Facebooku prodal brýle, armádě drony. Teď Palmer Luckey sází na levné stíhačky bez pilota

Zbrojní startup Anduril koupil společnost Blue Force Technologies, která s americkým letectvem vyvíjí autonomní bojový letoun.

Luboš KrečLuboš Kreč

palmer

Foto: Stephen McCarthy/Wikipedia Commons

Palmer Luckey z firmy Anduril

0Zobrazit komentáře

Stejně jako se Elon Musk rozhodl, že změní to, jak se dobývá vesmír, má jeho kamarád Palmer Luckey, tvůrce brýlí pro virtuální realitu Oculus Rift, podobnou ambici s obranným průmyslem včetně stíhaček. Jeho společnost Anduril kvůli tomu nyní koupila startup, jenž vyvíjí bojové letouny, ovšem bez posádky. A mimochodem – Musk už poslal pár rad, jak projekt vylepšit.

Anduril založil Luckey po svém ne tak úplně dobrovolném odchodu z Facebooku, který koupil jeho značku Oculus za dvě miliardy dolarů. Marku Zuckerbergovi vadila Luckeyho jasná pravicová orientace, která zahrnovala i podporu Donalda Trumpa. Jenže třicetiletý svérázný byznysmen po odchodu zjevně nestrádá, naopak.

Na konci loňského roku nabral jeho Anduril, pojmenovaný po mocném meči Aragorna, hrdiny z Pána prstenů, od investorů bezmála 1,5 miliardy dolarů při celkové valuaci přesahující osm miliard dolarů. To je v podstatě dvojnásobná hodnota oproti poslednímu investičnímu kolu, které proběhlo v létě 2021. Peníze do Luckeyho a spol. znovu nasypali Peter Thiel a jeho Founders Fund, Lightspeed Ventures nebo Andreessen Horowitz.

A právě aktuální akvizice startupu Blue Force Technologies, který vyvíjí autonomní stíhačku Fury, je příkladem toho, nač Luckey potřeboval doplnit hotovost. „Autonomní stíhačky jsou to, co potřebuje každý, kdo chce zůstat relevantní tam, kam směřuje klíčová pozornost – rozpínající se Čína,“ citoval server TechCrunch strategického šéfa Andurilu Christiana Broseho.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Právě Čínu Palmer Lucky dlouhodobě zmiňuje jako hlavní hrozbu pro Ameriku a netají se tím, že chce armádě pomoct v přetahované s ní uspět. Několikrát se nechal slyšet, že Západ má sice pořád ještě náskok, ale ten že se zmenšuje.

Jeho společnost už například dodává americké pohraniční službě systém včetně dronů na kontrolu migrace, s Australany vyvíjí autonomní ponorku, Ukrajincům jeho bojová umělá inteligence Lattice pomáhá čelit ruské agresi.

Blue Force, což je firma o 90 lidech se sídlem v Severní Karolíně, má ambici vyvinout letadlo, které bude sice schopné obstát v porovnání s klasickými stíhačkami, ale bude násobně levnější a snadněji vyrobitelné. A nebude v něm sedět žádný pilot. Dosáhnout toho chce mimo jiné tím, že značné množství součástek včetně motorů by mělo být takzvaně off-the-shelf. Tedy nikoli na míru vyvinutých přímo pro Fury, ale vycházejících z běžných řešení od standardních dodavatelů.

fury

Foto: Anduril

Autonomní stíhačka Fury

Momentálně nejlepší stíhačka světa F-35, kterou si od koncernu Lockheed Martin chce objednat i Česko, je extrémně drahý produkt. Například dvacet čtyři strojů pro českou armádu má stát přes 100 miliard korun. Navíc je značně limitovaná jejich výroba, Lockheed Martin jich zvládne vyprodukovat za rok jen nižší stovky.

„Fury nebude stát to, co stojí F-35. Ani zdaleka,“ slíbil Brose. Dosáhnout toho by v Andurilu chtěli právě využíváním dostupných prvků a materiálů a také vlastní umělé inteligence, která bude letadla moct řídit. A sníží tím nároky na aviatické vybavení.

Alespoň tedy teoreticky – jasnější plány o tom, kdy by se letadla od Andurilu mohla dostat standardně do vzduchu, chybí. Společnost už ale s prototypem provádí testy, na něž dohlíží přímo experti amerického letectva, kteří s vývojem modelu pomáhají. Obecně platí, že vývoj stíhaček se počítá nikoli na roky, ale spíš na dekády. Zároveň jsou ale autonomní letouny něco, co je pro armádu USA jednou z priorit.

Palmer Luckey na X (někdejší Twitter) po akvizici napsal, že aktuálně dokáže prototyp Fury dosáhnout rychlosti 0,95 Machu, tedy těsně pod hranicí rychlosti zvuku. A že hlavním omezením jsou vlastnosti komerčních motorů, kterými je stroj osazený.

Elon Musk mu obratem odpověděl, že by měli letadlo vyzkoušet v co největších výškách, kde je menší hustota vzduchu, a proto je tam šance snáze dosáhnout nadzvukových rychlostí. Pak si ale neodpustil sobě vlastní rýpanec: „Měli byste nastoupat do maximální výšky a pak zkusit s maximální rychlostí co nejpříměji pádit dolů. A uvidíte, jestli motor je tím hlavním omezením. LOL.“

V Liberci vymysleli nástřik staveb, který dává čas hasičům. I hodinu chrání ocel před roztavením

Nástřik vědců z Liberce umí prodloužit dobu prohoření dřeva i roztavení ocele. Nyní ho testuje „pekelná výheň“ hasičů, patent už z trhu zmizel.

Iva BrejlováIva Brejlová

new-project-52-3

Foto: TUL

Le Van Su a Petr Louda z Fakulty strojní TUL

0Zobrazit komentáře

Vědci z Technické univerzity v Liberci přišli se speciálním nástřikem, který umí výrazně prodloužit odolnost dřevěné i ocelové konstrukce staveb proti vysokým teplotám. Jejich vynález prodlouží v případě požárů výdrž obou materiálů, které se v nich hojně používají, o desítky minut. To má obrovský význam – výrazně se totiž znásobí šance na únik a evakuaci osob v případě požáru. A nástřik tak může zachraňovat životy.

Patent už koupila česká společnost Comdes. Na kolik vyšel, strany říct nechtějí s tím, že jde o součást obchodního tajemství. Plánem ale je, že protipožární nástřik by časem mohl chránit například průmyslové haly, sklárny či slévárny.

Původně se přitom vědci zabývali zadáním ministerstva vnitra, které se soustředilo na ochranu dřevostaveb. Běžná neošetřená OSB deska prohoří za sedmnáct minut, když na ni však výzkumníci nastříkali dvoucentimetrovou vrstvu speciálního geopolymeru, dokázalo dřevo odolávat ohni sto minut.

„Byl to značný úspěch. Hasiči nám ale překvapivě řekli, že pro ně jsou nebezpečnější kovové stavby,“ říká vedoucí mezinárodního výzkumného týmu Petr Louda, který se využitím geopolymerů zabývá už dvě desítky let. A vysvětluje, že hasiči dokážou dobře odhadnout čas, kdy se zřítí dřevěný trám. U ocelových nosníků a konstrukcí už to tak ale není.

tul polygon

Foto: Adam Pluhař, TUL

Výcvikový polygon hasičů v Raspenavě, kde testují i nový nástřik

„Mechanické vlastnosti oceli se přitom mění už při teplotách 300 až 400 stupňů Celsia. Pokud má plamen 600 až 800 stupňů, je to otázka šesti až sedmi minut, na materiálu ale není vidět, že se mění jeho vlastnosti,“ vysvětluje odborník. S nástřikem odborníci dokázali tepelnou a mechanickou stabilizaci prodloužit na hodinu.

Vývoj trval pět let a teď už výtvor z Liberce před požárem chrání například ocelové nosníky plynového zásobníku v Praze-Satalicích. Prošel testováním v laboratoři a aktuálně jej hasiči zkoušejí v takzvané pekelné výhni, tedy kontejneru, kde simulují reálné situace a kde v topeništi přesahují teploty tisíc stupňů.

Uvnitř pekelné výhně

Výcvikový polygon Raspenava slouží pro hasiče libereckého kraje. Zdejší takzvaný flashover kontejner – aktuálně v podobě mezonetového bytu 5+1 o ploše zhruba 75 čtverečních metrů – si prošel si už řadou nepříjemných situací. A právě zde se nová látka testuje. A nejen to.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Od nástřiku geopolymerem očekáváme výrazné prodloužení životnosti hlavních nosných rámů i samotného kovového obložení spalovacího prostoru,“ popisuje náměstek ředitele HZS Libereckého kraje Jan Hrdlička a mluví přitom o tom, že i samotné cvičiště budou požárníci moct používat déle. Pokud to bude o pět až sedm let, budou prý spokojeni.

Vedle hasičů budou prostory ošetřené geopolymerem pravidelně monitorovat i výzkumníci. „Větší testovací zátěž než na hasičském polygonu už ani náš žáruvzdorný geopolymerní kompozit nemůže dostat,“ říká Louda.

Liberečtí vědci by si především přáli, aby se nástřik brzy stal automatickou součástí ocelových staveb. Materiál by mohl nahrazovat beton. Odborníci vyzdvihují, že geopolymery jsou proti němu ekologičtější, trvanlivější a vedle tepelné odolnosti mimo jiné i lépe absorbují zvuk.