Jen dvě stě metrů od tramvajové zastávky na pražském Arbesově náměstí stojí zašlá béžovo-oranžová budova, která působí, jako by vzešla přímo z učebnice brutalistní architektury. Na první pohled nevypadá jako dům, do nějž by se hnaly davy. Její zašlá, nevkusnými graffiti pokreslená fasáda a schody, do nichž roky usazená špína vyžrala fleky, by leckoho odradily od vstupu. To by však byla chyba.

Kdo se odhodlá projít skrze mříží chráněné vstupní dveře, na toho čeká průvodce v podobě kostnatého pařátu. Po směru, kterým ukazuje, může odvážlivec dojít až ke dveřím, za jejichž prahem snadno zapomene na strasti všedního světa. „Hledá se Pigor. Tři sta zlaťáků tomu, kdo ho přivede. Živého nebo mrtvého,“ hlásá plakát s podobiznou mohutného orka, fiktivního humanoida ze světa fantasy. „Dlouhán Johnsos. Vysmíval se králi. Tři stovky a padesát tomu, kdo ho přivede. Živého,“ zní další inzerát, který tentokrát vyzívá k zadržení zarostlého trpaslíka.

Teplé světlo zářivky v hlavní místnosti padá na železný držák s leštěnými kravskými rohy, ze kterých se dá pít pivo. Pod výčepem se na baru vyjímá kamenná silueta poháru s elegantním nápisem „The Grail“. Tak se jmenuje nový deskoherní bar na pražském Smíchově, který před měsícem otevřeli tři nadšenci: Honza Raban a bratři Adam a Igor Svatošovi.

Regály podniku se prohýbají pod tíhou více než 180 deskových her, připravených k okamžitému rozehrání. Zákazníkům nehrozí, že by museli sedět u stísněných stolů, na které se sotva vejde balíček karet. Všechna místa jsou přizpůsobená těm nejrozsáhlejším herním bitvám.

„Hodně populární je Slay the Spire, desková adaptace počítačové hry, která vycházela docela nedávno,“ vypráví Raban, kterého vzápětí doplňuje kolega Adam Svatoš. „Také strategie Scythe lidi moc baví. A nesmíme zapomenout na sérii her s názvem Na křídlech,“ dodává, zatímco má v ruce bílou krabici, na níž rozpíná křídla zeleno-rudý drak.

Neplatí se sem žádné vstupné. Zákazník tak utratí peníze pouze za nápoje a jídlo, kterými se rozhodne posilnit po boji s drakem nebo strategické bitvě u herního stolu. Kromě plzně nebo Proudu, jejichž čepování se majitelé The Grail učili od mistrů z Plzeňského Prazdroje, nabízí podnik míchané koktejly s názvy inspirovanými fantasy tématikou. Tím bezkonkurenčně nejoblíbenějším je drink Maximum power. „Recepturu neprozradím. Ale je to něco, co člověka rozhodně nakopne,“ nastiňuje Raban.

Těm, kteří touží po hlubším ponoření do světa fantazie, jsou v deskoherně k dispozici k pronájmu útulné soukromé místnosti, designované tak, aby nadšence co možná nejvíce vtáhly do děje. Aby svůj zážitek ještě podtrhli, mohou si od majitelů baru půjčil ručně vyráběné kulisy a malované figurky monster i hrdinů.

„Kdo chce vyzkoušet Dungeons&Dragons, ale nemá s tím zkušenosti, tomu zařídíme herního vypravěče. Dříve jsme to dělali sami, a nyní spolupracujeme asi s šesti lidmi, kteří se v této hře vyznají od A do Z,“ vysvětluje Svatoš.

The Grail ale není podle majitelů jen o hrách a dobrém pití. Je to také prostor pro sdílení a objevování. Díky projektoru a velkému plátnu se zde pravidelně promítají třeba kultovní filmy a geekovské klasiky a konají se zde zajímavé přednášky a kreativní workshopy.

Geekem na plný úvazek

Svět fantasy a deskových her je spjatý s životem Honzy Rabana už od dětství. „Nejdřív jsem hrál deskové hry, a když jsem dospíval, začal jsem k tomu ještě navštěvovat inscenace středověkých bitev a akce s prvky larp,“ vypráví s odkazem na tzv. live-action role-playing, druh zábavy založený na hraní rolí.

Své vášně se nevzdal ani v dospělosti. „Před třemi lety jsem se domluvil s jedním kamarádem, kavárníkem, na tom, že v jeho podniku budu pořádat akce zaměřené na hraní deskových her. Nakonec z toho vycouval. Ale já se nadchnul natolik, že jsem se rozhodl vybudovat něco svého,“ vypráví.

Naplno se tak dal do provozu Mana Potion, deskoherního klubu, který sídlil kousek od zastávky metra Florenc. Protože měl doma sbírku 150 her, nebyla pro něj otázka vybavení herny nijak složitá. Uvědomoval si ale, že ony samotné mu zisk nepřinesou.

Narozdíl od některých jiných deskoherních podniků si totiž Rabas nechtěl za jejich zapůjčení nechat platit. „Lidé tohle umí ocenit. Navíc, ke hraní si vždy dají něco dobrého na baru. Jasně, že se sem tam najde nějaká skupinka, která si za tři hodiny hraní dá tři čaje. Ale to není nic, co by nás položilo. Jsme prostě rádi, že si lidé umí užít dobrou deskovku a vyberou si pro to náš podnik,“ říká.

Ve stejném domě, jen o patro níž, otevřeli vlastní podnik i Adam a Igor Svatošovi. „Odešel jsem z korporátu, abych mohl pracovat jako vypravěč  Dungeons&Dragons. Dodnes s bratrem vedeme na školách herní kroužky a lidé si nás zvou domů. Neměli jsme ale žádné vlastní místo, kam bychom mohli zvát naše klienty. A tak, když jsme se s Honzou seznámili přes mého bratra, nabídl nám jednu místnost ve své deskoherně. Brzy nám ale začala být malá a správce domu měl zrovna volný prostor k pronájmu,“ vzpomíná Svatoš.

Pro velký zájem však Rabasův podnik Mana Potion, do nějž se vešlo současně pouze čtyřicet lidí, brzy přestal nápor návštěvníků zvládat. „Měl sem i týdny dopředu plno a musel jsem odmítat zákazníky. Navíc jsem byl na všechno sám,“ říká. Trojice zapálených hráčů se tak rozhodla spojit síly a vybudovat udržitelnější obchodní model.

Místo konkurence jedna velká komunita

Vizí The Grail je nejen nabídnout prostor pro hraní, ale také stát se útočištěm geek komunity v Praze a poskytnout prostor i pro její budování. To se podniku zatím daří. I když je to teprve měsíc od jeho otevření, už stihl zaujmout velkou komunitu fanoušků Magic: The Gathering, titulu, který si už v devadesátých letech získal srdce mnoha nadšenců. „Chodí nám sem pravidelně parta asi čtyřiceti lidí, která tyto karty zbožňuje,“ říkají majitelé.

Každé pondělí a pátek se zde odehrávají přátelské miniturnaje této hry, jednou za dva měsíce pak majitelé organizují větší klání pro ty, kteří touží po opravdové výzvě.

Majitelé ale nebudují komunitu jen ve svém podniku. Přátelské vztahy si udržují i se zavedenými, dnes už pro mnohé Pražany kultovními herními místy, jako je herna Černý rytíř. „Nechceme se k ostatním stavět jako ke konkurenci. Konkrétně tým Černého rytíře máme opravdu rádi a v mnohém nás podpořili. Když například mají plno, posílají zákazníky k nám,“ líčí Svatoš.