Mad Max: Zběsilá cesta byl adrenalinem a benzinem nacpaný videoklip, kde vybuchovala auta i lidi, plameny šlehaly a postapokalyptičtí šílenci hráli na elektrické kytary. O nic víc v něm nešlo – a bylo to super. Nová Furiosa: Sága Šíleného Maxe je oproti tomu víc film. Snaží se vyprávět, vysvětlovat a víc se v ní mluví. Jasně, stále v kulisách australské apokalypsy. Ale už tomu chybí šťáva.

Stojí za to jít na Furiosu do kina? Určitě, pořád to je blockbuster, který má všechno, co si na velkém plátně užijete. Devětasedmdesátiletý (!!!) George Miller opět natočil film, kde jsou honičky, pompézní záběry na zničenou zemi, haldy šílenců a živořících lidí, jejich podivná města a bizarní postavy. Jen zapomeňte na Zběsilou cestu a připravte se na víceméně postapokalyptickou klasiku, která chce všechno hezky uvést, objasnit i si zafilozofovat o povaze lidství.

Furiosa proto vypráví příběh dívky, která se jako malá dostala z jednoho z posledních idylických míst do spárů pouštních nájezdníků. Vyrůstá mezi nimi, učí se, jak přežít, a brzy v sobě objeví i velký talent pro všechno motorové. Nikdy ale nepřestane usilovat o to, aby se dostala zpátky domů. A to napříč pěti oddělenými částmi, které jednou ukazují mládí Furiosy, jindy třeba jednu megahoničku jako z Fury Road, naznačí ale taky, co vedlo ke zkáze světa, a na konci se pak vše nachystá k plynulému navázání na starší film.

Jenže po hodině a půl se podíváte na hodinky, protože už budete mít pocit, že film vrcholí… A zjistíte, že vás ještě šedesát minut čeká. Furiosa: Sága Šíleného Maxe se prostě místy docela vleče – což je u benzinem smrdící psychoapokalypsy neodpustitelné. Navíc je to prequel filmu, ve kterém se o spoustě věcí, co zrovna sledujete, už mluvilo. Takže víte, kam to všechno míří, a chybí vám to správné napětí.

Foto: Vertical Entertainment

+5

Mladou Furiosu, kterou v téměř deset let starém snímku hraje Charlize Theron, tentokrát ztvárnila Anya Taylor-Joy, jež film samozřejmě i vehementně propaguje. O to větší možná bude překvapení, že se její tvář objeví až po docela dlouhé chvíli. Do té doby je Furiosa malá holka a možná i vás napadne škodolibá myšlenka, jestli se filmem nakonec nemihne stejně rychle jako druhou Dunou.

Její výkon navíc není kdovíjaký. Furiosa je v jejím podání sice sošná a stoická a tolik toho neřekne, výsledek je ale docela plochý. Že je i Furiosa šílená, se tak spíš než z toho, že byste to viděli, dozvíte z komentáře vypravěče (ano, film má i jeho). Nemluvný Tom Hardy, který za celou Fury Road řekl asi třikrát „hmmm…“, byl zajímavější.

Kdo je ale naopak skvělý, je Chris Hemsworth coby pouštní superpadouch Dementus. Ten jako by vznikl spojením Jacka Sparrowa a Jokera. Má v sobě poťouchlý, místy opravdu až opilecký humor a schopnost se i ve vážné situaci zachovat nepatřičně vtipně. Zvládá velkohubé proslovy ke svým vražedným nohsledům i smířlivý tón k vystrašené dívce… Ale pod tím vším skrývá krutost a zlobu a chladnokrevnost, bez které se vládce spáleného světa neobejde. A vy mu to všechno věříte a těšíte se, kdy se zase dostane do záběru.

Co se Furiose také daří na výbornou, je vykreslení postapokalyptické Austrálie a radioaktivního šílenství, které ji zachvátilo. Není nouze o rezavé bodáky, motorky zkrášlené lebkami, napíchnuté mrtvoly nebo všudypřítomné plamenomety a mutanty. Po skvělém seriálovém Falloutu je to v tomhle ohledu další povedené postapo.

Nad tím vším se navíc vznáší úvahy o tom, jak se lidskost rozpadá a co dělá člověka člověkem. Ovšem je otázka, zda ve filmu o náklaďácích s turbořemdihem je tahle rovina, která všechno zpomalí, nutná.