Vždycky byl truhlář, když pak v devadesátých letech přišla příležitost založit si vlastní dílnu, dal to spolu s dalšími třemi kolegy dohromady. Dnes mají firmu, která dodává nábytek do vojenské nemocnice v Alžíru i do nové Horácké haly v Jihlavě. Profil nábytek se ale významnou měrou podepisuje i na centru rodného Humpolce. „Jednou budeme jako truhláři zase končit, teď jsme ale o něco moudřejší, protože jsme vybudovali firmu. Někdo to dokáže ve dvou, ale nám to jde už 33 let ve čtyřech,“ líčí dnes jeden ze zakladatelů, František Čermák.

Už v devadesátých letech fungoval Profil nábytek jinak než jeho konkurence. Od začátku stál totiž za tvorbou firmy i architekt. Její produkce se tak lišila. Už tehdy společnost získala například nabídku na vybavení prodejny diamantů a drahých kovů izraelského investora na pražském Josefově, dobrá reference pak pomáhala dál a dál.

Dnes je Profil nábytek na trhu zavedenou firmou. Za rok 2024 očekává obrat okolo 280 milionů korun a má přes 80 zaměstnanců. V něčem se ale nezměnil. Stále je pro něj typické propojení s těmi, kdo navrhují místnosti, byty nebo dokonce celá města. Spolupracují s různými architektonickými studii, na Horácké hale třeba s ateliérem Chybík+Krištof.

V některých zakázkách jde ale i o rodinnou přízeň, často totiž spolupracuje s architektonickým studiem Schwestern, které založily Čermákovy dcery. Před nedávnem navíc začal v nábytkářské firmě pracovat také jeho syn David. V průběhu času se tu ale mihly také ratolesti dalších spoluvlastníků, dnes pracují na důležitých pozicích a všichni jsou ve firmě aktivní. To z Profil nábytku dělá vskutku rodinnou firmu.

„S naším prvním architektem, Jaroslavem Kříženeckým, jsme ochutnali privátní sektor. Byl náročný, ale brzy se to zúročilo,“ líčí Čermák. Na začátku firma dělala různé kiosky nebo pergoly. Nebáli se ale ani oken nebo tesařských prací. Jak sám Čermák říká, sáhli si na všechno. Nakonec ale oprášili staré nábytkářské řemeslo a začali vyrábět pracovní a počítačové stoly či garnýže a nabízeli je do nábytkářských firem. Vrhli se ale i na první kolekce lékařského nábytku do ordinací.

V tu dobu bylo Čermákovým dcerám Monice a Ivetě kolem šesti let, i tak se ale motaly v nábytkářské dílně, ostatně jako děti všech čtyř zakladatelů. „Doma nás mnohem víc než do kuchyně pouštěli do dílny,“ vypráví Iveta Šalamounová, polovina ateliéru Schwestern. A dodává: „Důvěra v architekty provázela Profil od začátku. Nakonec to mělo vliv i na nás, na to, pro jaké budoucí profese jsme se rozhodly.“ Zatímco Monika šla studovat architekturu, Iveta vystudovala užité umění. Když později spojily síly, hned s prvním projektem vyhrály soutěž na novou expozici pro Muzeum Jana Husa v Kostnici. Za návrhem stály sestry, vybavení dodával Profil. Tak vzniklo spojení, které se perfektně doplňuje dodnes.

Práci Schwestern a Profil nábytku je dnes možné vidět na několika realizacích. Jsou to například kanceláře pro Národní filmový archiv, který duo navrhlo pro dočasnou administrativní budovu, než se archiv přestěhuje. Je proto vybavený kvalitním volným nábytkem, který se dá lehce přenášet. Obě společnosti spolupracovaly také na mnoha rekonstrukcích bytů. Není to tak, že by jedna firma výlučně pracovala s druhou, Profil nábytek má i vlastní architekty a sestry pracují i s jinými výrobci, rodinné spojení je ale něco, co funguje. Skoro všechno je pak navíc dělané v bytech na míru – pozůstatek toho, když si sestry v otcově dílně sestavovaly vlastní lampičky, brousily poličky a podobně.

Profil se navíc specializuje na nábytek do nejrůznějších interiérů. Kromě lékařských prostorů a bytů třeba i do kanceláří. Kromě interiéru pro Horáckou halu mají například i zakázku pro českou koupelnovou značku Siko. Firma si je vybrala pro modernizaci interiérů všech svých poboček v Česku a na Slovensku. A jak už zaznělo, zakázky to nejsou vždy jen české. Do vojenské nemocnice v Alžíru dodal Profil kompletní řešení interiérů – tedy zdravotnický i laboratorní nábytek. Zakázka v hodnotě vyšších desítek milionů byla zatím největší v historii firmy. Rozhodně ale ne nejexotičtější – dodávala nábytek také pro hotel v Kazachstánu či pro polikliniku v Lusace v Zambii.

„V roce 2003 jsme začali exportovat, měli jsme tak vlastní zakázky na vybavení hotelů a rekreačních parků v Beneluxu, na Maltě, řeckých ostrovech, ve Frankfurtu nebo italské Parmě, kam jsme zase dodávali kanceláře. Nedávno jsme dodělali třeba dva hotely v Berlíně,“ říká Čermák. Do zemí se dostávali také s tím, jak děti zakladatelů začaly jezdit po světě, kde si hledaly stáže a občas tak přihrály i nějakou zakázku. „Alespoň si při studiu přivydělaly,“ směje se spoluzakladatel firmy.

Jednou za pár let ale Profil představí také vlastní kolekci. „Máme teď převahu projektových zakázek, ale potřebujeme to trochu zklidnit a víc prodávat naše vlastní produkty. U architektů mají většinou obrovský ohlas, běžní zákazníci o nás tolik nevědí. Vnímají nás jako firmu, která dělá jen na zakázku,“ vysvětluje Čermák. Klíčová je pro Profil nadčasovost a kvalitní provedení, stejně jako udržitelnost.

Hranice rodinného byznysu každopádně nemá meze. V roce 2001 tak Profil nábytek koupil budovu staré školy v Krkonoších a opravil ji na apartmány. „Oslovil nás kamarád, zda ji nechceme. Tak jsme se tam jeli podívat, ubytovali jsme se vedle. Líbilo se nám to, bylo to dostupné z Humpolce i z Prahy, tak jsme do toho šli a pak jsme to pět let opravovali,“ vysvětluje Čermák.

Apartmány si lze normálně pronajmout, ukazují ale také produkci obou společností – Profil nábytku i Schwestern. Někdejší škola navíc funguje vlastně i jako bezvadný benefit. Každý, kdo pro Profil pracuje, má po roce nárok na ubytování v hodnotě pět tisíc korun. Po třech letech v hodnotě patnácti. Projekt, který dostal název Stará škola, zachovává původního ducha stavby, jen je nyní opláštěný dřevem. Původní zůstaly dveře i masivní kamenné zárubně. Po letech pak škola dostala novou přístavbu a nabízí také venkovní saunu a bazén.

Na kontě má Profil a Schwestern také jednu maringotku. Čermák ji původně od rodiny dostal, aby si mohl odskočit od řízení firmy a vrátit se ke staré dobré truhlařině. Rodina ji mimochodem koupila od cirkusového klanu Berousků. Nakonec z toho vznikl další projekt. „Tu malou maringotku táta opravil a začali jsme ji používat. Nakonec se na ni každý ptal. Když ale něco takového naceníte, je to spousta peněz, pomalu jako když stavíte nový dům,“ líčí Šalamounová. Nakonec mají maringotky dvě – další koupil Čermákův syn – a obě pronajímají.

Maringotky na míru dnes Profil ani Schwestern nedělají, co už ale ano, jsou mobilní domky podle návrhu Studia Artikul. „Děláme je s hliníkovým pláštěm a sendvičovým zateplením, vnitřní vybavení je z bio materiálů a mají normální podvozek, takže se dají zapřáhnout za auto,“ říká Čermák.

Příběh čtyř truhlářů z devadesátých let má ale dopad nejen na úspěšnou firmu, ale také na současnou podobu Humpolce. Dílny, které si po rozpadu družstva museli řemeslníci pronajmout a později i odkoupit, dnes představují jakýsi brownfield v samotném centru města. Profil nábytek se před šesti lety přestěhoval do supermoderní haly, která stojí na jiném brownfieldu, u vlakového nádraží. V centru ale pořád vlastní obrovský areál.

„Potřebovali jsme do většího, chtěli jsme ale také snížit hlukovou zátěž ve městě. Prostor, který po nás zůstal, se opravil a udělaly se tam coworkingové prostory, které jsme pronajali. Přidali jsme vlastní nábytek, pak vznikla kavárna, celé se to nakonec otevřelo a lidi mohou areálem normálně procházet,“ popisuje Šalamounová. Plán je celý prostor zrevitalizovat. Aktuálně vzniká studie, která budoucnost místa určí, mělo by jít ale o kombinaci bydlení a komerčních prostor, aby to byl zkrátka soběstačný areál. Vzhledem k tomu, kdo za projektem stojí, zcela určitě se na něm budou podílet i nějací architekti.

„Byla to taková výrobní jizva ve městě. Poté, co se areál otevřel, představuje výraznou zkratku. Fungují tam ale i nejrůznější spolky nebo dětská skupina. Se ségrou a s bráchou jsme tam také revitalizovali takovou zahrádku a vytvořili prostor pro různé kulturní akce, které využívá jak kavárna, tak i další zájemci,“ dodává Šalamounová. Dnes je to tedy další důvod, proč do Humpolce přijet, v budoucnu pravděpodobně ukázka kvalitní přeměny kusu města.