Star Wars byly od začátku o rebelii, vzepření se tyranské moci a prolomení všudypřítomné kontroly. Časem se ale chtě nechtě samy staly franšízou, která svazuje kreativitu a je neochotná vydávat se za dávno vytyčené hranice svých ikonických postav nebo dějových vzorců. Je proto příznačné, že Andor, seriál o počátcích odboje proti galaktickému Impériu, se radikálně vzpírá tradicím. A je díky tomu tím nejzajímavějším, co se ve světě Star Wars událo za velice dlouhou dobu.

Novinka, pojmenovaná po postavě zloděje a pašeráka Cassiana Andora, začíná čtyři roky před událostmi filmu Rogue One: Star Wars Story. Hlavního hrdinu sledujeme, jak se kvůli rostoucímu tlaku ze strany režimu radikalizuje a připojuje se k tajné operaci podrývající moc Impéria. Prakticky stejný prostor jako on ale dostává také několik dalších postav z různých úrovní rebelie i druhé strany, která se rebely snaží zlikvidovat.

Už fakt, že tvůrci koncept vyvoleného z dřívějších Lucasových příběhů nahradili relativně obyčejným člověkem, Andora posílá výrazně jiným směrem. Zachází mnohem dále, než by kdokoliv od tvorby Disney očekával. Tony Gilroy, mimo jiné scenárista bourneovské trilogie i zmíněného Rogue One, vytváří komplexní síť postav s různými cíli, prostředky a motivacemi a všechny proplétá v nebezpečné hře o život jich samých, mnoha nevinných lidí i stoupenců vládnoucího fašistického režimu.

Není zde přitom žádný prostor na klasickou hru na „hrdiny“ a „zloduchy“. Titulní postava hned v úvodu zabije dva strážce zákona – možná je to ale právem, jelikož oba hrubě zneužijí svoje postavení? To nakonec není moc důležité. Naše pozornost se už totiž přesunula k vysoce postavenému organizátorovi odboje, který se rozhoduje, zda pro udržení důležitých operací v tajnosti obětovat skupinu rebelů.

Pokud bylo logické první epizody seriálu Andor přirovnat k Rogue One díky podobné, „špinavější“ estetice, zaměření na obyčejné lidi světa Star Wars a prostředí rebelů, teď je jasné, že šlo skutečně jen o odrazový bod pro větší experimenty, jaké by ve filmovém blockbusteru neprošly. Nebýt několika jmen, názvů či designu, dokonce by vůbec nemuselo jít o Star Wars.

Naopak kdykoliv se v seriálu objeví zcela typický hvězdnoválečný prvek jako zvláštní mimozemská zvířata, létající kluzáky nebo stormtroopeři, působí až nemístně. V takových momentech se totiž divácké vnímání přepíná do modu rozeznávání kanonické ikonografie připomínající ostrý kontrast mezi tím, co sledujeme nyní, a tím, co známe z ostatních filmů a seriálů franšízy. Nebo přesněji řečeno tím, čím se postupně stala.

Star Wars nikdy nebyly zdaleka jen eskapickým dobrodružstvím z daleké galaxie. Ikonografie Impéria vycházející z nacistické estetiky je snad okamžitě zřejmá většině odrostlejších diváků. Lucas ale svoje Star Wars původně koncipoval jako reakci na vládu Richarda Nixona a například prostřednictvím postavy kancléře Palpatina zkoumal, jak se v demokratické společnosti může k moci dostat diktátor. Tyto motivy ale obalil do mnoha jiných vlivů a výsledné postavy či dějové linie časem ztratily svoji hloubku a staly se donekonečna vytěžovaným duševním vlastnictvím.

Ačkoliv Andor v mnoha ohledech vůbec jako typické Star Wars nepůsobí, vychází přímo z jejich myšlenkového podhoubí a staví ho do středu pozornosti – až do takové míry, že všechny atrakce kolem ustupují do pozadí. Proto seriál působí mnohem přesvědčivěji jako skutečný svět, nikoliv jen jako seskupení kvalitního produkčního designu a nostalgie. 

Impérium jako každodenní forma útlaku

Místo zástupů stormtrooperů, obřích vesmírných korábů nebo vlajek s povědomými znaky, které už dávno ztratily svůj význam, přichází každodenní zkušenosti obyčejných lidí s útlakem. Těžaři žijí na planetě zdevastované extrakcí nerostných surovin, ale mají svoje zvyky a moc si nevyskakují. Původní obyvatelé jiné planety postupně mizí a s nimi jejich tradice, zbývající skupinky si ale mohou svoje rituály spořádaně provádět, a tak se nezmohou na více než několik nevlídných pohledů a slov.

Kontrola Impéria se stala normální. Jak ale zaznívá od jednoho z rebelů v poslední, velkolepé epizodě, autoritářský režim je ze své podstaty nestabilní, pořádek totiž vyžaduje neustálé úsilí a dříve nebo později se v něm objeví trhliny. Trhliny se objeví, režim ostře zakročí a paradoxně v lidech sám probudí tendence vzepřít se.

Přesvědčivost, s jakou se toto vše děje, Star Wars už velice dlouho chyběla – možná dokonce od začátku. A byť si Andor zakládá na velké míře morální nejednoznačnosti, trochu paradoxně jsou jeho pozice jasnější než u jiných titulů. Tvůrci si totiž nevystačí s prázdnými apely na liberální hodnoty, kterým ve snaze zalíbit se co největšímu diváckému okruhu chybí kontury. Několika konkrétními způsoby ukazují, jak Impérium funguje, čímž vytváří atmosféru všudypřítomného napětí.

První řada Andora je rozdělená na čtyři části po dvou až čtyřech epizodách, přičemž každá část obsahuje vlastní dějový oblouk. Ten je vždy spojený s určitým konfliktem mezi lidmi a režimem – jednou je to zásah bezpečnostních složek, jindy zase dění ve věznici. Dějové linie demonstrující útlak navíc přímo následuje reakce z druhé strany. Celek pak funguje jako do detailu promyšlená polyfonie proplétajících se příběhů a jejich střetů.

Zní to příliš složitě? Přes všechnu vyprávěcí a etickou sofistikovanost Andora není vůbec náročné sledovat, stačí jen trocha trpělivosti a správné radikální naladění. Je to seriál pro fanoušky Star Wars, ale ne ty, kteří jsou posedlí baby Yodou, přepínači na světelném meči Luka Skywalkera nebo proměnami helmy Dartha Vadera – a ne proto, že tam nic ze zmíněného není. Andora zajímá hlavně každodenní boj proti útlaku, schopnost vzepřít se zavedeným pořádkům a vytvořit si vlastní svět. Možná je trochu paradox, že vyšel na Disney+.

Michal Mančař
Redaktor

Je Andor nejlepší dílo ze Star Wars? Ano

Nejsem gigantický fanoušek Star Wars, co by měl ve skříni chlupatý oblek wookieho a na těle skryté tetování císaře Palpatina a mistra Yody. Ale viděl jsem všechny tři trilogie. Samozřejmě i Rogue One. Nebo Book of Boba Fett. Viděl jsem i Clone Wars – a nemyslím pouze ten s každou další řadou se k dokonalosti přibližující seriál o Anakinovi a Ahsoce, ale i ty dřívější, kreslené, až umělecké Clone Wars od Genndyho Tartakovského. Navzdory prvotním pochybnostem jsem si užil i Rebels. A i pár hvězdnoválečných komiksů jsem přečetl.

Také jsem hrál Knights of the Old Republic. Republic Commando jakbysmet. Nebo Battlefront. I stařičkého Jedi Knighta snad ve všech jeho podobách. Všechno to byla větší či menší zábava, něco bylo dokonce přímo vynikající. Tedy snad kromě nejnovější trilogie, ve které to skřípalo víc než pískem zanesené pásy transportéru pouštních Jawů. Neviděl jsem snad jen vánoční speciál s ewoky, ale to by v očích hardcore fandů Star Wars měl být spíš znak cti. Na tom, že dodnes dělám vžum vžum, když mám v ruce předmět připomínající světelný meč, to nic nemění.

To všechno nemá být nějaký podivný nerdovský flex o tom, že moje znalost Síly je větší než ta vaše. Naopak – nakoukání většiny Star Wars pro mě byla fajn popcornová zábava, ne záminka k výrobě cosplay oblečku Jabby Hutta. Účelem předchozích řádků byla pouze snaha o krátké uvedení následujících slov do jistého kontextu. Kolega Tomáš mi totiž titulkem článku skvěle nahrál. Odpověď na otázku, jestli je Andor nejlepší dílo ze Star Wars, je prostě ano.

Přitom dosud jsem si zřejmě nejvíc užíval naleštěný svět galaktické republiky, v níž s nádechem buddy komedie koná dobro nerozlučné duo Anakin Skywalker a Obi-Wan Kenobi. Anebo kde ve scénách jak z vesmírné opery bouří hudba Johna Williamse a hrdinové pronáší proslovy tak vzletné, že by mohly nadnášet. Vlastně (nebijte mě) onu okolím proklamovanou dokonalost Rogue One jsem tak úplně neviděl. Tedy takhle – Rogue One byl skvělý v tom, že se vrátil k sedmdesátkové atmosféře, kdy věci jsou trochu špinavější a piloti jsou postarší pánové s knírky.

Ale že by tento příjemně realističtější, syrovější pohled na Star Wars zaujal svými postavami? Kdepak. Snaha o sci-fi Tucet špinavců se minula účinkem. Všichni byli přinejlepším zapomenutíhodní a v paměti tak zůstal jen oldschoolovější vizuál, militarističtější zaměření a pár pomrknutí na lidi, kteří v životě zkonzumovali víc Star Wars, než je obvyklé. Nebo zdravé. A přesto seriál, který se z dosavadní tvorby – vzhledem k hlavnímu hrdinovi zcela logicky – Rogue One nejvíc blíží, je vrcholem Star Wars.

Star Wars totiž nejsou jen hora, ale celé pohoří. Těch vrcholů mají několik. Staromilci jako nejvyšší vidí Epizody 4 až 6, někdo jiný třeba knížky z takzvaného rozšířeného univerza o admirálu Thrawnovi (vidíte, ty jsem třeba nečetl…). Ve vesmírných přestřelkách nebo světelných šermovačkách jsou samozřejmě výraznější jiné osmitisícovky, ale Andor je na špičce velehory, kterou ve Star Wars dosud dlouho nebylo vidět. Vlastně vůbec.

V některých dílech vyvolává dojem napůl artového a napůl protiválečného francouzského filmu o partyzánech. A navzdory vyznění té věty je míněná coby ta nejvyšší pocta. Jako tlustá černá linka se celým seriálem táhne dosud největší paralela galaktické říše a nacistického Německa, tedy inspirace už od prvopočátků Star Wars veřejně známá, ale až nyní takto tvrdě přiznaná. Útlak autoritářského režimu je zde postaven proti rebelům, kteří by za své činy v časech míru sami stanuli před tribunálem.

Je tak trochu nemístné nazvat tak vážný, místy skoro až deprimující seriál jako svěží, ale právě takový Andor je. Tolik vychvalovaný Mandalorian se podobně neprošlapanou cestou taktéž vydal, když ve víceméně soběstačných epizodách vesmír Star Wars prozkoumával optikou westernu a pokaždé nového dobrodružství. Ale ve výsledku mu tohle kouzlo nevydrželo dlouho, zahleděl se příliš sám do sebe, baby Yoda sem, baby Yoda tam, přihodíme Luka Skywalkera a zamícháme Darksaberem, aby mohli fanboyové vřískat.

Zato Andor chytne pod krkem a nepustí. A to neuvidíme jediný záblesk světelného meče. Žádné mávnutí rukou, které mystickou Sílou ošálí stormtroopera. Má v sobě jen velmi málo z toho, co tak moc bavilo v dosavadních filmech, seriálech a hrách. A vůbec to nechybí! Nabízí trpící dělníky, pokřivenost autoritářského režimu a veskrze lidské, chybující, překvapivě málo sympatií vyvolávající postavy. Už to není pohádka zahalená do hávu sci-fi.

Vlastně ho nejlépe vystihuje drobná parafráze z úplně jiného univerza se slovem Star v názvu. Andor se odvážně pouští tam, kam se dosud nikdo nevydal. Ve Star Treku to byly hranice poznání vesmíru a lidskosti. Ve Star Wars to je zmar a cena svobody.