O vodíku se dnes hovoří především jako o budoucnosti dopravy, nicméně může být i možným řešením energetické soběstačnosti a klimatické krize. Aby ovšem mohl být jeho potenciál naplněn, je nutné začít pracovat na infrastruktuře, díky níž se z vodíku stane komodita dneška, dostupná kdykoliv a pro každého. Místům, kde se taková infrastruktura rozvíjí, se začíná přezdívat vodíková údolí. A jedno takové se začíná rodit i v Ústeckém kraji.

„V obecné rovině lze za vodíkové údolí označit region, ve kterém se rozvíjí, respektive existuje ucelený hodnotový vodíkový řetězec zahrnující výrobu vodíku, do budoucna ideálně zeleného, jeho skladování, distribuci a efektivní zužitkování. V celém řetězci by neměly absentovat ani vědecko-výzkumné aktivity na poli vodíku,“ vysvětluje Karel Tichý, manažer projektů Hospodářské a sociální rady Ústeckého kraje.

Vodíková údolí v plném rozkvětu jsou příslibem budoucnosti, ve které by mohl vodík dekarbonizovat dopravu a také přinést uplatnění v nových oborech, které budou s jeho rozmachem vznikat. V současné době tím možná vůbec nejdůležitějším je ovšem příslib schopnosti zajistit minimálně částečnou energetickou nezávislost.

„Vodík se jeví jako zásadní obecně z pohledu zajištění dostatečného množství energie pro potřebu firem, veřejného sektoru i domácnost. Nedá se říci, že by práce s ním byla nějak zásadně náročná. Je to plyn, proto například provozovatelé plynovodní soustavy s jeho praktickým nasazením nemají v podstatě žádný problém,“ vyzdvihuje benefity vodíku Tichý.

Jen v Evropě by podle Tichého mělo být aktuálně na šest desítek podobných regionů, které na evropské úrovni vzájemně spolupracují v rámci Partnerství chytré specializace vodíkových údolí. Zde jsou vůdčí především regiony ze západní Evropy, které jsou v rozvoji celkové vodíkové infrastruktury nejdále.

Vodíkovým údolím se daří ve Francii, Nizozemsku a Španělsku, kde dokonce region Aragon představil svou vodíkovou strategii již před dvaceti lety. Právě to dává podle Tichého tomuto místu obrovský náskok v disponibilním know-how před ostatními zapojenými regiony, se kterými však může své znalosti díky spolupráci sdílet.

Z pohledu Evropské unie jsou totiž vzájemná spolupráce a vznik vodíkových údolí důležité. Vodíku totiž Evropa v rámci svého plánu REPowerEU, kterým zareagovala na ruský vpád na Ukrajinu, připisuje mimořádnou úlohu. Má se stát jedním ze základních prvků pro diverzifikaci zdrojů energie a již dnes je přímo zmiňován vedle plynu, ropy a uhlí. Konkrétní kroky například počítají s využitím vodíku pro dekarbonizaci výroby oceli.

„Vidina potenciálu nových trhů, zákazníků či nových možností aplikace představuje pro řadu subjektů v kontextu dekarbonizačních procesů EU jednoznačně mimořádnou příležitost. Této skutečnosti dává za pravdu i sílící poptávka po vodíkových řešení nejrůznějšího charakteru,“ vysvětluje Tichý, podle kterého začíná mimořádně silně akcelerovat development vodíkových projektů také soukromá sféra, a předpokládá, že tato akcelerace bude v příštích měsících a letech dále pokračovat

Vodíkové údolí v Ústeckém kraji

Právě přítomnost řady soukromých firem, které již patří mezi producenty šedého vodíku, byl také jedním z hlavních důvodů, proč jedno z prvních vodíkových údolí v Česku začalo vznikat právě v Ústeckém kraji. Chemický průmysl v něm má dlouhou tradici a je významným sektorem pro hospodářství kraje. Ostatně se zde nachází například největší rafinersko-petrochemický komplex v Česku patřící společnosti Orlen Unipetrol.

Kraj zároveň patří mezi největší producenty energie v zemi. Jen za rok 2020 zde bylo vyprodukováno bezmála 23 tisíc GWh hrubé elektrické energie, což představovalo téměř 30 procent z celkové produkce Česka. Nutno však podotknout, že až 80 procent z tohoto energetického objemu bylo vygenerováno spalováním hnědého uhlí.

Na základě přijaté Zelené dohody pro Evropu by však ekonomika kraje měla začít procházet nízkoemisní proměnou, která se odrazí také v systémových i celospolečenské změnách a výrazně také ovlivní podobu nejtradičnějších průmyslových odvětví v Ústeckém kraji. A právě vodík by mohl být nástrojem, jak nutnost změny a s tím spojených investic obrátit ve prospěch kraje.

„Kombinace energetického a chemického sektoru v Ústeckém kraji přináší velký potenciál pro rozvoj jedinečného know-how pro region a jeho využití při transformačním procesu na nízkouhlíkové hospodářství v následujících letech,“ říká Tichý.

Podniky, jejichž know-how by se mohlo stát základem změn, se sdružují v rámci Vodíkové platformy Ústeckého kraje, která cílí na přípravu a realizaci aktivit, jež povedou ke komplexnímu využití vodíku a rozvoji vodíkového hospodářství v regionu. Sdružuje například výrobce samotného vodíku, ale i tlakových lahví, do kterých je plněn, firmy s kapacitou na budování plnících stanic, dopravní podniky a podobně.

Jmenovitě se jedná například o podniky Air Products, ČEZ, Chart Ferox, Orlen Unipetrol, Spolchemie, Cheminvest, For H2Energy, Agrotec, Linde a další. Významnou roli zde sehrává také činnost nepodnikatelských subjektů, především univerzit, jako je UJEP, VŠCHT nebo ČVUT.

Kam by se mohl kraj díky vodíku v budoucnosti dostat, shrnuje Vodíková strategie Ústeckého kraje, která rozpracovává konečné cíle i postupy. Dozvídáme se v ní, že by do roku 2030 rád dosáhl rozvoje vodíkové mobility, aplikací vodíkových technologií v budovách a více se začal zajímat o vodík z pohledu vědecko-výzkumných kapacit.

Dále chce také posílit produkci nízkoemisního vodíku a omezit produkce emisí spojené s jeho výrobou, nalézt optimální formu distribuce vodíku, více využívat vodík k akumulaci energie a rozšířit aplikaci vodíku v průmyslové sektoru.

Vodíková budoucnost Česka

Není to ale jen Ústecký kraj, kde by mohlo k podobným změnám docházet. V Česku má s vodíkem velké plány také Moravskoslezský kraj, se kterým zástupci Ústeckého kraje v otázce vodíkové budoucnosti aktivně spolupracují. Navíc podle Tichého existuje v zemi celá řada zkušených a provozně orientovaných společností, které mají potenciál pro to stát se výraznými hybateli rozvoje tuzemského vodíkového hospodářství.

Přesto je nutné zůstat ve vodíkových vyhlídkách Česka nohama na zemi. Jak Tichý upozorňuje, tuzemsko se nejspíše nikdy nestane významným producentem vodíku, a to především z důvodu rostoucího důrazu na jeho udržitelnou výrobu při využití energie z obnovitelných zdrojů. K tomu Česku chybí podmínky pro masivní rozvoj zdrojů obnovitelné energie, jako jsou sluneční či větrné elektrárny.

„Potenciál proto vnímám především v možnosti uplatnění v Česku produkovaných vodíkových technologií, které budou nacházet odbytiště na větších trzích, respektive v lokalitách s příhodnějšími podmínkami pro produkci bezemisního vodíku v rámci Evropy i mimo ni,“ vysvětluje Tichý.

Jak by mohla vypadat město a společnost, jejichž základy se opírají o vodíkové technologie, představila společnost Toyota ve městě budoucnosti pod horou Fudži pojmenovaném Woven City. V něm se mimo jiné využívá i speciálních vodíkových kartuší využívaných pro pohon aut i domácností.