Dřív byl pes jako slepice, dnes je z něj gurmán. Martin Pučálka na tom postavil velký byznys s krmivy
Psí strava se začíná humanizovat
Přemýšlíte, jakou štědrovečerní večeři připravit pro svého čtyřnohého miláčka? Rozhodně nejste sami. Nejen o Vánocích začíná stále více lidí řešit vyváženost krmení domácích mazlíčků i to, jak jim ho co nejvíce zatraktivnit. Své o tom ví výrobce a distributor zvířecích krmiv Martin Pučálka, který své výrobky dodává až do Asie. Pučálkova krmiva Marp patří mezi nejdražší na trhu, i tak jeho byznys výrazně roste. Pejskaře totiž podnikatel považuje za ideální zákazníky – jsou podle něj kontaktní a když jim něco funguje, řeknou si to.
Martin Pučálka hrál dlouhá léta tenis na vrcholové úrovni a k tréninkům patří přirozeně i zdravá strava. Že jednou bude ještě víc než vlastní řešit stravu psí, tehdy netušil. Když se mu však jeho roční pes začal ztrácet před očima, pustil se do detailního zkoumání etiket krmiv. A při hledání těch nejvhodnějších přišel na to, že nejlepší bude pořešit to sám. Nikoliv však od kuchyňské linky, to by podle něj v požadované kvalitě ani nešlo. Vyjel proto do továren v USA, kde se naučil vše o technologiích a vymyslel vlastní receptury krmiv, která si nyní nechává vyrábět ve čtyřech evropských továrnách.
Pes byl podle osmatřicetiletého Pučálky dřív spíš taková slepice. Zkrátka a dobře dojídač zbytků. Humanizace do stravy domácích mazlíčků proniká i dnes. Ovšem z opačné strany. Zelená mušle, lněný olej a sušená zelenina udělají z nudné misky s granulemi ten pravý gurmánský zážitek a majitele zase hřeje u srdce, že svému miláčkovi dopřál výživové maximum.
„Značná část lidí, kteří krmí granulemi, k nim začala přidávat konzervy, aby to vypadalo víc jako jídlo. Nárůst mokrých krmiv je enormní. V Evropě se nestíhají shánět suroviny, každý z dodavatelů má nějaké výpadky,“ zmiňuje Pučálka
Trend aplikování lidských standardů do psích krmiv se podle něj naplno roztočil před šesti lety, kdy si zákazníci uvědomili, že krmiva velkoproducentů jsou mnohdy jen drahá umělá plnidla. A říše koček následovala. „Transfer je u koček pozvolnější, ale trh s produkty pro ně teď roste ještě víc než u psů. Vnímáme tam potenciál dalšího růstu,“ říká Pučálka.
Slovo růst však z jeho úst zaznívá již s notnou dávkou opatrnosti. Loni se obrat v řádech nižších stovek milionů podařilo navýšit o sedmadvacet procent, letos o dalších třicet a sám Pučálka zvědavě vyčkává, kde se to zastaví. „Čekal jsem, že už budeme dosahovat stropu, teď si myslím, že limit je ještě daleko. Nemá však smysl to šroubovat, abychom byli co největší. Přestávalo by to dávat smysl,“ říká.
Pro rodinou firmu bez investorů či úvěrů je současný růst také nejspíš maximem, který dokáže zvládnout. Alespoň teď, kdy disponují skladem o rozloze dva tisíce metrů čtverečních, ve kterém leží zboží za pětadvacet milionů korun.
„Třicet procent zboží exportujeme, dvacet procent prodáme sami, zbytek velkoobchodně. Logistika je obrovská část nákladů, chvíli jezdí kamiony dovnitř, pak zase ven a my stále narážíme na objemy,“ vysvětluje Pučálka důvody, proč se ne každý nový nápad ve firmě uchytí. Třeba populární způsob krmení psů syrovým masem BARF se podle něj ve velkém vůbec nedá dělat, neboť maso je nutné uchovávat chlazené či zmražené.