových epizodách. Každá z nich současně působí jako kratičký film, ve kterém se ocitáme v nové době a přibližujeme lidem klíčový moment rapové historie.

Jak dlouho se RapStory tvořila?
Se Šimonem Šafránkem jsme se scházeli někdy od roku 2018, natáčet se začalo v listopadu 2020. Začátkem loňského roku jsme se přesunuli do dalších lokalit, kde natáčení dále probíhalo. Pak skoro půl roku Šimon s kolegou Šimonem Hájkem materiály stříhali – bylo jich fakt hodně. V srpnu se prvních pět dílů představilo na festivalu v Karlových Varech. Poté to šlo k ČT.

Jak se vám vůbec podařilo sehnat tolik hostů? Je tam opravdu velké množství relevantních jmen.
Naštěstí hodně rapperů znám osobně. Tušili, že když na tom dělám, tak to nebude úplná blbost. Ale hlavně nám v tomto pomohl loňský podzimní a zimní lockdown, který zastavil koncerty, a tak na nás rappeři měli čas. Vůbec si nechci představovat, jaké by to bylo, kdyby se normálně koncertovalo.

Přesvědčit některé z nich, získat důvěru, že má smysl se zúčastnit, ale bylo těžší. Není tajemstvím, že oficiální média rap dlouho ignorovala a umělci už je vlastně ani nepotřebují, protože mají vlastní kanály, kterými se dostávají k fanouškům.

Koho se ti naopak do RapStory nepodařilo dostat?
Jedinou výjimkou je Dollar Prync, kterého se nám nepodařilo v nejtěžším lockdownu dostat z Anglie do Čech. Jinak jsou tam opravdu všichni, které jsme chtěli.

Co tě na natáčení nejvíce bavilo?
Asi ta konfrontace s rappery v Roxy, kde probíhaly všechny rozhovory. Jednak tam byla cítit magie místa, které je pro český rap zcela zásadní, a pak bylo zajímavé setkání s nimi tváří tvář na pódiu, kde na ně byla namířená kamera a oni byli najednou úplně za sebe. Bez fans, bez parťáků, bez beatu. S každým jsme udělali hodně podrobný, hodinu a půl dlouhý rozhovor.

Kolik lidí na sérii pracovalo a jaká přesně byla tvoje role?
Měli jsme s sebou na všech natáčení klasický štáb. Za kamerou byl Zbyněk Kunc, zvuk měl na starost Kryštof Blabla a jezdil s námi i asistent Mikuláš Karpeta. Zásadní lidi v pozadí jsou producentky ze Silk Films Alžběta Janáčková a Martina Štruncová a z České televize producent Jakub Mahler. A samozřejmě Šimon Hájek, který to se Šimonem Šafránkem stříhal a jehož vhled do věci byl tak zásadní, že se z něho vlastně stal třetí scenárista.

Sestříhat něco smysluplného ze stovek natočených hodin výpovědí, situací a archivů byla zásadní práce. I proto, že u takového kontaktního typu dokumentu je scénář vlastně jen výchozí bod a dynamicky se mění. Plus je třeba ještě zmínit hodně lidí, kteří nám půjčili svoje archivy, ať už to byli Sifon, Romeo, Affro, Double J nebo Bass z Chaozzu. Byly to fakt poklady.

Já jsem měl roli jednoho ze tří scenáristů, se Šimonem jsme narýsovali, jak půjde ta chronologie a které rappery pozveme. Také jsem trochu hlídal, aby to bylo historicky přesné, i když tato informativní linka je nakonec trochu potlačená kvůli stopáži. Pak jsem vedl s rappery rozhovory v Roxy a konzultoval s oběma Šimony finální podobu. Pro mě to byla první zkušenost s takovouhle prací a bylo hodně fascinující sledovat, jak se to klube na svět v bolestech a pochybnostech.

***

Co dalšího jsme si pro vás připravili? Pokračování newsletteru CC Streets si můžete přečíst zde.