Hon na Michala Mičku není na místě, risk a krach prostě patří k byznysu. Problém je někde jinde

Zakladatel investiční společnosti Richfox Jiří Vojkovský nabízí další pohled na téma oddlužení Michala Mičky. S jeho kritikou nesouhlasí.

michal-micka5Komentář

Foto: C2H

Michal Mička

0Zobrazit komentáře

Komentář Jiřího Vojkovského. Kolem Michala Mičky je opět živo. Soud mu potvrdil, že se může oddlužit prostřednictvím splacení jen zlomku částky, kterou on a jeho firmy dluží nespokojeným investorům. Verdikt rozpoutal poměrně vášnivou diskuzi. Po příspěvku advokáta Jiřího Koubka, který zastupuje některé věřitele a rozsudek pochopitelně zkritizoval, přinášíme oponentní pohled podnikatele Jiřího Vojkovského, zakladatele investiční společnosti Richfox.

Jádrem sporu, zda je povolení oddlužení pro Michala Mičku přípustné, či nikoli, je to, že bývalý majitel firem jako Kara Trutnov či Pietro Filipi se nechoval odpovědně, že sliboval nereálné plány a že část peněz používal i pro osobní spotřebu. Podle Jiřího Koubka z advokátní kanceláře Arrows je tak verdikt nebezpečným precedentem, který by mohl inspirovat nepoctivce.

Jiří Vojkovský, který nedávno investoval i do sítě coworkingu Impact Hub, ale upozorňuje, že Koubkův pohled je podle něj chybný. To, že někdo vybere od investorů peníze a pak zkrachuje, prý patří přirozeně k byznysu. Navíc nikdo Mičkovi nedokázal, že chtěl od začátku podvádět. Co je z pohledu majitele Richfox Capital skutečný problém, je fakt, že se rizikové dluhopisy Mičkových firem dostaly až k běžným drobným investorům…

***

Bouře hlasů významně více než dvanácti rozhněvaných mužů se na mých sociálních sítích minulý týden snesla na hlavu Michala Mičky a českých soudů. Byli rozhořčeni verdiktem, který povolil oddlužení neúspěšného podnikatele. Jedná se prý o nebezpečný precedens, který dokonce podrývá důvěru veřejnosti v české soudy. Lynč parta zuří, jelikož v naší verzi kapitalismu musí přece za miliardovou blamáž svého času vzývaného podnikatele téct krev. A koho jiného než strůjce průšvihu samotného?

Cítím, že se do těchto úsudků vkrádá takový ten náš postdevadesátkový syndrom, kdy máme a priori za to, že přece není možné si půjčit hodně peněz a přijít o ně, aniž by dotyčný prostředky nezpronevěřil. Já ale stojím na opačném konci argumentu, přičemž pro jistotu předesílám, že před Mičkovými projekty jsme varovali vzhledem k absurdní páce i pochybnému byznys plánu ještě v době, kdy sluníčko svítilo a peníze se jen hrnuly.

Michal Mička je pro mě symbolem doby levných peněz a s tím spojené ekonomické lehkomyslnosti na straně podnikatelů i věřitelů. Koneckonců tak komentoval svůj verdikt i soud samotný. Jako investor okolo sebe registruji dlouhé roky investice do bizarních ambicí na velkolepých valuacích. Kombinace pandemie, války a vystaveného účtu za přehnaně expanzivní měnovou politiku v podobě vysoké inflace řadu těchto ambicí splaskla nebo přímo pohřbila.

To se stává. A celé řadě podobných projektů, o kterých naopak mluvíme v superlativech, to vyšlo – Tesla, Amazon a mnoho dalších společností vystoupalo na vrchol na zádech armády věřitelů ochotných financovat vize s profitem v daleké budoucnosti, přičemž dlouhá léta vykazovaly jen gigantické dluhy a ztrátu.

micka01

Přečtěte si takéZkrachovalý podnikatel Michal Mička se bude moci oddlužitZkrachovalý podnikatel Michal Mička se bude moci oddlužit. Věřitelé s rozhodnutím soudu nesouhlasí

Nicméně na rozdíl od let devadesátých se nám Michal Mička nesměje z Bermud s daiquiri v ruce, ale bouchá jako projekťák u Petra Kasy za padesát tisíc hrubého, jak nám nakonec soud rozkryl. Už jen v tom vnímám významný společenský posun. Věřitelům se – a že se snažili – nepoctivý Mičkův záměr prostě prokázat nepodařilo. Jakkoli lidsky chápu společenskou potřebu najít obětního beránka v podobných případech, naučme se dávat druhou šanci a odpouštět (od toho nakonec mimo jiné institut oddlužení máme). A soustřeďme se na to, kde podobné problémy skutečně vznikají.

Náš systém aktuálně umožňuje distribuci takového finančního produktu, jako byly Mičkovy dluhopisy, retailové klientele a finančně-poradenské subjekty si i na jeho bondech (a to ještě nebyly ty nejvíc exotické) určitě pěkně namastily kapsu. Takto získané provize vracet jistě nebudou. Ve Švýcarsku, kde žiji, by podobně pochybné a vysoce rizikové projekty hledaly financování z tohoto segmentu jen těžko a je tomu tak zcela správně.

Ve výsledku platí, že často nepoučitelné drobné investory neochrání pranýřování neúspěšných podnikatelů, ale efektivnější regulace toho, k jakým finančním nástrojům mají přístup. A to jak oni, tak podnikatelé Mičkova typu.