Inovační agentura JIC (Jihomoravské inovační centrum) se velkým dílem zasloužila o to, že Brno a jeho okolí je dnes považované za region, který je nakloněný startupovému prostředí. Ročně službami JICu projde asi stovka firem a v minulosti mezi ně patřili i dnes velcí hráči jako Y Soft nebo Kiwi.com. Už méně známý je ale fakt, že po Evropě funguje obdobných institucí kolem sto padesáti a společně se sdružují pod organizaci EBN, v níž sdílejí know-how a definují společné zájmy. A pro své klíčové setkání si letos EBN vybralo právě Brno.

Pod písmeny EBN se skrývá sdružení European Business Innovation Centres Network a jeho hlavní agendou je podpora startupů, startupového prostředí a inovací obecně. Jednotlivá regionální centra se v něm organizují už od osmdesátých let – a když počátkem tisíciletí vznikla idea vytvořit centrum i v Brně, klíčovou postavou byl David Uhlíř. Nejen, že napsal první inovační strategii v Jihomoravském kraji, díky níž v roce 2003 vznikl JIC, ale později se stal i prezidentem celého EBN a dodnes zůstává členem jeho představenstva.

Dnes Uhlíř stále působí i v JICu a v rozhovoru pro CzechCrunch hovoří nejen o tom, co je EBN zač, proč je důležité a jak se zasazuje o tvorbu chytrých regulací. Jako jeden z předních odborníků na inovační politiky odpovídá i na to, v čem se může do budoucna Evropa vyrovnat současným tahounům světové ekonomiky. „Evropa je trochu naivní. Když se podíváte na Ameriku, tak ta podporuje svoje řešení, své firmy a dává těm zahraničním takové podmínky, aby výrobu realizovaly u nich,“ porovnává Uhlíř.

JIC je už v českém startupovém prostředí docela známý. Co ale EBN? Proč má taková instituce vlastně smysl?
EBN vzniklo už v roce 1984 z popudu Evropské komise. Hospodářská krize tehdy způsobila úpadek ocelářství, což mělo poměrně tvrdý dopad na řadu z tehdejších deseti států EU, respektive regionů v Belgii, Francii, Německu či Velké Británii. Pár osvícených hlav tehdy vymyslelo, že potřebují diverzifikovat ekonomiku, což se nejlépe dělá, když vznikají nové firmy. Z Ameriky převzali koncept a vznikl první BIC – business innovation centre, tedy podnikatelské inovační centrum v belgickém Lutychu a současně i celé EBN, které má zaručovat určitou kvalitu služeb poskytovaných začínajícím podnikatelům.

JIC a jemu podobné instituce jsem vždy vnímal spíš jako lokální záležitosti. Spolupracují mezi sebou v rámci EBN?
Sdílení zkušeností je odjakživa důležitou součástí EBN. Na svých územích mají jednotlivá centra podobné poslání – řeší, že lidé nechtějí moc podnikat, že málokterá firma škáluje do zahraničí nebo že má problém se dostat ke kapitálu. Z Česka jsme historicky získávali inspiraci od řady zahraničních partnerů, v poslední době jsme čerpali třeba zkušenosti o podpoře scaleupů od kolegů z Dublinu. Poslední dva roky se také více věnujeme práci s investorskými komunitami, v čemž se inspirujeme v Madridu nebo Cambridge. Metodiku práce s malými a středními podniky jsme zase převzali ze Švýcarska.

Rýsují se i další formy spolupráce? Probrali jste třeba nějaké na letošním kongresu EBN?
Jakožto pořadatelé jsme mohli do toho programu propsat naše priority, takže není náhoda, že jsou tam kromě již zmíněných témat třeba deep tech startupy. To jsou firmy z technologicky náročných oborů a jejich startovací pozice je složitější, než jakou třeba mají klasické softwarové firmy. Dalším tématem je propojování startupů a korporací. Tomuto tématu se už nějaký čas věnujeme a rádi bychom i v této oblasti víc spolupracovali mezinárodně. Když tu po nás například chce Honeywell propojení na firmu z odvětví průmyslového internetu věcí, není důvod poptávku nerozšířit do dalších států. Nakonec z toho mohou profitovat všichni v té síti.

Proč se vlastně EBN rozhodlo svůj letošní kongres udělat v Brně? Čím JIC vyniká mezi 150 jeho členy?
Je to trochu o osobních vztazích – byl jsem dva roky prezidentem asociace, stále jsem v představenstvu, a tak kolegové věřili, že to zvládneme uspořádat. Zároveň slaví JIC letos dvacáté výročí a myslím si, že jsme si neudělali v Evropě špatné jméno a berou nás jako seriózního parťáka. Už to není tak, že bychom se jen my jezdili inspirovat na Západ, ale i Západ jezdí k nám. Odlišuje nás i to, že u nás vyrostly mezinárodně úspěšné firmy jako Kiwi.com nebo Y Soft. Nejsme sice Londýn ani Berlín, ale to v EBN ani nehraje roli.

Je něco, v čem ještě v rámci inovačních politik za Západem zaostáváme?
V porovnání s Německem či Holandskem je u nás větším tématem přístup ke kapitálu, respektive investorské prostředí. Hodně se zlepšilo, ale stále u nás chybí hlavně „staré a trpělivé“ peníze, tedy větší množství bohatých lidí, kteří investují s dlouhodobou perspektivou. To nás do jisté míry omezuje. Když chce deep tech startup nabrat desítky milionů eur, tak je to problém.

Takže chybí rizikový kapitál na první investiční kola startupů, pre-seed či seed…
Ale často i na další kola, tím spíš v případě přírodních věd, kdy je vývoj postavený na klinických studiích, které jsou investičně nákladné, ale velmi rizikové. Takže ve financování se máme co učit. Potřebovali bychom v tomto směru i nějaký regulatorní rámec. Třeba aby bylo rizikové financování nějak daňově zvýhodněné. V tom máme v Česku rezervy.

Jak by měla chytrá regulace vypadat? Řekněme, že byste byl ministr průmyslu a obchodu. Co byste prosazoval?
Několik věcí se dá okopírovat poměrně snadno, třeba francouzský systém daňových odpočtů, které fungují speciálně pro mladé technologické firmy a pomáhají jim překonat klíčovou fázi vývoje. Další věc by byla zvýšit motivaci výzkumných organizací, aby komercializovaly výsledky. Jejich úspěch se měří stále hlavně počtem citací článků.

Neříkám, že to je nedůležité, ale v Anglii zavedli už před lety systém, v němž odměňují univerzity za spolupráci s místní ekonomikou. Přestože to tvoří jen malé procento z celkových příjmů univerzit, velmi to pomohlo. A pak samozřejmě snižovat administrativní náročnost národních dotačních programů, která je u některých programů tak špatná, že firmy už veřejné peníze ani nechtějí, byť by se jim hodily. Nemohou si totiž dovolit řešit právní nejistotu s tím spojenou.

Evropské regulace versus americký kapitalismus

Mohou tyto komplexní regulatorní nástroje pomoct v tom, aby Evropa nehrála v inovacích globálně druhé housle? Vidět to teď můžeme v případě umělé inteligence, kde dominují USA a Čína.
Umělá inteligence je trochu specifický příklad, protože Čína je policejní stát, kde si nikdo neláme hlavu s etikou či soukromím. Takže se jí i lépe získávají data, na kterých trénuje algoritmy, které používá i pro stát a bezpečnostní složky. Já jsem rád, že v Evropě to takto dané není, protože to vnímám jako strašně nebezpečné.

Kdybych byl tvrdý pragmatik, tak ale řeknu, že totalitní stát umožňuje rychlejší vývoj…
Jasně, tak to je, ale když se mě zeptáte, co bych si vybral, tak vždy na prvním místě bude demokratické zřízení. Evropa je ale zároveň trochu naivní. Když se podíváte na Ameriku, tak ta podporuje svoje řešení, své firmy a dává těm zahraničním takové podmínky, aby výrobu realizovaly u nich. V oblastech mimo umělou inteligenci pak záleží, o čem je řeč. Polovodiče jsou třeba enormně koncentrované na Tchaj-wanu a v Jižní Koreji a Evropě v tomto směru bohužel ujel vlak. Green Deal ale může být potenciálně katalyzátorem rozvoje.

Ekologická regulace by tedy mohla nakopnout inovace?
Bezpochyby to dělá. Obnovitelné zdroje energie, vodík, zefektivňování solárních panelů, baterií… to jsou všechno věci, které by se pravděpodobně nezlepšovaly tak rychle, kdyby nebylo Green Dealu. Je samozřejmě otázka, kolik z toho budeme schopni udržet v Evropě, aby se technologické benefity nepřenesly do zemí, které nám dodají své technologie, a my bychom jen platili.

Na druhou stranu – Green Deal je trochu vynucený shora. Je i nějaký jiný obor, v němž by byla Evropa skutečně inovační lídr?
Myslím, že to budou obory zejména ve zmíněném deep techu. Máme v Evropě výborný výzkum třeba ve fyzice, v řadě oblastí chemie, v biologii. Málo se o tom mluví, ale třeba Německo či Francie mají stále skvělý výzkum, ostatně se stačí za poslední dekády podívat na laureáty Nobelových cen. Ale ne vždy se to pak daří komerčně zhodnotit. Často se děje, že když se daný nápad rozjede, tak ho následně koupí Američané, protože jejich kapitálová síla hraje roli. Myslím si tedy, že Evropa musí důsledněji tlačit na komercializaci. Nesmíme být tak naivní a prodávat tak brzy.

Proč se to děje, že nadějné projekty se prodávají příliš brzy? Je to nedostatek peněz na další rozvoj?
Je to tak. Firma, která se tady prodává za miliardu, by se ve Spojených státech prodala za čtyři. Má to hluboké příčiny, které jsou dané institucionálním prostředím obou kontinentů, a americká realita je nepřenositelná, aniž by se sáhlo do zásadních společenských struktur jako třeba do důchodového zabezpečení. Jestliže nemají lidé státem garantovanou penzi, tak dávají peníze do investičních fondů, které pak hledají investiční příležitosti nebo kupují akcie technologických firem. A protože mají hodně peněz, tak jsou tamní fondy ochotné investovat i do rizikových projektů. V Evropě takový přetlak peněz ve fondech není, protože je státem garantovaný důchod. Sem tam má někdo v Evropě důchodové připojištění, které je ale velmi regulované, aby penzijní fondy investovaly konzervativně.

Takže soutěžíme s čistotou amerického kapitalismu…
Je to vždycky něco za něco. Buď máte státem garantované peníze a zdravotní pojištění, nebo máte větší dostupnost kapitálu, nicméně žijete v zemi, která je dobrá pro mladé a zdravé lidi, ale jsou tam velké sociální rozdíly a na stáří tam moc být nechcete.

Nedá se tento nedostatek peněz suplementovat jinde? Kdyby vláda teď přišla a řekla, že navýší rozpočet na výzkum a inovace o 200 procent, pomohlo by to?
V tomhle směru nemá smysl nějaké národní řešení, tedy rozhodně ne v zemi naší velikosti. U nás se o tom opět moc neví, ale rozbíhají se ve větším spolupráce Evropské komise, Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu. Ty mají za cíl financovat právě rozvoj různých deep tech firem včetně investic v řádech desítek milionů eur na firmu. V národních podmínkách má cenu více podporovat ranější fáze investování.

Jak se současný útlum světové ekonomiky projevil na stavu financování inovačních politik? Mají na ně státy či samosprávy peníze?
Myslím, že na evropské úrovni se to zásadně neprojevilo, respektive díky pandemii koronaviru je možná naopak ještě větší tlak na investice do výzkumu a vývoje. Je mimochodem zajímavé, že německá firma BioNTech, která vyvinula vakcínu proti covidu společně s Pfizerem, dostala evropský grant na svou inovaci a nebýt jeho, velmi pravděpodobně by jejich mRNA vakcína nebyla tak pokročilá.

A co český stát nebo zřizovatel JICu, tedy Jihomoravský kraj? Jsou v dnešní době ochotní dávat peníze do rizika?
Musím říct, že u nás byla za dvacet let fungování naštěstí politická podpora vždy silná bez ohledu na střídání politických garnitur. Ve vedení kraje i města Brna vnímám dlouhodobě přesvědčení, že v dobách krize je inovace tím prostředkem, který nás z ní vytáhne. Nicméně na státní úrovni se teď otevírají debaty, že se mají škrtat výdaje na výzkum a vývoj o deset procent, což je celkem brutální. To procento je hrozivé. Deset procent nominálně, ale kvůli nárůstu cen vstupů a inflaci to bude spíš dvacet.