Finanční motivace má potenciál porazit chronickou lenost, říká Martin Mazanec, který věří ve web3

Na Karlínských 20 odpovídá spoluzakladatel české fitness aplikace Fitify, který doma nechce Netflix, ale chytrou matraci se zabudovanou klimatizací.

k20_41Rozhovor

Foto: CzechCrunch

Martin Mazanec, spoluzakladatel české fitness aplikace Fitify

0Zobrazit komentáře

Do čeho investují, jaká byla jejich první práce, kam si rádi zajdou na dobré jídlo či jaký největší fuckup ve své kariéře zažili? Na toto a mnohem více se v rámci formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich kariérních úspěchů. Proč Karlínských? Protože právě v této čtvrti, kde sídlíme i my, se často řeší otázky, které jinde v Praze nepadnou.

Tentokrát na Karlínských 20 odpovídá Martin Mazanec, spoluzakladatel české fitness aplikace Fitify. Proč neřeší své oblečení a oblíbené tenisky vytahuje jen občas? Z jakého důvodu má u sebe vždycky tři telefony? A proč je občas v rozhovorech s přáteli za asociála?

***

V kolik chodíte spát a kolik toho průměrně naspíte?
Podle Apple Watch Ultra a prstenu Oura byla za poslední týden má průměrná doba spánku 6 hodin 50 minut, ale spánkové skóre je poměrně vysoké (85 % a více), přestože chodím spát kolem druhé hodiny ranní. To mi pomáhá pochopit, jak bych měl trénink upravit do dalšího dne.

Jakou aplikaci v telefonu otvíráte ihned po probuzení?
Instagram, kde si pouštím vtipná videa se zvířaty.

Na jakém přístroji během dne pracujete nejčastěji a jaké nástroje v něm používáte nejvíc?
Čtrnáctipalcový MacBook Pro. Nadšený jsem poslední dobou z menších utilit jako Steer AI (rephrase text pomocí ChatGPT na úrovni systému), CleanShotX (screenshoty nebo OCR na klik), LanguageTool (mám Grammarly Pro na delší texty, ale LanguageTool je mnohem rychlejší a funguje i na místech, kde se Grammarly neaktivuje).

Jaký outfit nosíte ve většině případů a máte oblíbený model tenisek?
Jsem jeden z těch geeků, co si jednou ročně koupí padesát černých triček bez potisku a celý rok už nemusí nic řešit. Mám rád boty Allbirds, nejraději model Adidas Adizero X Allbirds 2.94KG CO2E – jde o loňskou spolupráci Adidasu právě s Allbirds, ale už se neprodávají, takže si je šetřím a nosím jen občas.

fitify-1

Foto: Fitify

Matouš Skála (vlevo) a Martin Mazanec, zakladatelé Fitify

Pět věcí, které nikdy nesmí chybět ve vašem batohu?
Tři telefony (iOS, Android, Huawei), kdybych rychle potřeboval něco otestovat. Náhradní AirPody a zámek na skříňku do fitka.

Máte nějaký vychytaný osobní lifehack, o který byste se chtěl podělit?
Nehledat lifehacky.

Jmenujte jednu knihu a jeden film/seriál, které byste doporučil všem.
To je vlastně můj lifehack. Knížky nečtu, informace, co potřebuji, jsou efektivnější v jiných formátech. A téměř nekoukám ani na seriály a filmy – s přítelkyní nemáme dokonce ani Netflix. Občas jsem kvůli tomu trochu asociální a nechytám se v diskuzích s kamarády, ale nepřijde mi, že o něco přicházím.

Jakou hudbu si pustíte pro uklidnění? A která vás naopak nakopne?
Na večerní uklidnění si občas dám Krishna Das, ideálně spojené s jógou nebo stretchingem. Nakopávačem je český punk a rap.

Kam vyrazit na nejlepší dovolenou?
Už to bude pět let od té poslední, takže tady bych si spíš nechal poradit já.

Jakou hi-tech novinku chcete mít doma v obýváku, ale ještě ji tam nemáte?
Nejvíc bych si přál domácí fitko Tonal (dotyková obrazovka spojená do věže na silový trénink s elektromagnetickým odporem). Tonal se do Evropy zatím ani nedoručuje, navíc se vrtá do zdi – a cena také není nejpřívětivější. Po čem hodně koukám, je Eight Sleep, chytrá matrace se zabudovanou klimatizací a měřičem spánku.

Jaký vůz parkujete ve své garáži?
Metro B.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Kam si rád zajdete na dobré jídlo?
Národní 38. Jejich vietnamské závitky jsou úplně jiná liga, navíc je to kousek od kanceláře. Jen mám smůlu – vždycky, když tam zajdeme s týmem, stane se jim nějaký fuckup, takže už tam chodím raději sám.

Jak jste si vydělal první peníze?
Online poker a sportovní sázky, určitě mi tehdy nebylo osmnáct, ale nějak se to v té době ještě dalo ošulit.

Co byla ta vůbec nejpodivnější práce, za kterou jste dostal zaplaceno?
Brigádničil jsem jako instruktor lyžování – a když zrovna nebyl instruktor na snowboard, vzal jsem to také, přestože jsem na snowboardu nikdy nestál. Stačilo tam stát v dobrých snowboardových botách a chytře u toho vypadat. Vůbec nic jsem neuměl, ale dostal jsem slušně zaplaceno. Tehdy jsem si připadal jako podvodník, teď už vím, že se takto živí většina „expertů“ na marketing, finance nebo podnikání.

Co byste dnes poradil svému mladšímu já?
Nekupuj si Onewheel, stejně ho za měsíc zapomeneš někde na lavičce v metru.

Investujete?
Všechno mám ve Fitify, pak dlouho nic a pak je to trocha ve dvou ETFkách a jedné kryptoměně. Loni a předloni jsem si prošel érou NFT a projektů web3. Měl jsem možnost zblízka sledovat raketový launch kluků z NFTScoring a díky tomu i přístup k analytikám jednotlivých projektů web3. Je to super zajímavý svět a zrovna ve zdraví a fitness má podle mě velkou budoucnost – finanční motivace má potenciál porazit dokonce i chronickou lenost.

Nejlepší byznysová rada, kterou jste kdy dostal?
Všechny dobré rady by byly moc specifické a čtenář by jim nemohl rozumět. Takové ty obecné bláboly jsou super motivace, ale informační hodnotu mají nulovou.

Jaký největší fail vás potkal v profesní kariéře, na který nyní vzpomínáte s úsměvem?
Takové klasiky first-time foundera. Sem tam jsem špatně někoho odhadnul a i přes pár red flagů jsem doufal, že to bude dobré. A nebylo. Víc už se spoléhám na intuici, méně naopak na schopnosti sebeprezentace nebo zářezy v CV.

Vaše nejlepší kariérní rozhodnutí?
Nemít žádnou kariéru. Od školy jsem nikdy pro nikoho nepracoval, respektive podnikal jsem už při škole. Vlastně nemám žádnou pracovní zkušenost v oboru. Nemám kvůli tomu moc srovnání, jak fungují manažeři v jiných firmách, ale možná je to lepší než okoukat chyby od béčkových lidí.

Kdo v Česku vás inspiruje?
Můj děda. Za týden oslaví 80, ale šumavské sjezdovky a divoké peřeje rakouských řek sjíždí jako dvacetiletý kluk – a nerozhodí ho ani několikadenní nepohodlí pod stanem. V mládí mě toho spoustu naučil a je to můj životní longevity vzor.

Problémy s početím v Česku řeší každý pátý pár, přitom se o tom nemluví. Indiánky to chtějí změnit

Neplodnost je intimní téma, přesto se o ní dá mluvit bez strašení a studu. Snaží se o to Anna Sedláková a Karolína Krejčová z projektu Indiánky.

indianky-nahled

Foto: Filip Starý

Zakladatelky projektu Indiánky Karolína Krejčová a Anna Sedláková

0Zobrazit komentáře

Když se řekne spojení syndrom polycystických ovarií (PCOS), málokdo si pod ním představí něco konkrétního. Přitom s touto diagnózou žije v Česku deset procent žen v plodném věku. Přesný počet ale není zcela známý, jelikož spousta z nich si není diagnózou jistá nebo o ní vůbec nemluví. Změnit se to snaží organizace Indiánky. Šíří osvětu nejen o této diagnóze, ale také o ženské neplodnosti, hormonální nerovnováze či onemocnění endometrióza a snaží se ženám ukazovat cesty, jakými tyto komplikace překonat. Především z nich ale chce sejmout nános strachu, který se na ně kvůli nevědomosti v posledních letech nabalil.

Projekt Indiánky vznikl z osobní potřeby a pocitu, že se mnoho žen potýká se zdravotní komplikací, o které se nemluví. Přitom s ní jde mnohdy ruku v ruce neplodnost. Jeho zakladatelky, Anna Sedláková a Karolína Krejčová, se s diagnózou PCOS spoustu let potýkaly. Obě přitom měly pocit, že jsou na světě samy, protože neznaly žádnou jinou ženu, která by podobnými problémy trpěla.

„O diagnóze jsem měla povědomí asi od třinácti let. Jenže informací tehdy moc nebylo, jen hodně útržkovité na internetu. Nikomu jsem o svých problémech neříkala. A když jsem případnou diagnózu začala v pozdějším věku řešit i se svou gynekoložkou, řekla mi, že PCOS určitě nemám, jelikož vypadám příliš žensky a že nemám nadváhu,“ vypráví Sedláková.

Mezi často uváděné projevy PCOS patří totiž výskyt ochlupení na místech, která jsou typická spíše pro muže, a problémy s hmotností. Jenže zdaleka jimi netrpí všechny ženy. Mnohem typičtější jsou spíše poruchy menstruačního cyklu – například méně častá menstruace nebo její úplné vymizení –, silně bolestivá menstruace, zvětšené vaječníky, sklony k depresím a také cysty na vaječnících.

indianky-tym

Foto: Filip Starý

Tým Indiánek

V případě endometriózy, nemoci, při které se sliznice z dělohy usazuje v břišní dutině, je nejtypičtějším příznakem extrémně bolestivá menstruace. V plodném věku postihuje asi šest až deset procent žen, bývá však odhalena až v momentě, kdy se dostaví komplikace s otěhotněním. Sedlákové však gynekoložka po testech potvrdila diagnózu PCOS.

Začala se tak více pídit po tom, kdo všechno zmíněnými potížemi vlastně trpí. Narazila na spoustu článků na Googlu, na základě kterých nabyla dojmu, že kvůli diagnóze nebude moci nejspíš nikdy přirozeně otěhotnět. A při hledání útěchy a pospolitosti našla na Facebooku skupinu sdružující ženy, které s diagnózou žijí. V tuto chvíli vstoupila do příběhu Karolína Krejčová.

„Ve skupině jsem byla i já. Členky si v ní psaly mezi sebou, dávaly si různé rady a podporovaly se. Já do ní vstoupila asi v pětadvaceti, kdy jsem PCOS sama intenzivně řešila. Původně jsem měla nasazenou hormonální antikoncepci, tu jsem ale vysadila a hledala jsem někoho, kdo řeší to samé. A jednou jsem si ve skupině přečetla Aniččin příspěvek, ve kterém psala, že ji mrzí, že se o problémech více nemluví na veřejnosti,“ vzpomíná.

Pak založily Indiánky. Vytvořily webové stránky, které začaly plnit obsahem v podobě osvětových článků, přidružily k tomu sociální sítě a začaly problematiku úspěšně dostávat i do mediálního prostoru. Postupně přidaly také osobní setkání, během nichž mohou ženy sdílet své zkušenosti osobně, ale stále v uzavřeném kruhu. Účastní se jich také psycholožka Tereza Jančíková.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Psychika totiž hraje v případě PCOS a neplodnosti ohromnou roli. Když je žena ve stresu, tělo záměrně brání tomu, aby došlo k početí. A když je ve stresu dlouhodobě, začíná rezignovat na základní funkce, mezi které patří i reprodukční zdraví. Proto jsme rády, že s námi spolupracuje psycholožka, která nám dělá supervizi na našich kruzích, ukazuje nám techniky na uklidnění a dává i individuální konzultace,“ vysvětluje Krejčová.

Psychické pohodě přitom může výrazně pomoct už jen to, že když se žena o své diagnóze, která může zásadně ovlivnit její plodnost, dozví, je lepší, když ji hned nevnímá jako zcela bezvýchodnou. A tak bohužel mnoho dostupných článků na internetu působí, podle zkušenosti zakladatelek Indiánek k negativnímu vnímání přispívají i doktoři. Mnohdy totiž rovnou začnou skloňovat, že jako jediná možnost početí se nabízí IVF.

Proto chtějí Indiánky od počátku komunikovat hlavně pozitivně. Chtějí ukázat, že se s diagnózou dá dobře žít a že ani těhotenství není problém. „Každé ženě pomáhá něco úplně jiného. A hodně záleží na tom, jestli zrovna řeší otěhotnění, nebo chce zmírnit příznaky PCOS. My se snažíme ukazovat všechny cesty – hormonální i nehormonální, jako je fyzioterapie, akupunktura, jóga, bylinky či změna jídelníčku. Je na každém, co sedí konkrétně jemu a co si vybere,“ říká Krejčová.

Indiánky navíc postupně přišly na český a slovenský trh s vlastními řešeními. Přišlo jim totiž absurdní, že v oblíbené síti drogerií DM, do které chodí nakupovat z velké části hlavně ženy (stereotypizace není nikdy dobrá, ale rozhlédněte se kolem sebe, až budete nakupovat v drogerii), nebyl ve jednadvacátém století v nabídce žádný ženský čaj.

indianky-caj

Foto: Indiánky

Indiánky vytvořily ve spolupráci s chemikem a bylinkářem ženský čaj

Ve spolupráci s českým chemikem a bylinkářem tak vytvořily bylinnou sypanou směs, která pomáhá při bolestivé menstruaci, hormonální nerovnováze či vynechávání menstruace. Účastnily se s ním soutěže DM start určené pro mladé lidi, kteří dělají osvětu. Tu se jim podařilo vyhrát a díky tomu měly možnost svůj produkt dostat v roce 2020 do sítě drogerií. A od žen, které jsou součástí jejich komunity, na něj mají skvělou zpětnou vazbu.

Letos pokročily ještě o úroveň dál, jelikož získaly výhradní distribuci pro Česko a Slovensko na produkty holandské značky Fertilily. Založil ji Robert Stali, jelikož měli se ženou problémy s početím a hledali neinvazivní cesty, které by jim pomohly. Ve spolupráci s odborníkem pak vyvinuli dva produkty – kalíšek na podporu početí, který pomáhá držet spermie na tom správném místě a usnadňuje jim cestu k vajíčku, a lubrikační gel, díky němuž jsou pohyblivější a vitálnější.

„Jde o třetí fázi našeho projektu. Spočívá v tom, že na trh dostáváme produkty, které mohou pomoci podpořit početí. Jsme totiž ve věku, kdy se naše komunita dostává do té fáze života, kdy začíná řešit děti. A na trhu máme spoustu doplňků stravy, které tomu mohou pomoci, pak dlouho nic a pak IVF, které je fyzicky i finančně velmi nákladné. Chceme tak vyplnit tuto mezeru,“ přibližuje Anna Sedláková.

Psychika hraje v případě neplodnosti ohromnou roli. Když je žena ve stresu, tělo záměrně brání tomu, aby došlo k početí.

Zakladatelky projektu věří, že i nové produkty přispějí k tomu, že se bude o zdravotních problémech způsobujících neplodnost, jako je PCOS, ale třeba také endometrióza, mluvit otevřeněji. Že se z nich sejme tabu podobně, jako se to v poslední době daří s menstruací.

„Přijde mi, že menstruace byla vždy braná jako něco, o čem se nemluví, chtěly jsme, aby nikdo nevěděl, že ji zrovna máme. I já ji vnímala negativně, byla jsem otrávená z toho, když jsem to dostala. Přitom je pravidelná menstruace známka toho, že v těle funguje vše, jak má. Ale i díky tomu, že nyní prorazily menstruační kalhotky a kalíšky, se o menstruaci více mluví a konečně se dostává do povědomí se vším všudy,“ říká Krejčová.

I když jde o intimní témata, úzce souvisí s reprodukčním zdravím. V Česku se přitom s problémy s početím potýká každý pátý pár. A stejně jako v případě diagnózy PCOS nebo endometriózy: když se o tom nemluví, člověk má pocit, že je na to – samozřejmě se svým partnerem – úplně sám. Indiánky to pozorují i na osobních setkáních, které pořádají. „Chodí za námi ženy, ale i muži, a jsou vděční, že o něčem takovém mluvíme. Vlastně jsme se za celou dobu našeho fungování nesetkaly s negativní reakcí. Vidíme, že se svěřovat chtějí, jen k tomu potřebují bezpečný prostor,“ uzavírají.

indianky-kalisek

Foto: Indiánky

Kalíšek pro podporu početí je na českém trhu novinka