Do Karlína jsme dlouho chtěli, říká McDonald’s. Chystá saláty v papírových krabičkách a objednávky v mobilu

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

mcdonald-karlin

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Restaurace McDonald’s v pražském Karlíně

0Zobrazit komentáře

Není to tak dávno, co jste mohli nakráčet do Paláce Karlín ve stejnojmenné pražské čtvrti, vzít do ruky tác a v klasické jídelně si poručit rychlý oběd. To už ale od nového roku neplatí. Na digitálních tabulích si tam teď můžete možná ještě rychleji objednat Big Mac, colu a hranolky. Do přízemí kancelářské budovy se nastěhoval McDonald’s. Populární řetězec rychlého občerstvení přes ulici vidí na Bageterii Boulevard, ale jinak je v oblasti, která se hemží startupisty a lidmi z kancelářských komplexů, prvním z amerických fastfoodů. „Dlouho jsme sem chtěli,“ říká finanční ředitelka McDonald’s pro Česko a Slovensko Ivana Prosecká.

Jakmile se začalo v Karlíně proslýchat, že by se měl do této čtvrti plné všemožných kaváren, bister a pekáren nastěhovat právě McDonald’s, vzbudilo to v ulicích a hlavně na sociálních sítích velké vášně. I proto, že až na dvě pobočky české Bageterie Boulevard tu klasické rychlé občerstvení amerického střihu dosud chybělo. Jedni láteřili, že „starý dobrý Karlín“ definitivně končí, druzí nadšeně vyčkávali, kdy pobočka číslo 109 se žlutým M v logu otevře své brány. Pro McDonald’s to bylo v zásadě rutinní otevření další restaurace, stejně jako pro jejího provozovatele.

Každá pobočka v České republice je franšízou. McDonald’s jako takový si vždy vybere vhodnou lokalitu, do níž následně shání licenčního partnera. Karlínskou pobočku vede Pavel Franc, který už provozuje dvě restaurace na pražské Jižní spojce a teď získal třetí. Když pár dní po otevření v té karlínské snídáme, směje se, že franšízu McDonald’s chtěl už v sedmnácti. „Chodil jsem do školy kousek od Vodičkovy ulice, kde se tehdy otevřel první McDonald’s v Česku. Zaujal mě tam letáček o franšízingu, po přečtení mi ale bylo jasné, že to si zatím nemůžu dovolit,“ vzpomíná Franc.

Nakonec jeho kariérní kroky směřovaly do velkých korporací. V nadnárodních společnostech dlouhé roky působil jako finanční ředitel. Celý život ale chtěl něco vlastního, a když ho to jednou v korporátu přestalo bavit, vzpomněl si na letáček z McDonald’s a přihlásil se. „Stát se franšízantem není nic jednoduchého. Procházíte náročným výběrovým řízením, musíte mít určité finanční zázemí a také kompetenci takovou restauraci provozovat,“ připojuje se k rozhovoru Ivana Prosecká, která v tuzemském McDonald’s dohlíží na finance a rozvoj obchodní sítě.

Na otevření první restaurace potřebuje franšízant podle Prosecké zhruba 10 milionů korun. Už to zužuje okruh možných kandidátů, ale ještě větším sítem je podle finanční ředitelky McDonald’s náborový proces. Kdo chce provozovat pobočku populárního fastfoodu, musí si v něm vyzkoušet úplně všechny pozice. Od uklízení záchodů až po přípravu burgerů a smažení hranolek. „Mnoho lidí přijde s tím, že mají peníze, a chtějí do toho jít jako investor. Jakmile zjistí, že musí projít celým provozem a trvá to klidně šest až dvanáct měsíců, odcházejí,“ říká Prosecká.

mcdonald-karlin2

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Franšízant Pavel Franc a Ivana Prosecká, finanční ředitelka McDonald’s

Každému franšízantovi McDonald’s připraví kompletní restaurační zázemí a na něm pak je, aby pobočku vedl. „Je to vhodný systém pro lidi, kteří chtějí podnikat, ale nechtějí dělat v byznysu úplně všechno od A do Z. My jim spoustu věcí dodáme, oni pak musí restauraci správně provozovat,“ popisuje výhody franšízingu Ivana Prosecká. Od každého licenčního partnera si pak firma bere několik poplatků, jejichž výše se odvíjí od tržeb. Jde o nájemné, příspěvek do marketingového budgetu či poplatek za využívání značky McDonald’s.

Právě poplatky od franšízantů představují globálně zhruba třetinu všech příjmů McDonald’s, které v loňském roce činily přes 23 miliard dolarů při čistém zisku 7,5 miliardy. V Česku firma loni utržila téměř 7 miliard korun. Americký fastfood je zkrátka vedle prodejce rychlého občerstvení také tak trochu realitní společností. Proto je i v Česku pro firmu prioritou stavět restaurace na vlastních pozemcích. V Karlíně musela udělat jednu z výjimek, ale jelikož pro ni byla lokalita natolik lákavá, využila nabídky Paláce Karlín a v budově je v nájmu. „Dlouho jsme tu nemohli najít žádný vhodný prostor, a tak jsme si plácli,“ dodává finanční ředitelka McDonald’s.

Karlínská pobočka se od jiných nijak zvlášť neliší. Zajít chuť si tu musí nechat akorát fanoušci McCafé, které se do Paláce Karlín nevešlo. Jinak nechybí samoobslužné kiosky, u nichž má McDonald’s ověřené, že si přes ně zákazníci nakoupí víc, než když si objednávají u pultu. Ale i ty už jsou podobně jako v konkurenčních podnicích standardem. Naopak po vzoru některých jiných fastfoodů McDonald’s pracuje na vylepšení své mobilní aplikace, přes níž by mělo jít hamburgery a další položky také objednávat. Konkrétní termíny spuštění nové funkce zatím firma dávat nechce.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Vedle využívání moderních technologií, které zlepšují provoz či servis, je velkým tématem celého řetězce na globální úrovni také udržitelnost a ochrana životního prostředí. Dosavadním symbolem všech změn se stala papírová brčka, která nahradila plastová. Někteří zákazníci se s nimi sice stále nechtějí smířit, ale v McDonald’s si je pochvalují a v odstraňování plastů ve své nabídce budou dál pokračovat. Za své už vzalo plastové víčko i lžička ve zmrzlinách McFlurry, postupně mizí plasty i z hraček v Happy Mealech. „Jen loni tyto dílčí změny ušetřily 107 tun plastu, při našem množství restaurací to už je velký dopad,“ vypočítává Prosecká.

Globálním plánem McDonald’s je nahradit všechny obaly udržitelnou variantou do roku 2025. Letos z nabídky zmizí i poslední plastový kelímek, v němž se podávala zmrzlina McSundae. Testují se víčka na nápoje z lisovaného papíru a je možné, že v restauracích se bez nich zákazníci obejdou úplně. Plastové víčko zmizí i ze salátové krabičky, která bude celá z papíru. „A chystáme do nich i úplně nové saláty, které jsme dlouho neměnili,“ dodává při výčtu ekologických aktivit finanční ředitelka McDonald’s.

mcdonalds-brcko

Foto: McDonald’s

Kelímek McDonald’s s papírovou verzí brčka

Jedna věc je, že se z plastových obalů stávají papírové. I ty jdou ale v zájmu vyšší udržitelnosti „vylepšovat“. V McDonald’s tak pracují na snižování objemu použitého papíru a celkové hmotnosti obalu. „V ideálním světě bychom odpad vůbec neměli, ale když už vzniká, snažíme se ho využít,“ doplňuje Prosecká. Jelikož je firma díky velkému počtu poboček podle svého vyjádření největším prodejcem kávy v Česku, chce začít využívat kávovou sedlinu. Z ní jdou vyrábět například sušenky, jak ukázala IKEA, nebo třeba opakovaně využitelné hrnky na kávu.

To hlavní, co zákazníky do restaurace naláká, ale bude vždy primárně menu. Stále větší zájem je o vegetariánské produkty. „Očekávali jsme pomalejší nástup, je o ně větší zájem, než jsme mysleli. Dál na naší nabídce budeme pracovat. Zvyšuje se také podíl kuřecího masa na úkor hovězího,“ říká Ivana Prosecká. Na rozdíl od jiných trhů, kde začal McDonald’s ve spolupráci s Beyond Meat nabízet jako nemasovou alternativu rostlinné burgery, v Česku vsadil na zeleninovou placku. Tuzemským zákazníkům prý vyhovuje víc, ale v budoucnu mají přibýt i další alternativy.

Tématem spojeným jak se samotnou nabídkou, tak i udržitelnějším fungováním jsou rovněž dodavatelé. Finanční ředitelka McDonald’s přiznává, že v ideálním světě by firma odebírala většinu produktů od lokálních výrobců, farmářů a zemědělců, jenže to vždy není možné. Fastfoodový řetězec má velké nároky jednak na kvalitu, ale především na objem, protože potřebuje zásobit přes stovku restaurací. A takovou poptávku zejména menší podnikatelé nedokážou uspokojit.

„Ne vždy jde být lokální. Nemůžeme koupit speciální maso nebo rajče jen pro jednu restauraci. Potřebujeme, aby zákazník dostal v každé naší pobočce stejný produkt,“ dodává Prosecká. Zejména pro speciální akce je ale prioritou McDonald’s brát hovězí maso od tuzemských farmářů. Aktuálním lokálním produktem v nabídce je však lučinový muffin, který si nikde jinde na světě nedáte. A nedávno se mezi nápoji objevila malinovka od jablonecké společnosti Kitl.

Jídlo z ohně a odvážných nápadů aneb Jak kuchař, myslivec a pekař v Ze Mě projektu posouvají gastronomické hranice

ze-me-projekt-1Story

Foto: Nikol Balcar

Parta ze Ze Mě projektu na pop-upu v pražské Bokovce

0Zobrazit komentáře

Potkají se kuchař, myslivec a pekař… Ne, takto nezačíná další vtip, který zapomenete pět minut po tom, co ho uslyšíte. Takto začíná každé gastronomické dobrodružství pod taktovkou uskupení známého jako Ze Mě projekt. Každý z jeho členů je jiný, ale všechny spojuje fascinace přírodou a chuť, kterou jídlu dodává jejich oblíbený živel – oheň.

Parta ze Ze Mě projektu, jejíž těžiště v současné době tvoří kuchař Vojtěch Nemrava, pekař Tomáš Urban a myslivec Jiří Voráč, již několik let úspěšně přenáší divokost přírody do městských betonových džunglí. Právě s přírodou úzce souvisí samotný název projektu – suroviny, s nimiž talentovaní kuchaři pracují, si přímo ze země berou s respektem, a zároveň do každého jídla přenášejí něco ze sebe.

Během gastronomických pop-up akcí, které se odehrávají v jejich režii, nejprve rozdělají oheň, což je další nepostradatelný člen jejich týmu. A pak s jeho pomocí začnou připravovat jídla, ze kterých přecházejí všechny smysly. Třeba ramen z daňka. Jitrnice z divočáka na tukovém rohlíku neboli Hot Hog. Gruzínské knedlíčky khinkali. Kebab z divočáka. Naan pečený na ohni s masovými koulemi.

Ať už z jejich proměnlivého repertoáru vyzkoušíte cokoliv, nebude to chutnat jako nic, co znáte. „Jídla připravujeme na ohni, protože jim dodá chuť, která se nedá ničím nahradit. Díky ohni prostě všechno chutná lépe,“ vysvětluje zapálený pekař Tomáš Urban, který se na ohni nebojí upéct ani frgál.

ze-me-projekt-x1

Foto: Nikol Balcar

Ramen z daňka na pop-upu v Bokovce

Zdá se, že v Ze Mě projektu přišli na to, jak vytvořit dokonale návyková jídla. Pátou chuť umami totiž díky ohni spojují s chutí šestou – kouřovou, uzenou, nezapomenutelnou. K tomu všemu přidají suroviny čerstvé tak, jak jen můžou být, produkty vlastní výroby i od spřátelených dodavatelů a maso ze zvířete, které Jiří Voráč uloví a následně společně s ostatními členy Ze Mě zbourá. Právě zvěřina je další neodmyslitelnou součástí kulinářských kreací svérázného uskupení.

„Zvěřina nás naprosto okouzlila. Když jíte maso ze zvířete, které celý život strávilo v lese, jedlo bylinky, traviny a okusovalo stromy, jasně se to projeví na jeho chuti,“ přibližuje myšlenku za využíváním zvěřiny Vojtěch Nemrava. Dodává ale, že si umí lehce představit i scénář, ve kterém by byl Ze Mě projekt zcela veganský. „Klidně hned. Maso beru jako velkou vzácnost, takže když děláme degustační večeře, stavíme je hlavně na zelenině a různých fermentech. Maso je pak jenom doplňkové – čistě podle toho, co zrovna Jirka uloví.“

Z města na samotu za posouváním limitů

Právě zmíněné degustační večeře představují příležitost, během které si lze Ze Mě projekt užít v té nejkoncentrovanější formě. Jedna, skutečně unikátní, proběhla hned zkraje letošního roku v bývalé hájovně zvané Vávrovka. „Tato večeře byla něco úplně jiného než předchozí streetfoodové akce. Mohli jsme totiž připravit něco, co je kompletně hezké. Zaměřili jsme se tak nejen na jídlo, ale i na pití a na to, jak hosté jedí. Měli jsme vlastní hůlky z bukového dřeva, nechali jsme si vyrobit krásné nádobí,“ popisuje s nadšením mladý kuchař.

ze-me-projekt-x2

Foto: Nikol Balcar

Degustační večeře v hájence Vávrovka

Kluci ze Ze Mě měli jasnou představu o tom, jaké místo pro zážitkovou degustační večeři potřebují – v přírodě, ideálně co nejvíce odříznuté od světa. Vávrovka tyto parametry splňovala, přestože je to chalupa bez elektřiny a teplé vody, a tak se muselo nejprve několik hodin štípat dříví a pak zapálit v několika v kamnech, aby se mohla ohřát voda.

„My si to přitom nechceme dělat záměrně těžké. Kdyby byla na Vávrovce elektřina a konvektomat, samozřejmě bych se nezlobil,“ usmívá se Nemrava. Místo ale mělo velké kouzlo, takže se celé uskupení shodlo na tom, že degustační večeře proběhne právě tam. Mohli tak alespoň zjistit, kam až mohou posouvat své limity. A zdá se, že skutečně daleko. V podmínkách, jež by možná některé kuchaře odradily, připravili osmnáctichodové menu, na kterém každý pokrm vypadal jako exponát z galerie současného umění.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Menu bylo jako vždy složené z toho, co jsme ulovili, a pak z toho, co máme k dispozici – neustále totiž čerpáme ze surovin, které máme zrovna naložené nebo nafermentované. A právě tyto komponenty jsem měl připravené už z jara a léta minulého roku. Samotné skládání jednotlivých chodů pak vzešlo z nápadů, které jsem měl nějakou dobu v hlavě, ale zároveň jsem je kombinoval s jídly, na kterých pracuji několik let a rád se k nim vracím,“ odhaluje Nemrava svůj přístup k tvorbě menu.

Na večeři přijelo dvacet lidí a jejich ohlasy pár nadcházejících dnů rezonovaly napříč sociálními sítěmi. „Bylo to perfektní. Všechno se povedlo a všichni byli nadšení. Dali jsme tomu hrozně moc energie, která se nám vrátila v pozitivních reakcích našich hostů,“ usmívá se Nemrava. Nezapomíná ale na to, že bez lidí, kterými se jádro Ze Mě projektu obklopuje, by něco tak zdařilého nebyli schopní uspořádat.

„Já jsem sice první, kdo se rozhodl opustit svou práci a začal se Ze Mě projektu věnovat naplno, ale bez všech ostatních, kteří nám pomáhají, bych to nezvládl. Nejen bez Toma a Jirky, ale také bez našich stážistů, kteří nás rozvíjejí ve všech možných směrech. Navíc se z nás všech stali dobří kamarádi,“ říká s pokorou Vojtěch Nemrava.

Ostatně i spolupráce Vojtěcha a Tomáše vzešla z přátelství, které mezi nimi vzniklo, když spolu pracovali v Lokále Nad Stromovkou. „Tomáš už tam nějakou dobu působil a já jsem začínal s tím, že jsem znal jenom Jamieho Olivera a neměl jsem s gastrem vůbec žádnou zkušenost. Zatímco on měl svoje vlastní japonské nože, já přišel s nožem z Lidlu. A pak jsem se do Tomáše zamiloval, když jsem viděl, jak krájí cibuli,“ směje se při vzpomínání Nemrava.

Pop-upy, pečivo a plejáda degustačních večeří

Možností přesvědčit se o nadšení a energii lidí ze Ze Mě projektu bude v nadcházejícím období naštěstí spousta. Ani chvíli totiž nelení a chystají jednu akci za druhou. „V Trikolonialu připravujeme pop-up s jitrnicemi z divočáka, které sklidily velký úspěch v Táboře na festivalu Bottled Alive, plánujeme také jednu degustační večeři v Esce a druhou v Bokovce, která proběhne ve spolupráci s Petrem Bartošem a jeho projektem Kruh Dining. No a doufáme, že se v závěru února uvolní Vávrovka, protože bychom chtěli uspořádat další degustační večeři na samotě,“ vyjmenovává Nemrava.

Od začátku letošního roku se navíc Ze Mě projekt naplno opřel do pečení, i když zatím bez vlastního pekařského zázemí. Ale jak lze jistě pochopit z dosavadního kontextu, komplikace ohledně zázemí nejsou žádnou překážkou. „Ono se to totiž pořád nějak vyvíjí, i když nemáme pevné místo, kde můžeme působit. Takže se tomu vývoji nebráním a peču na místě, které si pronajímáme a kde mám možnost v poměrně stísněném časovém okně vytvářet nějaké hodnoty,“ říká pekař Tomáš Urban, kterému v poslední době dělá největší radost pečení chleba.

ze-me-projekt-x4

Foto: Nikol Balcar

Ramen, zmrzlé hrozno, žloutek aka kinder vajíčko

Peče ale také dvojctihodné koláče. „Ty mě vždycky fascinovaly – jak tvaroh splyne s těstem do jedné hmoty. A jelikož si lidi moc přáli buchty, dělám také buchty. Moje srdcovka je ale naše focaccia – česká focaccia,“ říká. Milovníci lepku mohou Urbanův pekařský um ochutnat ve smíchovském Trikolonialu a v karlínské kavárně Grounds, kam zaváží pečivo každý pátek. „A chystají se i nové výrobky. Třeba škvarkové croissanty. Pohrávám si totiž s myšlenkou, že bych máslo, které se pracně zavaluje do těsta na croissanty, nahradil směsí ze sádla a škvarků. Ale je to hodně složitý projekt, tak uvidíme,“ přemýšlí Urban.

V Ze Mě projektu se toho děje hodně. Vše se přitom odvíjí zcela přirozeně, bez nátlaku. Na stole je samozřejmě i možnost otevřít si vlastní restauraci. „Potřebovali bychom naše fungování sjednotit do jednoho zázemí, kde budeme moct připravovat catering a Tom tam bude moct péct. Ale chceme, aby to bylo opravdu hezké, aby tam za námi mohli chodit lidi a my je mohli pohostit při nějaké pěkné večeři. Nebude to teda tak úplně restaurace, i když ani této myšlence se nebráníme, kdybychom našli vážně zajímavé místo,“ odhaluje Nemrava směr, kterým se Ze Mě projekt může vydat.

Jeho představa restaurace vypadá následovně – neformální streetfood spojený s možností příjemné večeře, kde by člověk mohl ochutnat průřez celou tvorbou Ze Mě projektu. „Kdyby taková restaurace vznikla, měla by být celá zážitková – chuťově i vizuálně. Teď se ale budeme zaměřovat ještě na pop-upy, které v následujícím roce trochu proměníme. Chceme, aby to byla pro lidi větší zábava, takže půjde o takové souboje,“ uzavírá s kryptickým úsměvem Nemrava a víc neprozrazuje. Trochu tajemna není nikdy na škodu. Nezbývá než doufat, že aby si člověk mohl užít další ramen z divočáka, nebude se muset s tím divočákem nejprve sám utkat.

ze-me-projekt-x5

Foto: Nikol Balcar

Křupavý kváskový chleba s žitnou záparou

V Gastru