Energetická budoucnost může být podle Jiřího Hlavenky v plovoucích větrných elektrárnách na moři. Vystudovaný energetik, investor, miliardář, člen pirátské strany a také radní Jihomoravského kraje pro oblast vědy, výzkumu, inovací a IT míní, že pro Česko to nutně nemusí znamenat závislost. I na našich horách se podle něj větrníky uživí. „Jih země zase není špatný pro soláry,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Hlavenka.

Do projektů investuje i podle toho, jestli mají nějaký veřejný benefit. Budoucnost vidí i ve vertikálních farmách, v nichž je možné pěstovat čerstvou, zdravou a chutnou zeleninu v blízkosti spotřebitele. „Díky technologii to můžeme udělat i v našich podmínkách, neničíte krajinu, má to spoustu benefitů. Přijde podle mě doba, kdy bude hospodaření, snad kromě obilnin, kompletně pod střechou. Výhoda je, že to máte plně pod kontrolou – jste nezávislí na počasí,“ líčí.

Z jaké pozice se dá pro životní prostředí udělat víc, z pozice byznysmena nebo z pozice politika?
Záleží na velikosti. Nejvíc můžete udělat z pozice ministra životního prostředí nebo premiéra, protože můžete prosadit legislativní změny s dopadem na celou společnost. To se byznysmenovi, třeba i velkému, nikdy podařit nemůže. Vždycky před sebou bude mít jen výřez dané problematiky.

Něco se dá ale určitě udělat i na lokální úrovni, nebo ne?
Dá, ale málo. Vztahuje se to totiž vždy jen k jednomu území, takže cokoli děláte má dopad jen na jeden ze čtrnácti krajů. A to je málo. Dá se toho ale udělat dost v tom smyslu, že má kraj velké možnosti v boji proti suchu a může pracovat s obcemi. 

Co tedy děláte v Jihomoravském kraji?
Pracujeme například na ekologizaci krajských budov, což jsou většinou velké domy, ať už školy nebo nemocnice, které můžeme upravit za relativně malé peníze, navíc s dobrou investiční návratností. Takže děláme to, co je dnes už skoro samozřejmost – dáváme fotovoltaiku na střechu, baterie nebo tepelná čerpadla do sklepa. Budovy tak začínají být energeticky soběstačné nebo minimálně nepotřebují tolik energie z vnějších zdrojů. Šetří to hodně peněz a je to také dobrý způsob boje s klimatickou změnou, protože snížíte množství energie, které musíte jinak v tom obřím elektrárenském systému vyrobit. 

Jak moc velký přínos to ale má?
Významný, když to uděláte na opravdu velkém množství budov. Jsem vystudovaný energetik, a dokonce jsem to i propočítával. 

Co vám vyšlo?
Že pokud by se takto ekologizovaly jen veřejné budovy v Česku, ušetřili bychom jeden blok Dukovan. To je přesně ten jeden blok, co se má stavět. Teoreticky bychom ho tak nemuseli mít. I když je potřeba vzít v úvahu také nestálost obnovitelných nebo bateriových zdrojů.

Co dál může dělat kraj?
Nyní diskutujeme s komerčními firmami, aby se v katastru obcí, kde to je vhodné, chystaly projekty komunitní energetiky. To znamená, že obec by měla menší výrobnu, větrnou, fotovoltaickou nebo kombinovanou a energii, kterou si vyrobí, by distribuovala svým občanům. To jim v konečném důsledku výrazně zlevní energii. Tím můžete například dosáhnout i toho, že když někomu za domem stojí větrník, už jim nebude tolik vadit, protože díky němu mají o polovinu levnější elektřinu. Kraj v tom dělá takového metodického hybatele, takže jednáme s firmami, připravujeme předběžné projekty nebo odborně pomáháme obcím. 

Je skloubení politiky s byznysem ideální pro takové projekty?
Myslím si, že ano. Politika se nemá stydět jednat s byznysem, když jedná ve veřejném zájmu. Ono to ani odpárat nejde, protože vždycky bude někde figurovat byznys. Politici by měli zajistit metodickou podporu, udělat otevřené výběrové řízení a iniciovat diskuzi. To je správné, a naopak by to politici měli dělat ve velkém.

Velký problém české krajiny je podle vás agresivní hospodaření zaměřené na maximální okamžitý výnos s co nejmenším nasazením peněz, lidí a techniky. To je ale vlastně standardní byznysový postup, nebo ne?
Může to tak být. Když necháte byznysu zcela volnou ruku, začne maximalizovat svoje výnosy, bez ohledu na to, jaké škody působí. Když někdo plundruje krajinu, má stát přijít a říct, že jsou nějaké podmínky. Například že půda se musí vracet ve stejné nebo lepší kvalitě. 

Jak byste takovou věc ohlídal?
Můžete třeba měřit množství organických látek v půdě. Vyčerpání půdy je na stovky let nevratný proces, za to by měla být minimálně pokuta. Stejně tak za to, když někdo hospodaří na obrovských scelených lánech, protože kvůli tomu mizí z krajiny biodiverzita. Navíc to musíte častěji ošetřovat chemií, která pak končí v podzemní vodě a pijete to vy i já. Řešením je hnojení humusem nebo pěstování meziplodiny. To dělá ve velkém Rakousko a vůbec jim to nevadí a jsou efektivní. 

Zemědělství je také hodně ovlivněno dotacemi, díky kterým máte velkou páku. Můžete třeba říct, že snížíte dotace na plochu a zvýšíte dotaci na vejce, sýry, koncové masné výrobky, na lokální potraviny nebo na ovoce a zeleninu. Je to pracné, ale má to přidanou hodnotu a navíc to neplundruje krajinu. To je ale věc státu, nikoli kraje. 

Některé ty věci už zavedl teď už bývalý ministr zemědělství Miroslav Toman. Plocha, na které může být pěstovaná jedna plodina, se zmenšila na třicet hektarů, podporuje se pěstování ovoce a zeleniny, i nektarodárné biopásy či zatravňované plochy. To je přeci to, o čem mluvíte?
Je to málo, západní Evropa je v tom nesrovnatelně dál. Třicet hektarů na jednu plodinu je pořád hodně, když jezdíte po české krajině, pořád vidíte nekonečné pásy. Naopak v Nizozemí, což je zemědělská velmoc, vidíte rozsekané malé plochy, mezi tím remízky, stromy. Nic z toho jim nepřekáží v dosahování vysokého profitu. Problém je, že zemědělství je v rukou obrů, kteří zároveň sedí ve vládě. Je to do očí bijící, například to, jak minulá vláda brojila proti zastropování. 

Na druhou stranu ten argument je poměrně jasný – jsou větší plátci daně a významní zaměstnavatelé a malé podniky by to samy neutáhly.
Ano, všichni poukazují na to, že jsou velcí zaměstnavatelé a je proto třeba si jich vážit. Myslíte si ale, že by tu krajinu jinak nikdo neobdělával? Cestu by si jistě našli. Možná by došlo k fragmentaci velkých na malé, což je mimochodem přesně důvod, proč existují zemědělské dotace. Společná zemědělská politika vznikla kvůli nátlaku Francie na záchranu malých rodinných farmářů, kterým se hospodaří těžko, současně ale dotvářejí kolorit venkova. Bydlí na vesnici, kolem mají pole, zaměstnávají lidi a vyrábí několikátý druh francouzského sýra nebo vína, přitahuje to turisty. U nás je to dnes zvráceně obrácené a peníze pobírají velkokoncerny, které k dané lokalitě ani ke krajině nemají žádný vztah. Je to pro ně výrobní prostředek. Je to tedy standardní pláč, který ale není moc relevantní. Je to o nastavení.

Ano, ale dopad by to mělo i na běžného spotřebitele, protože by se zvedly ceny. Kupní síla tady a ve Francii je přeci jiná?
Změny by měly přicházet postupně a kontrolovaně. Můžete například každý rok snižovat dotaci na plochu o pět procent a zároveň o šest zvýšit dotace na koncovou výrobu. Ještě důležitější je, že můžete přestat podporovat plošnou výrobu, plošnou polní produkci a místo toho dát dotaci na finální výrobky, protože lidé nejedí pšenici, ale vajíčka a maso. Není nakonec důvod, aby byly potraviny dražší. 

Třeba klecové chovy slepic se zakázaly a předpoklad je, že zákazník si za vejce připlatí.
Vejce jsem teď zrovna kupoval a jedno stálo dvě koruny. Pytlík brambůrků stojí pětatřicet. S výjimkou drahého masa, jsou základní potraviny pořád levné. Problém je, že utrácíme peníze za hotové výrobky, a ty jsou drahé. I kdyby ke zdražení potravin došlo, nebude to dramatické, možná deset patnáct procent. A je to podle mě správné, protože potraviny, zejména pak maso, mají obrovský vliv na životní prostředí.

Ohlížíte se jako investor na to, jaký mají firmy přístup k zeleným tématům?
Ano, je to pro mě velké významné plus. Proto mě například neláká krypto. Nevidím za ním ani stín veřejného benefitu. Nejde mi ale jen o to, aby to bylo zelené, zlepšování světa se děje na mnoha úrovních. Může to být projekt sociální, vzdělanostní, kulturní. Na mě pak je, abych vyhodnotil, co ten benefit přináší a co ne. Do jisté míry je to samozřejmě subjektivní. Projekty, které mají nějaké takovéhle minus, jsou pro mě naopak už nezajímavé a řeknu si, že do nich nepůjdu. 

Vaše investice se částečně týkají i zemědělství, o kterém jsme teď mluvili. Před časem jste investoval do projektu chytrého zemědělství. Je v něm podle vás budoucnost a únik směrem k udržitelnosti?
Projekty precizního zemědělství, kdy dávkujete hnojiva přesně tam, kde je to potřeba, namísto aby se sypala plošně, velice výrazně pomohou s kvalitou a efektivitou zemědělství. Jednoduše nás to bude stát méně, bude to mít menší dopad na klimatickou změnu, bude méně jedů v krajině. Není to ale nic přelomového. Pak jsou i metody revoluční, jako například vertikální farmy pod střechou, které dodávají skvěle chutnající rajčata nebo mikrobylinky, které vozíme z Itálie. Je to tedy způsob, jak vyrobit fantastickou, zdravou, chutnou a čerstvou zeleninu v blízkosti spotřebitele. A díky technologii to můžeme udělat i v našich podmínkách, neničíte krajinu, má to spoustu benefitů. Přijde podle mě doba, kdy bude hospodaření, snad kromě obilnin, kompletně pod střechou. Výhoda je, že to máte plně pod kontrolou – jste nezávislí na počasí.

Velkým tématem je elektromobilita, přitom její prvopočátek je u energie a výroba elektřiny je zodpovědná za více než 25 procent emisí oxidu uhličitého. Nepřemýšlíme o zelených tématech špatně?
Jsem přesvědčený, že elektromobilita je nevyhnutelný směr. Fosilní paliva, zejména nafta, ropa, benzin, budou dražší a dražší. Za druhé jsou pod kontrolou zemí, které moc nemáme rádi. Což je nekomfortní, protože se neustále bojíte, že někdo zavře kohoutek. I to je velmi důležitý důvod, proč od fosilních paliv ustoupit. Máte pravdu, že v momentě, kdy se elektřina nevyrábí efektivně, není dobrá ani elektromobilita, ale není to ani o nic horší. Elektřina se v uhelných nebo jaderných elektrárnách vyrábí s poměrně vysokou účinností. Uhlíková stopa energie, zejména pak z jaderných elektráren, by měla být v důsledku daleko menší. 

Čím jezdíte vy?
Mám plug-in hybrid s velkým dojezdem. Doma mám na střeše solární panely, takže si většinu energie vyrobím ze slunce. Nemůže to dělat každý, ale může to dělat spousta lidí, minimálně každý, kdo má rodinný dům. Postupně bude podíl obnovitelných zdrojů větší a větší, otázka je, jestli to bude stačit na zvýšenou poptávku po elektromobilech. Řekl bych, že možná ne, a že bude možná nutné v mezičase využívat jádro. Je v tom pořád spousta neznámých. 

V čem spatřujete budoucnost?
Ukazuje se, že fantastickým zdrojem energie jsou plovoucí větrné elektrárny na moři, kde enormně fouká. Jestli někdo vymyslí, jak energii uchovávat, může to být řešení. Vždycky ale říkám, nebavme se o cíli, ale o cestě. Nevíme, kde budeme za deset nebo dvacet let, každý rok ale uděláme nějaký pokrok. 

Mořské větrníky jsou hezká věc, ale jak se s tím mají vypořádat vnitrozemské státy?
Stejně, jako se s tím vyrovnaly státy, které neměly zdroje uhlí. Vždycky je to tak, že někdo má lepší výchozí podmínky. Ale pro větrné elektrárny vůbec špatné podmínky nemáme, jsme hornatá krajina, fouká tady dost. Využití na hřebenech je větší, než si myslíme. Jih země zase není špatný pro soláry. Navíc vždy můžeme být těmi, kdo dodávají technologická řešení. Můžeme mít třeba bateriová nebo jiná úložiště a nechávat si za ukládání zaplatit. Bez určité spolupráce zemí se v budoucnu neobejdeme, Evropa je k tomu skvělé místo. 

Už jste to sám zmínil, vystudoval jste jadernou energii. Vnímáte ji jako zelenou?
Určitě ji vnímám minimálně jako nazelenalou. Stoprocentně zelená není, protože náklady na výstavbu elektrárny, včetně uhlíkové stopy, jsou gigantické. Cokoli stojí hromadu peněz, stojí i hromadu uhlíku. Primární cíl je tedy zlevnit výstavbu. Pokud se podaří projekt malých modulárních reaktorů, může to být několikanásobné snížení ceny. Obávám se ale, že zdrojů budeme potřebovat víc.

V čem jako investor vidíte velký potenciál?
Velký vliv na životní prostředí má zemědělství, které má dopad i na devastaci krajiny. Pak je to doprava, kterou čeká velká revoluce směrem k autonomii. Důležitým faktorem bude, pokud se v Evropě podaří vytvořit vysokorychlostní vlakovou síť, kde vlaky pojedou tři sta kilometrů v hodině. Vymaže to velkou část letecké dopravy. Pak je spousta menších věcí, jako třeba čtvrtá průmyslová revoluce, která zefektivní výrobu a sníží tak energetickou a materiálovou náročnost. Zajímavé bude sledovat také různé projekty, které se týkají alternativního masa, které se dříve nebo později podaří vyvinout tak, že z poloviny zemědělské plochy budete moci udělat louku, les, pastvinu nebo cokoli jiného. 

Zásadní roli v tom asi sehrají inovace, že?
Inovace a investoři.