Jméno ruského miliardáře Romana Abramoviče bylo v uplynulém roce skloňováno především v souvislosti s fotbalovým klubem Chelsea, který jeho někdejší majitel musel prodat, jelikož na něj byly uvaleny sankce kvůli napojení na režim Vladimira Putina. Jenže Abramovič není jen nadšený fanoušek fotbalu, ale také sběratel umění. Společně se svou exmanželkou Dašou Žukovovou dal dohromady úctyhodnou sbírku moderního umění, na kterou se podrobně podíval kritik Jonathan Jones píšící pro britský deník The Guardian.

Rozsah sbírky Abramoviče a jeho exmanželky Žukovové byl dosud veřejnosti neznámý, jelikož nezaložili galerii určenou pro její prezentaci. Na povrch tak prosakovaly jen občasné zajímavosti v podobě akvizice obrazu Benefits Supervisor Sleeping od Luciana Freuda, který Abramovič koupil v roce 2008 coby nejdražší dílo žijícího umělce za 33,6 milionu dolarů (což by tehdy odpovídalo 560 milionům korun), nebo obrazu Beverly Hills Housewife od Davida Hockneyho.

Všechno se ale změnilo, když se na světlo světa dostaly dokumenty pod souhrnným názvem Oligarch Files, které unikly z offshorové společnosti MeritServus se sídlem na Kypru – jde o jakýsi ráj pro bohaté Rusy, kteří chtějí ukrýt svůj majetek. K dokumentům se díky nejmenované třetí straně dostal deník The Guardian a pracovali s nimi rovněž investigativní novináři z Projektu hlášení organizovaného zločinu a korupce (OCCRP).

Foto: Depositphotos

Abmramovičova exmanželka Daša Žukovová

Uniklé dokumenty odhalily, že zmíněná díla přestavovala jen nepatrný zlomek z celé oligarchovy sbírky obrazů a soch. Společně se svou tehdejší manželkou stihli během bezmála deseti let vytvořit jednu z nejvýznamnějších soukromých kolekcí moderního umění, čítající přibližně 370 děl, jimiž zdobili své domy a zámečky v Anglii, Francii, ale také palubu jachty Eclipse.

Miliardová sbírka

Hodnotu sbírky odborníci odhadují na téměř miliardu dolarů, což by odpovídalo 23 miliardám korun. „Mohli byste s ní zaplnit muzeum, je to ohromná sbírka. Nejde ale o vulgární kolekci novodobého zbohatlíka, naopak ukazuje velmi dobrý vkus a také to, že pokud máte dost peněz, můžete si koupit kus historie,“ řekl pro The Guardian Andrew Renton, profesor kurátorství na londýnské vysoké škole Goldsmiths.

A jaká díla se ve sbírce nacházejí? Dokumenty ukázaly, že jde o impozantní katalog dějin moderního umění, jehož součástí jsou kusy od největších ruských, evropských a amerických mistrů. Nechybí v ní tvorba Clauda Moneta, Reného Magritta, Pieta Mondriana, Henriho Matisse, Vasilije Kandinského a Pabla Picassa nebo ruských modernistek, jako jsou Natalia Gončarovová a Véra Rockline. Ve sbírce se ale nacházejí také současní tvůrci, například Frank Auerbach, Paula Rego a David Hockney.

Objevují se v ní díla, která v rámci tvorby daného umělce vynikají. Například Žena v zelených bačkorách od rakouského malíře Egona Schieleho, kterou mnozí považují za jedno z nejdráždivějších ztvárnění lidského těla, obraz Suprematist Composition od zakladatele avantgardního hnutí suprematismu Kazimira Maleviče nebo chmurný Triptych od Francise Bacona.

Stejně tak jsou ale podle Jonathana Jonese její součástí kousky, které lze považovat spíše za průměrné, dá-li se vůbec toto slovo v případě velkých mistrů použít. Dokumenty zmiňují tři obrazy od Picassa. „Všechny jsou vynikající, ale žádný z nich nepřináší nový styl ani něco překvapivého. To samé platí pro díla od Matisse, Modiglianiho či Kandinského. Všechno jsou to spíše dobré investice, stálice než odvážné projevy osobního nadšení,“ píše Jones.

Umělecký zápal, nebo promyšlená investice?

Asi by bylo naivní předpokládat, že oligarcha díla sbíral tak, že si s každým z nich vytvořil citovou vazbu nebo že pro něj všechna měla nějaký hlubší význam. Při prozkoumávání sbírky z ní spíše vyplývá, že jde o pečlivě promyšlenou investici srovnatelnou s těmi do nemovitostí či fotbalového klubu – což jí ovšem neubírá na jejím významu.

Úmysl promyšlených investičních tahů naznačují i záznamy Oligarch Files, které obsahují podrobnosti o jednání Romana Abramoviče se Sandy Hellerovou, jednou z předních newyorských poradkyň v oblasti sběratelství umění. Jejím úkolem je především identifikovat sběratelsky cenná umělecká díla, jejichž hodnota v čase zaručeně poroste, a pomáhat při jejich nákupu. Spolupráce s ní tak vypovídá spíše o jakémsi „průmyslovém“, ekonomicky výnosném pořizování děl.

Foto: Christie’s / Kazimir Malevič

Dílo zakladatele avantgardního hnutí suprematismu Kazimira Maleviče

Co se ale se sbírkou začalo dít v době, kdy začala válka na Ukrajině? Ze spisů vyplývá, že ve dnech před ruskou invazí byl Abramovičův podíl ve svěřenském fondu, který sbírku spravoval, snížen a většinovou vlastnicí se stala Žukovová prostřednictvím jiného svěřenského fondu Ermis Trust. Tato změna vešla v platnost v únoru 2022, tedy jen několik dní poté, co britská vláda varovala oligarchy spřátelené s Kremlem, že jejich majetek může být zabaven.

Žukovová má americké občanství, tudíž se na ni i přes její ruský původ sankce nevztahují. Se sbírkou ale nemůže nakládat, jelikož je součástí fondu Ermis Trust. Z něj stále vlastní 49 procent Roman Abramovič, ale podle pravidel Evropské unie, Velké Británie a USA může být zmraženo jen takové aktivum, které je více než z 50 procent vlastněné jednotlivcem, na něhož se vztahují sankce.

Podle toho, co se deníku The Guardian podařilo zjistit, nedošlo od změn v oficiálním vlastnictví sbírky k žádným dalším krokům, které by se týkaly prodeje nebo přesunu děl. Není známo, kde se přesně nachází, a v kartotékách nejsou žádné nedávné záznamy o zapůjčení děl do galerií. Před sankcemi Abramovič a Žukovová kusy ze sbírky často půjčovali galeriím a muzeím. K poslední půjčce však došlo nejspíš mezi červencem a říjnem 2021, kdy byla dvě díla od Pauly Rego uvedena na její retrospektivě v galerii Tate Britain.

Když ale v říjnu 2022 britská Národní galerie otevřela první velkou výstavu Luciana Freuda po deseti letech, díla ze sbírky Abramoviče a Žukovové chyběla. A to i přesto, že sbírku lze teoreticky prodávat i půjčovat, případně do ní pořizovat nové kusy. Zdá se tedy, že sankce uvalené na Abramoviče na fond Ermis Trust přece jen nějakým způsobem dopadly. V uměleckém světě tak zeje díra, jelikož spousta významných děl zůstává skryta před zraky veřejnosti a nikdo neví, co s nimi bude.