Ve svém okolí neznám téměř nikoho, komu by se potrhlá komedie o chlapci, kterému jakýsi čaroděj odkáže všechnu svou moc a on se po vyslovení slova „shazam“ mění v tělesně, ovšem nikoliv mentálně, dospělého superhrdinu a do toho zoufale hledá své místo na světě a ztracenou matku, vyloženě líbila. S čestnou výjimkou mého sedmiletého syna, který je z ní nadšený. A jak ho znám, bude se mu líbit i dvojka.

Dospělí recenzenti doma i v zahraničí přitom k filmu Shazam! Hněv bohů zrovna přívětiví nejsou. Rozumím jim, ani pro mě to není film, na který bych sama jen tak vyrazila. V žánrové nabídce, která se na nás valí ze všech stran, je to těžký průměr, ke svému vlastnímu překvapení jsem u něj ale skřípala zuby mnohem méně, než jsem čekala.

Hněv bohů se odehrává nějakou dobu po tom, co skončila jednička. Točí se opět samozřejmě kolem postavy teenagera Billyho Batsona, který v prvním díle během pátrání po své matce, jíž se v dětství ztratil a od té doby utíká od jedněch náhradních rodičů za druhými, dostane od nejmenovaného čaroděje jeho moc a stane se blíže nespecifikovaným „šampionem“.

Jeho schopnosti samozřejmě chce získat (jen zhruba načrtnutý) záporák a do toho Billy narazí na rodinu a sourozence, kde přeci jen najde domov. V závěru se se svými nevlastními bratry a sestrami o své schopnosti podělí, vytvoří něco jako shazarodinu a všechno dobře dopadne.

Je to barevné, míří to na dětské a rodinné publikum, před téměř čtyřmi lety, kdy tento film dorazil do kin, to pro někoho byla příjemná změna oproti jinak temnému a ponurému světu DC filmů, kam tento hrdina taktéž patří. Pro ty, kdo se na Shazam! ale dívali zvenku, to byla nepřekvapivá, barevná taškařice s příliš excitovaným hlavním hrdinou.

Ve dvojce se vracíme do idylického prostředí, kde menší i ty kolem dospělosti oscilující děti před nevlastními, ale milovanými rodiči skrývají své tajemství a během láskyplného soužití si odskakují provádět to, co superhrdinové dělají. Ovšem ve stylu Shazama, to znamená, že z relativně normálních teenagerů, kteří se chovají tak, jak byste od nich čekali, se stávají povětšinou iritujícími, afektovanými karikaturami, které vystupují uhozeně a v těžko uvěřitelném kontrastu s tím, jací jsou v civilním životě.

Po Billyho/Shazamově moci tentokrát nebaží zneuznaný kandidát na šampiona, ale rovnou mytické – v tomto případě antické – bohyně, které v honbě za ní jen tak něco nezastaví. Do nebezpečí se tak nedostanou jen Billyho blízcí, ale celá Filadelfie, kde Billy žije, a potažmo samozřejmě i celý svět.

Ve filmu se objevují všechny hlavní tváře z jedničky v čele se Zacharym Levim, který ztvárňuje dospělého Shazama, doplnila je ale i taková jména jako Lucy Liu nebo oscarová Helen Mirren v roli zmíněných bohyň, která by většinu z nás ve spojení s bláznivou teenagerskou komedií přeci jen jen tak nenapadla. Režie se chopil stejně jako v prvním díle David Sandberg, coby čaroděj se vrací Djimon Hounsou.

Hlavní dějová linka sledující po skromném prvním díle mnohem ambicióznější cíle je něco, za co druhý Shazam! schytává velkou kritiku. Je oprávněná, Hněv bohů nám totiž předestírá rodinnou rovinu, romantickou část, ale i apokalyptickou, akční i komediální. Místy připomíná též Harryho Pottera.

Film si chce vytvořit dostatečně velkou historii i zdůvodnění, proč se některé věci dějí, a zároveň se nějak vkloubit do existujícího DC vesmíru, kam barevný a rozjuchaný film pro děti už ze své podstaty moc nezapadá. Navíc to všechno dělá ve formě, která není příliš originální, kauzalitu mezi jednotlivými událostmi ne vždy řeší a spokojí se s tím, že tak věci prostě jsou. Výsledkem je, že se veze po povrchu, všeho je tak nějak hodně, opět to hýří barvami a hodně se tu blýská.

Což je samozřejmě špatně, když chcete vidět dobrý komiksový film, ale nutně to nevadí, když chcete jít do kina s dětmi. Ze zkušenosti ze sledování filmů se synem vím, že to, u čeho nemusí moc přemýšlet a stačí se mu dívat, je v jeho věku dostatečný zážitek. A je-li to dostatečně barevné, ještě lepší. Což neznamená, že si děti nezaslouží originalitu a dobře odvedenou práci, jen na ní nebazírují tolik, jak my dospělí. A nafouknutý Shazam! je ničím neurazí.

Je plný akce, monster (pravda, ne všech trikově povedených) i působivé hudby. Kdyby v něm bylo míň snahy o vtip a nejrůznější fórky, bylo by to lepší. Na druhou stranu se aspoň trochu věnuje příběhu, který prvnímu filmu skoro úplně chyběl.

Kde se totiž vzdal čaroděj, který dal Shazamovi jeho moc? Kdo to je? Ona moc pochází odkud? Co všechno se k ní váže? Jednička se s tím moc nepárala, dvojka je v tomto propracovanější a není to tak, že bychom se ocitli v situaci tady je moc, tenhle ji chce a tenhle ji má a konec. Dvojka to všechno balí do kabátku, který není originální, ale to nebyla ani jednička, která sice odvedla pozornost k rodinné tematice, ale pojala ji přesně tak, jak se tahle látka zkrátka pojímá.

Druhý Shazam! se sice od této látky odklání, respektive k ní přidává několik dalších, což všechno nutně zplošťuje (a rodinná linka je zde obzvlášť šroubovaná), zároveň je co do formy rozhodně větším blocbusterem, který audiovizuálními vjemy některé nedostatky přebije.

Pokud tedy hledáte film, od kterého nic nečekáte a u kterého budete moct vypnout (a uspokojíte tím zároveň své ratolesti), je to jeden z nich. U mě to přesně takhle zafungovalo. Jednička si mě nezískala, dvojka sice není nijak úžasná, ale je to svým způsobem biják. A kdyby neměla konec, jaký má, mohla být i něčím zajímavá.

Studio Warner Bros., které za Hněvem bohů stojí, si je tohoto všeho nejspíš dobře vědomé. Předpokládané příjmy z prvního promítacího víkendu totiž nejsou nijak závratné – na domácím americkém trhu je to asi 35 milionů dolarů – a nižší, než jaké měla jednička. Ta ovšem šla do kin v roce 2019, tedy ještě před pandemií, která s celým kinotrhem otřásla. Dvojka je také snímek, který pochází ještě ze starých dob, než se vedení DC Studio chopili James Gunn a Peter Safran, kteří mají s jeho univerzem vlastní plátny. Zda do něj bude patřit i Shazam Zacharyho Leviho, by měly ukázat právě i výsledky aktuálního snímku.

Pokud jste filmoví fanoušci, asi bude lepší tentokrát do kina nechodit, pokud chcete potěšit děti, nejspíš se trefíte. Úplně nejlepší by ale bylo si Shazam! Hněv bohů pustit někdy v neděli odpoledne doma v televizi. Tam by mu to sedělo asi úplně nejvíc.