Hledat investora je práce na plný úvazek. David Semerád z Kindest a Andrej Kiska z Creda popisují, co je třeba vybojovat
Když Credo Ventures investovalo do projektu Kindest Davida Semeráda, vypadalo to, že není co řešit. Americká platforma s českými kořeny se mohla pochlubit desítkami milionů korun, které přes ni protekly, rychlým růstem i předchozí úspěšnou pre-seed investicí. Jenže ve skutečnosti bylo hledání investorů zdlouhavý a vyčerpávající proces.
Příběh plný zajímavých historek o tom, kde a za jak dlouho se potkají ten správný startupista s tím pravým investorem, přinášíme v rámci dalšího dílu série Startup vs. Investor vzdělávací platformy CzechCrunch Shine. Ta má za cíl podporovat začínající zakladatele a jejich týmy na cestě k úspěchu.
V rámci jednotlivých dílů této série se snažíme nahlédnout pod pokličku startupových investic, a to jak z pohledu zakladatelů, tak investorů, abychom zjistili, co je pro úspěšný investiční deal třeba udělat. O svých zkušenostech tentokrát promluvili zakladatel Kindestu David Semerád a investor Andrej Kiska z Credo Ventures.
Nejtěžší věc v byznysovém životě
Kindest je online platforma, která propojuje neziskové organizace a jejich dárce. S projektem Semerád přišel ještě jako s odnoží STRV. Jenže postupně platforma z tuzemského vývojářského studia odčerpávala stále víc zisku a bylo jasné, že potřebuje investora. Ze dvou let, kterým se Semerád Kindestu věnuje, dal do hledání investora rok plné práce.
„Fundraising je nejtěžší věc, kterou jsem byznysově udělal. Dal jsem tomu opravdu všechno,“ říká dnes s tím, že se mu zpočátku vůbec nedařilo a přesvědčit lidi bylo velmi náročné. Třeba i proto, že jeho obor rozhodně nezní sexy.
„Funguje v něm představa, že neziskové firmy budou mít malé rozpočty. Podle našeho byznys modelu si navíc z darů nic nebereme, jen spoléháme na dobrovolné příspěvky od dárců. Myslel jsem, že to vůbec nejde,“ říká k fundraisingu s tím, že se považoval za opravdu špatného.
„Celkově jsme obešli přes 100 investorů. Přišlo mi to jako hrozné číslo, až jsem se za to skoro styděl,“ říká. K tomu to bylo fyzicky náročné – v jednom případě byl s týmem například během tří dnů ve čtyřech státech. „Rok v kuse jsem na full time fundraisoval,“ dodává Semerád.
Ale pak slyšel o mnoha podobných příbězích a zjistil, že je takový proces vlastně úplně normální. Zmíněných sto investorů není jako číslo až tak neobvyklé a na poměry ve Spojených státech, kde Kindest operuje, je dokonce zhruba ve středních hodnotách.
Podle Andreje Kisky z Creda, s nímž si nakonec Kindest plácl, je dobré napsat si třeba do Excelu stovku investorů, rozdělit si je do několika skupin podle těch nejvhodnějších a postupně je oslovovat. S nepořízenou z jedné skupiny se případně přesunout do té další.