Pro ty, co seděli doma a čekali, až se svět okolo zase otevře, mohl být rok 2020 nekonečný. Pro podnikatelku Kate Pljaskovovou, která pochází z Prahy, byl letošní rok jedním z těch nejrychlejších. „Letošek utekl extrémně rychle. Už je mi 32,“ načíná náš rozhovor Kate, když se jí ptám, jaký rok má za sebou.

Na počátku pandemie založila společnost Fair HQ, tedy headquarters (velitelství, chcete-li v češtině) pro rovné příležitosti. Její projekt získal investici pro zakladatele od britského fondu Forward Partners ve výši půl milionu liber, tedy kolem 14,5 milionu korun, a má tak velmi slušně nakročeno.

Za pouhé tři měsíce vývoje dodal Katin tým platformu, za kterou již firmy platí roční předplatné, přičemž cílem Fair HQ je posílit rozmanitost talentů, inkluzivitu minoritních skupin a rovnost příležitostí ve firmách. Právě to jsou totiž podle průzkumů klíče k většímu profitu, rychlejšímu přijímání inovací a snadnějšímu vstupu na nové trhy.

Že jazyky otevírají dveře, věděli moc dobře už rodiče Kate, kteří sami často cestovali do zahraničí. Svou dceru proto přihlásili na hodiny angličtiny již v třech letech. A perfektní znalost světového jazyka se jí vyplatila hned při prvním zaměstnání. Od 19 let pracovala Kate na plný úvazek v programátorské firmě JetMinds, kterou následně koupilo americké Vendavo.

„Americký startup do mě vkládal velké naděje. Z velké části asi proto, že jsem měla bezvadnou angličtinu,“ popisuje Pljaskovová, která po akvizici povýšila na pozici vedoucí HR pro Evropu. Pod jejím vedením se firmě podařilo vyrůst z 36 lidí na 150, a to jen v Česku.

Místo diplomatky startupistka

Vedle práce stíhala Kate také studovat. Na VŠE se věnovala mezinárodním vztahům, politice a diplomacii, protože odmalička snila, že se stane diplomatkou. Její prarodiče žijí v Izraeli a jako malá se o ně vždy bála. Probíhala tam totiž válka a ona je nemohla navštěvovat. Dětský sen, že jako diplomatka vyřeší blízkovýchodní konflikt, se však rozplynul při střetu s diplomatickou realitou.

Na české ambasádě v Izraeli a na stáži v ženevské centrále Světové obchodní organizace pochopila, jaký skutečný vliv má diplomat a jak vypadá jeho běžný den. „Zjistila jsem, že to není zdaleka tak zábavné a zajímavé. Struktura je dost hierarchická, diplomat nemá žádnou vlastní vůli a jeho práce má málo dopadu na reálný svět. Primárně zapisuje poznámky, často navíc na papír. Technologie tam ještě úplně neprorazily, alespoň v té době,“ glosuje Kate.

Nemožnost reálně ovlivňovat věci a efektivně využívat čas byla pro tehdy jednadvacetiletou HR ředitelku progresivní technologické firmy neskousnutelný problém. „Svět nebude měnit diplomacie, ale technologie. Ta přibližuje, globalizuje a bude přinášet samozřejmě i mnoho nových konfliktů,“ domnívá se Kate.

Namísto ambasády tak po dokončení studia zamířila pracovat pro technologické startupy nejprve do Berlína a potom do San Franciska, kde žila v jednom pokoji, v bytě pronajatém přes Airbnb, a pracovala osmnáct hodin denně. Spousta odpovědnosti, málo peněz, nedostatek spánku a pohybu vedly k rychlému vyhoření. „Byla to dobrá učící křivka,“ vzpomíná dnes na těžké časy Pljaskovová.

Právě tato zkušenost ji totiž přivedla k jejímu prvnímu vlastnímu projektu Liwely, což byla aplikace na měření a mapování duševního zdraví a posílení odolnosti vůči stresu. Po přestěhování do Londýna se setkala s investorem, který pracoval na podobném projektu, avšak pro firemní zákazníky. Dohodli se na sloučení firem a stali se z nich společníci.

Pracovní vztah to však nebyl jednoduchý. Společník byl mnohem starší ex-CEO velké korporace, vlastnil většinu podniku a začal si brzy dělat, co se mu zlíbilo. Bez výběrového řízení třeba najal nového generálního ředitele, který byl též padesátiletý britský muž. „Bylo pro něj mnohem pohodlnější bavit se s ním než se mnou, mladou holkou z východní Evropy,“ ohlíží se zpět Pljaskovová.

Po mnoha pokusech o vyjednávání a poté, co byla mnohokrát označena za nekompetentní a komplikovanou osobu, se Kate rozhodla investovat energii jinam. „Kompetentní rozhodně jsem. Firmu jsem vybudovala a vedla vývoj tří aplikací,“ zmiňuje. Když ze své pozice odcházela, zjistila, že v podobné situaci nebyla sama.

„Bavila jsem se s různými zakladateli, kteří odešli z vlastních firem kvůli společníkům, ženami i muži, a zjistila jsem, že ženy mají diametrálně jiné zkušenosti. Ženy sdílely, jak se cítily podceňované, vyjednávání se vlekla, byla nepříjemná a mnohdy agresivní z druhé strany. Naopak muži většinou spory vyhráli. Často je řešili i soudní cestou,“ popisuje.

Životní mise

Byla to tedy její vlastní zkušenost, která Kate pomohla pochopit životní misi a věnovat pozornost společenské otázce rovných přístupů a příležitostí. Rozhodla se, že pomůže ženám ve vyjednávání, a proto založila platformu She Wins, v rámci níž proškolila 1 700 žen v korporacích jako Spotify, Dell, PWC či Deloitte. Ohlas byl skvělý, ale brzy zjistila, že tudy cesta k velkému dopadu nevede.

„Dělali jsme školení ve firmách. Ženy si pak byly schopny vyjednat vyšší mzdu, ale daleko větší smysl by dávalo, kdyby firmy změnily své procesy, které podporovaly předsudky vůči ženám a jiným minoritám,“ je přesvědčená Pljaskovová. Proto začala uvažovat o jiném formátu a letos v dubnu přišla s platformou Fair HQ, která necílí na marginalizované skupiny, nýbrž na firmy.

„D&I, tedy diverzita a inkluze, je teď jeden z hlavních předmětů diskuze a strategie ve firmách, ale málokdo ví, jak to všechno pojmout. A právě tady může mít Fair HQ největší dopad,“ myslí si dvaatřicetiletá žena. Zatímco na národních a nadnárodních úrovních se snaží problematiku rovnoprávnosti řešit politici skrze legislativně dané kvóty, Fair HQ na to jde jinak.

Ukazují totiž firemnímu vedení pravidelně objektivní data o tom, jak si vedou v diverzitě a inkluzivitě oproti standardu na trhu a oproti podobným společnostem. Platforma je postavená zejména na vyhodnocování dat a právě tady Kate vyzdvihuje moc technologií.

„S konzultantem by to trvalo tři až čtyři měsíce, my zvládneme ukázat firmě D&I data už za tři hodiny,“ poznamenává. Firmy nejprve vyplní dotazník ohledně jejich procesů v řízení lidí, jako je nábor, povyšování, propouštění, stížnosti zaměstnanců. „V dotazníku se ptáme na 170 otázek, z nichž každá odpověď je na základě vědeckých dat rozdělena do jedné ze dvou kategorií. Buď vede k lepší, nebo k horší diverzitě,“ říká Kate.

Následně firma s Fair HQ sdílí 50 dokumentů týkajících se interních procesů, v nichž jsou například otázky při výběrovém řízení pro kandidáty, popis jednotlivých pracovních činností či mzdový systém. „Jinými slovy firma dokazuje, že to, co uvedla v předchozím dotazníku, skutečně dělá,“ vysvětluje zakladatelka s tím, že v režimu beta verze zatím vyhodnocují dokumenty manuálně a další data pak získávají od zaměstnanců.

První část mapuje jejich zkušenost s inkluzí a firemní kulturou, druhá část je zaměřena na zkušenosti s procesy onboardingu, mzdy, přístup k růstu a tak dále. Třetí část sbírá a vyhodnocuje jejich demografická data, jako jsou genderová identita, etnický původ, vzdělání, věk, víra, sexuální orientace a další.

Datové výstupy firma ohodnotí podle externích a interních standardů pro dané odvětví a lokalitu. Tato data následně propojí s daty, která o sobě sdělila firma. Ve Fair HQ také porovnají rozdíl mezi zkušeností zaměstnanců z minoritních a majoritních skupin. Čím větší rozdíl, tím nižší skóre.

„Žádné firmě explicitně neříkáme ‚musíte nabrat‘ například takové nebo makové procento lidí asijského původu. Ukazujeme jim externí standard, jak jsou na tom oproti jiným firmám, naše skóre a také analýzu zkušeností současných zaměstnanců v jednotlivých skupinách,“ popisuje Kate. Následně firmy obdrží seznam možných doporučení na změny, které eliminují předsudky a zvýší možnosti pro zaměstnance a kandidáty ze znevýhodněných skupin.

U náborového procesu je to třeba anonymizace CV. „Anonymizace je jedna věc, ale ještě lepší je CV vůbec nepoužívat. U nás ve Fair HQ jsme nikdy žádné CV neviděli,“ usmívá se šéfka pětičlenné firmy. Náboráři podle ní často diskriminují zcela nevědomky. Problém navíc není pouze v negativní, ale i pozitivní diskriminaci, tedy upřednostnění kandidáta na základě sympatií. Jednoduše řečeno, jsou podobní jako náborář.

Další snadno aplikovatelnou intervencí je zvýšit zastoupení účastníků z marginalizovaných skupin na konferencích a dalších firemních akcích nebo rotace vedoucích týmových setkání. Diverzita a inkluze se přitom podle Pljaskovové zdaleka netýkají jen marketingu a HR, jak je často firmy vnímají, nýbrž celého fungování dané společnosti.

První investice a velké plány

„Statistiky ukazují, že složení firmy má ohromný efekt na byznys strategii a její výstupy. Ty, které jsou víc diverzitní a inkluzivní, mají o 21 % lepší profit, jsou rychlejší v ovládání a vytváření inovací, vstupu na nové trhy, rostou rychleji a jsou zajímavější pro investory. Ty, které diverzitu nereflektují, stagnují a dost často umřou. To si uvědomují i investoři,“ říká podnikatelka.

Primární pozornost by firmy dle zakladatelky Fair HQ měly klást na samotný management, kde je diverzita zcela rozhodující. „Firmy jsou jako rodiny, když něco dělají rodiče, děti to okopírují. Když lídři nepodnikají kroky k diverzitě a inkluzivitě, celá firma se bude chovat podobně,“ podotýká.

Kate Pljaskovová rozvíjí svůj nový byznys v Londýně, kde žije již pátým rokem. „Jsme 100% remote firma, což je super. Má to však kromě benefitů i svá úskalí. Půlku svých kolegů jsem ještě ani nepotkala naživo. Musíme hodně investovat do osobních vztahů a vytvářet prostředí pro kolaboraci a přátelské diskuze, které nejsou jen o práci,“ zamýšlí se zakladatelka Fair HQ.

Platformou přitom cílí zejména na trh ve Velké Británii a připravuje se na expanzi do Spojených států, protože Evropa je podle ní v této problematice ještě v plenkách. Byť je teprve na startu, už má za sebou první úspěchy, včetně zmíněné první investice ve výši 14,5 milionu korun.

Tu získala díky programu pro zakladatele firem ve venture kapitálovém fondu Forward Partners jako historicky první zájemce, protože v předchozích dvou letech si investoři nikoho nevybrali. Svůj úspěch přičítá Pljaskovová hlavně tomu, že vsadila na doporučení. Napsala všem lidem, kteří ji znají a do kterých VC v minulosti investoval. Ti ji osobně doporučili a vyšlo to.

Téma diverzity však hrálo nepochybně taktéž velkou roli, neboť Forward Partners se stali rovnou jedním z prvních klientů Fair HQ. První produkt pomohlo vyvinout 100+ firem, z nichž si tým vybral i první platící zákazníky.

„Pandemie se ukázala být krutá specificky ke společensky znevýhodněným skupinám – ženám, etnickým menšinám, lidem s postižením a podobně. Tato situace vytvořila velký tlak na společnost a jedním z důkazů může být aktivování hnutí #blacklivesmatter v Americe, které donutilo mnohé politiky a firmy k zamyšlení a aktivitám, které možná již dlouho odkládali,“ dodává Pljaskovová.

Aktuálně Fair HQ běží v beta verzi, zdokonalují produkt na základě uživatelské zkušenosti a sbírají potřebná data ke zpřesnění datového modelu. V únoru by pak chtěli spustit plnou verzi, kterou plánují napojit na další systémy, které již firmy využívají. Cenový systém zatím ve Fair HQ testují. Jisté je jen to, že čím větší firma, tím vyšší cena. Pro firmy do 50 zaměstnanců nyní stojí roční předplatné v minimální výši 2 500 liber (v přepočtu přibližně 73 tisíc korun). V budoucnu přibude i předplatné na měsíc.