Godzilla vs. Kong jako narativní film není příliš uspokojivý. Na tom ale nesejde, všichni totiž ví, kam celá zápletka směřuje. Jejím účelem je hlavně poskytnout plausibilní důvody, proč by se dvě titulní monstra měla chtít zmlátit. Jelikož v tom v zásadě uspěje, otevírajíc prostor k vizuálně působivým akčním scénám, nic nestojí v cestě dobrému zážitku. Ani pandemie. Godzilla vs. Kong totiž hlásí nejúspěšnější premiéru v kinech za více než rok.

Čísla se vyšplhala na necelých 10 milionů v USA za první den, kolem 32 milionů za tři a 48,5 milionu dolarů za pět dnů od vydání. Ve srovnání s prosincovou premiérou Wonder Woman 1984, která také vyšla zároveň v kinech a online, jsou to více než dvojnásobné částky. Celosvětově k dnešnímu dni Godzilla vs. Kong za první dva týdny dosáhl na 285 milionů dolarů. Stále to nejsou čísla jako mimo pandemii, ale nemají k nim daleko.

Nejzajímavější na tom je fakt, že film – zdá se – sklízí velký úspěch jak v kinech, tak na streamovací službě HBO Max, kde v rámci hybridní distribuce Warner Bros. vyšel. Jak uvedl magazín The Hollywood Reporter, Godzilla vs. Kong překonal zájem o Wonder Woman 1984 a streamovací službě zajistil rekordní sledovanost premiéry. „Diváci jsou nadšení a na film se dívají opakovaně,“ řekl Andy Forssell z WarnerMedia, pod něž spadá Warner Bros. i HBO Max.

Přestože jde o velký, ve spojitosti s hybridním uvedením vlastně bezprecedentní úspěch, stále je to pouze jeden příklad bez jednoznačných indicií pro další filmy Warner Bros. ani budoucnost Hollywoodu. Bezesporu k němu přispěla jak popularita titulních monster, tak způsob uvedení. Diváci v USA, Číně a několika dalších zemích byli jednoduše nadšeni z opětovně otevřených kin a nejspíš byli ochotni na plátně zhlédnout skoro cokoliv.

Godzilla vs. Kong přesto může být příkladem perfektní premiéry pro současnou dobu. Trailer vydaný relativně nedávno si rychle získal širokou pozornost, další marketingové materiály ji vyeskalovaly a první reakce na film sice nebyly nadšené, ale dostatečně pozitivní na to, aby diváky poslaly do kin i na HBO Max. Jen pár týdnů po Lize spravedlnosti Zacka Snydera tak máme další velkou filmovou událost, tentokrát (alespoň někde) i se vzrušením z velkého plátna.

Na první pohled jde samozřejmě jen o to, že se v okázalých akčních scénách mlátí ikonická monstra o velikosti mrakodrapů. V této rovině Godzilla vs. Kong divákům veskrze dává přesně to, co chtějí, i když to doplňuje poněkud nezajímavými lidskými postavami a zmateným dějem. Snímek ovšem navazuje také na dlouhou tradici žánru monster filmů s poměrně komplexním kulturním i ideologickým pozadím.

Monster filmy, tzv. kaidžu eiga, mají počátky ve východoasijské, zejména japonské kultuře a navazují na zdejší filozofii s hlubokou úctou k přírodě. Jak v textu o americkém filmu z roku 2014 vysvětlil Kamil Fila, Godzilla tak má status jakéhosi mýtického boha, který reprezentuje přírodní metaforu jaderného útoku. Hlavní pointou je, že obojí představuje sílu dalece přesahující lidskou schopnost jí odolat.

Původně americký King Kong je naproti tomu přírodní anomálií a lidé k němu chovají zcela jiný vztah. Někteří hrdinové příběhů se mu snaží porozumět na vědecké a dokonce i osobní úrovni prostřednictvím typicky ženské krásky, které velká opice projevuje náklonnost. Nakonec však vítězí hrubá síla, která v případě západního spektáklu znamená nejdříve svázání Konga a následně totální poražení, když se vzepře.

Navázání na bohatou historii monster žánru

Godzilla vs. Kong v tomto kontextu představuje nejen atraktivní crossover s dobře známou historií v zábavním průmyslu, ale také střet západní a východní kultury. Na ploše velkolepého blockbusteru za asi 200 milionů dolarů se potkávají reprezentanti dvou odlišných filozofií a dávají si do tlamy na pozadí příběhu o kapitalismu, vědě, tradici i popkulturních a žánrových odkazů.

Godzilla si v novém filmu v zásadě ponechává status mýtického monstra, které však z role ochránce lidstva v předchozích dvou filmech přechází do role útočníka. Také Kong se opět stává otrockým posluhovatelem lidí, pro které představuje pouze nástroj k poznání nebo poražení nepřítele. Snad hlavním rozdílem je nahrazení atraktivní bílé krásky nevinnou mladou dívkou z exotického kmene. Jelikož jako jediná dokáže s velkou opicí komunikovat, také ona je tak trochu nástrojem ostatních.

Zatímco první Godzilla z roku 2014 očekávání západního publika do velké míry podvracela a příchod monster na Zemi vyprávěla striktně z hlediska (nakonec bezvýznamných) lidských hrdinů, Godzilla vs. Kong ke své látce přistupuje v zásadě zcela opačně. Godzilla motivuje spuštění děje o snaze se postavit přírodním silám, ale ty následně zcela převezmou dominanci. I když se jimi lidé snaží stále nějak manipulovat, přinejlepším je následují nebo předstírají mrtvé.

Myšlenkově Godzilla vs. Kong na monsterverse Warner Bros. navazuje komplikací vztahů západní a východní ikony. Jakmile v předchozím Godzilla: Král monster ze scény zmizel japonský vědec Ren Serizawa reprezentující východní strach a úctu k přírodním silám, otěže převzala velká americká korporace s cílem se monstrům postavit. Je pak vcelku příznačné, že jako důsledek se Godzilla s Kongem utkají v Hongkongu a srovnají ho se zemí.

Zároveň se zde prezentuje zkázná moc kapitalismu, který ohrožuje nejen sám sebe, ale také všechny ostatní a dokonce je na svou stranu schopný je přivést. Serizawův syn se totiž stává důležitou součástí iniciativy, proti níž by se jeho otec jistě vehementně postavil. Takový status ještě podtrhává vizuální zpracování prostředí, v němž se postava syna objevuje, přímo odkazující na neuctivé zneužití těžkého vítězství v Godzille: Králi monster.

Závěr filmu tyto rozehrané ideologické linie naneštěstí řeší poněkud banální výhrou žánrového béčkového rozuzlení, které nabízí přímočarý trest a vyústění jednoho z hlavních dějových vláken do vtipu. Ve fikčním světě sice nastává nové ekvilibrium, ale za cenu neambiciózního odstoupení od původních předpokladů. Vítězem se stává atraktivní zábava.

Právě jí je ovšem film Godzilla vs. Kong od začátku oddaný. Příliš se neohlíží na prvky univerza vybudované v předchozích filmech, lidské postavy mají jen základní a konvenční dějové oblouky a svůj spektákl buduje na základě žánrových stereotypů. Zároveň však dostáváme až pateticky stylizované momenty a vizuálním scény s odkazy na velká díla sci-fi (Kubrickova Odysea), monster hororu (Čelisti) nebo akčního filmu.

Je trochu škoda, že se novinka staví jen do pozice nezávazného blockbusteru bez vypointovaného poselství. Na druhou stranu představuje naprostý vrchol současných vizuálních efektů, nabízí režijně skvěle zvládnutou akci a je snadné si ji užít od začátku do konce. Ve světě zotavujícím se z globální pandemie je Godzilla vs. Kong velkým, barevným návratem k nekomplikované zábavě.