České veřejné finance zažívají krizi, jakou nepamatují od vzniku samostatného státu. Celková bilance státního rozpočtu se totiž prohlubuje do ztrát, které se již počítají ve stovkách miliard korun, a tak mnozí volali po razantním zásahu. Ten minulý týden skutečně přišel a vláda Petra Fialy představila rozsáhlé daňové změny, souhrnně nazývané také jako konsolidační nebo ozdravný balíček.

Pakliže návrhy projdou Poslaneckou sněmovnou (což by vzhledem k vládní většině neměl být problém), změny pocítí téměř každý, například i včetně podnikatelů a investorů. Těch se budou týkat zejména dvě opatření – zvýšení daně z firemních výnosů z 19 na 21 procent a nově i zdanění výnosů z kapitálu – tedy typicky podílů ve firmě či akcií. Doposud byly takové výnosy chráněny časovým testem. Pokud tedy člověk prodal podíl po třech, respektive pěti letech, státu neplatil nic. Nově sice stále nezaplatí nic, ovšem pouze když jeho výnos nepřekročí 40 milionů korun.

Problematiku podrobně sleduje i podnikatel, investor a zastupitel v Jihomoravském kraji za Piráty Jiří Hlavenka. Celkově ozdravný balíček považuje za správný krok, byť pro jeho investorské aktivity bude zásadní až přímé vyznění zákona. „Je to lepší než dostat drátem do oka. Něco zkrátka bylo potřeba udělat a ten zhruba stomiliardový dopad bude zásadní,“ říká Hlavenka v rozhovoru pro CzechCrunch s odkazem na vládní výpočet. Ten říká, že už od příštího roku by díky opatřením měl stát zlepšit bilanci o 94 miliard korun.

Jaká vlastně byla praxe doteď, když člověk chtěl prodat podíl v nějaké firmě?
Stručně řečeno, pokud byl člověk vlastníkem nějakého podílu ve společnosti, ať už s ručením omezeným, nebo akciové, po uplynutí určité doby (takzvaný časový test v délce pěti let – pozn. red.) při prodeji inkasoval sto procent. Žádná daň tam nebyla. To je praxe, která tu byla dlouhodobě. A teď to vypadá, že se bude měnit.

To může pro někoho, kdo se v tom nepohybuje, skoro vypadat až jako daňová nespravedlnost, když člověk i při výrazném zisku nezaplatí státu nic. Není to svým způsobem anomálie?
Může na to být řada pohledů. Obecně se výnosy z kapitálu nedaní ve světě nějak výrazně, ale většinou se nějak daní. Takže ano, svým způsobem to anomálie je. Na druhou stranu, pokud například založíte rodinnou firmu a celý život ji táhnete, tak po celou její historii daníte jak mourovatí. Daníte zisk, mzdy, dividendy, takže pak je ještě otázka, jestli danit i to, co si vlastníma rukama vytvoříte. Někdo by mohl říkat, že je to dvojité, trojité zdanění. Na druhou stranu, práce je dnes už zdaněna celkem krvavě a nepřináší takovou hodnotu jako zdanění kapitálu – a tak by měl být víc zdaněný i ten.

Jedna z kritických výtek proti současnému nastavení je, že se tak mohli podnikatelé vyhýbat zdaňování dividend, mezd nebo zkrátka jiných typů odměn.
To je dobrý postřeh. Je pravda, že díky tomuto nastavení část podnikatelů volí strategii, že průběžně firmu nedojí ze zisku, ale peníze v ní nechávají, reinvestují a čekají, až ji někdo koupí. Námitka je to nicméně správná. Já si myslím, že nějaká úroveň zdanění kapitálu by být měla. Ostatně už máme zdaněný třeba výnos z prodeje cenných papírů.

Když se podíváme na nově představené opatření, je za vás rozumný krok takhle zdanit novou položku, tedy prodej podílu ve firmě?
Nechám si tu zatím trochu zadní vrátka, protože dosud nikdo neví, jaká přesně bude textace toho zákona. S kolegy jsme to už nicméně rychle konzultovali a mělo by to vypadat následovně. Řekněme, že v jednom roce investujete do firem A, B a C po deseti milionech korun a firmu D prodáte za 80 milionů. Když od sebe odečtete náklady a výnosy, dostanete bilanci 50 milionů. Z toho, jak to chápeme, by to znamenalo, že odvedete patnáctiprocentní daň z deseti milionů, které přesahují těch čtyřicet. Jinak by to nedávalo moc smysl, protože by se de facto danila i ztráta.

Kdyby to takhle teda bylo, tak je to za vás rozumně nastavená věc…
Asi jo. Je otázka, co je rozumné, ale já se s takovýmhle zdaněním umím smířit.

Mě to zajímá proto, jestli by toto nové daňové zatížení ovlivnilo nějaké vaše investorské rozhodnutí tak, že byste třeba vyčkával víc s prodejem, víc zvažoval…
Pokud by to bylo takto, tedy daň ze zisku a nikoliv z celé té sumy, tak u mně ne. Není důvod nějak měnit investiční strategie. Jsem smířený s tím, že výnos se daní, protože zkrátka stát nějak fungovat musí. Pokud tedy zdanění nebude excesivní a bláznivé, jsou to za mě obětovatelné peníze.

A umíte si představit i investorskou situaci, kde by na tom záleželo? Třeba u vašich kolegů?
Je to možné. Já typicky investuji do firem v té nejranější fázi, takže ztrátu buďto úplně odepíšu, protože to nevyjde, nebo je naopak výnos veliký, když to vyjde. Jsou ale různé tipy investorů, někteří třeba investují v pozdějších fázích do jistějších projektů nebo na burze či do nemovitostí a u nich procentuální výnos nemusí být tak velký. Počítají tak procentíčka a může je to odradit od investování v pozdějších fázích, protože si řeknou, že už se jim to nevyplatí.

Na to konto mě napadá, že by to možná mohlo nepřímo pozitivně podpořit investice v raných fázích. Protože když se to povede, investor zpravidla ta nízká procenta počítat nemusí.
To by nebylo špatné, ale podle mě už je to trochu divoká úvaha. Andělské investování je pořád v Česku takovou Popelkou, protože je to velmi specifický druh investování – mnoho lidí, co mají kapitál, totiž není na takovou míru rizika připraveno. Když dávám někam peníze, tak vím, že šest z deseti projektů úplně umře.

Už na podzim 2020 procházel sněmovnou pirátský návrh zákona, podle kterého se měly kapitálové výnosy zdanit sazbou 23 procent, a to už nad dvaceti miliony. Tehdy to nicméně poslanci zastavili ve třetím čtení…
Ano, na to si vzpomínám. Jsem především zastáncem toho, aby se tyto daně napříč Evropou harmonizovaly. Myslím si, že je to poměrně důležité, protože jinak mezi jednotlivými zeměmi začnou firmy běhat, tahat peníze přes Holandsko či Irsko – a začnou si s tím hrát.

Já se na to chci zeptat proto, že původní limit byl 20 milionů, teď to tedy bude dokonce 40. Proč ho tam vlastně máme? Byli totiž i podnikatelé, jako je třeba Jan Barta, kteří se přimlouvali za to, aby se prodej danil bez rozdílu částky.
Tak to je vlastně otázka určité sociálnosti státu. Chceme zdanit člověka, který si vybudoval nějakou živnost nebo relativně malou firmu a pak ji prodal svému příteli za deset milionů? Měli bychom mu na to sáhnout, nebo už je to pod rozlišovací schopnost státu a přišlo by nám to nefér? Není na to asi jasná odpověď, ale mně naopak přijde férové, že tam určitý limit je.

Ale pak je tedy asi k diskuzi, jestli 40 milionů není příliš.
On ten původní návrh byl už před pár lety, inflace se vším cukla nahoru, takže i to je potřeba brát v potaz. Ale ano, je fakt, že 40 milionů možná nezasahuje středně velké kapitálové výnosy. Cílem je ale především vybrat hodně peněz a myslím, že stát tím chtěl především dosáhnout na prodeje, kdy se firma prodá třeba za osm miliard a nemá z toho nic.

Jan Barta tehdy prezentoval i filozofii, že podle něj je prostě potřeba dlouhodobě více zdanit kapitál a méně práci. Je za vás tenhle poměr uspokojivý? Nezdaňujeme tu práci pořád strašně moc?
Myslím si, že tohle je dokonce problém celého vyspělého světa. Velké zdanění práce pochází z dob, kdy právě prací vznikala největší hodnota. V dnešní době by to ale znamenalo, že postupem času bychom museli zdaňovat i roboty, protože ti budou vytvářet hodnotu a na lidi už nezbude skoro nic. Takže ano, myslím si, že těžiště zdanění by se mělo víc přesouvat směrem ke kapitálu. A netýká se to jenom Česka.

Daní z nemovitostí se fetišisticky bojíme

Dalo by se říct, že o zlepšení tohoto poměru se vláda snaží i v dalších opatřeních balíčku. Třeba když se poprvé za dobu samostatné České republiky sáhne do zdanění příjmů firem z 19 na 21 procent. Je tohle za vás rozumné opatření?
Tohle mě trochu překvapilo, nečekal jsem, že k tomu vláda sáhne. Zaprvé – ta dvě procenta nejsou tak zásadní, aby dokázala se schodkem nějak dramatickou hnout. Zadruhé – ve většině zemí vyspělého světa jsou tyto korporátní daně ještě vyšší (např. Francie 33,3 procenta; Dánsko 25 procent; Belgie 33 procent – pozn. red.). V USA mají několik pásem a v některých případech je celkové zdanění nad padesáti procenty. U nás se nižší sazba odůvodňovala i tím, že jsme byly mladá, rozvíjející se ekonomika, která potřebovala růst. Tohle opodstatnění ale podle mě již pominulo, a tak je potřeba, aby se firmy o zisk více podělily.

Na závěr obecněji. Máte přehled v podnikatelské i veřejné sféře, je tedy podle vás balíček celkově dobře sestavený?
Já bych to asi ohodnotil lakonicky českým výrazem, že je to lepší než dostat drátem do oka. Něco zkrátka bylo potřeba udělat a ten zhruba stomiliardový dopad bude zásadní i proto, že se bude opakovat každý rok. Ještě asi můžeme čekat nějaké vykostění návrhů v některých detailech, ale zásadě za mě balíček v pořádku. Nicméně bych přivítal, kdyby byl v některých ohledech trochu radikálnější.

V čem?
Zásadní chyba, která byla učiněna někdy ke konci vlády Andreje Babiše, je, že se zasáhlo do daní fyzických osob takovým způsobem, který pomohl lidem s vysokými příjmy. To je podle mě zkrátka špatně a má se to vrátit. Také si myslím, že velké úniky má stát v oblasti živnostníků, typicky programátorů, kteří berou šestimístné částky. Což o to, zaslouží si to, ale vykonávají práci pro jednoho zaměstnavatele a kdejaký dělník má daňové zatížení větší, přestože oba využívají služeb státu stejně.

Třetí věc jsou pak daně z nemovitých věcí, kterých se fetišisticky bojíme. Trochu se zvednou, ale jde o to, že daň není procentuální, nýbrž fixní částka, která s přibývající inflací bude postupem času směšná. Je to daň, která přitom dává smysl – když vám roste cena nemovitosti, není to zpravidla jen vaše zásluha, ale i toho, jak se rozvíjí okolí. Byl bych mnohem radši, kdyby se tahle daň posunula, než aby daň z příjmu mlátila tu část společnosti, která žije od výplaty k výplatě.

Takže voláte ještě po větších změnách…
Napjatě pořád čekám na skutečné velké transformační politiky, které by nás alespoň přiblížily zemím, jako je Holandsko nebo Dánsko. Nevidím je už několikátým rokem a přijde mi to fatální.  To mi vadí nejvíce, protože se pořád jedná o nějaké tunění malých procentíček a paragrafů. Ale dočkáme se skutečně nějakých transformačních politik, nebo budeme jen středoevropským průměrným chlívkem?