Půjčkový byznys je v některých ohledech vnímán dost problematicky. Řešili jste i etickou stránku věci, nebo to byla hlavně vidina lukrativního trhu a potenciálně rychlého zbohatnutí?
Etický rozměr jsme vnímali od začátku, protože i v době před regulací byl s etikou problém. Nemusela to být vždy nutně chyba jednotlivých firem, ale jelikož na trhu nebyla žádná regulace, nebyla ani nastavená jednotná pravidla. Každý si to tedy dělal tak trochu po svém. My jsme se od začátku rozhodli jít cestou online řešení, a to i kvůli lidskému faktoru, který jsme chtěli eliminovat.
Chtěli jste tím šetřit náklady?
Právě lidský faktor byl v úvěrovém byznysu často kamenem úrazu, protože poradci, kteří úvěry prodávali, neměli vždy nejlepší pověst. Mnohdy je nezajímalo, zda je daná smlouva výhodná pro klienta, ale jakou provizi na ní budou mít oni sami. My jsme naším online řešením zajistili, že lidský faktor odpadl a pro klienta bylo vše transparentní. Už třeba jen podpis smlouvy, kterou jste dostali online a mohli jste se o ní třeba s někým poradit, bylo nové.
To se bavíme o situaci před mnoha lety. Teď už je online řešení i mezi úvěry standard, ne?
Do jisté míry ano. Pořád existují třeba hotovostní úvěry, kdy obchodní zástupce přinese platbu v hotovosti a pak chodí peníze inkasovat taktéž v hotovosti. To je asi jediný model, který ještě funguje, zbytek přešel do onlinu, když nepočítáme kamenné pobočky banky.
Kdy se začal z CFIG stávat velký byznys?
V tom nám hodně nahrála právě zmíněná regulace. Mnoho konkurentů kvůli novým podmínkám skončilo. Tehdy jsme hodně vyrostli. Některé firmy přišly o své dosavadní distribuční kanály, přičemž neuměly dělat online, a tak jsme rostli i díky tomu, že jsme naše online kapacity začali nabízet ostatním. Tím vznikla druhá divize zprostředkování úvěrů a bylo jasné, že se začínáme v byznysu rozšiřovat dál.
To se bavíme situaci kolem roku 2016. Jak velký byznys tehdy CFIG bylo?
V objemu úvěrů jsme těsně před covidem překročili miliardu korun, což je zhruba čtyřnásobek toho, co jsme měli kolem roku 2016. Rosteme od té doby o 50 až 100 procent ročně.
Jak jste se pak od úvěrů dostali k realitám a umění?
Dělali jsme mimo jiné úvěry zajištěné nemovitostmi, takže jsme museli chtě nechtě řešit i klienty, kteří mají pohledávku takto zajištěnou. Tím pádem jsme vstoupili do realitního byznysu, kde jsme uměli poměrně efektivně tyto záležitosti řešit. Založili jsme proto realitní firmu, která však není klasickou realitní kanceláří ani developerem, ale jejím cílem je řešení problematických nemovitostí v dražbách, insolvencích, exekucích a podobně.
Jelikož jsme znali rizika, pozadí a jednotlivé případy do detailu, uměli jsme se na tomto trhu chytit a překonat překážky, které mnoho dalších odrazovaly. To nám pomohlo v dalším růstu. Pak přibyla další část v pohledávkách, které jsme uměli stejně dobře jako úvěry řešit online a přinést tím profit našim partnerům. S některými jsme se domluvili, že nám budou dávat pohledávky do správy, a dnes už vykupujeme balíky pohledávek.
Foto: CFIG
Martin Chovanec, zakladatel finanční a investiční skupiny CFIG
Tady chápu vzájemné provázání, ale co umění, které tvoří třetí část vaší skupiny? Také tam byla nějaká synergie?
V umění ne, jde o čistě soukromou věc a navázání na rodinné příslušníky. Můj tchán si kdysi nechal na svůj statek na Vysočině namalovat obraz od svého bratra, který je malíř, a nám se to zalíbilo. Tak jsme si od něj nechali namalovat několik obrazů do nového domu v Pardubicích. Chytlo nás to, postupně jsme dalšími obrazy od profesionálních malířů začali vybavovat i kanceláře, až jsme najednou měli asi čtyřicet nebo padesát obrazů.
To už byla slušná sbírka, kterou jsme začali vnímat jako uchovatele hodnoty s možností zhodnocení. Rozhodli jsme se, že začneme sbírku systematicky budovat, a během pandemie jsme vytvořili samostatnou entitu, která se umění věnuje. Najali jsme pro ni ředitelku, která studovala umělecký byznys v Londýně a má zkušenosti z investiční firmy na umění.
Co je dnes ta hlavní noha, která táhne CFIG? Jsou to stále půjčky?
Už to tak není. Úvěrový byznys postupně klesá, i proto jsme začali dělat také úvěry pro firmy. Například v srpnu byl počet úvěrů spotřebitelům a korporátní klientele vyrovnaný. Náš byznys už ale není jen o úvěrech, v rámci skupiny rostou pohledávky, reality i další oblasti.
Je v tom půjčkovém byznysu ještě kam se posouvat, kam růst?
V segmentu, kde jsme my, tedy v nebankovních online úvěrech, už kam růst není. Na trhu již nenajdeme tolik potenciálních zákazníků, aniž bychom nezvyšovali riziko. Proto jsme ještě před covidem začali poskytovat úvěry pro firmy a vidíme tam potenciál. Zároveň stavíme třetí nohu úvěrového byznysu, což jsou vázané úvěry na spotřební zboží v e-shopech, autobazarech a podobně.
V divizi real estate se zabýváte přímým výkupem nemovitostí, účastí v nedobrovolných dražbách, vypořádáním majetkových práv nebo oddlužením. To je poměrně specifická oblast – jak funguje?
Představte si případ, kdy z nějakého důvodu nesplácíte úvěr, přičemž aby se vaše pohledávka vyřešila, musí se nemovitost prodat. My danou nemovitost koupíme v dražbě a domluvíme se například na tom, že ji toho člověka necháme nějakou dobu dále využívat s tím, že třeba za rok ji v případě zájmu může odkoupit zpět. Řešíme to komplexně, tedy i včetně právního krizového managementu, kdy je třeba vyplatit nějaké dluhy a podobně, případně řešíme i technické záležitosti, když je potřeba něco opravit. Jelikož dokážeme vyřešit všechny právní i technické vady najednou, jsme schopni pak nemovitost prodat s velice zajímavou marží.
Když to velmi zjednoduším, tak vy nakupujete a prodáváte nemovitosti, jen místo klasické stavební rekonstrukce děláte rekonstrukci finančního stavu a souvisejících závazků?
Řešíme právní vady i ty technické. Právní vady řešíme na úrovni vlastnického podílu. Může jít například o dědictví, kde jsou tři dědicové, nejsou schopni se mezi sebou domluvit a jeden z nich prodává třetinu. To ale nutně neznamená, že jde o třetinovou hodnotu, protože ne každý si chce koupit třetinu nemovitosti. Jednak s tím často nejde nic dělat, jednak mu na to banka ani nedá hypotéku a jednak si neumí poradit s těmi právními aspekty. Dokážeme za něj vyřešit vše, právní rozměr věci, převody podílů, jejich sjednocení a podobně. Celé to nějakou dobu trvá, ale zase pak díky tomu prodáváme s větší marží.
„Chceme na trh přinést, troufám si říci, revoluční novinku, protože budeme první galerie, která nebude chtít vydělávat na aukční přirážce.“
Jaká je vize dalšího rozvoje vaší real estate divize?
Zvažovali jsme development, ale nakonec jsme od něj upustili. Kupovali jsme kancelářskou budovu v Pardubicích, kterou jsme chtěli dodevelopovat, ale nakonec si ji necháme jako firemní sídlo. Chceme se místo developmentu soustředit na ten segment trhu, kterému nejvíce rozumíme a známe ho.
Vaše finanční i real estate divize funguje v rámci České republiky. Máte ambici vykročit i za hranice?
Řešili jsme to před pár lety. Analyzovali jsme si trh ve Španělsku a na Ukrajině, chtěli jsme zkusit expandovat na východ i na západ. Brali jsme tyto země jako potenciální přestupní stanice do dalších trhů, protože v úvěrovém byznysu hodně roste Latinská Amerika, což jsou obvykle španělsky mluvící země. Přes Ukrajinu jsme se zase chtěli dostat do Ruska a dalších zemí bývalého východního bloku. Měli jsme na to udělanou studii, najaté lidi, ve Španělsku jsme dokonce měli založenou firmu, ale přišla pandemie a ta všechno skácela. Teď čekáme, co bude. Chceme se soustředit především na Českou republiku, ale nevylučujeme, že se k expanzi někdy vrátíme.
Byznys modely ve finančním a realitním světě jsou vcelku jasné. Jaká strategie je za vaší divizí CFIG Arts, kde máte zmíněnou sbírku umění? Plánujete ji třeba jednou prodat a zpeněžit?
Je to firemní sbírka, která bude uchovávat peníze. Neplánujeme, že bychom ji někdy rozpustili. Navíc nezůstaneme jen u sbírky, ale chceme spustit také online galerii. V červnu jsme měli svoji první online aukci, do které jsme dávali několik děl z naší sbírky, protože se ji snažíme nejen rozšiřovat, ale také zkvalitňovat. Rozhodli jsme se kolem 70 obrazů z celkových zhruba pěti stovek prodat, a jelikož aukce byla relativně úspěšná, tak jsme se rozhodli tuto službu nabídnout i třetím stranám.
Co v tomto ohledu chystáte?
Chceme na trh přinést, troufám si říci, revoluční novinku, protože budeme první galerie, která nebude chtít vydělávat na aukční přirážce. Dnes je obvykle model nastavený tak, že galerie chce peníze od toho, kdo na aukci prodává, i od toho, kdo nakupuje. V naší online galerii budeme chtít peníze jen od toho, kdo si dílo kupuje, prodejce nebude platit nic. Díky online řešení jsme vše schopní zajistit levněji. Další aukci plánujeme na listopad, už oslovujeme sběratele, galerie, starožitnictví a celou uměleckou komunitu.
Kolik dnes máte v obrazech uložených peněz?
Dnes je to kolem 50 milionů korun.
Foto: CFIG
Martin Chovanec, zakladatel finanční a investiční skupiny CFIG
Jaký máte výhled na další růst skupiny, co se týče jejích aktiv?
Aktuálně držíme v aktivech miliardu korun. V realitních aktivech je to kolem 400 milionů. Chceme dál organicky růst a uvidíme, kde všude jsou další možnosti. Musíme některé části našeho byznysu přeskupit, například jít více i do offlinu v oblasti úvěrů, jak jsem zmiňoval. Poměrně intenzivně zvažujeme také růst pomocí akvizicí, ať už by šlo o nakupování konkurence, nebo dalších firem, které by zapadaly do našeho konceptu. Sondujeme trh, díváme se například po e-commerce a webových projektech.
Kdo celý rozvoj skupiny financuje?
CFIG má čtyři zdroje financování. První jsou vlastní zdroje, protože je skupina zisková a nevyplácí si dividendy, takže veškerý zisk se investuje dále do skupiny. Druhá skupina jsou investoři, se kterými spolupracujeme. Třetí jsou dluhopisy, kde zatím máme veřejnou emisi v rámci realitní divize a chystáme další miliardový program na úrovni matky. Čtvrtým zdrojem je pak klasické bankovní financování.
Proč jste se rozhodli pro dluhopisy? Je to výhodnější než půjčit si od banky?
Každé financování má plusy a mínusy. Banky jsou obecně levnější než dluhopisy, na druhou stranu jsou složitější z hlediska výkaznictví a podobně, kdy je náročnější projít celým procesem. Nevýhoda bankovního financování, byť to zní paradoxně, je v tom, že jste z hlediska financování závislí na jednom subjektu. Nemusí to být z pohledu cash flow a diverzifikace cizích zdrojů v rámci řízení úplně bezpečné. Když máte investorů více a jeden z nich přijde, že chce peníze vrátit, tak to není problém a taková zátěž pro cash flow, jako když s tím přijde banka. I to se může stát.
Proč jste se v rámci první emise dluhopisů rozhodli cílit na menší retailové investory?
Vnímali jsme, že po pandemii měla celá řada lidí velké úspory. Navíc stoupá inflace, všichni kupují nemovitosti a snaží se nějakým způsobem „utopit“ peníze, které mají našetřené. Proto jsme si řekli, že je ideální načasování zacílit naši první emisi na retailové a spíše konzervativnější investory. I proto lze investovat už od 25 tisíc korun, přičemž pevná úroková sazba je 7,5 procenta ročně. Druhá emise už bude mířit na větší investory, je dimenzovaná trochu jinak.
Jsou ty dluhopisy zajištěné?
Dluhopisy jako takové technicky zajištěné nejsou, ale tím, že získané peníze jdou do realitního byznysu, jsou v podstatě kryté aktivy v rámci naší realitní činnosti. Nejsme jako někteří developeři, kteří nemají nic a teprve se řeší, zda vůbec něco dostaví. Náš dluhopis je tedy nepřímo zajištěný našimi aktivy, která jsou likvidní.
Jak vypadá prodej vašich dluhopisů a jak bude vypadat další emise?
Dluhopisy jsme začali prodávat teprve nedávno, máme vypsané období na celý rok. Přiznám se, že očekávání jsme měli větší, ale přišly do toho prázdniny a dovolené, takže klíčový bude podzim. Určitě ale půjdeme i do další emise, která bude probíhat na úrovni mateřské CFIG a bude ve výši až jedné miliardy. S ní již budeme cílit na větší investory.
Partnerem článku je společnost CFIG. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.
Nahlásit komentář
Zdá se vám, že komentář je urážlivý, nebo sprostý? Dejte nám vědět.