Historická Vinohradská vodárna v Praze se za 200 milionů korun promění v moderní osvětové centrum o pitné vodě

Michal MarekMichal Marek

hydropolis-boxed-min

Foto: Praha

Vinohradská vodárna se přemění v moderní osvětové centrum Hydropolis

0Zobrazit komentáře

Pitná voda vytékající z vodovodního kohoutku je něco, co v Česku považujeme za naprostou samozřejmost a obvykle nás nenapadne přemýšlet nad tím, jak se k ní vůbec dostáváme. Lidé, kteří za pár let zavítají k Vinohradské vodárenské věži, ale možná o vodě začnou přemýšlet trochu jinak. Na místě totiž vznikne moderní osvětové centrum, které bude součástí zrekonstruované historické věže v Korunní ulici.

Hlavní město Praha v týdnu představilo nový projekt s názvem Hydropolis, ve kterém s městem spojily síly Pražská vodohospodářská společnost (PVS), Pražské vodovody a kanalizace (PVK) a společnost Veolia. Projekt má být realizován mezi lety 2022 a 2024 a jeho výsledkem bude rekonstrukce historických vodárenských objektů i výstavba zcela nových veřejných prostor.

Podíváme-li se na minulost Vinohradské vodárenské věže, jedná se o historicky velmi důležitou stavbu. Byla totiž klíčovým prvkem celého systému vodního zásobování města Královské Vinohrady, který sestával z Vinohradské vodárny v Podolí, série podzemních vodojemů, čerpací stanice a věžového vodojemu právě na Korunní třídě.

hydropolis9-min

Foto: Praha

Vizualizace expozic centra Hydropolis, které vznikne ve Vinohradské vodárně

Celý komplex včetně novorenesanční věže byl postaven v roce 1882. O devět let později, v roce 1891, byla vodárna rozšířena o novou kotelnu i další studny a pod vodárenskou věží byl zároveň vybudován dvoukomorový vodojem. Původní čerpadla poháněná parními stroji v přečerpávací stanici byla po roce 1914 nahrazena elektrickými.

Věžový vodojem, kam se přečerpávala voda z podzemních vodojemů, a čerpací stanice byly v roce 1962 vyřazeny z provozu a prostor byl přestavěn na byty. V roce 1991 již byla stavba vyhlášena kulturní památkou a v polovině 90. let se objekt dostal do vlastnictví hlavního města Prahy, kterému jej předaly Pražské vodárny.

Vzdělávací expozice i vyhlídka na město

Nyní má ale stavba i přilehlý areál projít významnou proměnou. Více než 130 let od postavení vodárny se obyvatelé i návštěvníci pražských Vinohrad budou moci těšit na nový veřejný prostor s celou řadou herních a vodních prvků, který vznikne z areálu, jenž je v současnosti veřejnosti uzavřen. Návštěvníci se dočkají třeba i unikátní expozice moderních technologií úpravy a čištění vody, která bude vytvořena v jednom z podzemních vodojemů.

Ze zveřejněných plánů je zároveň patrné, že prostor nemá být jen „atrakcí“ pro výletníky, ale skutečně vzdělávacím prostorem. „Tento projekt umožní představit školám, školkám i široké veřejnosti hospodaření s vodou moderní formou. Jeho realizací významně přispějeme k pochopení souvislostí s cíli schválené strategie adaptace na klimatickou změnu,“ komentuje plány náměstek primátora Prahy Petr Hlubuček, který má na starost oblast životního prostředí, infrastruktury, technické vybavenosti a bezpečnosti.

hydropolis2-min

Foto: Praha

Projekt Hydropolis za 200 milionů korun má být hotový v roce 2024

hydropolis3-min

Foto: Praha

Pohled na věž obklopenou zelení a vodními atrakcemi

Projekt ostatně zahrnuje i přednáškové místnosti se zázemím s kapacitou přes 220 míst či novou výstavní plochu pro výměnné expozice v historické vodárenské věži. Ta navíc nově nabídne vyhlídku na Prahu, čímž by se věž mohla stát oblíbeným místem i pro návštěvníky, které voda až tak nezajímá, ale na reliéf města se podívají rádi.

Podle předsedy představenstva Pražské vodohospodářské společnosti Pavla Válka je rekonstrukce věže i ostatních objektů plánována již několik let, protože objekty jsou již bohužel v havarijním stavu. „Jsem rád, že díky iniciativě PVK a skupiny Veolia se nám nakonec podaří projekt rozšířit o unikátní expozice, které umožní z objektu vytvořit vodárenské osvětové centrum,“ uvedl Válek.

200 milionů korun

Pokud jde o financování projektu, Pražská vodohospodářská společnost zainvestuje do opravy samotných budov, investice do vybudování moderní expozice vodárenství pak v rámci partnerství a projektů společenské odpovědnosti uhradí Pražské vodovody a kanalizace v součinnosti se svým akcionářem, společností Veolia. Celkové náklady na výstavbu projektu jsou vyčísleny na 200 milionů korun.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V Česku je Veolia předním dodavatelem v oblasti vodohospodářství, ale za zmínku určitě stojí, že se jedná o francouzský nadnárodní koncern, který je i celosvětově jednou z největších firem v oblasti „environmentálních služeb“. Firma tedy má s podobnými projekty své zkušenosti a vinohradský projekt Hydropolis je podle člena představenstva české pobočky Martina Bernarda především „symbolem hledání nové cesty spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem, který zohledňuje zájmy obou partnerů“.

Co se týče toho, v jaké fázi se projekt vlastně nachází, v tuto chvíli je již hotová architektonická studie a probíhají projektové práce nezbytné k podání žádosti o vydání stavebního povolení. Samotná rekonstrukce by měla být zahájena v roce 2022 a realizace má trvat dva roky.

hydropolis6-min

Foto: Praha

Součástí expozice má být interaktivní výstava o cestě (pitné) vody

hydropolis5-min

Foto: Praha

Vizualizace expozic centra Hydropolis, které vznikne ve Vinohradské vodárně

hydropolis4-min

Foto: Praha

Součástí komplexu by měla být i kavárna

Pamatuj, že přírodou jsi a v přírodu se obrátíš. Nizozemci vytvořili živou rakev z hub, která dělá pohřby ekologičtější

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

loo-living-cocoon-bob-hendrikx-2

Foto: Loop

Living Cocoon je rakev vyrobená doslova z živého materiálu

0Zobrazit komentáře

Všichni zemřeme. Na jednu stranu zcela banální informace, na stranu druhou děsivá a depresivní myšlenka. Něco tak nepředstavitelného a znepokojivého jako naprostý konec naší existence ale může mít také velice romantický aspekt. Opět se vrátíme tam, odkud jsme přišli, a plně zapadneme do neustálého koloběhu bytí lidstva, přírody, vesmíru. Přesněji to znamená, že se vrátíme do země.

Aby byl proces naší transformace na biologický materiál co nejšetrnější k přírodě, nizozemský startup Loop vytvořil Living Cocoon, takřka dokonale ekologickou rakev. Místo bavlny nebo syntetických látek je totiž vystlaná mechem a její tělo je vyrobeno z mycelia. To je svazek vzájemně propletených organických vláken, typický pro některé bakterie a hlavně houby – proto alternativní pojmenování „podhoubí“.

Většinou mycelium roste pod zemí mezi kořeny stromů a do velké míry představuje významnou součást lesního ekosystému, protože propojuje život rostlin pod povrchem a čistí půdu. Jak vysvětluje zakladatel Loop Bob Hendrikx: „Neustále hledá odpadní materiály, které přetváří do živin pro okolní prostředí. Totéž dělá s toxickými látkami jako ropa, plasty a kovy. Pro čištění půdy bylo použito například i v Černobylu.“

Jedná se tedy o ideální materiál pro uložení lidských ostatků do země. Zbytek je pak estetika – mycelium je přirozeně bílé, takže rakev z něj vyrobenou není třeba dodatečně zkrášlovat barvením. Míra jejího opracování ze strany startupu je pak dostatečná pro zachování důstojnosti pohřbívaného člověka, zároveň si však ponechává nedokonalost přirozených forem.

loo-living-cocoon-bob-hendrikx-1

Foto: Loop

Zakladatel Loop Bob Hendrikx

Typický moderní pohřeb vypadá jako velice důstojná, až bizarně čistá záležitost. Zemřelý má na sobě slušné oblečení, je uložen do bílými látkami vystlané honosné rakve a pomalu spuštěn do úhledné jámy. Po zatažení kamenné desky ale začíná proces, který má s krásným odchodem pramálo společného.

Problémy začínají hned u balzamování. Konzervace těla pomocí několika litrů chemikálií ultimátně znamená znečišťování půdy karcinogenními látkami. Ve spojení s velkými rakvemi, na které padnou stovky kilogramů dřeva a oceli, vzniká ve vybetonovaném hrobě toxické prostředí. Kvůli nedostatku kyslíku se při takovém rozkladu uvolňuje metan, skleníkový plyn mnohonásobně horší než oxid uhličitý. Balzamovací tekutiny mohou prosakovat do okolní půdy a podzemních vod.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Tradiční idea pohřbu má své počátky už ve starověkém Egyptě a jeho náboženství. Původní zdroje samozřejmě prošly mnoha změnami, základem však zůstává jistá forma vzepření se přirozeným procesům a vytvoření fyzického artefaktu, který bude zemřelého dlouho připomínat. I po skončení života si člověk svým způsobem zachovává nadvládu nad prostou přírodou a stojí mimo ni.

loo-living-cocoon-bob-hendrikx-3

Foto: Loop

Vnitřek „živého kokonu“ je vystlán mechem

Náš přístup k přírodě se ale postupně mění a pokud v ní chceme jako lidstvo ještě dlouho žít, zásadně změnit se musí. Místo toho, abychom se i po smrti snažili vzepřít přirozeným procesům a snažili se našemu bezvládnému tělu postavit chladný, mrtvý monument, můžeme udělat přesný opak. Filozofie tzv. živoucího kokonu od Loopu obsahuje vycházení vstříc přírodě a zajištění, aby země lidské ostatky přijala co nejlépe.

Do určité míry se přitom zbavuje i ekologického smýšlení ovlivněného tradičním pojetím spirituality. Podle něj se spojíme s přírodou například tehdy, když na svůj hrob necháme zasadit strom, s nímž se tak staneme jedním. Také zařízení Recompose, o němž jsme psali loni, přímo spolupracuje s neziskovou organizací, která zkompostované lidské ostatky používá pro výsadbu stromů.

Doslova živá rakev

Living Cocoon ideu lidské identity a snahu alespoň o její metaforické přežití smrti překonává. Naše ostatky se nepřevtělí do konkrétního jiného organismu ani nezůstaneme v nové formě na povrchu ve specifickém místě. Jednou pohřbené tělo se pod zemí zcela rozplyne jako součást celého ekosystému. V podobně obecném duchu hovoří Hendrikx, když říká: „Living Cocoon lidem umožňuje znovu splynout s přírodou a obohatit půdu spíše než ji znečistit.“

Na jiné úrovni přitom projekt designérů z nizozemské Delft University of Technology stále zachovává myšlenku přežití ve smrti, když volí název „živoucí kokon“. Rakev lze díky použití mycelia a mechu pro vystlání skutečně označit za živou, „kokon“ je pak pochopitelně metafora k přetvoření člověka v něco nového. Speciální pohřební schránka tento proces výrazně zkrátí, podle jejích tvůrců ze standardních deseti na pouhé dva roky.

Výroba schránky zabere několik týdnů – tak dlouho totiž trvá, než mycelium ve speciálním přípravku ve tvaru rakve doroste do potřebných rozměrů. Výsledek je na vzduchu vysušen, což další růst dočasně zastaví. Umělou formou neomezený další život přírodního materiálu se pak opět obnoví, když přijde do kontaktu s vláhou po uložení do země.

logo

Foto: Loop

Loop využívá jako materiál mycelium, podzemní část hub

V průběhu rozkladu podhoubí proroste do okolního podzemního systému, zatímco ho bude obohacovat o živiny získané z těla. Loop v současnosti, po prvním pohřbu v Living Cocoon, detailně zkoumá chování svého vynálezu. Doufá, že na základě zjištění pozitivního vlivu na přírodu přesvědčí obce k tomu, aby ho začaly používat k obnově znečištěné půdy.

Samozřejmě se zdaleka nejedná o první ekologickou rakev a dokonce ani o první použití mycelia při pohřbu člověka. Americká designérka Jae Rhim Lee už před několika lety přišla s konceptem „pohřebního obleku“, do jehož vláken je podhoubí vpleteno. Loop k záležitosti nicméně přistupuje odlišně, protože mycelium nevyžívá jako doplněk, ale jako jediný materiál.

Je přitom dost možné, že „živá rakev“ bude jen prvním ze zajímavých projektů startupu. Zakladatelé totiž obecně hovoří o fascinaci práce s živými materiály. „Jako lidé nyní žijeme na hřbitově přírody. Naše chování je nejen parazitické, ale také krátkozraké. Organismy degradujeme na mrtvé, toxické materiály, ale co kdybychom je nechali žít?,“ ptá se Hendrikx.