Nejobsáhlejší studie v historii zaměřená na globální klimatickou nerovnost ukazuje, že elitní skupina tvořená 77 miliony miliardářů, milionářů a lidí, jejichž plat přesahuje 140 tisíc dolarů ročně (v přepočtu 3,2 milionu korun), se v roce 2019 podílela na 16 procentech všech emisí oxidu uhličitého. Ve zkratce se tak dá říct, že jedno procento nejbohatších lidí nese zodpovědnost za více emisí uhlíku než 66 procent těch nejchudších. Studie vznikla ve spolupráci deníku The Guardian s mezinárodní organizací Oxfam a Stockholmským institutem pro životní prostředí.

Ze zprávy organizace Oxfam vyplývá, že zatímco jedno procento nejbohatších lidí žije většinou klimaticky izolovaně a v maximálním pohodlí, jejich emise čítaly v roce 2019 5,9 miliardy tun oxidu uhličitého. Na základě vzorce „nákladů na úmrtnost“, který používá mimo jiné i americká Agentura pro ochranu životního prostředí, lze vypočítat, že emise tohoto jednoho procenta mohou v příštích desetiletích způsobit smrt 1,3 milionu lidí kvůli extrémně horkému počasí.

Podle výzkumu se navíc negativní dopady nejvíce týkají lidí žijících v chudobě, vyloučených etnických komunit, migrantů nebo žen a dívek, které žijí a pracují venku nebo v domech poškozených extrémním počasím. U takových skupin je méně pravděpodobné, že mají úspory, pojištění nebo jinou sociální ochranu, a jsou tak ekonomicky i fyzicky více ohroženy povodněmi, suchem, vlnami veder či lesními požáry. Podle OSN na rozvojové země připadá 91 procent úmrtí souvisejících s extrémním počasím.

„Superbohatí drancují a znečišťují planetu a nejvyšší cenu za to platí ti, kteří si to mohou dovolit nejméně,“ říká pro deník The Guardian Chiara Liguoriová, hlavní poradkyně Oxfamu pro politiku klimatické spravedlnosti. Krize klimatu a nerovnosti jsou podle ní spojené nádoby.

Ze zprávy dále vyplývá, že v roce 2019 byly země s obyvateli s vysokými příjmy, situované většinou na globálním severu, zodpovědné za 40 procent celosvětových emisí oxidu uhličitého souvisejících se spotřebou. Zatímco podíl zemí s nízkými příjmy, které se nacházejí zpravidla na jihu, činil zanedbatelných 0,4 procenta. Afrika, kde žije přibližně šestina světové populace, byla zodpovědná za pouhá čtyři procenta emisí.

Odborníci se zabývali také takzvanou extravagantní uhlíkovou stopou, která vzniká kvůli přepychovým jachtám, soukromým tryskáčům, monstrózním sídlům či soukromým letům do vesmíru. Ta podle zprávy činí 0,1 procenta a je 77krát vyšší než hodnota, která je slučitelná s udržením globálního oteplení pod 1,5 °C. Člověku z dolních 99 procent obyvatelstva by trvalo přibližně 1 500 let, než by vyprodukoval tolik uhlíku, kolik vyprodukují miliardáři za jeden rok.

Většině společnosti přitom tato fakta zůstávají skryta, protože se schovávají pod vrstvou lobbování a greenwashingu (šíření upravených informací tak, aby třeba organizace veřejně vypadala jako environmentálně zodpovědná), upozorňují oslovení experti. Elita zodpovědná za znečištění má obrovskou a stále rostoucí politickou moc, jelikož často vlastní mediální organizace nebo sociální sítě, najímá reklamní a PR agentury a lobbisty a stýká se s vysokými politiky, kteří bývají také členy jednoho procenta nejbohatších.

Podle organizace Oxfam například ve Spojených státech vlastní každý čtvrtý člen Kongresu akcie společností vyrábějících fosilní paliva v celkové hodnotě 33 až 93 milionů dolarů (zhruba 744 až 2 000 milionů korun). Podle odborníků to vysvětluje, proč celosvětové emise stále rostou a proč vlády zemí globálního severu poskytly v roce 2020 až 1,8 bilionu dolarů (přes 40 bilionů korun) na dotování průmyslu fosilních paliv, i když je to v rozporu s jejich mezinárodními závazky emise uhlíku postupně snižovat.