Ve chvíli, kdy vzniká tento text, šlapou Martin Souček a Tomáš Navrátil na kole skrze americký stát Missouri. Tomáš Navrátil podle jejich účtu Instagramu v posledních dnech zjistil, že „jediné, na co se dá jet, je vývar“ a odmítá konzumovat sportovní tyčinky. V nohách mají už skoro dva a půl tisíce kilometrů a stejný počet je ještě čeká. Závod ale nejedou jen pro jeho absolvování, svojí účastí chtějí upoutat pozornost k tématu paliativní péče a také na ni vybrat peníze.

Český tým vyjel v sobotu z kalifornského města Oceanside a aby dodržel pravidla, musí dojet do příštího pondělí do Atlantic City na východním pobřeží. Souček a Navrátil se totiž rozhodli vyrazit na Race Across America, jeden z nejtěžších závodů na silničních kolech na světě, který měří pět tisíc kilometrů a trvá pouhých devět dní. Domestiky, jak si Souček a Navrátil spolu s podpůrným týmem říkají, tak čeká až 216 hodin v sedle silničních kol, a to skoro nonstop. Spí se maximálně tři hodiny denně, jinak se v jízdě Souček s Navrátilem střídají.

A to velmi často – pro dvojice je to totiž prý vůbec nejefektivnější zhruba po 10 až 15 minutách, aby se jezdci příliš neunavili. Podobné je to na špici profesionálních závodů, kde je vysoké tempo a nikdo ho nevydrží příliš dlouho. A tak zatímco Souček jede, Navrátil odpočívá v doprovodném vozidle a naopak. Jednou za den pak oba cyklisté jedou delší dobu, jedenkrát hodinu a pak 2,5 hodiny, aby ten druhý mohl spát.

Název týmu závodníci odvodili od zavedeného termínu v cyklistice. Domestik je pomocník, ten, kdo vede peleton a pomáhá rozrážet vítr favoritovi týmu. „V přeneseném významu se každý z nás může stát domestikem, když pomůže ostatním ve svém okolí,“ zaznívá z českého týmu, který se názvem inspiroval.

„Je to Mount Everest ultracyklistiky a taky nositel poslání pomoci paliativní péči. Domestici jsou parta profesionálů, která chce začít diskutovat o tom, co znamená kvalita života v jeho závěru,“ říká o svém týmu Martin Souček. Projekt vznikl, aby pomohl rozšířit povědomí o paliativní péči v České republice a pomohl všem připravit se na situaci, jež je v životě každého nevyhnutelná. Pomyslnou poslední etapu, kterou by nikdo neměl jet sám.

Před cestou domestici spustili sbírku na serveru Darujme.cz a podařilo se shromáždit téměř jeden milion korun, ještě než závod začal. Vybírá se ale dál, domestici chtějí získat celkem deset milionů korun. Peníze rozdělí mezi tři organizace z oboru paliativní péče a to plzeňský Hospic sv. Lazara, Fórum mobilních hospiců a Centrum paliativní péče na rozvoj mobilní hospicové péče a na osvětu.

Martin Souček není profesionální cyklista, ale bývalý vysoký manažer. Působil například jako CEO společnosti Altron, která podniká v oblasti datových center. „Hrozně moc jsem pracoval, spal maximálně šest hodin denně, roky v kuse. Nastal čas opustit nejvyšší patra byznysu a začít žít jinak,“ píše o sobě na webu projektu. Rozhodl se tedy pro radikální změnu.

Nešlo přitom jen o velké pracovní vypětí, ale i o osobní důvody. Potřeboval se více zapojit do chodu domácnosti a péči o dvě dcery, a tak dal na konci roku 2022 výpověď. Měl v plánu dát si rok pauzu od všeho, ale brzo zjistil, že „nic nedělat“ dlouho nevydrží.

Protože už měl dřív zkušenost s charitativní akcí Kolo pro Adama, sbírkou na speciální handbike pro chlapce s postižením, řekl si, že se připraví na výzvu v podobě Race Across America. A tak kolem sebe sestavil tým lidí, se kterými aktuálně absolvuje závod. Celý projekt také financuje, dal do něj řádově několik milionů korun z vlastních úspor.

„Součástí mého odchodu z byznysu bylo předsevzetí, že udělám opravdu velký životní krok. Že změním spoustu každodenních věcí, především se budu víc věnovat rodině i sám sobě. A že se pokusím také pomoci nějaké společensky přínosné věci,“ vypráví Souček. „V podstatě jsem sám sobě řekl: Jsi v nejproduktivnějším věku, tak napni síly někam, kde to má smysl. Zkus něco zásadnějšího změnit,“ dodává. Nakonec volba padla na péči o lidi na konci života. Souček o sobě říká, že byl vždy racionální, systematický, zaměřený na výkon a měřitelná data. Měkčí dovednosti týkající se duševní stránky šly kolem něj, někdy se nad nimi až malinko pousmíval.

„Před třemi lety mi ale do života vstoupila žena, díky níž jsem se dostal do kontaktu se světem, který jsem do té doby v podstatě nevnímal. A patřila do něj právě paliativa. Martě v průběhu několika let zemřeli oba rodiče, dotkla se tedy celého tématu velmi zblízka, nějakou dobu potom pracovala jako dobrovolník v hospicu,“ říká Souček a připomíná: „A vlastně je tam ještě něco. Když jsme o tom doma mluvili, došlo mi, že mám z mládí v hlavě zaparkovanou jednu zásadní zkušenost.“

Aniž by tušil, že se mu to jednou bude hodit, odjel před sedmnácti lety do Austrálie naučit se anglicky. Bylo mu osmadvacet, přerušil tehdy slušně nastartovanou karieru, určitým impulzem byl podle něj i rozvod s první ženou. „Měl jsem naspořených relativně dost peněz na to, abych mohl celý rok proležet na pláži, ale řekl jsem si: Dokaž, že jsi už dospělej, postarej se o sebe. Vydělej si na život v Austrálii vlastní prací. A najdi si nějakou, která má smysl, žádný mytí nádobí v kuchyni,“ říká bývalý manažer. V Austrálii se pak rozhodl, že se bude starat o seniory v domově důchodců.

„Absolvoval jsem přes třicet pohovorů v pečovatelských domech, testovali mě i prakticky. Řekli mi třeba: Máme v jídelně babičky, pojďte je nakrmit,“ líčí. Konkurzy byly náročné, musel se naučit požadované úkony, jako je polohování nebo příprava na hygienu. Dlouho práci nemohl získat, ale vytrval a nakonec to vyšlo. Pracoval rok ve dvou pečovatelských domech v Sydney. „Ta práce mě obrovsky naplňovala. Myslím, že pacienti mě měli rádi, dělal jsem to trochu jinak než ostatní, kteří tam pracovali třeba už dvacet let,“ vzpomíná.

Součkovi sparing partnera v závodě dělá Tomáš Navrátil, který je zkušenějším trailcyklistou a jedním z mála Čechů, kteří v minulosti závod dokončili. Povedlo se mu to v roce 2017. Tomáš Navrátil figuroval v projektu nejdřív pouze jako Součkův mentor a trenér. Nakonec se ale tým rozhodl, že pánové nastoupí spolu jako první česká dvojice, takže se také začal aktivně připravovat na závod a v sobotu se se Součkem postavil na start.

První den závodu bylo prý nejtěžší nepřepálit začátek. Teď je kromě extrémně variabilních teplotních podmínek – od nuly do +50 °C – velká výzva dostat do závodníků dostatek energie a jídla, aby měli sílu pokračovat. O jídlo se stará část týmu, která jede v obytném voze a zásobuje doprovodná auta a závodníky. Dva zásadní cíle ale zůstávají i po startu stejné. Dojet na konec a vybrat pro paliativní péči deset milionů korun.