Do Kolumbie a ještě dál. Lukáš Matějček mění koncept značky Bagind, už nechce dělat jen „tašky z Indie“

Zakladatel značky batohů a tašek Bagind Lukáš Matějček

Foto: Bagind

Lukáš Matějček o sobě kdysi prohlásil, že nechce žít obyčejný život. Rodák z Ostravy tím myslel, že chce dělat něco jiného než ostatní a že se bude řídit příležitostmi, které se mu připletou do cesty. Několik let se profiloval jako cestovatel, poslední čtyři roky ho můžete znát hlavně jako motor značky Bagind, která vyrostla na prodeji kožených tašek a batohů ušitých v Indii. K byznysu, jehož obrat se letos nejspíš vyšplhá k 70 milionům korun, ho přivedl batoh, který si kdysi v Indii sám koupil, a jedna pracovní schůzka s Václavem Staňkem z obuvnických Vasek. A letos došel k tomu, že by Bagind mohl sbírat zajímavé výrobky odkudkoliv.

Celé to ale stejně vzešlo z Indie a z toho, že jsme tam byli vázaní na jeden typ materiálu a jednu technologii výroby,“ popisuje šestadvacetiletý Matějček limity svého dosavadního podnikání. To v roce 2017 rozjel na tom, že v Česku začal nabízet výrobky z kozí kůže, jež podle Matějčkových návrhů vznikaly v indické dílně řemeslníka Dennise (příjmení svých spolupracovníků záměrně neuvádí). Což je onen Ind, jenž kdysi Matějčkovi ušil kožený batoh, který ho tak uchvátil, až se dohodli, že Dennis bude pro Matějčka šít na zakázku a ten jeho výtvory v Česku prodávat. Příběh, jak jejich spolupráce vznikla, si můžete přečíst tady.

Za čtyři roky jsme uvedli zhruba 230 produktů. Viděli jsme, že se jich prodává 90, ale že ten zbytek už nejde tak moc. Tak jsme si říkali, co dál. Batoh se nedá vymyslet tisíckrát jinak, navíc když jste ještě limitovaný materiálem a způsobem výroby. Od toho už pak nebylo daleko k úvaze, že musíme být i jinde než jen v Indii,“ dodává na vysvětlenou Matějček.

Tahle myšlenka ho spolu s tím, že jeho cestovatelské já po roce s pandemií už hodně strádalo, přivedla letos na jaře do Jižní Ameriky. A i když nového partnera odjel hledat do Ekvádoru, našel ho v Kolumbii. V průběhu cesty si na sociálních sítích vytipoval dalšího řemeslníka, Lindermana, a zajel za ním. Pár dní u něj pobyl a slovo dalo přes Google překladač slovo (Matějček nemluví španělsky a jeho nový spolupracovník zase nezná angličtinu) a oba se shodli, že to spolu taky zkusí.

linderman

Linderman, kolumbijský spolupracovník značky Bagind

Foto: Bagind

Zpátky v Česku Matějček rozjel kampaň na Hithitu, kde si chtěl nápad na nové výrobky s novým designem otestovat a vybrat peníze na vybavení případné kolumbijské výrobny. I to se povedlo, místo plánovaných 390 tisíc korun jich Bagind získal něco přes čtyři sta. Do Kolumbie je poslal spolu s návrhy prvních produktů a začátkem podzimu je začal prodávat.

Aktuálně můžete na webu firmy najít 185 výrobků, 118 z nich jsou letošní novinky a 16 z nich vzniká v Kolumbii, kde je šije Linderman společně se svými patnácti novými zaměstnanci. Na rozdíl od indických kolegů, kteří šijí ze zmíněné kozí kůže, pracují Kolumbijci s kůží hovězí a poprvé také s látkou, konkrétně kanvasem. A Bagind si od toho slibuje, že zvládne rozšířit nabídku i o věci, které se celokožené udělat nedají, respektive by byly nepoužitelné. Jako třeba krosny.

Čtyři roky jsme se profilovali nějakým způsobem, a byť mně osobně se tyhle produkty velice líbí, tak zákazníci si na ně samozřejmě teprve musí zvyknout a říct si o nich. Jejich prodeje se ale postupně zvedají,“ hodnotí Matějček aktuální poptávku po nových produktech. Zlomit ji chce v nadcházejících měsících osvědčenou strategií – přidávat víc a víc kolumbijských výrobků. A zdůrazňovat u toho, že Bagind už není jenom o Indii.

S kompasem do všech částí světa

Pomoct mu s tím má i nové logo, což je změna, kterou někteří zákazníci možná nezaznamenají, pro Matějčka má ale velký význam. Slovo Bagind se v něm na podzim dočkalo nového písma a hlavně k němu přibyl malý kompas, kterým chce Matějček ukázat, že už se neupíná jen na druhou nejlidnatější zemi světa. „Má to podtrhnout právě to, že chceme sdružovat nadějné lokální výrobce, ať už jsou odkudkoliv, a dostávat jejich tvorbu mezi ty, kterým se líbí,“ říká.

Že samo slovo Bagind odkazuje k Indii, protože vzniklo jako složenina anglického slova bag (taška) a zkratky ind, ale neřeší. Jednak proto, že v Česku jde už o celkem zavedenou značku, o kterou by bylo škoda přijít, jednak i proto, že málokomu prý dojde, že má jít o tašky z Indie.

Odklon od jednoho místa původu je ale jen jednou nohou nové strategie. Tou druhou a důležitější je změnit portfolio toho, co Bagind nabízí. „V budoucnu bychom rádi dosáhli toho, aby si lidé u nás mohli vybírat věci podle toho, co zrovna potřebují, a nejen proto, že se jim líbí. Tedy že budeme mít batoh, který je dobrý do města, i takový, který je dobrý do přírody. Zkrátka aby se Bagind rovnal kvalitní výrobek a vyberu si takový, jaký zrovna potřebuju. A je úplně jedno, odkud bude,“ přeje si Matějček.

Kam se firma vydá dál, zatím neví. Víc než na konkrétní lokace se teď soustředí na to, aby si interně vydefinovali, jak by další expanze měla vypadat, koho budou v jejím rámci hledat a hlavně jak ji zvládnout.

Cílem není mít výrobce na každém kontinentu, ale najít někoho, kdo se protne s našimi hodnotami. A je jedno, jestli bude v Africe, Portugalsku nebo na jihu Čech,“ vyjmenovává Matějček. Sám momentálně prý nejvíc přemýšlí o zmíněném Portugalsku nebo Itálii, konkrétnější ale být nechce. S výjimkou toho, že k dalšímu rozšíření nemusí nutně dojít hned v příštím roce.

Jsme na hraně toho, co jsme schopní prodat

Loni Bagind prodal 27 tisíc kusů tašek a batohů, letos cílí na 32 a půl tisíce. Od dubna kromě Česka působí i na Slovensku, a byť by Česko v případě úspěšného rozkročení se do světa mělo vždycky zůstat „matkou“, kde budou vznikat návrhy výrobků (jež od letoška už nedělá Matějček sám, ale spolupracuje s Filipem Hieke a k tomu buduje vlastní artové oddělení, které by mělo mít na starost designy i různé technologie výroby) a odkud se bude byznys řídit, má Matějček – i co se prodejů týče – větší ambice.

Věřím, že náš koncept je globální a nemusí být vázaný čistě na českého zákazníka. To, co akcentujeme, je řemeslná ruční výroba, férové podmínky, za kterých ty výrobky vznikají, a šetrnost k přírodě. A proto si myslím, že speciálně směrem k západním zemím je tenhle koncept velice dobře použitelný,“ je přesvědčený Matějček. „Jsem sice patriot, ale nestavíme Česko do popředí. Říkáme, že je součástí, v popředí jsou výrobny. A to se dá použít v Německu, Francii, Anglii i Americe.

tym_bagind-2

Tým Bagind

Foto: Bagind

Ještě před Vánoci měl proto v plánu vyzkoušet si své šance formou takzvaných marketplaces, kdy by výrobky značky Bagind nabídl prostřednictvím e-shopů Zalando nebo About You na německy mluvících trzích, tedy v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Ve shonu před nejnáročnější sezónou roku se to ale nestihlo a v plánu je tento průzkum na první půlku příštího roku.

A podobně by si v Bagind rádi otestovali zmíněnou Francii, Británii či Rumunsko. Pokud se nějaký trh osvědčí, chtěla by na něj značka vstoupit na trvalo, a to z ryze praktických důvodů. „Po čtyřech letech už totiž máme indické výrobní kapacity navržené tak, že se dostáváme na hranici toho, co zvládneme prodat,“ usmívá se Matějček.

Svá ekologická proti si uvědomujeme

Narodili jsme se v době, která se svým tempem a přístupem k planetě žene k záhubě. Nebýt těch, kteří si tohle riziko uvědomují, tak bychom jako lidstvo neměli šanci,“ přibližuje Matějček, proč si ve své firmě zakládá vedle kvality zboží také na jeho udržitelné výrobě, kterou mají zajistit malí lokální řemeslníci.

V našich výrobnách klademe důraz na lidsky slušné pracovní podmínky, férový a přátelský přístup a výběr místních materiálů. Je pro nás důležité, abychom vyráběli kvalitní věci, co vydrží dlouhá léta, ale zároveň jsou z materiálů, které mají rozumný poločas rozpadu,“ popisuje Matějček svou environmentálně přípustnou filozofii.

To, že takové výrobky vozí do Česka přes půlku planety, se tím podle něj nenuluje, nebo aspoň ne úplně. „To by platilo jen v případě, že bychom měli k dispozici kamiony a letadla na elektrický pohon,“ říká. Dopravu proto řeší tak, že si zásilky nechává posílat v co nejdelších intervalech v co největším množství, aby počet cest srazil na minimum. „Každá činnost, která je sebezelenější, s sebou nese nějaká proti. My jsme si našeho proti vědomi, nicméně součet toho dobrého a zeleného nám stále dává smysl,“ uzavírá téma Matějček.

A smysl to podle všeho dává i zákazníkům. V roce 2018 měl tehdy rok starý Bagind obrat 2,5 milionu korun. V roce 2019 to už bylo 16 milionů a o rok později 53 milionů korun. Ten letošní odhaduje Matějček minimálně na 65 milionů.

Každá činnost, která je sebezelenější, s sebou nese nějaká proti. My jsme si našeho proti vědomi, nicméně součet toho dobrého a zeleného nám stále dává smysl.

Nic z toho by se ale možná nestalo, kdyby ho před téměř pěti lety neoslovila začínající obuvnická firma Vasky. Tehdy jednadvacetiletého Ostraváka, který rád cestoval po světě, si všimla na sociálních sítích. A protože měl zajímavou skupinu sledujících, oslovil ho tým zakladatele Vasek Václava Staňka s tím, zda by nechtěl jejich ručně vyráběné kožené boty propagovat.

Matějček se schůzkou souhlasil a v jejím průběhu si řekl, že se s o dva roky mladším Staňkem podělí o plán, který se mu už nějakou dobu rodil v hlavě. Ano, byl za ním kožený batoh z Indie. Zlínský podnikatel mu pak navrhl, že by společně mohli zkusit rozjet další byznys. Matějček si nechal nějaký čas na rozmyšlenou a pak souhlasil.

bagind-4

Lukáš Matějček

Foto: Bagind

Bagind rozjeli ve třech, poslední společník firmu ale nakonec (stejně jako jeho nástupce) opustil, a tak dnes značku tvoří jen Matějček se Staňkem. Ten drží ve firmě majoritní podíl a podílí se na strategických rozhodnutích, každodenní řízení má na starosti Matějček. Spolupráci se zlínským podnikatelem si nemůže vynachválit: „Ne že by to v nějakých momentech nebylo těžké. Jsme oba extrémně sebevědomí a egocentričtí,“ směje se. „Ale jsme taky opravdu dobří přátelé a našli jsme si skvělý rytmus fungování, až musím říct, že prožívám opravdu dobré období,“ libuje si Matějček.

Ono dobré období nejspíš souvisí i s tím, že po zběsilém růstu v loňském roce se letos v Bagind více zaměřili na vnitřní konsolidaci a efektivní uspořádání práce, její delegování a podobně, zkrátka na přerod z punkového projektu v efektivně fungující firmu. Ta v Česku zahrnuje padesátku lidí a dalších 125 zaměstnanců má v zahraničí.

A že se má Lukáš Matějček dobře, ukazuje i to, že má čas vymýšlet nejen nové vize své firmy či cestovat, ale také na svou další vášeň – psaní. Letos dopsal a vydal druhý díl svého cestopisného románu Dobrodruh z paneláku. V předprodeji se ho zatím prodalo na 700 kusů, do ostrého prodeje půjde kniha na jaře. A možná vás nepřekvapí, že už vzniká i třetí díl.

Editorka CzechCrunche. Baví ji knihy, vaření a zajímavosti z jakéhokoliv oboru.